Našel jsem walkmana

27. února 2009 v 18:46 | T(h)om |  Milý deníčku...

Dnes jsem v jednom šuplíku hledal malý šroubovák abych dotáhl šroubek okenní žaluzie, ale místo šroubováku jsem pod harampádím narazil na svůj starý kazetový walkman. Generaci odkojené digitálním záznamem to může připadat nepochopitelné, ale v ten okamžik mě zalila vlna nostalgie.

Doby kdy jsem se bez sluchátek ani nevys... sice minuly, láska k muzice přetrvala. Časem jsem přešel na discmana a nyní vlastním pochopitelně mnohem praktičtější MP3 přehrávač, ale kazetový walkman byl poměrně velkou částí mého dospívání a tak si zaslouží abych na něj občas zavzpomínal - například při hledání šroubováku.
Když jsem ještě chodil na základní školu, byl walkman něco extra. Kdo ho měl, byl třídní king a své spolužáky ohromoval nejnovějšími hitovkami nahranými z rádia v kvalitě, kterou by uši dnešního digitálního světa bez milosti odsoudily k pomalé a bolestivé smrti. Většina přístrojů pocházela z právě se rodících asijských tržnic, napájely je 2 až 4 tužkové baterky a když jste měli štěstí, vydržela vám asi na pět hodin mobilní kultury. Ovládání tvořily tři (vyjímečně čtyři) tlačítka a jedno malé kolečko regulace hlasitosti, které nebylo většinou kvalitní a jeho otáčení tak provázelo příšerné praskání ve sluchátkách. Tlačítka nesly nápisy PLAY, STOP a FFD - tedy převíjení vpřed. Převíjení vzad nebylo pravidlem a když nastoupila funkce Auto reverse umožňující přehrát i druhou stranu kazety, byla to absolutní bomba! To už však doba malinko pokročila a mít walkmana se rovnalo spolužácké povinnosti. Zajímavé je, že když se do walkmanů začaly montovat i rádia tak bylo možné přijímat nejen rozsah FM, ale i pásmo středních vln AM, které už na dnešních empétrojkách většinou nenajdete. Mládež roku 2009 asi těžko pochopí jaké úsilí provázelo přetáčení kazety nasazené na tužce (ideálně tzv. verzatilce) aby se ušetřily baterky, které stály dost peněz a ty nabíjecí se teprve dostávaly na pulty. Přeskočit z jedné písničky na druhou nebylo možné provést klepnutím na dotykový displej, ale obnášelo to docela fortelný odhad doby, během níž se pásek převíjel.

