Přechod z Mandriva 2007 na Ubuntu 7

19. března 2008 v 22:50 | T(h)om |  Mišmaš
Nedávno jsem zde na blogu uveřejnil článek o svých prvních dojmech z používání systému Linux. Prakticky do nebes jsem tady vychválil Mandrivu 2007, ale asi po týdenním užívání jsem se rozhodl pro změnu a to z následujících důvodů:
1. Internetový prohlížeč Mozilla Firefox je pouze ve verzi 1, takže nelze používat motivy vzhledu ani stáhnout potřebný jazykový balíček s češtinou, neboť aplikace je v angličtině. Dalším mínusem v tomto směru byla nemožnost stáhnout plug-in AdobeFlashPlayer. Vyšší verzi odmítl správce softwaru instalovat.
2. Z pracovní plochy prostředí KDE nelze smazat hnusnou ikonu KDE-TV
3. Stejně jako u Mozilly, i v případě kancelářského balíku OpenOffice mi instalátor odmítl vyšší verzi i českou lokalizaci
Z těchto důvodů jsem hledal jinou, vhodnější Linuxovou distribuci. Vzpomněl jsem si na Fedoru, kterou jsem zkoušel jako úplně první. Bohužel se mi nepodařilo rozběhat podporu přehrávání hudby a videoklipů, což jak jsem později zjistil na internetu je nejčastější uživatelská stížnost směrem k Fedoře. Bohužel jsem zvyklý při práci s počítačem hudbu poslouchat, takže jsem zkusil zabojovat a stáhnout z internetu potřebný kodek (Gstreamripper), ale bohužel i po jeho zdánlivě bezproblémovém nainstalování zůstávala situace stejně neutěšující. V šuplíku se mi válelo ještě CD s Ubuntu. Když jsem se však pokusil ho instalovat, instalační program mi napsal, že instalace selhala a toto se opakovalo zhruba třikrát. Ještě jednou jsem poté zkusil vyřešit výše zmíněné potíže s Fedorou a Mandrivou, jenže má snaha nebyla korunována zaslouženým výsledkem a tak mi zbylo jediné: stáhl jsem si z internetu znova celé Ubuntu v nové verzi a vypálil ho pěkně opatrně pouze čtyřiadvacetinásobnou rychlostí na cédéčko. Téměř poslepu jsem smazal z disku oddíl určený pro Linux, strčil CD do mechaniky a restartoval. Jelikož se stále nemůžu dokopat ke koupi rychlejší DVD-Romky a disk šoupl právě do té úplně první co jsem si k počítači pořídil (i když hned pod ní je rychlejší, byť dosluhující vypalovačka), na načtení instalačního programu jsem si musel počkat. Dobře mi tak! Nemám být líný zajít si do města a koupit něco rychlejšího.
Nicméně po několika minutách se v pořádku rozběhla instalace. Vybral jsem preferovaný jazyk, partii HDD určenou k instalaci i balíčky programů, a za nějakou půlhodinku jsem měl Ubuntu v cajku. Na první pohled se od Fedory či Mandrivy liší barevným provedením. Zatímco předchozí dva systémy jsou vyvedeny v nebeské modři, Ubuntu navozuje pocit afrických pouští. Převládá zde oranžová a různé odstíny hnědé. Také wallpapery, jenž máte na výběr tvoří v podstatě jen textury této barvy. Panely a lišty jsou podobně jako u Fedory (GNOME). Ubuntu však nabízí lepší rozvržení a také odkazy na jiné složky v levé části okna jako Microsoft Windows. Barevné schéma je pochopitelně možné změnit a také jsem to hned udělal, zvolil jsem modrou barvu, na niž jsem zvyklý. Velice příjemně mě potěšilo, že nemám žádné potíže s používáním dalších oddílů pevných disků v počítači, jak tomu bylo u Mandrivy a Fedory. Soubory lze volně kopírovat, mazat, ukládat i upravovat navzdory jinému systému souborů (Fat32, NTFS...). Stejně milé bylo i zjištění, že OpenOffice a Mozilla jsou zde v nejnovější verzi a plně v češtině. U Mozilly nebyl žádný problém nainstalovat podporu Flash animací ani změnit skin. Také přehrávání hudby si nevyžadovalo složité koumání. Přiložený přehrávač Rhythmbox je sice na pohled hnusný, ale hned fungoval. Jelikož jsem rozežraný, stáhl jsem si pomocí správce balíčků přehrávač Amarok. Ten po svém nainstalování požadoval ještě stažení některých kodeků, ale tahle procedura proběhla víceméně automaticky a teď už mi hraje do ouška mé oblíbené hity. Už v prvním článku jsem Amarok chválil a nemám důvod něco odvolávat. Na pohled, co do funkcí i uživatelsky mu lze vytknout máloco. Minimalistický, ale elegantní design mu prostě sluší a já u něj slintám blahem. Kancelářský balík OpenOffice také nezklamal. Práce s ním je jednoduchá a potěší i kompletně česká lokalizace, třebaže některé fonty mi nechtěly zobrazovat českou diakritiku. Když si s ním trochu pohrajete není problém vytvořit aplikaci podobnou Microsoft Office s podobnými funkcemi. Že OpenOffice umí upravovat i ukládat dokumenty ve formátu Microsoft Office snad není ani třeba dodávat, i když Microsoft opačnou funkci nenabízí (nedávno byl uvolněn plug-in, který to umožní).
Zkrátka i přesto, že o Mandrivě jsem se dočetl, že je pro začátečníky ideální, změnil jsem saloon. Mandriva se svým prostředím KDE vypadala sice na pohled o úroveň lépe, jenže problémy uvedené o pár řádků výše jsou pro mě příliš velká překážka. Ubuntu není tak krásné, ale zato je plně funkční a z mého pohledu jednodušší pro laika, jakým jsem já. Kdybych tedy měl rozhodnout tak Ubuntu je pravá volba. Pro menší firmy i pro nenáročné uživatele, kteří na počítači neplánují pařit nejnovější 3D střílečky typu Crysis a nechtějí utrácet za legální software od Microsoftu. Aspoň já už u Ubuntu pravděpodobně zůstanu.