Nedávno jsem v televizi viděl pořad o Jizerských horách. Třebaže jsou vlastně na druhé straně republiky došlo mi, jak moc se těším až zase vypadnu na kopečky. Nevím jak pro vás, ale pro mě je tohle období stejně jako celá zima děsně deprimující. Mráz, jednotvárný bílý povrch, břečky, chřipkové epidemie a podobné radosti. Celých těch asi pět měsíců co trvají se moje kolo ve sklepě nudí a křeše převody netrpělivostí, až bude zase moci vyrazit někam do přírody. V duchu zase cítím čerstvý horský vzduch, vůni bylin a zpocená záda pod batohem. Hned dostanu chuť nabít akumulátor foťáku, převléknout se do lehkého sportovního oblečení a vydat se třeba na Skřítek nebo druhým směrem k polským hranicím, jenže stačí jediný pohled z okna a je mi jasné, že než k tomu všemu dojde tak bude muset uplynout ještě dlouhá doba. Škoda. Zatím nezbývá než plánovat a doufat, že i toho jara se zase brzy dočkáme. Já i moje kolo.
Komentáře
Šárka | Na ten pořad jsem se taky částečně dívala, Jizerky mám hodně ráda. Myslim, že jaro tu bude coby dup. Ještě pár dní a bude stačit, aby vykouklo slunce.
D
já bych tipla, že na konci března už jaro propukne v plném proudu.. loni to tak dopadlo .. :)