Bradlo a Cikánský buk

Včera v 15:36 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - NOVÝ MALÍN - HRABIŠÍN - OBĚDNÉ - lesní cesty - BRADLO - lesní cesty - TŘI KAMENY - poní cesty - U CIKÁNSKÉHO BUKU - BENKOV - pastviny na Benkovnském kopci - HRABIŠÍNSKÁ PŘEHRADA - HRABIŠÍN - NOVÝ MALÍN - ŠUMPERK

(web)



V úterý ráno jsem se po dvou letech opět vydal k vrcholu Bradla. Nejprve bylo třeba odvést potěr do školky a koupit ve městě pečivo. S následnou kávičkou a zběžnou údržbou kola se start posunul až na devátou hodinu ranní. Venku nějakých šest stupňů, ale kolem poledne už bývá teplo, tak mě poněkud chladnější podmínky nemohly rozhodit. Místo popisu trasy Šumperk-Bradlo vás odkážu na předloňský článek, protože i letos jsem jel stejným způsobem. O dost jiná byla návratová trasa, kterou stejně jako vše ostatní raději shrnu přes několik ukořistěných fotografií. Jednak musím za chvíli zase do práce a taky se mi do komplikovaného psaní nechce.
 

Kolem Raškovské boudy

22. září 2016 v 22:34 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - BOHDÍKOV - RAŠKOV - lesní cesty - OBORA POČÁTKA - lesní cesty - ROZC.ROVINKA - ŠTĚDRÁKOVA LHOTA - HOSTICE - RUDA NAD MORAVOU - HRABENOV - ŠUMPERK

(web)

Po roční přestávce jsem se zase vydal na Raškovskou boudu. Sice jsem se koncem července poflakoval okolo, jenže to nebylo ono. Opět jsem maličko pozměnil trasu, ale zdolání stoupáku proběhlo jako obvykle od opuštěného lomu v zatáčce za Raškovem. K té zatáčce taky beze změn, tedy klasika ze Šumperka přes Lovák a Bohdíkov. Co změna byla, to se týká teploty. Když jsem ráno vstával ve čtvrt na šest s drobotinou do školky, bylo venku kolem čtyř stupňů a do mého startu po deváté se teploměr posunul vzhůru jen o trapné dva stupně, na šestku. Naštěstí jsem se na tuto situaci poctivě připravil už v srpnu nákupem příslušných hader, a i když v praxi jsem ledacos v jejich používání nezvládl, hodně mi pomohly. Zdolávání krpálu Raškovské boudy šlo ruku v ruce s očekáváním, že to nebude úplně pohoda, což sice nebyla, ale snažil jsem se dělat kochací přestávky a moc se nehnat. Kochat se dalo jak výhledy z pasek tak pohledem na dvě vyplašené srnky a také cosi většího. Fakt si nejsem jistý co přesně to bylo. Hodně to dupalo, nemělo parohy, bylo to podstatně větší než srnka, se světlou srstí a dost zkušeně to proběhlo přede mnou přes lesní silnici i dolů křovím ze srázu. Logicky tipuji, že šlo o laň, ale pocitově to připomínalo spíš koně - možná zaběhlého nebo tak něco. Fakt je, že v tom fofru a překvapení jsem si zvíře nestačil dostatečně prohlédnout.


