Hodnocení a návrat domů

8. ledna 2008 v 23:24 | Tomáš Kelar |  Řecko 2003
Závěr:

Zbylé dny jsme si už jen víceméně užívali u vody, mlsali místní lahůdky a 12.6. kolem druhé hodiny odpoledne jsme nasedli do autobusu směr Soluň, odkud nám letělo letadlo domů. Do Thessaloniki jsme dorazili oproti plánu s předstihem, takže zbylo ještě trochu času na zastávku u soluňského symbolu - Bílé věže, původně rudé barvy postavené zde ve středověku Benátčany. Prošli jsme se po nábřeží, prohlédli si sochu místního rodáka Alexandra Velikého a za pár minut už jsme byli na letišti. Protože to byl náš úplně první let byli jsme dost nesví a trochu propadali panice tváří v tvář chaosu ovládajícímu letištní halu. Moc tomu nepřidal ani fakt, že když jsem procházel přes celní kontrolu tak mi detektor kovu pořád pípal a já se musel pořád vracet, takže to mohlo vypadat že jsem nějaký palestinský terorista. Po tom shonu následovalo dvouhodinové čekání na hodinu zpožděné letadlo. Konečně nás zavolali k východům, autobus nás zavezl k letadlu a za chvíli už jsme seděli deset kilometrů nad zemí. Protože cesta busem z ČR do Řecka nám trvala necelých 30 hodin, byl dvouhodinový let příjemná změna. Dostali jsme občerstvení, kafíčko a než jsme si stačili utřít papule a smést drobky z oblečení tak pilot hlásil, že jdeme na přistání. Na ranvej brněnského letiště jsme dosedli před jednou hodinou ráno našeho času. Přistavený autobus nás dovezl do Olomouce, kde už čekali Věrčini rodiče a konečně nás dopravili domů.

Co dodat závěrem? Řecko je země plná barev, kontrastů, přiměřené exotiky, ale především úžasné historie a milých lidí. Proto věřím, že pokud se také rozhodnete do Řecka vyrazit tak budete ohromeni a příjemně si odpočinete stejně jako my.


Adió!