Rizika ráje

20. června 2009 v 18:39 | T(h)om |  Mišmaš
Dnes jsem na ČT2 viděl zajímavý dokument z třídílného cyklu o technologických novinkách a o tom, jak by mohl vypadat svět v budoucnu. V dnešním díle věnovaném nanotechnologiím zazněla vize, že za několik desítek let bude možné sestrojit přístroj, který nám vyrobí co budeme chtít prakticky z ničeho pomocí jakéhosi rozkládání a skládání atomů podle potřebných algoritmů. Pokud jste sledovali Star Trek a pamatujete si co to byl replikátor, pak jde prakticky o totéž. Nechejme nyní stranou dohady o proveditelnosti takového projektu a podívejme se na to, co by přinesl.
Určitě by bylo bezva mít doma přístroj, řekněme velikosti ledničky, který by nám na požádání vydal co bychom potřebovali. Jídlo, ošacení, elektroniku, náhradní díly... zkrátka na co si vzpomeneme. Ačkoliv uznávám že je tato myšlenka lákavá, podle mého by s sebou nesla i několik negativ.


Někteří lidé by zpohodlněli. Už by prakticky nemuseli vůbec chodit ven, protože by stačilo stisknout tlačítko a všechno by dostali. Stačí se podívat, jak se dnešní mládež často až příliš upíná k televizi a počítačům. Tohle by bylo něco podobného a předchozím dvěma nešvarům (televizi a PC) by to spíše nahrávalo. Už by nikdo nemusel nikam chodit aby si obstaral například jídlo.

Motivace lidstva pro vývoj různých technologií bylo vždy především usnadnit si přežití. Ruku v ruce s tím šla touha poznávat nové a nové kolem sebe na základě již objevených věcí. Jenže pokud by každý měl doma přístroj, který by mu zajistil dostatek potravy a zdrojů prakticky napořád a zdarma obávám se, že lidé by zkrátka otupěli. Neměli by už motivaci studovat a pracovat, což si většinou žádá i jisté oběti. Spousta z nich by si jistě řekla: "Proč se namáhat, když už nic nepotřebuji?". Ne sice všichni, ale bez iluzí o lidské povaze prohlašuji, že by jich byla většina.

Jako třetí, a možná nejzásadnější problém bych viděl určité rozdělení společnosti, které by tak trochu souviselo s předchozím bodem. I kdyby měl každý doma přístroj zajišťující mu vlastně úplně všechno hmotné zabezpečení, pořád by tu byla potřeba takový přístroj něčím napájet - tedy elektřinou. Elektřina se ale sama nevyrobí a i kdyby jsme našli nějaký její snadno dostupný a levný zdroj, stále by tu musel být někdo, kdo ten zdroj bude udržovat, kontrolovat a provozovat. A neboť všechny "replikátory" by byly poháněny touto energií, lidé, kteří ji mají na starosti by dostali do rukou ohromnou moc. Stačilo by totiž odpojit přívod a masa lidí dávno zotročených snadným způsobem života by se nutně propadla do chaosu.
V době ekonomické krize se také nabízí otázka, jak by to bylo s prací. Potravinářský, oděvní, elektronický průmysl by totiž téměř zanikl a lidé, kteří v něm dnes pracují by prakticky neměli co dělat. Věci, které vyráběli by totiž lidé nemuseli kupovat, ale prostě by je "vytahali" z kouzelné bedničky. Společnost by se tak rozdělila na dvě hlavní složky: Na lidi, kteří by využívali nové možnosti a na ty, kdo se budou starat o jejich chod a další vývoj. Nejdůležitějším odvětvím by byla jistě energetika, školství, výzkum a určité druhy montážních prací, protože například mrakodrap z žádného stroje zkrátka nevytáhnete. Dále by se dalo mluvit o stálé potřebě zpravodajství, zdravotnictví (i když v budoucnu už ve zmenšené míře) nebo některých formách zábavního průmyslu. Lidi, kteří by v těchto odvětvích pracovali by však museli být něčím motivováni. Čím ale chcete motivovat lidi v době, kdy má skoro každý vše co k životu potřebuje a pokud to nemá, tak si to naprogramuje v nějakém přístroji? Museli bychom se bavit o některých privilegiích ve společnosti. Teď mě zrovna nic nenapadá, ale snad by obstál určitý druh služeb nebo občanské výsady, které by zůstaly upřeny těm nepracujícím. Jak už víme například od Marxe, takové třídní rozdíly mohou udělat pěknou paseku a tak je třeba se zamyslet nad tím, jestli něco takového máme vůbec chtít.

Hodně lidí si budoucnost představují jako nikdy nekončící pohodlí a blahobyt. Nezapomínejme však, že právě těžkosti života nás jako lidstvo poháněly kupředu. Dráždily naši zvědavost, cílevědomost a touhu jít stále vpřed za NĚČÍM. Nebylo by však úplné pohodlí právě krokem zpátky? A vůbec: Koho by vlastně bavilo život strávit jen mačkáním knoflíků? Já bych takový svět tedy nechtěl.
 


Komentáře

1 Bany Bany | 21. června 2009 v 11:04 | Reagovat

ted nevím co myslíš tím replikátor, já star trek neviděl a nevím že by tam něco bylo, ale viděl jsem stargate a tam byl takovej brouk z malých železných kostiček (jako lego) a jmenuje se taky replikátor, nevím jestli myslíš toho ze star treku nebo ze stargate ale ten tvůj popis jde spíš k tomu stargate, sorry jenom jsem se u toho zadrhnul ;-)

2 Ráchell Wrathová^^ Ráchell Wrathová^^ | Web | 21. června 2009 v 15:57 | Reagovat

Já bych to nechtěla mít doma!Baví mě pořád něco "dobývat" ^^

3 Jeremy Jeremy | Web | 23. června 2009 v 8:12 | Reagovat

Tento dokument jsem už viděl podruhé, dvojka ho vysílala už jednou tak před jedním nebo dvěma roky. Sám pracuji v nanotechnologiích a některé věci jsou opravdu hodně zajímavé a "generují" nové otázky. A je známo, že dlouhodobý komfort vede ke diskomfortu - komfortem v tomto případě je,že máme všechno, nač si vzpomeneme, na druhou stranu diskomfortem může být právě  nezaměstnanost, jak jsi zmínil. Na řadu věcí ještě nejsme vůbec připraveni, ale to, že zkoumáme, zkoušíme, to je rozhodně správně.

4 Tomáš Tomáš | Web | 23. června 2009 v 8:43 | Reagovat

Jeremy: Jistě, pokrok musí jít vpřed. Jen je třeba vidět obě stránky věci a počítat s nimi.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.