Výlet na Rejvíz

26. května 2010 v 1:07 | T(h)om |  Města a místa
Delší dobu jsem neměl možnost někam vypadnout, takže návrh Věrky ze Šternberka a její kamarádky Jitky přišel vhod. Včera jsme tedy zajeli do Heřmanovic, kde si holky zajezdily na konících, zatímco já a přítelkyně Věrka jsme si prošli dědinu. Následně jsme už uháněli směr osada Rejvíz, kde jsme plánovali navštívit známé mechové jezírko. Počasí poněkud neposlušně střídalo déšť, mlhu a záblesky slunce, ale dalo se to vydržet. Jako obvykle více řekne nachystaný obrazový materiál, takže se na něj bez zbytečných průtahů vrhněme:


Začnínáme v Heřmanovicích. Vesnice obklopená lesy, kopci a loukami leží asi pět kilometrů od Vrbna pod Pradědem, a třebaže vykazuje několik typických známek pro tuto část republiky, spousta věcí se tu opravuje a pomalu tu bují turistický ruch.

Zatímco Věrka a Jitka nasedly na domluvené dva koníky a na hodinu zmizely kdesi v krajině, my s přítelkyní jsme se vydali na průzkum nejbližšího okolí.

Během průzkumu mě zaujala tato chalupa, která by po troše snahy mohla vypadat velmi dobře.

Přítelkyni Věrku ovšem více zaujal šnek na zídce pod kostelem a musím se přiznat, že mě dodatečně taky.

Na šneky jsme naráželi často. Tento krasavec se šinul po asfaltu přímo skrz novou cyklostezku.

Při návratu k ranči, kde jsme nechali auto nás akorát na čas dohonily holky na konících a požádaly o pár obrázků na památku. Tento je takový dokumentární....

...tento poněkud rozjařený....

...a tento se mi docela povedl:)

Pod stromovou klenbou jsme následně dojeli na Rejvíz. V podstatě jde jen o několik domků a penzionků podél silnice, ale příroda je tu moc pěkná.

Jen škoda, že počasí znovu začalo trochu zlobit. Zatáhlo se a výhledy skryla mlha. Naštěstí ale nepršelo, takže jsme se směle vydali k mechovému jezírku.

Národní přírodní rezervace Rejvíz je známá rašelinovým podložím. Proto se tu chodí po takovýchto dřevěných chodníčcích, které nohu šlapajícího turisty vede v suchu nad bahýnkem. Toto je vstup do rezervace asi kilometr od hospody v dědině. Trvalo to jen pár minut, než jsme odtud došli ke stánku a pokladně.

V malé dřevěné boudě se dá zakoupit něco malého na zub, upomínkové předměty, ale hlavně vstupenky, které vyjdou na 20,- pro dospělou osobu.

I dále cesta vede po dřevěném chodníku, který lemují bažiny, potoky a les.

Dají se zde najít jak pochmurné a syrové scenérie,...

...tak i malá zákoutí, která se vyznačují malebností a směsí drsné krásy, tolik příznačné pro celé okolí Jeseníků.

A takto to vypadá těsně před vstupem na terasu u jezírka.

Třebaže se jezírko jmenuje Velké, je v podstatě malé. To, které se jmenovalo Malé už zmizelo a tak jako tak je na jeho území vstup zakázán.

Ani u Velkého jezírka není prostor pro nějaké větší akce. Můžete se zde pohybovat pouze po dřevěné terase srovnatelné velikostí s venkovními zahrádkami u restaurací. Důvodem je co možná největší ochrana okolní přírody a unikátních vzácných druhů rostlin a živočichů. Mezi ty patří například místní druh vážky, a okolí je také údajně rájem spousty pavouků. My jsme však nezahlédli žádného.

Při návratu zpátky do vesnice jsme se stavili na oběd v tamní hospodě. Tato hospoda je známá díky těmto vyřezávaným židlím.

Tyhle na fotografii jsou originální, staré, zachycující tehdejší štamgasty. Každý prý měl svou židli s vlastní podobou:) Aby je však turisté nezničili, jsou zamčené v oddělené místnosti a nahlížet k nim je možné pouze skleněnými dveřmi. Ve výčepu přes chodbu však dostanete malou kompenzaci. I zde mají židle s tvářemi. Jde ovšem o nové výrobky a ne tak originální nábytek jako je ten původní.

Cestou z Rejvízu jsme si ve vedlejší obci Horní Údolí udělali takovou malou rychlozastávku na focení kostela, který nás docela zaujal svou kamennou stavbou a správně tajemného hřbitova pod sebou.

Záběr interiéru moc nevyšel. Kvůli tmě uvnitř jsem musel použít ISO 1600, což se projevilo šumem. Na zamčené bráně dovnitř bylo navíc mimo mříží i pletivo, které dělalo focení ještě nesnadnějším. Proto to dopadlo jak dopadlo, ale jako ukázka to stačí.

Vstupní (nebo výstupní?) dveře kostela.

