Úvod a informace o zemi

3. června 2007 v 13:12 | Tomáš Kelar |  Tunisko 2004
Tunisko jsem stejně jako o rok později Egypt navštívil se svojí přítelkyní Věrkou a tento text je v podstatě výňatek z dopisu, který jsem posílal jedné svojí kamarádce takže je možné, že některé části budou vyznívat spíše jako adresný dopis než jako typický popis události. Doufám však, že to nebude na závadu jak do obsahu tak ani do kvality.
Některé fotografie pořízené během pobytu v Tunisku zobrazíte kliknutím ZDE.

Než se rozpovídám o podrobnostech a zážitcích z mé první africké dovolené tak by nebylo na škodu začít základními geografickými údaji, takže:
Tunisko leží v severní části Afriky a jeho severní a východní břehy omývá Středozemní moře. K zemi patří také ostrov Jerba (Džerba), který je pro své unikátní klima někdy nazýván "Středozemní Tahiti". Tunisko sousedí se dvěmi zeměmi mezi něž je jakoby vklíněno - jsou to Alžírsko na západě a Lybie z východu. Podnebí je subtropické a typ krajiny je od severu k jihu naprosto odlišný. Zatímco sever by se dal přirovnat k evropskému středozemí (Řecko, jižní Francie, Španělsko) tak jih je sluncem vyprahlá pustina chudá na rostliny (s vyjímkou oáz) pokrytá jemným saharským pískem. Teploty se tu pohybují od 15st. na severu v zimním období (kdy většinou prší a sníh se objeví spíše vyjímečně třeba až po několika letech), nebo se šplhají i přes 50st. v létě na Sahaře. Tunisko má asi 9 milionů obyvatel a většina je jich soustředěna v úrodnější severní části země. Lidé jsou z 98% muslimové, ale viděli jsme i křesťanské kostely. Ty tu však zbyly převážně po Francouzích, protože Tunisko bylo dlouho Francouzským protektorátem a dodnes je s Francií vázán množstvím obchodních smluv, jako je třeba dohoda o rafinování ropy. Na tuniském území se nachází několik ropných vrtů, ale protože smlouva Tunisku zakazuje aby si ropu samo rafinovalo na benzín, prodává ji Tunisko Francii asi za 50USD na barel a hotový benzín rafinovaný ve Francouzských rafineriích pak nazpátek kupuje až za trojnásobek. Mnozí šikulové ovšem pašují poměrně kuriózním způsobem levný benzín ze sousední Lybie pomocí oslů a zlepšují si pak svůj rodinný rozpočet jeho prodejem podél silnic. Postup je jednoduchý: Mladého osla krmí, napájejí a celý týden se o něj pečlivě starají. Pak ho krmit přestanou, dají mu klystýr motorovým olejem a odvedou ho do Lybie. Tam se celá procedura zopakuje. Celé to trvá tak dlouho, než se zvíře naučí že když už nemá péči v Tunisku tak má jít do Lybie a naopak. Cestu už zná nazpaměť, takže majitel osla mu už jen připevní na záda prázdné barely a čeká až oslík přijde po nějaké době s benzínem. Policie o tom samozřejmě ví a když takového osla chytí pořádně ho zmlátí, ale to ho naučí tomu, že uvidí-li z dálky policistu tak mu musí utéct. Policisty tu hlavně ve městech můžeš vidět na každém kroku. Mají moderní auta, výstroj a jejich fotografování či natáčení je přísně zakázáno. To samé se týká i státních a vládních budov - hlavně sídla prezidenta, které je policisty doslova obleženo. Celá ta spousta policistů ale údajně není ani tak znakem bezpečnosti jako spíše korupce. Školství v Tunisku je svým průběhem vzdáleně podobné tomu našemu, ale protože lidé v odlehlých částech země (například Nomádi) jsou od zbytku světa často odříznuti a školy široko daleko nejsou vykazuje Tunisko jen 68% gramotnosti. Úředním jazykem je tu arabština a francouzština - její povinnou výuku zavedl první prezident Habib Bourghiba, který ve Francii studoval práva a v celé zemi je téměř zbožňován, takže skoro všechno je tu po něm pojmenované (ulice, instituce, letiště...). Současný prezident Zin al-Ábidín Ben Alí je v pořadí teprve druhý ale zřejmě také velmi populární, neboť jeho fotografie byly vyvěšeny ve spoustě obchodů, ale třeba i na oknech vozidel taxislužby. Třebaže jsme do Tuniska přijeli v předvečer prezidentských voleb, fotku jeho konkurenta jsme neviděli nikde ani jedinou. A to by bylo na úvod asi všechno, takže teď k naší dovolené: