15 km kolem města

4. dubna 2009 v 20:51 | T(h)om |  Šumperk a okolí
Jak jsem včera slíbil, dnes jsme si s přítelkyní a jejími třemi kolegyněmi udělali vycházku do přírody. Byla by neodpustitelná chyba sedět doma, když rtuť olizovala rysku teploměru někde na údaji 22 st. Původní trasa k Háji se nakonec poněkud protáhla, ale to jistě ničemu nevadí. Jelikož jsem si nesměl doma zapomenout svůj Nikon a udělal cestou spoustu fotek, bude lepší tento článek pojmout jako fotoreportáž. Doufám tedy, že bude dostatečně výživná:)
Sraz byl u pošty v 9:00 SELČ. Nikdo nezaspal, takže jsme vyrazili včas. Směrem k restauraci Koruna a na "Bludoveček", kde jsme se neopomněli zastavit u svého času legendárního night clubu Flamengo, vyhlášeného a především vykřičeného domu. U nedalekého statku jsme se pokochali pohledem na krávy a telátka, načež jsme zamířili vedeni turistickým značením na Chocholík. Cesta vedla především lesem, po velmi strmých stráních a přes ruiny hradu Staré Hradisko. Z nich už dnes nezbylo celkem nic - snad jen hluboký příkop, jehož zdolání dá celkem zabrat. Následovala etapa lesem, po pěšině, pak zase lesem a za chvíli už jsme stáli na Chocholíku (548 m.n.m.). Je zajímavé, že na vrcholu je malá skalka na níž se příjemně sedí a dá se odtud tedy nerušeně kochat pohledem na Šumperk dole.

