Příjezd do hotelu a život v něm

4. března 2008 v 21:42 | Tomáš Kelar |  Blízký Východ 2007
Možná si vzpomínáte jak jsem v některém z předchozích příspěvků spílal zahálčivému způsobu rekreace ve velkých hotelových komplexech. Letos jsem si to vyzkoušel na vlastní kůži, ale rozhodně to neznamená že bych názor změnil. Důvod proč k tomu došlo byl prostý: V oblasti prostě nejsou žádná skutečná střediska a abych se mohl podívat na další místa, která za vidění stojí musel jsem prostě něco obětovat a ubytování si zajistit právě v takovémto komplexu.
Zájezd byl pořádán cestovní kanceláří Exim Tours a bude dobré zmínit, že aspoň zde, v šumperské pobočce nám pracovníci firmy vyšli vstříc a jejich přístup zaslouží uznání.
Na odlet nás do Prahy přepravil mikrobus zajištěný cestovní kanceláří z Olomouce. Na letiště jsme dorazili včas, bez problémů - v pohodě jsme si vyzvedli potřebné papíry a letenky a před pátou hodinou ráno nás už airbus Českých Aerolinií odnášel směrem k Sinajskému poloostrovu.
Přeletěli jsme Evropu i Středozemní moře a za chvíli už se pod letadlem objevil pás pobřeží zbarvený pískem a rozbrázděný skálami a kaňony. Trochu nás zarazilo, že pilot neustále hlásil teplotu na letišti v Tabě 18ºC. Na říjen to sice nebyla teplota nejhorší, na koupání po kterém všichni toužili se to přesto zdálo žalostně málo. Všechno se vysvětlilo velice jednoduše. Letiště leží v nadmořské výšce 800 metrů, takže klima je zde pochopitelně chladnější než na pobřeží. Když jsme prošli vstupní byrokracií, nastoupili do autobusu a vystoupili před hotelem, nechtělo se nám ani věřit že je tu takové horko. Teplota se jistě přehoupla přes třicítku a tak byly naše obavy o počasí definitivně zažehnány.
Náš hotel se jmenoval Sonesta Brach Resort a pro ty nejzvídavější doporučuji zadat do vyhledávače aplikace Gogole-Earth informace sonesta beach, taba, egypt. Program sice ukáže hotely dva, ten náš bude ovšem na spodní straně obrazovky - tedy jižněji. Co se týče samotné Taby, nejde ani tak o město jako o asi dvacetikilometrovou oblast, které dala jméno celkem nevýrazná vesnice. Od mezinárodního letiště - ještě nedávno vojenského ji dělí zhruba šedesát kilometrů cesty, jenž vede především hornatým, chce se říci spíše skalnatým terénem. Celá Sinaj je v podstatě pohoří tvořené sluncem rozpraskanými skálami všech možnách tvarů a velikostí. Na štěrkovitých a pískovitých plošinách mezi nimi většinou roste jen sporá vegetace tvořená zakrslými křovinami, případně tu stojí vesnice Beduínů. Tyto vesnice však na první pohled připomínají spíš jakýsi slum. Místo domů zde stojí chatrče či boudy slepené z kartonu, plechu a látky. Kolem panuje strašný nepořádek a Evropan nestačí zírat v jakých podmínkách jsou lidé schopní přežít. Podél pobřeží se vyskytují hotelové komplexy. Jsou od sebe vzdáleny i několik kilometrů, takže se tato část země jeví téměř liduprázdná. Pobřeží mezi turistickými centry působí divokým, možná až zpustlým dojmem i když modř vodní masy prokládaná temnými pásy korálových útesů dodává smutnému pohledu přece jen trochu barevnosti. Zajímavé je, že na plážích byste marně hledali něco jiného než kamení a štěrk. Skutečně písečné pláže najdete jen u hotelů, kde je tvoří písek uměle dovezený. Samozřejmě sahá pouze několik metrů do moře, takže vzhledem k přítomnosti ostrých kamenů a korálů je rozhodně dobré při koupání použít nějakou obuv.
