Sen

3. června 2007 v 13:56 | T(h)om |  Mé pokusy o poezii
Ve snách ji často vídávám jak kráčí oblohou,
po mléčné dráze zkouším utíkat jí vstříc.
Vlasy jí zdobí perly hvězd co spadnout nemohou
a oči jí září víc a víc
Když pak ke mně vítr z dáli zavane pár vět
unesen tou symfonií nemohu se hnout,
v těle srdce exploduje a roztříští ten svět
sen skončil a musím procitnout.
Čekám že se vrátí sen zpátky pod má víčka
spánek ale dávno je ten tam.
Rozhlédnu se a tu vidím dvě růžová líčka
vedle sebe na polštáři celou zas tě mám.