Audiokazety brzy budeme vídat pouze v muzeích a archivech, ale co jsme si s těmi křehkými a náchylnými potvorami užili! Vzpomínáte jaké utrpení bylo vyprošťovat nahrávku svého oblíbence namotanou z mechaniky přehrávače nebo kazetu rovnou rozšroubovat, abychom mohli opatrně i za cenu hnusného přeskoku zvuku slepit konce roztrženého pásku? Vzpomínáte na tašky plné krabiček obsahují takové množství hudby, která by se do paměti dnešních miniaturních empétrojek vešla hned několikrát? TDK, BASF, Sony a Maxel - to byly asi nejoblíbenější značky audiokazet, které jste v obchodě koupili za 15 až 40 korun. Běžně se na takovou kazetu vešlo 90, ale i 120 minut muziky (Bon Jovi, Dr.Alban, 2Unlimited, Twenty 4 seven, Michael Jackson, Roxette...)! Pochopitelně s využitím obou stran. Komu to ale chcete dnes vysvětlovat, když na jediné CD za sedm kaček posilující české měny dostanete ve formátu mp3 asi osm hodin a na DVD za devět ještě šestkrát tolik?
Jak dlouho trvá vypálení cédéčka nebo nahrání písniček do MP3 přehrávače? Pět minut? Ha! Na na kazety to tak rychle nešlo a pokud jste neměli pořádný kazeťák (rozuměj "dvojče" od Vietnamců), byli jste s nahráváním celkem nahraní. Zachránit vás mohl jen kamarád, jemuž rodiče tuto high-tech vychytávku pořídili do pokojíčku. Většinou se nahrávalo v plném čase - hodinovou nahrávku hodinu, dvouhodinovou dvě hodiny... a pomoci mohla jen funkce dub speed, která sice pásek nahrála za poloviční čas, třebaže mnohdy se to nedalo poslouchat. Ale kdo se tenkrát vlastně zabýval kvalitou nebo takovou prkotinou jako je šum, když CD bylo v plenkách a jedinou možností jak na walkmanovi zvuk vylepšit byla funkce zesílení basů? Snad jen šťastní majitelé walkmanů s třípásmovým ekvalizérem, které tehdy stály pořádnou část rodičovského platu nebo několikanásobek kapesného.
Sám koukám, jak jsem se s článkem na toto téma rozepsal. Původně jsem plánoval jen pár řádků. Nakonec se z toho vyklubal docela solidní historický román, ale to nevadí. I když jsme si ve třetím tisíciletí zvykli na tuhle magnetofonovou etapu dějin nazírat s opovržením je třeba si uvědomit, že právě ona stála u zrodu našich pohodlných, lehkých a odolných hudebních průvodců v kapse, na které se vejde muzika na celý týden. A pro nás, kteří jsme vyrostli s walkmanem připnutým na pásek kalhot je to navíc i období, na které si nevyhnutelně vzpomeneme při každé zmínce o svém dětství. Už proto pro nás má neopomenutelné kouzlo a při pohledu na sbírku kazet ukrytou kdesi na dně skříně se starým haraburdím nám po zádech přeběhne lehké zamrazení.

A ještě pár obrázků na závěr:

Walkman a kazeta

Srovnání: Vzadu discman a walkman, vepředu dnešní přehrávač mp3
 


Komentáře

1 ViK ViK | 27. února 2009 v 19:19 | Reagovat

Já se ve stejné situaci ocitl přibližně před týdnem. To jsem po mnoha letech uviděl svého wallkmana a divil jsem se, že jsem na něj zapomněl. Taky si pamatuju, jaké boom bylo, když se objevili první discmany, ještě bez podpory mp3. Ale chvíle s wallkanem byly krásné ..

2 Lucie Lucie | Web | 27. února 2009 v 20:55 | Reagovat

:o)

3 Maya Maya | Web | 27. února 2009 v 21:40 | Reagovat

Mám svého walkmana už asi sedm let a pořád hraje :D Vzpomínám si že jsem ho vyhrála na turnaji v Polsku :D A kolik kazet jsem doma přehrála jen abych měla největší hity? Bylo jich nespočet. Ale nedávno jsem ještě na pár kazet narazila :) Docela sranda

4 Polgara Polgara | Web | 27. února 2009 v 21:47 | Reagovat

Na walkmanu jsem poslouchala "hity" stažené z rádia. Ještě mám schováno několik starších kazet...jinak, pěkný článek

5 In.D r e a m In.D r e a m | Web | 28. února 2009 v 10:50 | Reagovat

To byly časy :) Ještě si vzpomínám jak mi bylo šest a já jsem ležela v nemocnici s nosníma mandlema. Tehdy pro mě byl walkman záchrana. Myslím, že ho mám ještě někde zašoupnutej v šuplíku pod postelí, někde hoodně daleko zahrabaný pod všelijakými "historickými" artefakty z mého dětství. Ale předpokládám, že už asi nepojede. Walkmany neměly moc velkou výdrž, a většinou po nějaké té třetí kazetě začaly chrčet. Baterky vydržely tak na jednu kazetu a sluchátka jakbysmet :)

Ale co, moje ratolesti se zase budou divit, jak jsem jenom mohla poslouchat hudbu z mp3ky..