Hotel Sonesta Beach Resort je tvořen několika budovami postavenými především z betonových prefabrikátů. Na okraji komplexu je něco jako vilová vesnička s vlastním bazénem, kde jsme byli ubytovaní my. Abychom se odtud dostali k moři bylo nutno projít parčíkem do hlavní budovy, překonat po schodech nebo výtahem tři patra dolů, projít kolem druhého bazénu a teprve potom jsme přišli na samotnou hotelovou pláž. Ta se táhla sto, možná sto padesát metrů na šíři celého resortu. Byla pokrytá jemným pískem, posázena palmami a sehnat na ní volné lehátko byl výkon téměř nadlidský. Kapacita pláže rozhodně neodpovídala ubytovací kapacitě hotelu a hostů v něm. To vedlo k velice nehezkým praktikám. Lidé se totiž už okolo páté hodiny ráno vydávali na pláž položit svůj ručník na lehátko, které si takto obsadili a šli se ještě dospat. Než vstali, posnídali a znova se na pláž dostali uplynuly často tři i více hodin. Že to bylo nefér vůči ostatním je celkem jasné. My jsme naštěstí na pláži moc času netrávili a navštívili jsme ji za účelem koupání či slunění jen asi třikrát. Poprvé jsme měli štěstí a volná místa našli, podruhé jsme podplatili plavčíka aby nám donesl lehátka od bazénu a potřetí jsme to udělali stejně jako ostatní turisté, většinou ruské národnosti. Moře bylo jedním slovem úžasné. Voda čistá a teplá, dno se svažovalo pomalu, nebyly velké vlny a jen malý kousek od pláže se nacházel nádherný korálový útes. Už kvůli němu stál pobyt v Tabě za to. První den jsem si ho nemohl pořádně prohlédnout, protože jsem zjistil že mé potápěčské brýle už netěsní. Další večer jsem si ale přímo v hotelu koupil brýle nové a tak jsem mohl prohlížet jak o život. Jak vylíčit tu spoustu tvarů, barev a nesčetných druhů ryb? Klipky, jehly i klauni se tu proháněli okolo rozvětvených trsů korálů a panožek sasanek. Mezi tím rostly mořské houby a všechno se to prolínalo, mísilo a přitom působilo tak neuvěřitelně klidně a vyrovnaně. Pokud se tedy někdy vydáte do těchto končin, určitě nezapomeňte do tašky přibalit potápěčskou výzbroj.
Stravování probíhalo formou samoobsluhy. Na pultech byly připraveny kvanta mas, zeleniny, pečiva, sladkostí a každý si mohl nabrat kolik čeho chtěl. Je sice pravda, že brzy se mi začalo stýskat po vepřové pečínce, ale přesto to nebylo tak špatné jako před dvěma lety v Hurghadě. Na snídani mi zachutnala smažená vejce s arabskou chlebovou plackou, k obědu jsem si oblíbil malé pečené rybičky a na večeři jsme si většinou dopřávali sladkosti. Během dne také bylo možné dát si malou svačinku u bazénu, ale k přežrání to nebylo.
Co se týče kulturního vyžití, to bylo slabší. Občas tu sice pořádali jakési programy, ale spíš šlo o fakírskou show nebo břišní tanečnice. Navíc my jsme žádný z těchto programů nestihli - konaly se právě v době, kdy jsme se účastnili fakultativních výletů.
I s nákupy to bylo poněkud těžší. V areálu hotelu se sice nacházelo křídlo s několika obchůdky, jenže zboží zde bylo dost kýčovité a příliš drahé. Navíc jste těžko mohli smlouvat o cenu když prodejci věděli, že pokud nevyjedete někam mimo hotel tak prostě nemáte jinou možnost než nakoupit u nich a patřičně toho využívali. Proto byl půldenní zájezd do Dahabu učiněným požehnáním - ale o tom až později.
Mám-li to shrnout, trvám na tom, že dovolená za zdmi hotelových komplexů je věc neúčelná a barbarská. Pokud už ji chcete mermomocí využít, zkuste si najít lepší důvod než se jen válet na hotelové pláži. V Tabě je tím důvodem možnost vydat se do Petry a Izraele. A mezi námi - stojí to za to ;)