Sigma 17-70mm f2,8-4 HSM OS Macro (recenze) - 1.část

27. března 2010 v 13:47 | T(h)om |  Fotografování
s na fotaku s clonou
Když jsem si před rokem pořídil zrcadlovku, jako spousta mě podobných jsem začal brzy hledat něco, co by nahradilo přiložený základní objektiv. U mého Nikonu D60 to byl Nikkor 18-50mm f3,5-5,6 VR, který mi záhy přestal stačit jak co do světelnosti tak do rozsahu ohnisek. Asi za dva měsíce jsem mu tedy přikoupil kámoše - Nikkor 18-105mm f3,5-5,6 VR. Byl to skok k lepšímu z hlediska ohnisek i kresby, ale stále tu byla omezující světelnost. Nejlépe tento objektiv kreslí kolem f8, což - přiznejme si to, není úplně pravé ořechové. Nicméně za pěkného počasí bohatě stačí a škraloupek světelnosti aspoň částečně srovnává 6x zoom. Přestože je Nikkor 18-105 můj velký oblíbenec, vyskytnou se občas situace, kdy prostě nestačí. A tak jsem se - po dlouhém rozhodování, dokopal k pořízení dalšího skla. Již v době, kdy jsem vybíral Nikkor 18-105 byla na trhu i Sigma 17-70 mm f2,8-4,5 Macro, ovšem u ní mě tenkrát velmi mrzela absence stabilizátoru a do Tamronu se mi jít nechtělo, neboť zkušenosti uživatelů a názory na něj byly poněkud rozporuplné. Začátkem tohoto roku Sigma svůj objektiv oprášila, krapet vylepšila světelnost, přidala HSM motorek a optický stabilizátor a já věděl, na co mám začít šetřit. Protože jsem v práci pilně pracoval a získal pár kaček na odměnách, mám už tuhle pomalu chládnoucí novinku doma. Jukněme se jí tedy na zoubek:

V první části recenze se podíváme na objektiv samotný, jeho zpracování a vybavení.
Už na pohled jde o cvalíka. Je dlouhý přibližně jako Nikkor 18-105, ale o něco širší - průměr předního členu a závitu pro filtry je 72 mm. Je to určitá daň světelnosti, kterou však zaplatíme i dalším drobným nedostatkem. S nasazenou sluneční clonou totiž zacloníme přisvětlovací lampu autofocusu na těle fotoaparátu (Nikon D60). Bez clony budeme moci dobrodiní lampy požívat cca 50cm od skla. S rozměry jde ruku v ruce i hmotnost, jenž zde překračuje půl kila. Celkově výrobek budí robusní a bytelný dojem, byť při zatřesení slabě slyšíme pohyb "vnitřností". Přiložená sluneční clona je šroubovací a na omak jakoby semišová. Působí to příjemně, byť celkem zbytečně, protože uvnitř je povrch clony klasicky plastový s obvodovým vroubkováním. Velmi poctivě je zpracován kovový bajonet, jemuž lze vytknout snad jen poněkud větší sílu nutnou k zasazení do těla fotoaparátu. Na části, která se při zoomování vysouvá najdeme stupnici poměrů zvětšení a u ostřícího kroužku vzdálenosti v metrech i ve stopách, což potěší a snad i usnadní práci v některých specifických situacích.
Na objektivu najdeme pět ovládacích prvků: Ostřící kroužek, zoomovací kroužek, přepínač A/M ostření, přepínač stabilizace a zámek tubusu.
Zámek má zabránit samovolnému vysouvání tubusu, ale prakticky to nehrozí. Už samotné zoomování jde o dost tíže než na Nikkoru (mimochodem i opačným směrem), takže vysunutí jen vlastní vahou bych se nebál. Oproti tomu ostřící kroužek se otáčí velice lehce a práce s ním je vyloženě radost. Není zde prakticky žádná vůle, takže manuální ostření probíhá přesně a tak akorát citlivě. Dojem maličko kazí skutečnost, že tento kroužek se otáčí i během aktivního autofocusu a není možné po automatickém zaostření podle potřeby doostřit ručně. Byť jde o maličkost a věc zvyku, po používání Nikkoru, který doostření bez přepnutí na manuál dovoloval to zamrzí. Sám jsem ho skoro nepoužil, ale byl by to bonus navíc - zvlášť u HSM motorku. K motorku se vztahují i další výtky časté v internetových fórech a diskuzích. Vyčítá se mu pomalost a ostření pak celkově nepřesnost. Je pravdou, že Nikkor ostřil rychleji. Šlo taky o značkový výrobek. Sigma JE pomalejší, ale ne tak, abych v tom viděl zásadní problém. Co se týče nepřesnosti a špatné citlivosti, taky nemůžu říct nic špatného. Cvičně jsem zkusil zaostřit v různých podmínkách a autofocus se chytal normálně.
A nyní bližší pohled přímo na corpus delicti obrazem:

s - krabice
Balení, ve kterém se objektiv dodává.

s - záruka
Velmi potěší čtyřletá záruční doba.

s - bajonet
Bajonet není z plastu, ale kovový.

s - tlačítka
Přepínače režimu ostření a stabilizátoru.

s - sn
Porovnání s Nikkorem 18-105mm f3,5-5,6 VR se zataženým tubusem.

s - sn vytažené
Totéž, ale s tubusy vytaženými.

s - na fotaku
Sigma 17-70 f2,8-4 HSM OS Macro na těle Nikonu D60.

s - na fotáku vytažená
Nikon D60 s objektivem Sigma 17-70 nastaveným na ohnisko 70mm.

Tolik stručně o objektivu jako takovém. Dílenské zpracování je solidní, má sice svoje mouchy, ale důležitá je i stránka optických vlastností, kresby a podobně. Ta tyto věci se podíváme ve druhé části testu.
 

Komentáře jsou uzavřeny.