Tou dobou už pominul i ranní chládek a sluníčko počalo vzduch ohřívat způsobem více letním než jarním, třebaže začátkem dubna by to člověk moc nečekal. Rozhodně ale nepatřím k těm, kterým by teplíčko vadilo. Naopak. Vyžíval jsem se v tom, že můžu chodit po venku v tričku s krátkým rukávem a přesto se při namáhavé chůze do kopce potit pod batohem na zádech. Na Chocholíku jsme si udělali první pauzičku. Jednak na svačinku, ale také na odpočinek a nějaké fotky. Výhled byl tou dobou bohužel nezajímavý, neboť ho kazil opar nad městem. Něco přesto vidět bylo, a jako ukázku přidávám snímek šumperského kostela - pochopitelně za použití silného zoomu. Ten mi poskytl druhý foťák, můj starý dobrý Lumix, kterého jsem také nemohl doma nechat zahálet. Především proto, že na Nikon zatím ještě nemám dostatečně vybavený objektiv.
Z Chocholíku jsme zamířili dolů na sedlo U Červeného kříže a pak zase nahoru na Háj. Kdo to tam zná ten jistě potvrdí, jak dá tento výstup zabrat. Nějaké dva kilometry je totiž třeba jít po velmi, velmi a velmi strmém svahu a jediná možnost k odpočinku je lesní cesta, která stráň protíná někde uprostřed výstupu. Cestu a výrazy mých znavených spoluturistek můžete vidět na dalším snímku.
Vystoupat poslední desítky metrů je nejobtížnější. Jde se po úzké pěšině plné křoví, kořenů, kamení a někde nahoře ji dokonce "zpestřuje" strom spadlý napříč. Když ho ale úspěšně zdoláte (nic jiného vám stejně nezbývá), k rozhledně to máte opravdu jenom kousek a brzy budete u ní.
Před rozhlednou na Háji (621 m.n.m.) jsou vám k dispozici lavičky a malé posezení, které v tu chvíli přijde víc než vhod. A pokud se vám to náhodou zdá málo, dědula za kasou ve věži vám prodí pivčo nebo třeba minerálku na svlažení hrdla a otupění únavy. Jeho hlavní funkce je však prodávat vstupenky. Studenti, děti a důchodci za 10Kč, my - produktivní jedinci pak z peněženky musíme postrádat ještě o pětikorunu více.
Tento prostor vás uvítá poté, co projdete hlavními dveřmi rozhledny. Na focení tu není moc místa ani světla, ale s trochou snahy, poodstoupení do rohu a ISO 1600 se obrázek podaří;) Jak jste jistě uhodli, schody v pozadí vedou nahoru na vyhlídkovou plošinu.
Zde vidíte schodiště na snímečku někde z předposledního "mezipatra". Podél schodiště jsou různé fotografie z výprav místního turostického oddílu, dětské kresby, modely zvířátek a další duševní potrava, takže se cestou po schodech nenudíte a nepotřebujete ani sluchátka s oblíbenou písní Richarda Müllera "Po schodoch".
Skrze opar, který nám komplikoval výhled už na Chocholíku toho nebylo moc vidět ani z rozhledny. Nejsilnějším zážitkem tedy bylo ohromné množství much poletujících v místnosti. Někomu by mělo dojít, že už je jaro, hmyz se začíná množit a není tedy na škodu občas otevřít okno aby mušky mohly svobodně vyletět ven a stát se potravou pro zvířátka na vyšším stupni potravního řetězce.
Že hmyz už také po zimě začíná vystrkovat tykadla bylo vidět všude. Tohle byl můj první letošní motýl. Zde je zvěčněn na lesní cestičce, kterou jsme se od Háje vydali dále. Dolů k hájence nad Hrabenovem a pak po červenobílé turistické značce dolů do města.
Na okrajích lesa v plné kráse vykvetly "kočičky". Pěkně chlupaté, jak kočičky mají být (tedy jedná-li se o zvířátka a rostliny).
Zde už scházíme z lesa pomalu do Temenice. Kdysi to byla samostatná dědina, někoik let už ale tvoří okrajovou část Šumperka. Když jsme došli do města rozhodli jsme se svlažit hrdlo v nedaleké restauraci Stará Sokolovna a při té příležitosti jsme si dali i menší oběd. Já měl bramborák s tvarůžkama a se sklenicí Kofoly do mě zahučel jak do bezedné jámy. A když už jsem byl příjemně nasycen a po stole se začal promenádovat malý pavouček, hned jsem si ho zvěčnil jako připomínku naplnění žaludku pro hladové časy.
Třebaže někteří jedinci, zmoženi papáním a předchozí etapou začali rebelovat a pomýšlet na ukončení expedice, nakonec byli přehlasováni a usnesen plán pokračovat na Kokeš. Po stejné červenobílé značce jsme tedy vystoupali za městské paneláky zpátky do divočiny. Na louce Eva - jedna z účastnic výpravy, potkala svého známého. Jako typická zástupkyně svého pohlaví se s ním dala do debaty. Ještě že dědula s sebou měl tři pejsky - aspoň jsme si mohli ukrátit čekání jejich žmouláním.
V místě, kde se naše kroky pomalu přibližovaly k silnici na Bratrušov jsme si všimli stromu s podivnými pupeny. Nikdo z nás nedokázal říct o jaký druh stromu se jedná, takže pokud jste v tomto směru menší analfabeti, dejte vědět ať máme jasno nejen na obloze. Předem díky:)
První etapa cesty od bratrušovské silnice byla poměrně nezáživná. Část vedla podél rušné silnice a pak se stočila po bahnitém terénu kolem potoka a pole. Občas se ale i zde daly najít aspoň trochu fotogenická místa jako je tohle (i když taky nic moc):
Docela nám bodlo, že značka nás zase zavedla do lesa. Sluníčko z oblohy už pražilo celkem solidně a ve stínu jsme měli možnost maličko schládnout. Ovšem nedělejte si iluze. To, co poskytoval chládek zase s bravurou nahradilo další stoupání do kopce. Plazení se po svahu bylo v tom horku celkem náročné. Jak bych to ale popsal tehdy, až začne to pravé léto s třicetistupňovými horky? Brrrrutální? Není tedy divu, že když jsme narazili na pramen čisté vody, hned jsme se k němu hrnuli omýt zpocené tváře a usrknout osvěžující tekutiny prýštící z novodurové trubky zaražené do mechu.
Na Kokeš jsme se došourali už solidně unavení. Nezdá se to, ale neustálé střídání prudkých sestupů a ještě prudšího stoupání se na nožkách, přes zimu trestuhodně zahálejících, projeví. V tu chvíli už se nám třepaly jak ratlíkům. Ke skalám na Kokeši jsme však po nich ještě dojít zvládli.
Tento obrázek Kokeše (511 m.n.m.) jsem udělal sice už na zpáteční cestě, ale zde je jako ilustrace místa. Dnes jsme k němu došli z druhé strany a tento pohled se nám naskytl až při návratu po jiné stezce vedoucí do Šumperka.
Není nad to si po takové túře sednout na šutr a obdivovat vyhlídku před sebou. Pomohlo i to, že vzduch se trochu vyčistil od oparu. Díky tomu se dalo dohlédnout dále. Nádherně jsme mohli pozorovat například starty letadel na šumperském sportovním letišti, kde bylo zrovna hodně živo. Jak vidno, i piloti si chtěli tento nádherný víkend užít po svém.
Toto se dá považovat za společnou fotku. Čtyři holky a můj stín:) Neodpustil jsem si totiž vyšplhat až na vrcholek skály a pro záběr riskovat rozbití držtičky. Slunce, které mi stálo v zádech pak mou nevzhlednou siluetu promítlo k místu, kde odpočívaly mé napůl vyčerpané souputnice.
Výhled z vrcholku byl skutečně skvělý. Snad kdyby ho nekazilo smetiště u Rapotína... Toto je typicky jarní krajina okolí Šumperka na jaře. Zelenající se louky a na obzoru stále zasněžené vrcholky Jeseníků. Paráda, ne?;)
Takto je ještě stále vrchol Pradědu zasypán sněhem. Škoda jen, že minulý týden, kdy jsme se ho pokoušeli zdolat se počasí nevyvedlo tak jako dnes. Aspoň takto si tedy kompenzuji chybějící obrázky z nejvyššího vrcholu Moravy.

