Tři kameny na kole

15. dubna 2009 v 18:22 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - RAPOTÍN - VELKÉ LOSINY - ŽÁROVÁ - PEKAŘOV - TŘI KAMENY - PŘEMYSLOV - LOUČNÁ NAD DESNOU - VELKÉ LOSINY - RAPOTÍN - ŠUMPERK

Jak jsem napsal minule, nechávám tyto dny blog poněkud zahálet a věnuji se jiným činnostem. Hlavně kolu a jiným způsobům poznávání okolí. Například minulý víkend jsme s přítelkyní navštívili jeskyně Na Pomezí a odtamtud to vzali pěšky do Jeseníku. Trochu mě dnes mrzí, že jsem ke vstupence nepřiplatil 30kč za fotoaparát, díky čemuž bych vám mohl poreferovat - především obrazově, ale budu to muset nechat na jindy a ty prachy pak do toho vrazit. Zvlášť když je denně utrácejí lidi u doktora za větší hovadiny, že? Slíbil jsem ovšem, že čas od času sem přece jen něco přidám a tak plním svůj slib. Třebaže slunce za okny pilně opéká lidi na ulici a já bych za normálních okolností doma neseděl, dnes jsem se rozhodl sport nechat stranou a věnovat se zase trošku počítači. Pokud si myslíte, že mě k tomu vede nějaká ušlechtilá pohnutka jako například smysl pro odpovědnost nebo něco podobného, jste vedle jak ta borovice. Včera jsem se sportu věnoval dost, z čehož mě dnes bolí nožičky, záda a prdel. Ta bolí kvůli tomu, že si přes zimu odvykla sedávat na cyklistickém sedle stejně tak jako si nožičky odvykly šlapat pedály do velkých kopců a záda se ohýbat nad řídítky. Vzhledem k tomu, že ráno musím vstávat do práce a tam vyvíjet nějakou užitečnou činnost je lepší si pro dnešek odpustit takové kraviny jako huntovat si tělesnou schránku kdesi v lesích. Včera jsem se huntoval dost a tím se konečně dostávám k jádru pudla - tedy ke včerejšímu výletu.

O Třech kamenech už jsem tu psal především v souvislosti s loňskými a předloňskými Vánocemi, kdy jsme tam jezdili (pochopitelně autem) prchnout před svátečním přežíráním a turisticky poněkud barbarským způsobem se tam pokochat výhledem. Jelikož se to dá ale ze Šumperka zvládnout i na kole, bylo jen otázkou času kdy mě to zláká. Už jsem tam sice byl s kolem loni, ale tenkrát jsem se nestavil přímo u skal a taky tu cestu nijak nezdokumentoval, což jako ohromnou chybu hodlám dnes napravit.