6 Jeremy Jeremy | Web | 28. února 2009 v 11:15 | Reagovat

Ahoj, myslím si, že tak jak je dnes rozdíl mezi audiokazetami a CD/DVD médii (a tedy i mezi nástroji, které jej přehrávají), tak před skoro 20 lety (když jsem jako žák druhého stupně základní školy prožíval čerstvě události 17. listopadu) bylo skoro to samé, co rozdíl jako mezi LP deskami a audiokazetami. Vzpomínám si, jak jsem si poprvé (a naposledy) za pro mě velké peníze (tuším, že to bylo 299 Kčs) šel koupit LPíčko tehdy mé nejoblíbnější skupiny Roxette (LP Joyride). Moji kamarádi už dávno měli audiokazetu, ale my doma měli jen gramofon, takže za to LPíčko jsem byl šťastný jak blecha.

7 Lištička Lištička | Web | 28. února 2009 v 11:16 | Reagovat

I já mívala walkman :-) Pak ho nahradil CD přehrávač a později MP3 přehrávač.

8 Tomáš Tomáš | Web | 28. února 2009 v 12:50 | Reagovat

Jeremy: To si nejsem jistý. Spousta lidí tvrdí, že kvalitní elpíčko má lepší zvuk než běžné CD, o kazetě ani nemluvě. Ale přece jen to mělo něco do sebe:)

9 Jeremy Jeremy | Web | 28. února 2009 v 19:27 | Reagovat

Tomáš: s tou kvalitou máš samozřejmě pravdu. znám i takové fajnšmejkry, kteří jezdí například do Vídně, aby si svého oblíbeného interpreta/skupinu sehnali právě na LPčku (a zaplatili za to náležitou exkluzivní cenu). Kvalita gramofonové desky po zvukové stránce nebyla rozhodně audiokazetou překonána, ba právě naopak. U přechodu z audiokazety na CD, resp. další datové hudební formáty lze hovořit o zlepšení kvality zvuku. Uvidíme, co nám přinese budoucnost.

Jinak jsem si po přečtení Tvého článku ještě uvědomil, že mám doma ze pár audio kazet a v autě ještě stále autorádio na kazety :-) že bych vyzkoušel, jestli to ještě jede? :-)

10 anýssek anýssek | Web | 1. března 2009 v 9:36 | Reagovat

Jej, tak to já jsem walkman ani discman nikdy neměla... U mě v pokoji totiž zářilo megarádio s anténou dvakrát delší, než bylo ono samo (a že bylo velké..). největší výhra byla, že dokonce umělo nahrávat na kazety =)

Teď je to historický exponát v našem sklepě... (alespoň myslím, že tam ještě je..)

11 Pierre Pierre | Web | 1. března 2009 v 20:30 | Reagovat

Tak jsem si zavzpomínal, všechno cos napsal tak nějak sedí i u mě. Moc pěkně napsáno. Chválím tě - to dvojče od větnamců mě dostalo, škoda že už ho nemám někde na půdě... taky bych si ho rád na památku ještě vyfotil, na tom se kopírovaly kazety jedna radost :DD

12 Bels Bels | Web | 2. března 2009 v 19:22 | Reagovat

Náhodou,já mám taky jeden u sebe ve skříni ještě s hromadou kazet;)

13 Decrocher Decrocher | E-mail | 8. března 2009 v 13:12 | Reagovat

Není tomu tak dávno, co naše dorůstající slečna při likvidaci infantilního materiálu exhumovala odněkud také jeden exemplář. Měl původně skončit v nepromokavém obalu vedle popelnice, aby si snad i místní neplacení třiditelé ještě použitelné veteše mohli zpestřit život kulturou, ale nostalgie mě dostala a tak nakonec neplánovaně zůstal v hloubi mého šuplíku protože ...co kdyby.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.