Georgioupolis

4. listopadu 2008 v 2:06 | Tomáš Kelar |  Kréta 2008

V Georgioupolis hned poznáte, že se jedná o jednu z těch malých rybářských vesniček, které pochopily význam turistického ruchu teprve nedávno. Vycítíte to podle atmosféry v uličkách, podle lodníků spravujících v přístavu své malé bárky nebo prostě podle toho, jak městečko vypadá. Třebaže zde stojí už několik hotelů, vesele bují taverny a restaurace, pořád zde chybí něco, co dělá letovisko letoviskem. Když si představíte běžnou malou vísku u rybníka kdekoliv v Česku a přimyslíte si zde pár hotelů a do uliček "nacpete" hospůdky plus prodejny suvenýrů, nebudete od reality v Georgioupolis zase tak daleko.

Občas to zkrátka působí malinko nesourodě. Některá části obce oko návštěvníka nepotěší přemírou čistoty ani upravenosti, jinde stejné oko zaplesá.Ti, kdož umí vycítit tu správnou atmosféru i tam, kde ji jiní obvykle nevidí ocení například okolí přístavu. V úzké zátoce kotví desítky malých rybářských loděk, rybáři tu ladí motory, spravují svoje bárky, po nábřeží se prochází hejna hus a racků a ve vzduchu se vznáší povědomé rybí aroma. Když se setmí, je přístav osvětlen lampami a ukončen dvojicí majáků na konci zátoky. Ráno zase nastoupí růžové světlo vycházejícího slunce - to už je většina lodí dávno na moři a jen opozdilci teprve opouštějí přístav. Ovšem trocha místní nálady se dá při troše snahy vycítit všude. V uličkách mezi krámky se zeleninou, v zapadlé taverně, na náměstíčku. Navíc je tu i krásně udržovaný pravoslavný kostel. Mezi starými původními domy už pochopitelně vyrostly i hotely a apartmány pro turisty. Působí o něco chladněji než starší stavení, ovšem stejně jako ony jsou to spíš takové betonové krabice s terasami. Snad jen o něco barevnější a s čistší fasádou. Jako v každém letovisku i zde se nachází spousta krámků se suvenýry. A stejně jako všude i tady je třeba vybírat mezi vkusnými výrobky a brakem pocházející stejně odněkud z Číny. Zajímavou památkou může být třeba nůž se střenkou upevněnou v kozím nebo beraním rohu. Menší exemplář stojí cca 8 euro a jen nedostatek financí stojí za tím, že nemám taky jeden doma. I mezi keramikou lze najít pěkné kousky. Sošky, hrníčky nebo různé jiné předměty z pálené hlíny působí mnohem kultivovaněji než plastový delfín na kusu korálu (mimochodem, tohle považuji i za barbarství vůči přírodě) přestříkaný pastelovou modří. Pokud chcete své přátele nebo příbuzné doma obdarovat něčím na zub, budete mít z čeho vybírat.K mání je různé pečivo, výrobky ze sušeného ovoce, ořechy a nebylo by to Řecko, kdybych opomněl med. Medu můžete koupit několik druhů a s různými vychytávkami. U Elafonissi je například vyhlášený tymiánový med, a jestli se chcete opravdu blýsknout tak hmátněte po sklenici vlašských ořechů zalitých touto pochutinou. Doma pak budete mít nejen vy co mlsat.