Trasa vede ze Šumperka přes Vikýřovice, Petrov nad Desnou, Velké Losiny, Žárovou, Pekařov, les, louku, les, louku, les, les, vrchol, les, Přemyslov, Loučnou nad Desnou a zase do Velkých Losin, a odtamtud zpátky do Šumperka. Celkově mi to na tachometru "natočilo" něco málo přes 50km. Nezdá se to sice moc, ale uvědomte si, kolik kopců po cestě potkáte. Brutálně to nevypadá ani na mapě, což si můžete sami ověřit. Do galerie jsem vám vložil jak zmiňovanou část mapy, tak i mapu s červeně zvýrazněnou trasou. Co víc byste mohli chtít? Přesný popis a obrázky? OK - tady to je:
Zámek Velké Losiny
Začneme-li u šumperského vlakového nádraží, pak musíme jet po Jesenické ulici až na konec města, kde zahneme na klidnější silnici do Vikýřovic. Můžeme si vybrat buď zkratku kolem zahrádkové kolonie nebo státní silnici s křižovatkou nedaleko pensionu "U Jirsáka". Jede se pěkně po rovince, po jakštakš dobré cestě a s pěknými scenériemi. Do Losin dojedeme po zhruba devíti kilometrech, což je otázka dvaceti minut. V Losinách se rád zastavuji v parku u tamního zámku. Přes neveselou historii je tam klídek a příjemné posezení u jezírka plného malých kapříků. Atrakcí místní domorodé drobotiny je krmit rybky třeba rozdroleným rohlíkem. Voda se pak začne vařit jako by tam nebyli kapříci, ale piraně:)
Po odpočinku projedeme průjezdem přímo pod zámkem a po cyklistické stezce dojedeme do lázní (doufám že všichni víte, že Losiny jsou známými lázněmi!). Lázeňským parkem sice není dovoleno projíždět, ale na kolech tam jezdí každý a odjakživa. Nic na tom nezmění ani brána, kterou někdo zlomyslně přehradil silnici na konci parku. Ona se dá celkem pohodlně obejít;) Za touto bránou nás čeká asi padesátimetrová rovinka a poté silnice, kde se dáme doprava. Brzy nás rovinky definitivně opustí a začneme stoupat. Nejdříve do Žárové. Žárová je dědina dlouhá jak týden před výplatou roztáhnutá po celé délce silnice prakticky až na vrchol kopce. Místní turistickou atrakcí je hřbitůvek a dřevěný kostelík. Podobný je i v nedalekém Maršíkově, jenže to je poněkud jiným směrem… Dřevěný kostel se nachází ve spodní části Žárové a většinou bývá zavřený. Já jsem se dovnitř podíval jen jednou a bylo to opravdu zajímavé.
Dřevěný kostel v Žárové
Žárová mě zaujala i potokem, který protéká prakticky celou obcí. Voda na něm protéká pod malými mosty a padá přes drobné splávky, což vypadá opravdu moc pěkně. Méně pěkný je kopec, který je potřeba vyšlapat. Budiž útěchou, že seshora je za dobrých podmínek působivý výhled směrem k Jindřichovu a vrchovině nad Hanušovicemi. Další jízda se asi tři kilometry mírně vlní mezi polem pod vámi a lesem nad silnicí, až dorazíte k nenápadné odbočce. Pokud byste jeli stále rovně dojedete k Pustým Žibřidovicím, ale tam jsem nemířil. Vzal jsem to doprava - přímo tam, kam ukazovala malá šipka s nápisem "Pekařov", což nedaleký rozcestník doplňoval informací o vzdálenosti 1km. Tento rozcestník, označený popiskou "Nad Žárovcem", už se nachází v nadmořské výšce 638 m.n.n. Je tedy o pár výše než vrchol Háje u Šumperka. Má-li Šumperk samotný průměrnou nadmořskou výšku 300 m.n.m. můžeme říci, že zde jsme vyšplhali asi o 330 metrů na nějakých 15i kilometrech. A bude hůř.
K Pekařovu je to od rozcestníku opravdu asi jeden kilometr. Cesta vede spíše do kopce. Přivede nás na jakési rozcestí, kam dolů bychom jeli do samotné vesnice, zatímco musíme nahoru k oblasti rekreačních chat a chalup. Je vidět, že místní podnikavci jsou si vědomi potenciálu, který čistá horská příroda skýtá a tak si svých penzionků nabízených k nájmu hledí. Leckde nechybí ani bazén či tenisový kurt, což se do lesního klidu přece jenom příliš nehodí. Mezi pekařovskými chatami je třeba se šplhat poměrně těžce. Stoupání je prudké a zahanbeně přiznávám, že v jednom místě jsem zbaběle seskočil a asi padesát metrů šel pěšky. Nasedl jsem zase před jakýmsi statkem vedle jedné novostavby a jakési ruiny v zatáčce s výhledem na zasněžené hory. Tento výhled bohužel opět kazil opar stejně jako o něco dále, tedy v místě kde vznikla tato fotografie:
Výhled z Pekařova
Jak můžete vidět, o těch kurtech jsem vám nekecal. Kurty na obrázku náleží k malému penzionu jedovatě zelené barvy, jehož majitel si zřejmě myslí, že mu tam bude jezdit víc zahraničních turistů než těch domácích. Jak jinak si vysvětlit nápis "No trespassing!" na závoře do dvora?
Od jedovatého pensionu už jsem pokračoval výhradně neobydlenou divočinou. Stále po úzké asfaltové cestičce plné štěrku a stále do kopce. Táhne se to, ale ne příliš dramaticky. Za zmínku stojí snad jen rozcestník s údajem, že jsme vystoupali zase o více než sto metrů výše než před odbočkou na Pekařov. 750 m.n.m. Je to znát. V příkopech se stále povalují zbytky sněhu, což mi připadlo docela zvláštní když jsem kolem něho projížděl jen v tričku s krátkým rukávem a nezdálo se mi, že by byla kdovíjaká zima. Zkrátka to byla makačka, ale taková ta příjemná. Kochal jsem se výhledy mezi stromy, lesním tichem, čerstvým vzdouškem, sluníčkem, srnkami utíkajícími do houští a cesta utíkala. Konečně jsem se vyškrábal až na místo, kde stoupání končilo a cesta vedla po vrstevnici, občas dokonce i maličko z kopečka. Sněhu už tady bylo více. Chvílemi dokonce tolik, že jsem musel sesednout a kolo opatrně provést bílou, studenou, a především mokrou hromadou. Asi netřeba připomínat, že v těchto teplotách sníh taje jak blázen a procházet jím v lehkých polobotkách od Vietnamců není právě radostný zážitek. Taky jsem si konečně oblékl svoji oblíbenou větrovku, doposud schovanou na dně batohu.
