Vzpomínání

3. června 2007 v 13:58 | T(h)om |  Mé pokusy o poezii
Už jsi jen záblesk v minulosti
plné smíchu, lásky, zlosti...
Už vybledly tvé fotky uložené ve skříni.
Den za dnem tvé stopy maže
roky plynou jak zákon káže
čas běží jak stádo koní a vrátit se nemíní.
Dávno nejsme čím jsme byli,
když vzpomínky nás netrápily
a život byl jen sladké třpytící se štěstí.
Vrásky naše tváře zdobí,
blíž než mládí máme hroby
a jako cesta kolem světa je projít přes náměstí.
Před očima běží mi zástupy všech tváří
lidí, které znal jsem s odstupem i z blízka.
Nad fotkami dříve než vzpomínky věk zmaří
zoufale tě volám a strašně se mi stýská.
Už jsi jen obrys v dáli
co nadobro se vzdálí
dřív než stačím pochopit co vlastně znamenal.
Zvolna mizíš kdesi v davu
ztrácím tě a ztrácím hlavu
prohrávám ten souboj s časem a týdny běží dál.
Pár zažloutlých fotek zbývá,
z nich na mě se něžně dívá
někdo, koho nikdy jsem neměl nechat jít.
I když je to dávno pasé,
něco ve mě odmítá se
i na konci času vzdát se a osudu ustoupit.
Nadobro jsem zapomněl barvu tvého hlasu,
byla spousta dalších dívek co chodil jsem k nim spát.
Někde v koutě mého srdce však do skonání časů
přetrvá tvůj obraz už zřejmě napořád.