Ceny jsou tu jako všude v Řecku pro našinec poměrně vysoké. Platí to o většině výrobků ve většině letovisek a jejich okolí. Místní obyvatelé prostě žijí z turistického ruchu a tyhle ceny jsou jeho nedílnou součástí. V odlehlejších částech jsou ceny o poznání nižší, ale tam se zase málokdo dostane.
Jednou z věcí, která zajímá většina turistů jsou pláže. V Georgioupolis se dají rozdělit do dvou, zcela odlišných kategorií. Na pláže hotelové a veřejné. Když se to tak vezme jsou veřejné vlastně všechny, protože v Řecku zákon vlastnictví pláží zakazuje. Přesněji řečeno jsou tedy hotelové pláže zkrátka pláže před hotely, a i když to bude znít paradoxně, nepatří do té lepší sorty. Hotelové pláže jsou úzké, mokré, chladné, více zalidněné a špinavější. Velmi nehezky na nich působí především trubkové výpustě pod hotelovými zdmi, ze kterých vytéká bůhvíco přímo přes pláž do moře mezi ráchající se rekreanty. S přihlédnutím k hygienickým podmínkám okolo jistě není třeba dodávat více. Je jasné, že stojí za to zajít si kus dál na pláže, které jako by byly z úplně jiné části světa. Určitou hranicí, kde začínají tyhle podstatně příjemnější pláže je lávka přes říčku kousek za hotelem Fereniki. Jakoby mávnutím kouzelného proutku se jejich šířka ztrojnásobí, ubude protivných davů, hotelů i výpustí a před vámi ze roztáhne tak nádherná pláž, že jste ani nedoufali, že tady na takovou můžete narazit. Na plážích je několik barů, kde si můžete dát něco studeného k pití či něco zakousnout. Stejně jako na hotelových plážích vám tu za 4-8 euro pronajmou lehátko a slunečník, ovšem s tím rozdílem, že tady je všechno hezčí a kupodivu i levnější než ve městě. Například u baru Sun Kiss vás celodenní pronájem slunečníku a dvou lehátek přijde jen na 4 eura. Zdá se to sice dost, ale srovnáte-li ceny na našich českých koupalištích a uvědomíte-li si, že v ceně máte i dvě porce chlazeného nápoje, není to tak hrozné. Možná výhodnější než leckde v Česku. Na začátku října, kdy jsme s přítelkyní na Krétě pobývali už fouká poměrně silný a chladný vítr. V noci jde teplota taky někam k 15i stupňům, ale na sluníčku přes den je pořád krásně. Není se čím chlubit, ale hned první den jsem se spálil tak, že další týden jsem na slunce raději moc nechodil. Bylo to tím, nejsem právě podcenil sílu říjnového krétského sluníčka, takže jestli tam pojedete, vzpomeňte si na mě a neudělejte stejnou kravinu. Nestojí to za to. Voda v moři byla pořád krásně teplá, jen občas ji dost ochladila horská říčka, která se nedaleko odtud do moře vlévá. Je to cítit hlavně v době, kdy nejsou moc velké vlny a studená říční voda se s tou teplou mořskou nepromíchá. Prostým vrstvením podle hustoty sladké a slané vody pak při stání v moři cítíte na jedné části těla příjemné teplo, zatímco chladné objetí na části jiné vás donutí se vrátit na lehátko. Právě v tomto období je ale ohromnou výhodou, že turistická sezona se chýlí ke konci a širé pláže jsou skoro prázdné. Málokdo miluje tlačenici mezi lehátky, přeskakování slunících se těl a křik rozmazlených angličat či němčat. Pro všechny ostatní je září - říjen ideálním termínem.

A nebyl by to článek o Georgioupolis kdybych zapomněl na místní symbol - kapli sv.Nicolase. Najdete ji spolehlivě na všech pohlednicích a určitě i ve všech fotoalbech lidí, kteří město navštívili. Kaplička se nachází na dlouhém kamenném mole kousek od přístavu. Stojí vlastně na přirozeném podloží ostrého útesu, ke kterému molo vede a je vidět prakticky z každé části pláže. Uvnitř se nachází svícen a stolek s několika ikonami svatých. Svíčku si zde může každý zapálit a když tak učiní v době kdy se na kraj snáší soumrak, je pohled na ohněm ozářený interiér zrcadlící se v nocí ztemnělé hladině jednoduše nezapomenutelný.


 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.