Vánoce jsou tady - Sáááákra! Už zase?!

18. prosince 2007 v 20:53 | T(h)om |  Milý deníčku...
Vánoce mají už od nepaměti (tedy aspoň já si nepamatuji od kdy) přízvisko "svátky klidu a pohody". Opravdu by mě zajímalo kdo takovou blbost vymyslel. Na ulicích řvou z každého rohu otravné koledy, zavlečení anglosaští dědkové v červených čepičkách chrastí řetězy - tedy promiňte, rolničkami a kde se vzali tu se vzali, ve výlohách našich středoevropských prodejen poskakují plyšoví sobi, třebaže tu po sněhu není památky a do Skandinávie to mají hodný kus cesty. Klid rozhodně nemají ani domácí kapři a kapříci obývající kádě na každém rohu. V těchto dnech totiž řeší dilema zda skončit po kouskách ve friťáku a nebo jestli to bude šokem ze znovuvhození do řeky, které spáchá nějaký šílený bursíkovec či radikál Greenpeace v naději, že rybě daruje svobodu. Hospodyňky - vlastně dnes spíše vytížené pracující ženy horečně hledají volnou chvíli na zbytečný úklid (možná proto, že ty ortodoxní vyznávají jen úklid vánoční a jarní), zdobení ošklivého stromku za absolutně nekřesťanské peníze, který jim navíc zasype pilinami koberec pracně vydrhnutý během svátečného zkulturňování skoro rok strádajícího bytu. Pečou cukroví, z něhož se polovina nakonec stejně vyhodí a polovinu té druhé poloviny potomci či manželé sežerou ještě před Štědrým dnem. Rodičové obecně pak marně přesvědčují své neposedné miniatury o tom, že ta hračka robota Transformers na kterou je nalákala televizní reklama před japonským kresleným hororem v osm hodin ráno je šmejd a stojí půl tátova platu a těžko vysvětlují, že Santa Klaus je důsledek globalizace, co je to globalizace, že u nás dárky stejně nosí Ježíšek, jak může Ježíšek-dítě v té zimě venku roznášet tak těžké dárky když nevypadá ani na to, že by utáhl flašku se sunarem a jak je vůbec možné, že je Ježíšek dítě když Ježíš zemřel jako chlap tátova věku před dvěma tisíci let kdesi na Středním Východě.
Teprve včera jsem se konečně dostal do města a začal skupovat dárky. Ulice v našem středně velkém městečku znatelně ožily davy lidí. Jít nakoupit do některého ze supermarketů typu Kaufland nebo Hypernova hraničí s masochistickou touhou nechat se ušlapat, ustrkat, ukopat a nakonec se sesunout k zemi kvůli vydýchanému vzduchu, takže jsem letos zvolil poněkud mírumilovnější formu nákupů a vyrazil do menších obchůdků a krámků v centru. Práci jsem měl trochu ulehčenou ze soboty, kdy jsem už nějaké drobnosti nakoupil během výletu do Krakowa. Pořád ale zbývalo dost restů a abych se vystříhal komerci, zamířil jsem nejdříve do knihkupectví. Podle prvního pohledu do prodejny se těžko zbavuji dojmu, že jako národ jsme strašně nekulturní. Knihy totiž nenakupoval skoro nikdo, ale na druhou stranu to pro mě bylo přínosem, neboť jsem mohl bloudit podél pultů a regálů bez strkanic a v klidu si vybrat co srdce žádalo a peněženka dovolovala. Domů jsem pak spokojeně táhl čtyři svazky. Stále mi ovšem pár dárků zbývalo. Takticky jsem se vyhnul obchodnímu domu na Hlavní třídě i dřevěným stánkům, které se ustrašeně krčily na náměstí zvaném "Točák" a před radnicí. Pochybuji totiž, že někdo z rodiny by opravdu jako vánoční dárek ocenil kelímek svařáku nebo zabijačkovou jitrničku. Raději jsem se zamyslel nad opravdovými tužbami svých bližních a došel k jednoduchému závěru: Ženy stejně nejvíce zaplesají nad drogerií a chlapi nad chlastem. Naplnit toto poznání ve skutek bylo dílem okamžiku a tak jsem měl brzy po starostech. Sice ještě určitě doplním nějaké drobnosti, ale rozhodně se letos nehodlám kvůli svátkům přetrhnout. Není na to čas ani nálada. K dokonalosti chybí už jen dvě věci. Za prvé nazdobit stromek. To však nepředstavuje větší komplikaci - někde ve skříni se povaluje celkem pohledný umělohmotný smrček z Hypernovy sloužící spolehlivě už několik let. Neopadá, snadno se skládá a když se šikovně omotá světelným řetězem a ozdobí pár háčkovanými vločkami tak nadělá parády víc než dost. Horší to bude s bodem druhým, což je koupě a příprava vánočního kapříka. O koupi ani tak nejde - jeden stánek se slizkým sortimentem je nedaleko paneláku, jenže představa že se mu zase budu hrabat v hrudním koši, přebírat vnitřnosti, stahovat z kůže, tupým nožem pižlat ploutve a neustále si utírat ruce od slizu mě nijak netěší. Jedinou jiskřičkou světla v tomto černém tunelu je pro mě vidina rybího řízečku a vynikající polévky na stole.
A pak to přijde: 24. prosinec, Štědrý den, u Kristů otevřou láhev Rychlých špuntů, faráři budou ukřižované soše v kostele blahopřát, výrostci na plácku před domem začnou testovat připravenost pyrotechniky na Silvestra a odstartuje ta pravá vánoční pohoda. V bedně od rána do večera poběží donekonečna opakované pohádky jako "Pyšná princezna", "Princezna se zlatou hvězdou", "Popelka", "Mrazík", "Jasněnka a létající švec", Dařbuján a Pandrhola"… Lidé se budou u televize cpát sladkostmi a dávat si předsevzetí, že nabraná kila příští rok shodí a když už budou mít k večeru v hubě přeslazeno, přemístí se ke svátečnímu stolu a sladkou chuť přerazí bramborovým salátem a kapřím řízkem. Následně se odplazí ke stromku, radostně přeberou všechny ty pletené ponožky, kousavé svetry a drahé roboty Transformers, nahází do popelnic tuny ekologicky závadného odpadu, vyfotografují si rozzářené, vanilkovým krémem umazané obličeje rodiny před rozzářeným stromečkem od něhož pak chytí záclony, a před doutnajícím bytem se pak v závěru na chodbě sousedům pochlubí jak se ty letošní svátky krásně povedly.
No, vidím to takhle: Ráno budu spát co možná nejdéle abych unikl sváteční náladě. Potom si zajdu do půjčovny DVD pro co možná nejdrsnější akční filmy abych unikl pohádkám v televizi. Večer si dám kapra abych nezhebnul hlady a trochu vytěžil z nepříjemného přehrabování rybích vnitřností. Následně si doma rozdáme dárky abychom neporušili tradici. Pak pustíme další akční dývídýčko abychom zahnali opět dotírající sváteční nálady a půjdeme spát. To abychom na chvíli zapomněli, že za rok je to tady zas.


PŘEJI VŠEM KRÁSNÉ PROŽITÍ VÁNOC, BOHATOU NADÍLKU, DOBROU CHUŤ KE SLAVNOSTNÍ VEČEŘI A VŠECHNO NEJLEPŠÍ DO ROKU 2008:)
T(h)om