Když jsem se vyškrábal k odpočívadlu na křižovatce čtyř lesních cest, dal jsem si malou pauzu na tatranku a poté se v duchu inovace a průzkumu pustil poslední z cestiček, kterou jsem ještě neměl projetou, čili tou doprava. Pohled na mapu odhalí, že celou horu prakticky obtáčí a na druhé straně se jí dá vcelku dobře dostat k hájovně Počátka. I podle leteckých map celá trať vypadala průjezdně, měl jsem tedy pevnou víru, že se výlet zdaří. Původní přesvědčení, že pojedu nudnou šotolinou mezi stromy bez zajímavějších atrakcí, padl už po pár stech metrech na opravdu nádherné vyhlídce. Vytáhl jsem foťák a dal mu pořádně zabrat, dokonce i na teleobjektiv došlo. Fakt paráda. Menší paráda už je čerstvý posyp kamení na cestě. Jelo se mi po něm stejně blbě jako vždycky. Člověk musí držet pomalé tempo, pořád dávat bacha aby sebou nesekl a ani kolu se po takovém humusu moc frčet nechce, takže je nutné šlapat větší silou nebo na lehčí převody a obojí je opruz. Rozčarování z takové jízdy mi však průběžně zlepšovaly další a další vyhlídky, takže to za to stálo a kus za odbočkou k vrchu Spáleniště už se zase jelo po starém a příjemnějším povrchu. Sjel jsem to sešupem k Počátce a pak pokračoval doleva k necelý kilometr vzdálenému rozcestí, kam většinou přijíždím jinudy. Nečekaně jsem zde narazil na zákazové značky - snad se opravuje asfaltka, která sem vede od Raškova, ale nikde nikdo nebyl. Navíc jsem potřeboval projet jen malý kousek k odbočce na vrstevnicovou šotolinovku, kterou jsem profrčel až na rozcestí Lazy u Štědrákovy Lhoty. Zde pak nikoliv hned do dědiny, ale po žluté značce na Rovinku, protože cestou se nacházejí krásné louky a výhledy. U kříže na Rovince další krátká pauza a rozhodování jestli mám jet dál po žluté ke Komňátce nebo po zelené šuternatým sešupem do Št.Lhoty. Díky možnosti následného super sjezdu po silnici do Rudy vyhrála druhá varianta. No, brzdy mě v tu chvíli asi proklínaly a kotouče rudly nejen třením ale i vztekem, ovšem hned u první chalupy se cesta lepší a na hlavní silnici v dědině už jsem dojel pohodlně. Pak už vše probíhalo podle předpokládatelného scénáře: dolů přes Hostice do Rudy a Hrabenovem vzhůru k hájovně, odkud stačí sjet z kopce, pod nímž čeká moje domovská metropole.

STATISTIKY
Ujeto 46,24 km
Čistý čas 2:31
Průměr 18,38 km/h

FOTKY Z VÝLETU
Olympus E-PL3 + M.Zuiko 14-42 mm + M.Zuiko 40-150 mm


Zoner Photo Studio X aneb sbohem, Zonere!

21. září 2016 v 14:56 | T(h)om |  Fotografování
Jako každý rok i letos vyšla nová verze Zoner Photo Studia (dále jen ZPS) začátkem podzimu. To není nic divného, už jsme si na to zvykli. Letos však budou překvapeni všichni a ne zrovna příjemně. Novinka nenese číslo 19, jak by se dalo očekával v souvislosti s tím, že loni vyšla osmnáctka, ale dostala označení X. Že se to podobá politice Microsoftu není náhoda. Stejně jako například MS Office nebo Adobe Photoshop, i Zoner přešel od jednorázových vydání softwaru k předplatnému. Tak trochu jsem to předvídal už loni v recenzi osmnáctky. Doby, kdy jste si ZPS prostě nainstalovali a mohli používat neomezeně dlouho, minuly. Teď zaplatíte 1118 Kč na rok a pokud budete mít zájem, zaplatíte si další rok znovu a pak znovu a pak znovu... Možná za to dostanete pár pozlátek v podobě nějakých funkcí navíc (aktuálně například neomezené vrstvy či filtr pro odstranění oparu), ale ruku na srdce: co vám v předchozích verzích OPRAVDU chybělo? Mě nic.
Jsem přesvědčen, že Zoner změnou nejen odradil spoustu možných nových uživatelů, ale naštval i ty staré. U Adobe se dá podobná cenová politika pochopit. Photoshop je trochu jiný level než ZPS. Je zaměřený pro profesionály, kterým se takové platby vyplatí. Ale běžný "domácí" fotograf? Osobně jsem tedy svou éru "zoneráka" zakončil verzí ZPS 17, která mi ovládáním i vzhledem vyhovuje více než loňský ZPS 18. Do výpalného - vlastně pardon, předplatného, jít nehodlám, nemá to pro mě smysl.
Škoda. Zoner Photo Studio jsem celá léta vnímal jako program "pro lidi". Pro fotografy, kteří nefotí primárně pro obživu a přitom chtějí šikovný a výkonný editor, který jim nabídne vše co potřebují. Tím, že Zoner dosavadním uživatelům ukázal prostředníček, se tahle filozofie zhroutila. S ní i vnímání ZPS jako lidského a přátelského softwaru, což přízeň uživatelů udržovalo. Takže sbohem, Zonere. Díky za všechny verze od ZPS10 až po ZPS17, ale dál už se mnou nepočítej.

Další články