A to je vše. Z Kokeše jsme sešli na rozcestí Tulinka a tam se rozdělili. Já s přítelkyní domů s nákupní zastávkou v Kauflandu, zbytek si ještě zaskočil na pivo do hospody na Nových Domkách. Sečteno a podtrženo: Výlet se nadmíru podařil, nožky dostaly asi patnáctikilometrovou porci, počasí nebylo promarněno sezením doma u televize a co se týče spánku tak jistojistě vím, že dnes budu spinkat jako miminko:)
 


Komentáře

1 Lioness Lioness | Web | 4. dubna 2009 v 21:37 | Reagovat

Já Ti ten Háj závidím natolik, že si na něj snad konečně udělám čas. Podle fotek přicházím o hodně. :)

-všechny fotky jsou krásné, nejvíce mě zaujala poslední-Praděd a potom ten pavouček, což mi připomíná, že já dnes viděla ještěrku. Ale ta je až příliš rychlá na zachycení.

2 Monishka Monishka | Web | 4. dubna 2009 v 23:37 | Reagovat

Moc hezký fotky, jako vždy...Já dneska taky užívala sluníčka...s kámoškou venku ;)

3 Jeremy Jeremy | Web | 5. dubna 2009 v 8:26 | Reagovat

Jako vždy krásné fotky s citem pro kompozici, s lehkostí příjemně popsaný výlet, je vidět, že jste včerejší den využili nejlépe jak jen šlo. To já jsem včera kopal rýnu u rodičů kvůli izolaci a nějak moje tělo ještě ne výkopy v tomto roce nebylo navyknutý, takže teď mě všecho bolí :-)

Jo a chtěl jsem akorát zkritizovat fotku s tím stínem fotografa na ty "společný", ale pak čtu, že to snad byl i záměr :-)

4 Terka Terka | Web | 5. dubna 2009 v 13:01 | Reagovat

podle fotek i Tvého popisu velmi příjemný výlet do přírody - trochu závidím, ale vím, že na podobné radovánky budu mít taky čas :-) Mně se včera uvolnilo odpoledne pár hodin, tak jsme s přáteli alespoň vyrazili piknikovat na Vyšehrad, ale není nad přírodu, ticho, čerstvý vzduch...

5 Kamil_k4 Kamil_k4 | E-mail | Web | 5. dubna 2009 v 14:09 | Reagovat

Pěkné,tyto trasy chodím v zimě...pokud sníh dovolí.Včera jsem byl na kole v Koutech takže mám na pedálech prvních jarních 50km.Dnes jedu pro změnu někam na Štíty,na severu se to nějak "černá".

6 Nikitka Nikitka | E-mail | Web | 5. dubna 2009 v 15:54 | Reagovat

Pěkný výlet, pěkné fotky :)

7 Tomáš Tomáš | Web | 5. dubna 2009 v 18:05 | Reagovat

Lioness: Jasně, jen se přijď podívat. Nemáš to přece zase tak daleko. A o kopečky nouze nebude;)

Monishka: Díky, byl by hřích sedět doma.

Jeremy: Ó, díky. Ještě jsem se ale nenaučil pořádně ostřit a kontrolovat expoziční čas. Navíc mívám kvůli opstrosti často nastaven program A (priorita clony) a pak na něj zapomenu, což také dělá neplechu. Hold, je pořád co dohánět. S kompaktem je všechno jednodušší.

Terka: Ano v přírodě je pěkný klídek. Ale neber si to tak - já jsem zase nikdy nebyl na Vyšehradě;)

Kamil_k4: Tož to potom poreferuj jak jsi dopadl. Já má totiž dojem, že se pak zatáhlo i směrem na Štíky:)

Nikitka: Díky, užili jsme si to jak to šlo:)

8 Kamil_k4 Kamil_k4 | E-mail | Web | 7. dubna 2009 v 21:36 | Reagovat

Jo Tome zastihla mě také přeháňka a byl jsem donucen se dočasně uchýlit do zastávky Bus a zpátky poomaaluu po mokré silnici abych se nezamokřil(odlehčená verze bez blatníků..)

9 Tomáš Tomáš | Web | 8. dubna 2009 v 8:34 | Reagovat

Kamil_k4: Já sice blatníky mám, ale měl bych si nějak seřídit stojan. Zdá se mi volný a když jedu po nějakých hrbolkách, dírách nebo tankodromu - což se našim silnicím vyrovná, nepříjemně rámusí.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.