Příjezd, ubytování a první rozhlédnutí po okolí

5. června 2007 v 23:01 | Tomáš Kelar |  Chorvatsko 2006
1.9.2006
Chorvatsko už zdaleka pro Čechy není tak exotické jako kdysi. Cestovatele lákají dálky, pyramidy, tichomořské ostrovy nebo Karibik. To, že většina českých turistů stále míří právě do Chorvatska by mohlo vyvolat dojem, že je to vlastně podobné jako dovolená na Šumavě jen s tím rozdílem, že v tamním Lipně je slaná voda. Musím přiznat, že po předchozích cestách po severní Africe jsem na tom nebyl o moc lépe a když jsem své cestovatelské plány musel z důvodu nečekaných výdajů uskromnit a zvolit Chorvatsko tak jsem si připadal malinko zklamaný. Přesto jsem se vybavil potřebnou záznamovou technikou, několika částmi oděvu a přítelkyní, která se mnou už pátý rok také jezdí za hranice republiky i všedních dnů a prvního září 2006 jsme v 16:00 na palubě autobusu cestovní kanceláře vyráželi z Brna do dalmáckého letoviska Baška Voda. Neboť jsem se v minulých letech nechal příliš rozmazlit výhodami letecké dopravy připadala mi asi sedmnáctihodinová jízda autobusem jako nekonečná muka, která jsem si do budoucna zakázal opakovat, ale na potřebné místo jsmedorazili bez větších problémů. Baška je klasické přímořské městečko plné hotýlků a penzionů, obchůdků se suvenýry, palmami, malým přístavem a promenádou podél pobřeží. Hned naproti přístavu stojí kamenný kostel a z pláží je skvělý výhled na břehy ostrovů Brač a Hvar, které se na první pohled zdají bližší než ve skutečnosti jsou. Naším domovem pro dalších několik dní se stal penzion stojící trochu stranou od centra. V podstatě se jednalo o pěkně zařízený byt s kuchyní, obývacím pokojem, ložnicí a koupelnou s WC. Podle informací našich delegátů byl penzion starý už šest let, ale na jeho vzhledu to nebylo nijak znát. Všude čisto, nepoškozený nábytek, nově působící omítky… Ubytováním jsme byli rozhodně nadšení a doufali jsme, že nám to nadšení nepokazí ani průzkum nejbližšího okolí. První procházku městečkem jsme uskutečnili hned první den. Ulička lehce připomínající staré koryto řeky nás asi po sto metrech zavedlo na hlavní ulici lemované restauracemi a bary, která dále pokračovala skrze celé letovisko. Jak se dá v takovýchto turistických střediscích předpokládat jsou podél hlavní cesty převážně hotely, obchůdky a prodejny suvenýrů. Tyto podniky jsou vesměs na jedné straně silnice. Druhá strana chráněná zábradlím a jehličnatým porostem se propadá pod útesy, kde se rozkládá pláž z jemných oblázků omývaných křišťálově čistou vodou. Pochopitelně i na plážích se návštěvníkům nabízí spousta hospůdek a restaurací. Jen v přístavu oblé kamínky vystřídá betonová promenáda ze které vybíhají kotvící mola pro čluny, loďky, lodě i nádherné jachty a plachetnice. Přístav v Bašce Vodě rozhodně patří spíš k menším, ale i tady lze čas od času zahlédnout skutečné loďařské skvosty, jenž ve valné většině slouží pro turistické plavby. Procházka po palmami lemovaném nábřeží je velice příjemný odpočinek, který se dá ještě umocnit konzumací místní zmrzliny. Jedna porce přijde sice bratru na 5HRK (asi 24Kč), ale každopádně stojí za ochutnání. Na malinké kopečky známé z českých cukráren zapomeňte. Místní zmrzlina je nabírána velkou stěrkou a její množství dokonale zažene i hlad, natož chuť na sladké. Překvapí také bohatost druhů, kde vedle klasické vanilkové či čokoládové chuti najdeme i například příchuť "Snickers", "Mars" nebo "Lion" a ochutnávka takové zmrzliny mlsouna brzy přesvědčí, že název zmrzliny není nikterak zavádějící. Je v ní totiž skutečně namletá tyčinka uvedené značky stejně tak, jako v oříškové jsou celá lísková jádra a v banánové kusy banánu.Na druhé straně městečka než šumí vody Jadranu se vypíná masiv Biokova. Je to vápencové pohoří skamenitými svahy prudce padající z ohromných výšek až na úroveň moře a vytváří tak fantastická panoramata a scenérie. Nejvyšší vrchol sv.Jure se tyčí do výšky 1762 metrů nad mořem a nejenže na něm stojí vysílač, který poskytuje signál širokému okolí včetně ostrovů, ale také je odtamtud překrásný výhled až do