První den v Africe a první dojmy

3. června 2007 v 13:11 | Tomáš Kelar |  Tunisko 2004

PRVNÍ DEN V TUNISKU

8.10. Pátek
Věrka vstávala něco po 1:00 ráno, já jsem tu noc vůbec nešel spát. Před druhou hodinou nás totiž čekal Věrčin táta s autem. Stavili jsme se ještě v Zábřehu pro mého tátu jakožto poradce v pražském dopravním chaosu a vyrazili směr Praha-Ruzyně. Letadlo mělo letět 8:30 a tak, protože jsme dorazili poměrně rychle zbývalo ještě dost času, než abychom se báli že let prošvihnem. Zmatek na letišti jsme zvládli na jedničku a tak jsme v určený čas bez problémů nasedli do letadla a úspěšně odstartovali. Nevyspalé Věrce bylo špatně, takže si bohužel nemohla vychutnat nádherný let přes zasněžené Alpy. Úchvatné bylo i přistávání. V dáli se z moře vynořil hnědý pás země, a když pilot klesl a snížil rychlost letadla pod námi se objevil naprosto jiný svět. V výšky jsme pozorovali palmové háje a typické arabské uličky plné mešit a minaretů města Monastir kde jsme přistáli. Při vystupování z letadla nás ovanul rozpálený, trochu těžký vzduch, který byl naprosto nesrovnatelný s tím vlhkým a studeným vzduchem v Praze, kde tou dobou pršelo. Nám svítilo slunce, nebe bylo bez mráčku a v ovzduší byla cítit těžká vůně exotických rostlin, kterou mám s Tuniskem už asi navěky spojenou. Po odbavení nás autobus odvezl do našeho hotelu v asi 60Km vzdáleném Hammametu. Vezli jsme se podivným autobusem kde byl cítit každý kamínek a řidič měl na plné pecky puštěnou jakousi arabskou kazetu, která se pořád opakovala. Nic proto muzice, ale tohle bylo trochu moc - ještě když Věrce bylo tak blbě a já jsem seděl přímo u okna do kterého pařilo horké africké slunce. Do hotelu jsme přesto dojeli celí a rychle jsme se ubytovali. Pokoje nevypadali tak jako v katalogu, ale bydlet se v nich dalo. Měli jsme tam hlavně krásnou velkou koupelnu. Následovala malá beseda s delegátkou, která nám nastínila místní zvyky a možnosti fakultativních výletů. Hned večer jsme si proto zaplatili dva z nich - Dvoudenní výlet až do saharské pouště a pak také hlavní město Tunis s přilehlým Kartágem a městečkem Sidi Bou Said, které je proslulé svou zajímavou bílomodrou architekturou. Oba zájezdy nás přišly na 160 dinárů + 10 dinárů za projížďku na velbloudech a 35 dinárů za pronájem jeepu s řidičem kvůli průjezdu pohořím Atlas. Celkem to tedy bylo v přepočtu asi 4750Kč.

ARABSKÉ NAKUPOVÁNÍ - HOROR PRO EVROPANA

9.10. sobota
Před odjezdem na tyto výlety jsme měli ještě jeden den volna, který jsme se rozhodli využít k prohlídce mediny. Tak se v arabských městech říká jejich historickému jádru, a v Hammametu ho tvoří kasbah (středověká pevnost) mezi jehož hradbami stále bydlí někteří lidé, jsou tam uličky plné krámků s různým zbožím (souky) a také mešita s vysokým minaretem. Za poplatek je možné vyjít až nahoru na ochoz kolem hradeb a odtud je nádherný výhled na celé město a mořský záliv. Medina byla od našeho hotelu vzdálena asi půl hodiny svižnější chůze, takže jsme k dopravě do ní přece jen raději využívali zdejší všudypřítomné žluté taxíky. Cesta stála zhruba 2TD (necelých 50Kč). Když jsme poprvé zapadli do uliček zarovnaných zbožím tak jsme velice brzy pochopili, že dotěrnost našich Vietnamců na tržištích je ve srovnání s arabskými prodejci naprostá prkotina. Podívat se byť jen na okamžik na zboží před stánkem zde znamenalo, že nás majitel obchůdku okamžitě začal lákat dovnitř, chválit své zboží a nabízet "gut prajs for jů", protože jsme "Čeko - nou kapitalist". Ceny byly pochopitelně silně nadhodnocené. Důvodem je smlouvání, na které my z Čech (vlastně z Moravy) nejsme zvyklí a musím říct, že ze začátku mi dělalo trochu problémy se s tímto faktem smířit. Průběh je asi takový: Procházíš uličkou mezi stánky a ze všech stran na tebe všichni prodejci volají svoje "Achoj!", "Tšesky-hesky", "Jaxe maš", "Tobry ten", "Poť póďifat" atd. Pokud odpovíš, okamžitě tě někdo chňapne a vtáhne do krámku (někdy doslova). Pokud si myslíš, že tady to končí jsi na omylu. TADY to teprve ZAČÍNÁ. Dotěra tě vodí od vitríny k vitríně, několika málo naučenými frázemi v češtině (když mu dojde slovní rezerva tak i angličtině) se tě neustále vyptává třeba na to odkud jsi, kdy jsi přijela, kdy jedeš pryč… ale hlavně nepřetržitě nabízí různé kraviny a "gut prajs", kterou při troše štěstí ukecáš na třetinu a stejně proděláš. Občas se stane, že prodejce na tvou cenu nepřistoupí, ale pokud zamíříš k východu ještě tě chytí, přitáhne zpátky a smlouvání pokračuje. Tohle jsme si zažili v arabské části hlavního města, kde jsme také procházeli místní trh. Také jsme poznali, že v turistických centrech jako byl třeba právě "náš" Hammamet se smlouvá o poznání hůř. Nakonec jsme ale přece nakoupili poměrně dost věcí už první den (i když to byla možná chyba). Pak jsme nasedli na taxíka a jeli zpátky do hotelu, protože jsme museli balit na druhý den, kdy nás čekala náročná akce…