Kolo a zbytky sněhu
Když jsem dojel k útulně u Třech kamenů, bylo přesně 18:50 hodin. To není tak špatné uvážíme-li, že jsem z domova vyrazil asi v 16:00 a to ještě zmožen pracovním úsilím v zaměstnání. Prodral jsem se stále ještě slušnou sněhovou pokrývkou k dřevěnému posezení zastřešenému širokou stříškou. Kolo jsem u něj zamkl a jen s batohem na zádech se vydal ke skalám. Ty se podle informace z rozcestníku nachází půl kilometru od útulny, ale možná je to o něco méně. Cesta byla sice rozbahněná tajícím sněhem, ale u skal samotných to bylo mnohem lepší. Protože tam slunce může většinu dne nerušeně svítit, téměř všechen sníh už roztál a dokonce i tráva byla pěkně suchá, takže jsem na místo dorazil bez větších potíží. Opar, sviňa, stále přetrvával a poněkud kazil výhled směrem k Ramzové a Pradědu. Televizní věž na Pradědu a větrné elektrárny na Ostružné byly tedy vidět přes závoj, ale náladu jsem si tím zkazit nenechal.
Skály 2
Naopak - světlo zapadajícího slunce bylo přímo ideální pro pořízení několika málo obrázků. Dokonce jsem se rozhodl zvěčnit i sám sebe, což není nijak obvyklé. Potvrdí vám to prakticky každý, kdo mě zdá osobně. Na druhou stranu přece musím svůj foťák využít pořádně, a když už do něj kutilové od Nikonu zamontovali samospoušť tak by byla škoda ji nechat nevyužitou, že?
Na vrcholu skal ve výšce asi 900 m.n.m. jsem strávil zhruba čtvrt hodiny.
Thom na Třech kamenech
Pak jsem se vydal opět stejnou cestou ke kolu a zahájil návrat. Vzhledem k tomu, že cesta ke Třem kamenům mi trvala tři hodiny počítal jsem s tím, že zpátky (tentokrát převážně směrem dolů) to bude aspoň jedna a půl. Nebyl tedy čas k otálení, protože o půl deváté už není ani příliš světlo, ani příliš teplo. Od útulny je potřeba sjet na Přemyslovské sedlo. Cestu ovšem ještě mnohde přehrazoval sníh s ledem, takže bylo potřeba jet pomalu a opatrně. To i s ohledem na nevalný stav povrchu cesty. Jestliže tedy plánujete můj výlet napodobit pamatujte, že budete potřebovat dobře seřízené brzdy. Já jsem si ty svoje naštěstí seřídil právě předevčírem a v duchu jsem si za to gratuloval. Kdybych to totiž neudělal, pravděpodobně byste tu nečetli líčení výletu, ale nekrolog.
Přemyslovské sedlo
Přemyslovské sedlo se nachází na nejvyšším bodě silnice z Loučné nad Desnou do Nových Losin. Je odtamtud pěkný výhled (tedy není-li opar jako byl včera) a je tam i malé posezení podobné tomu u Třech kamenů (kde je o něco větší) a na spoustě dalších míst v okolí. Louky jsou zařízeny jako pastviny pro dobytek, obehnány kovovým drátem mezi dřevěnými sloupky a když jsem se o něj při fotografování bezděky opřel poznal jsem, že v hrazení je opravdu elektřina. Při pohledu na zvířata kolem mi došlo, jak se u nás opět rozmohl chov nejen krav, ale i koní a ovcí. Každopádně mě to těší. Pohled na stádo koní má něco majestátního a ovečky působí o něco roztomileji než kráva, s debilním výrazem v obličeji (nebo co to má) přežvykující luční býlí.
Jak už bylo řečeno, z Přemyslovského sedla se můžete dát buď doleva na Nové Losiny a pak na Jindřichov, Hanušovice a do Šumperka třeba přes Kopřivnou. Doprava pak projedete Přemyslovem, načež se ocitnete v Loučné nad Desnou, odkud pak do Šumperka dojedete pohodlně a prakticky stále mírně z kopečka. Jak jistě tušíte, včera jsem neměl moc času a tak jsem využit tu druhou variantu. Až do Loučné je to jízda smrti. Stav vozovky by se dal charakterizovat japanismem "samajama". Je plná děr, štěrku a necitlivě zalátaná kusy asfaltu. Navíc taky mokrá od potůčků vody z tajícího sněhu na kopcích. Brzdy si zde užijí tvrdé chvilky stejně jako zadní část těla cyklisty (zvláště pánského pohlaví). Prakticky hned v Loučné se ale situace obratem změní. Příjezd na kvalitní asfaltovou silnici je balzám na duši i na prdel a mě se zdálo, že kolo jede samo. Potěší i fakt, že v údolí je citelně tepleji než nahoře. Užíval jsem si tedy kvalitní cesty, snadné jízdy i teplého vzduchu.
Do Šumperka jsem dorazil sice za mírného šera, ale v neočekávaně dobrém čase. U paneláku kde bydlím jsem stál deset minut před osmou hodinou večerní. Celá cesta mi tedy i se zastávkami trvala asi čtyři hodiny. Údaje z cyclocomputeru pak hlásí tohle: Čistý čas 2:47, ujetá vzdálenost 50,69 km, průměrná rychlost 18,2 km/h, a maximální rychlost 50 km/h.
Výlet se tedy zdařil, a i když mě po něm přece jen bolel celý přes zimu zlenivělý člověk, mám z této cyklotúry radost. Zkrátka všude dobře - na kole nejlépe!:)
Výhled z Tří kamenů