sousední Bosny a Hercegoviny. O výletě na vrchol však bude řeč později. Podél celého mořského pobřeží vede betonový chodníček vedoucí až do dalších letovisek a obcí, takže ho lze využít jako cestu k příjemné procházce. Většinou se nachází na útesech několik metrů nad plážemi a díky tomu je z něj pěkný výhled na moře. Cestička je také na mnoha místech zastíněna jehličnatými stromy a keři, takže chládkuchtivý turista zde nalezne kýženou ochranu před pálícím sluncem. Co se týče rostlinstva určitě nesmím opomenout olivovníky. Hned za Baškou se prostírají veliké sady plné těchto nízkých stromků a nenechávají nikoho na pochybách, že jsme ve Středomoří. Ostatně jiná situace nepanuje ani například v Řecku. Olivovník je malý strom s širokou korunou, hustou spletí větví a malými listy. Říká se, že olivovníky rostou i několik tisíc let a bez zajímavosti jistě není ani fakt, že plodit začínají až zhruba po dvou stoletích od svého vysazení. Samotné olivy však v celém Středomoří znamenají základ tamější kuchyně a setkáte se s nimi prakticky všude. Konzumují se nakládané, plněné, jako obloha na pizze a také se z nich lisuje proslulý olivový olej, jehož nejčistší formy dosahují neuvěřitelné ceny. Existují dokonce profesionální ochutnavači olivového oleje posuzující jeho kvalitu a čistost. Dále se v Chorvatsku setkáme s fíkovníky, mnohými borovicemi či jinými jehličnany a pochopitelně i rostlinami, které u nás známe jen z pokojů a velikých skleníků. Mám na mysli ibišky, oleandry nebo aloe. Mezi jejich stonky se pak prohání stovky ještěrek. Teplé klima jim úžasně svědčí a neustálý pohyb v trávě nebo na rozpálených kamenech je toho nejlepším důkazem. Také další živočich je velice hojný, ale málokomu se podaří jej zahlédnout a upoutá především vrzavým zvukem, který vám brzy začne lézt krkem. Nejdříve jsme si mysleli, že jde o nějakého ptáka a neustále zrakem propátrávali koruny stromů abychom ho zahlédli, jenže časem nám bylo sděleno, že ty zvuky vydávají cikády - tedy hmyz, a ten se mezi větvemi hledá dost obtížně. Spousta života kypí pochopitelně pod mořskou hladinou. I hned u pláží se ve vodě prohání několik druhů ryb, k jejichž pozorování úplně postačí potápěčské brýle se šnorchlem. Jsou malé i velké, barevné i nevýrazné a přímo pod vaším tělíčkem pohupujícím se na rozhraní mezi vodou a vzduchem ozobávají rostlinky trčící mezi kameny na dně. Poměrně obávaným tvorem je v souvislosti s chorvatskými plážemi mořský ježek (ježovka), ale mě se za celou dovolenou podařilo najít jen jednoho, a toho jsem ještě musel vytáhnout z poměrně velké hloubky. Měl velikost středního grapefruitu, tělo posázené bodlinami a na spodní straně byl jasně rozeznatelný ústní otvor a stovky maličkých chapadélek, která jistě slouží k uchycení na podkladu. Přesto jsem si jako většina rekreantůbral do vody boty. Pokud byly zbytečné na ochranu před ježovkami tak aspoň chránily nohy při stání na oblázcích a kamenech. Co se týče vody musím použít samé superlativy. Skutečně byla křišťálově čistá, teplá a bez útržků řas a podobných radostí. Mluvíme-li o čistotě vody musím zmínit i neradostnou skutečnost, že spoustu v ní plavajících věcí padá na vrub nezodpovědným turistům. Uznáte jistě sami, že menstruační vložka nebo plastový kelímek se v moři prostě samy od sebe neocitnou. Tímto bych rád vyzval všechny ty, jenž se k moři někdy vypraví aby se nechovali jako dobytek. Už tak máme v Chorvatsku dost pochybnou pověst a není potřeba ji nadále potvrzovat. O chování Čechů jsem se přesvědčil několikrát a ne vždy to bylo důvodem k upevnění národní hrdosti. Chorvaté sami jsou ochotní a milí, jenže občas prostě člověk narazí na někoho, kdo má buď špatný pohled na Čechy nebo si zkrátka hledí víc obchodu než vstřícnosti. Těžko to ale někomu můžeme mít za zlé. Byznys je prostě byznys a ani v naší zemi nežijí jen samí lidumilové, na což často zapomínáme. Věřím však, že pokud se návštěvník bude v Chorvatsku chovat s přiměřenou dávnou slušnosti, tolerance a společenského chování tak s nikým problémy mít nebude a pobyt si velice příjemně vychutná.