Příliš snadno dostupná hudba?

10. listopadu 2008 v 18:16 | T(h)om |  Mišmaš
Ani nevím, jestli tento článek bude vyznívat smutně nebo pozitivně. Každopádně:
Někdy ve věku kdy jsem skončil základní školu jsem asi jako většina tehdejších pubescentů propadl muzice. Táhlo se to se mnou docela dlouho, přičemž jakýsi vrchol byl kolem osmnácti - devatenácti roků. Pamatuji si jak jsem šetřil ze svých mizerných příjmů na další CD, jak jsem probíhal výprodeje, bazary, jak jsem jezdil do sousedního Polska kde byly nosiče levnější, jak jsme si půjčovali hudbu s kamarády - zkrátka jaká to byla událost, když jsem sehnal další přírůstek do své hudební sbírky. Jakmile někdo ze známých měl něco nového, hned jsme se "slezli" a pouštěli si hudbu jak to šlo, vychutnávali si ji a říkali si, že máme zase něco extra. Sehnat ještě před nějakými deseti - dvanácti lety požadovaný kousek totiž nebylo jen tak. Ceny cédéček byly v poměru k platům vysoké, vypalování bylo v plenkách a na zmačkaném pásku magnetických kazet jsme toho měli z rádia nahraného tolik, že jsme se v tom pomalu ztráceli, ovšem v prachbídné kvalitě. Není tedy divu, že pro nás každé další CD bylo nesmírně vzácné.

Dnes je všechno jinak. Ceny jsou sice pořád relativně vysoké, ale vypalovačku má prakticky každý a čistý disk stojí šest korun. Z internetu není problém stáhnout cokoliv, často ještě před oficiálním vydáním. I když bych to před těmi několika lety asi neřekl, nemá to jen klady. Hudba - a velmi podobně i film, se stala záležitostí tak snadno dostupnou a masovou, že si jí lidé přestali vážit. Koupíte-li si CD za čtyři sta korun, je to prostě něco jiného než když si ho zadarmo stáhnete ze Sítě. Na druhou stranu proč bych vydával čtyři stovky, když to samé si obstarám gratis? Dobrá, snad vyšší kvalita. Tu ale poznají jen fajnšmekři na špičkových soupravách. Běžný posluchač rozdíl nepozná a nedocení. Proto klidně nashromážní gigabyty empétrojek a ani neuvažuje o tom, že si je možná kdy poslechne. Určitá vzácnost možnosti přehrát si doma svou oblíbenou muziku vzala definitivně za své.
Pochopitelně i já už mám doma některá vypálená cédéčka. I já si občas stáhnu něco z internetu. Nemám tolik peněz, abych je mohl všechny utratit za originální nosiče. Na druhou stranu jsem si všiml, že když si vybírám něco k poslechu, vytratil se z toho ten entuziasmus, který tam kdysi býval. Možná je to jen přibývajícím věkem, možná skutečně tou snadnou dostupností ohromných kvant muziky. Každopádně se mi dnes po tom pocitu ale občas zasteskne.
 


Komentáře

1 Aailyyn Aailyyn | Web | 10. listopadu 2008 v 20:56 | Reagovat

ale vem to z druhé strany, nebýt netu, já osobně bych se k různé muzice v obchodech prostě nedostala... takhle si poslechnu, oblíbím a třeba si i potom koupím.

taky muziku stahuju, to jo, stejně používám jen mp3 do přehrávače, CD je neskladné, ale občas si tu originální placku od oblíbeného interpreta taky prostě koupím, pro ten pocit, že teda ten originál mám :-)

2 Tomáš Tomáš | Web | 10. listopadu 2008 v 21:22 | Reagovat

Já bych si taky jinak některé věci nikdy neposlechl. Jen mě mrzí ta vytracená atmosféra. Jinak jsem rád, že nejsem sám kdo to chápe ;)

3 Elisabeth Elisabeth | Web | 11. listopadu 2008 v 12:22 | Reagovat

Můj přítel a moje sestra právě ty giga a giga hudby v počítači mají. A já to nechápu. A ještě víc nechápu, když řeknou, že to už mají oposlouchané a musí stáhnout něco nového. Já mam v pc pár cd svých oblíbenců a jednu složku všehochuti. Pouštím si to k různým náladám a příležitostem. A mám to oposlouchané, ale nevadí mi to. To je právě to hezké, že slyším známou písničku. A když jsem si koupila originální CD No Name, sestra se mě ptala, proč jsem si to nestáhla. Řekla jsem, že jsem tím chtěla jednak přispět svým oblíbencům a také ten pocit, že mám něco originálního a ne přepálenho, ten je fajn.

4 Lit Lit | Web | 29. listopadu 2008 v 13:00 | Reagovat

Je to fakt, kouzlo se sice ztratila, na druhou stranu se tak muzika stala dostupná i těm, kteří si z finančních důvodů nemohou dovolit koupit nějaké to CD.

Co se týče mne, mám ve svém mp3 přehrávači asi dvacet písniček, s kterými si vystačím. No a na polici mám sbírku cédéček s jazzovou muzikou. Kupuju si je v Levných knihách, kde jedno CD vyjde asi na třicet korun:o)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.