A jako obvykle najdete v GALERII další fotky z výletu, protože všechny se sem prostě nevešly. Tak jukněte a doufám, že se budou líbit:)
 


Komentáře

1 Kamil_k4 Kamil_k4 | E-mail | Web | 16. dubna 2009 v 18:32 | Reagovat

Čao,to sis pěkně máknul takhle z jara......Já jsem si máknul na Velikonoční pondělí a udělal si takovou malou osmičku po svých nejbližších - Bludov,Sudkov,Nový Malín,Šumperk,Dolní Studénky,Sudkov,Postřelmov,Zábřeh,Rovensko,Chromeč a Bludov.Ať ti to "šlape".

2 Jeremy Jeremy | Web | 16. dubna 2009 v 19:24 | Reagovat

Koukám, že semtam jsou ještě zbytky sněhu :-) Co se týče kopců, tak mám rád jenom zkopce, ale dokopce přímo nenávidím :-) musel sis pěkně máknout, po tý zimě dát 50km, to je docela slušnej výkon - ještě že žiju v oblasti, kde mě může potkat převýšení v nadm. výšce tak nejvíc 50 metrů :-) Na svůj první jarní výšlap se teprve chystám a uvidím, kdy to zrealizuju, neboť počasí se má prý od zítřka docela dost pokazit (hlavně pršet), tak uvidíme...
P.S. budu se trapně opakovat, fotky jako vždy super :-)

3 Tomáš Tomáš | Web | 16. dubna 2009 v 19:50 | Reagovat

Kamil_k4: Pravda, ještě teď jsem z toho maličko marod. Ale tvůj okruh taky nebyl objetý za pět minut, co? Třebaže na něm nejsou takové kopce. Brzo se chystám na Brníčko:)

Jeremy: Když jsem se dnes, tři dny po výletu znova zadíval na obzor hned jsem poznal, že sněhu zase pořádně ubylo. Holt ty teploty mu nedělají dobře - dobře však dělají mě, takže je to zvrat k lepšímu:) Užij si plánovaný první výjezd. Předpokládám, že u nás bys spíše trpěl, neboť kopce jsou opravdu všude. Chybí snad jen směrem na Zábřeh, kde začíná Haná.
PS: Trapné opakování nevadí, chvála potěší vždy :D Mimochodem: Ta fotka kostela je slepená ze dvou obrázků, které jsou zde jako by "nad sebou";). Je tam prostě málo místa

4 Jeremy Jeremy | Web | 16. dubna 2009 v 20:13 | Reagovat

Tomáš: no jo, no, photoshop :-) a i když teď vím, jak ta fotka vznikla, tak pořád na mě působí, že je to z jednoho záběru. good job :-)

5 Polgara Polgara | Web | 17. dubna 2009 v 17:12 | Reagovat

Přiznám se, že já radši chodím hezky po svých, než na kole. Ale evidentně to musela být nádherná projížďka, dle toho co píšeš.
Fotografie jsou jako vždy nádherné.
Mimochodem, pokud si to vybavuji správně, tak ve Velkých Losinách je myslím naše nejstarší výrobna ručního papíru...je to ono? Minulý rok jsme tam totiž byli se školou, tedy pokud je to ono...

6 Tomáš Tomáš | Web | 18. dubna 2009 v 5:18 | Reagovat

Já taky rád chodím pěšky, jenže na kole se toho za stejnou dobu stihne více:)
A ano, v Losinách je skutečně historická ruční papírna. Je vidět, že v tobě ten školní výlet nějaké znalosti zanechal;)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.