Povedená i nepovedená fotoprocházka za město

24. března 2009 v 18:45 | T(h)om |  Šumperk a okolí
Blížící se duben o sobě dává opravdu vědět. Počasí je touto dobou už totiž předpisově aprílové. Když jsem došel z práce domů, venku bylo tak krásně, že se ani nechtělo věřit, že ráno se na ulicích válel sněhový poprašek a ledová krusta. Před třetí hodinou bylo slunečno, nebe skoro čisté, a tak mi to nedalo abych popracovní relax neodložil na jindy, znovu se neoblékl a neudělal si malou procházku po okolí. Asi nemusím říkat, že sotva jsem vykročil z domu tak se obloha zatáhla. Neklesal jsem však na mysli a okolo Kauflandu došel k areálu bývalého sanatoria. Dnes už by asi nikdo nevěřil, že ta džungle bývala upraveným parkem a zarostlé ruiny skrývaly moderní léčebné zařízení. Chtěl jsem si udělat nějaké fotky, ale co chcete fotit někde, kde je jen bahno a křoví? Vystoupal jsem tedy na kopec, který dělí Šumperk a přilehlou osadu Nové Domky. Těšil jsem se na krásný výhled směrem k jesenickému panorama.

Jak ovšem můžete vidět, prostor mezi mnou a pohořím okupovala oblačnost nepřející mi pokochat se přírodními krásami. Různě odstíněné oblaky sice mají něco do sebe, ale to není zrovna to, co jsem přišel obdivovat.
Když se ani po krátkém čekání, které mi zpestřil nějaký dědula svými úvahami na téma "Když só na Pradědu tři metry sněhu, tak zima nekončí", situace nelepšila tak jsem to vzdal a rozhodl se pokračovat někam jinam, kde bude něco zajímavého. Jelikož na Kokeši jsem byl relativně nedávno, někde v mé hlavě se urodil blbý nápad vzít to k Městským skalám, vzdáleným zhruba tři kilometry a neurčitý počet minut chůze.
Před rozcestím Tulinka mě zaujaly první pupeny na stromech. Byly takovou malou předzvěstí a příslibem jara.
Kousek od Tulinky se směrem na Městské skály nachází závora přes cestu. Pěšky není těžké ji přelézt (noticka Járy Cimrmana: Přelez, přeskoč, ale nikdy nepodlézej!) a na kole objet, byť trochu nepohodlně. Oproti normální závoře přes celou cestu je ale tahle rozpůlená a uprostřed takto sepnutá visacím zámkem. No uznejte: Nejsou Moraváci národem kutilů? :D
Jen chvíli potom co jsem tuto závoru přelezl a ušel několik kroků se obloha zatáhla ještě více než dosud byla a navzdory tomu, že byly teprve nějaké čtyři hodiny odpoledne les znatelně potemněl. Dostal jsem strach. Tedy ne z toho, že by mě sežral nějaký bubák, ale dostal jsme strach z deště, který by mému foťáku rozhodně nepolepšil. Ano, máte pravdu - měl jsem si vzít batoh nebo nějakou brašnu. Uznávám, v tomto ohledu jsem selhal - hoďte po mě šutrem a dejte mi šanci to napravit a příště si nějaké to zavazadlo přidat do výbavy. Zataženo jsem se pokusil využít k pokusným snímkům za špatného světla. To, jak dopadly by se sem ale moc nehodilo, tak je ani nevystavuji (pro rejpaly: ISO 800 v pohodě, ISO 1600 celkem dobře použitelné). Když se znenadání spustila chumelenice jak sviňa, otočil jsem se na vietnamském podpatku svých bot a na myšlenku zdolat Městské skály rezignoval. Cestou zpátky mě zaujal malý potok na dně údolí pode mnou. Napadlo mě, že by tam mohlo být něco zajímavého ke zvěčnění, a tak jsem stylem, za který by mě každý soudný srnec nebo kamzík okamžitě vyfackoval, seběhl dolů k vodě. Nic zajímavého k fotografování jsem neobjevil a vzhledem ke stále padajícímu sněhu jsem spíše rukou kryl fotoaparát, napůl zabořený do kapsy od bundy. Pro upřesnění: Ono nešlo ani tak o sníh, jako o takové ty malé bílé krupky, které si na sníh spíše hrají. U potoka mi padly do oka rozryté prohlubně okolo pařezů. Vypadaly hodně čerstvě, a tak jsem s ohledem na vztahy mezi dvojicí člověk-divočák, jenž by se daly diplomaticky nazvat vlažnými raději prostor opustil. Nechtěl jsem dávat praseti důvod k roztržce (kalhot) a být svině.
Sotva jsem došel nazpátek k Tulince, opět se udělalo krásné počasí. Hlavou mi proběhlo několik nepublikovatelných výrazů (především z oblasti gynekologie), ale domů se mi ještě nechtělo. Rozhodl jsem se tedy prověřit znovu štěstí na vyhlídce a zkusit, zda mraku už poodkryly aspoň něco z protějších kopců. A tentokrát jsem měl více štěstí.
Tedy ne že by hory ukázaly všechno. Cudně se halily do oblačné peřiny a dávaly nahlédnout jen na kousek své sněhobílé krásy. Dlužno uznat, že tato zahalenější podívaná má taky něco do sebe.
Jaro je v našem kraji dobou kontrastů mezi nížinou a horami. Teď v březnu to sice ještě není tolik znát, protože tráva se teprve vzpamatovává a leckde ještě nestihla pořádně zezelenat. Ale i její rezavý odstín hezky ladí s bílou kulisou na obzoru, která se někdy udrží až do začátku května.
Ještě jeden pohled na bílé vrcholky, a pak už jsem se vydal domů. Vzal jsem to okolo chaty Koliba a opět kolem Kauflandu, kde jsem si koupil na domácí zobání čokoládu, křupky a pomerančového džusíka. No a to je všechno. Teď, když jsem vše poctivě naházel na blog si jdu otevřít nakoupené papání a konečně si dát ten od rána toužebně očekávaný relax od práce i od běhání po lese:)
 


Komentáře

1 Rachell Rachell | Web | 24. března 2009 v 19:05 | Reagovat

Je to tam hezký :)

2 Jeremy Jeremy | Web | 24. března 2009 v 19:21 | Reagovat

ten pupen je parádní - téměř učebnicový příklad monotématické fotografie :-) moc se mi líbí.

jinak to počasí dneska, no comment, to je síla. Brno a okolí je poměrně nízko (do 200 metrů nad mořem) ale i tak jsme tu také měli sníh, kroupy, ...

3 Theressa Theressa | Web | 24. března 2009 v 19:51 | Reagovat

ty hory..parááda

4 Tomáš Tomáš | Web | 24. března 2009 v 20:25 | Reagovat

Rachell: Je:)

Jeremy: Ten pupen by podle mě mohl být lepší, ale v to chvíli jsem měl hlavu s tím, jak ho udržet ostrý. Jinak díky za rozšíření obzoru - o monotematické fotografii jsem neměl ani páru, natož abych je fotil záměrně X:D

Theressa: jj, teď na jaře hory bezvadně vyniknou. A za pár týdnů to bude ještě lepší:)

5 Šárka Šárka | Web | 24. března 2009 v 21:44 | Reagovat

Vy to tam máte krásný! Já tam chci být taky...chjo. :-)

6 Eva Eva | E-mail | 24. března 2009 v 22:35 | Reagovat

Krásně nafocená odpolední procházka, je opravdu na co se dívat a přát si už konečně to jaro ! Krásné další dny nejméně s takovými "úlovky!.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.