Šumperský Havran 2008

1. února 2008 v 21:16 | T(h)om
Včera jsem se zúčastnil vyhlášení výsledků literární soutěže O Šumperského Havrana. Soutěž se konala už po šesté a tradičně se zabývá básnickou tvorbou okolních (ale i přespolních) autorů ve čtyřech věkových kategoriích. Měla by tedy hledat a motivovat nové talenty a umožnit jim cestu do vážnější práce. Jakmile byly všechny ceny rozdány, dal moderátor prostor porotcům, kteří se mohli vyjádřit k průběhu soutěže. Když se o slovo přihlásil šumperský básník Ivan Tuša bylo znát, že atmosféra v sále zhoustla. Dalo se to čekat. Před nějakou dobou jsem na internetu zjistil, že jeho drtivá kritika je už pověstná a bylo jasné, že své pověsti hodlá dostát i letos. Jeho internetové útoky na soutěž byly sice tvrdé, ovšem těžko se dají srovnávat s tím, co jsem slyšel na vlastní uši. Na úvod všem ukázal asi pětisetstránkovou knihu - výběr současné české poezie a prohlásil, že se to nedá číst a že její koupě je vyhozením peněz. Autory přirovnal k pisálkům narozeninových veršíků a několikrát zopakoval své rozčarování nad kvalitou dnešní literatury. Co se týče soutěže - všechny příspěvky označil jako "hrozné" a trochu nepatřičně jejich kvalitu zklamaně srovnával s tvorbou básníků, o kterých se učí už žáci na základních školách. Jako porotce prý neudělil více než pět bodů z deseti žádnému posuzovanému dílu a jak uvedl, marně doufal, že konečně narazí na něco, co by se podobalo pracem Nezvala či Seiferta. Já sám nejsem žádným znalcem poezie. Nikdy jsem ji nečetl, nezajímal se o její moderní formy a z ukázek, jenž před vyhlášením zazněly je mi jasné, že moje občasné rýmovačky psané jen pro zábavu se nemůžou ani zdaleka měřit s tím, co jsou někteří dnešní mladí lidé schopní vytvořit. Něco tedy na tom, že úroveň současné tvorby za moc nestojí bude, když můj příspěvek získal třetí místo ve své kategorii. Jenomže tady nejde o mě, který se žádných soutěží neúčastním (tohle bylo poprvé a spíš z recese) a píšu opravdu jen sám pro sebe a vlastní potěšení. Myslím ale, že pro všechny ostatní účastníky soutěže je takový výstup zahořklého důchodce něčím, co je může od jejich dalšího snažení odradit. Samozřejmě uznávám, že spousta básní byla pravděpodobně velmi slabá, ale jde přece o regionální soutěž a nikdo - snad mimo stále zklamaného Ivana Tuši nečeká na takové úrovni budoucího nositele Nobelovy ceny za literaturu. Určitě je na místě dát najevo svůj názor a je-li negativní, nebát se ho otevřeně říct. Je ovšem potřeba udělat to s aspoň minimální dávkou taktu, kterého se Ivanu Tušovi evidentně nedostává. Těžko říct, zda to dělá z naturelu nebo ze snahy udržet si image věčně nespokojeného čtenáře. Neřekl bych že způsob, jakým prakticky všechno mimo klasiků devatenáctého a dvacátého století smetl ze stolu je právě vhodný. Vždyť podle čeho hodnotit zda je dílo dobré nebo ne? V tomto směru je posuzování kvality věcí příliš subjektivní na to, aby bylo možné šmahem všechno zatratit. Sám Ivan Tuša je autorem několika sbírek. Jistě tedy má v oboru nějaké uznání, jenže všem se jeho tvorba také líbit nemusí. Ostatně o tom hovoří i občasné komentáře jeho děl na serveru pismak.cz. Lze zde najít pochvaly i kritiky. Proč se tedy Tuša tolik zdráhá přijmout fakt, že vkus lidí je různý? Proč aspoň na tak bezvýznamné soutěži jakou Šumperský Havran podle mě je, nebere ohled na to, že zde nemá co do činění s profesionály Goetheho formátu, ale především se studenty, kteří teprve hledají způsob jak se prosadit? Nechci ani vědět jak se po jeho včerejším proslovu (mimochodem taky celkem bez hlavy a paty) musela cítit mladá holčina - vítězka prvního místa své kategorie, jenž přijela až z Prahy aby si převzala cenu, a přitom jí radost z vítězství zkazil nějaký zapšklý dědek odsuzující všechno, co bylo do soutěže zasláno - tedy včetně jejího díla kamsi na smetiště umění.
Moje dojmy ze Šumperského Havrana jsou tedy asi takovéto: Jde o soutěž, která není příliš známá nebo důležitá. Účastníci jsou spíš mladí lidé bez dostatečných zkušeností - ti kdož je mají se dávno účastní soutěží daleko prestižnějších. Jejich nezkušenost ovšem neznamená, že se časem nemůžou propracovat na mnohem vyšší úroveň, budou-li k tomu motivováni. Měli by být napomenuti za chyby, jichž se dopustili, ale také by měli slyšet uznání za to, co se jim podařilo. Paušální odsuzování, jak ho provozuje Ivan Tuša nikomu neprospěje. A právě Ivan Tuša je mým dalším poznatkem ze soutěže. Atmosféra, jakou v sále navodil byla rozhodně demotivující a já jen doufám, že se tím všichni ti, kdož mají skutečný zájem poezii psát nenechají odradit.
Radost z umístění si ale pokazit nenechám Ivanem Tušou ani tím, že do letošního almanachu mě zvěčnili se zkomoleným jménem a překlepem v textu. Přece nebudu malicherný. Jako nezkušený pisálek jsem napoprvé získal bronz - Hurá!:)