Následná cesta zpátky domů byla hodně chaotická a poznamenaná blouděním. Sice jsme původně mířili k Rýmařovu, kde jsme s přítelkyní chtěli stihnout autobus na Šumperk a holky by to měly kratší cestu do Šternberka, ale nakonec to dopadlo trochu jinak.

Zabloudili jsme totiž až do Bělé pod Pradědem, odkud už nezbylo než vzít to přes Červenohorské sedlo a přímo do Šumperka. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Užili jsme si jinou trasu a holky aspoň během zrychlené procházky poznaly naše pěkné město, navíc v krásném počasí, které (sviňa) ráno tak stávkovalo.

Pro dnešek vše. Více fotek (tentokrát přes stovku) opět hledejte tam, kde vždycky. V galerii v malém formátu o šíři stran 620 pix, nebo na rajčeti, kde jsem je pro tentokrát nahrál v plném rozlišení. Díky za návštěvu:)
 


Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 26. května 2010 v 11:39

Ty ať vyfotíš cokoliv, tak to vždycky stojí za to a jeden se jenom kochá. Jenom mě trošku zarazil ten čas vložení článku :-)

2 Šárka Šárka | Web | 26. května 2010 v 14:25

Krásná fotoreportáž, musel to být dobrý výlet. Po dřevěných chodníčcích chodím vždycky moc ráda, zvlášť když je pod nimi hodně rašeliny. Ty vyřezávané dřevěné židle jsou dokonalé.:)

3 T(h)om T(h)om | Web | 26. května 2010 v 14:37

Polgara: Díky:) Čas vložení je způsoben faktem, že jsem domů dorazil až po osmé večer a následně ještě do noci zřídil a upravoval úlovky. Dík za návštěvu.

Šárka: Výlet to byl dobrý a chodníček kluzký - mám po pádu dokonce odřenou nohu, ale žiju:) Ty židle jsou opravdu bezva atrakce. Ostatně třeba se na ně někdy přijedeš podívat osobně, ne?:)

4 Andrea Andrea | 26. května 2010 v 19:09

Pěkné fotky:o)

5 Lafi Lafi | Web | 26. května 2010 v 21:31

Tak tomu říkám náhoda! Předloni jsme s přítelkyní byli na dovolené v Jeseníkách, konkrétně v Bělé pod Pradědem a do Rejvízu si taky udělali výlet. Jen to bylo v létě a u jezírka bylo (na Jeseníky) mraky turistů. Smůlou je že hospůdku s těmi úžasnými židlemi jsme nějakým nedopatřením minuli :-(

6 Jitka Jitka | 26. května 2010 v 21:53

Tome, výlet byl vážně fajn. Počasí nakonec vyšlo, měla jsem strach že pořádně zmokneme. Všechno bylo suprové, i neplánovaná prohlídka šumperka.

7 T(h)om T(h)om | Web | 26. května 2010 v 22:05

Andrea: Některé se povedly, jiné už tolik ne. Ty sem ale pochopitelně nahrávat nebudu;)

Lafi: Škoda, židle jsou pěkné. My jsme u jezírka potkali jen nějakou neurotickou bábu.

Jitka: Počasí mohlo být lepší, ale aspoň to bylo pestřejší - byť ten závěr byl pestrý až až :-D Doufám, že se Šumperk líbil. Díky za návštěvu.

8 acijka acijka | Web | 26. května 2010 v 22:12

No vida, zase jsi mě s reportáží předběhl.To bude asi tím, že v 1 dávno spím. :-D Jinak jsi samozřejmě popsal náš výlet skvěle a díky za fotečky, hlavně z vyjížďky... :-)

9 Kittanya Kittanya | Web | 7. června 2010 v 16:24

Jo jo, Jeseníky jsou jedny z největších pokladů ČR vůbec. A z orienťáckých map jedny z nejzajímavějších ;-)

10 Bels Bels | Web | 4. září 2010 v 20:54

V té hospodě jsme kdysi taky kolikrát byli večer. Pamatuju si, že jsem tam na nich chtěla sedět, ale naši mi to nedovolili.

11 T(h)om T(h)om | Web | 5. září 2010 v 5:02

[10]: Nevím jak tenkrát, ale teď se k těm vyřezávaným židlím ani normálně nedostaneš. Jsou v místnosti za zamčenými prosklenými dveřmi.

12 Pavlína Pavlína | E-mail | 6. října 2010 v 20:06

Bohužel ty židle,které všichni vychvalujete,jsou za prosklenou stěnou.
Takže moc toho vidět není.

13 T(h)om T(h)om | Web | 7. října 2010 v 6:25

[12]: Však píšu, že jsou zamčeny za skleněnými dveřmi, ne?

14 Babeta Babeta | E-mail | Web | 23. října 2012 v 12:39

Osada Revíz je zajímavá tím, že jde o nejvýš položenou osadu na Moravě. Těch domků a penzionů je tam ne několik, ale pořádná řada. :-D
A věděl jsi, že pokud se staneš stálejším hostem v hostinci na Revíze, že Ti také vyřežou židli? V tom lokále jsou už židle novodobějších štamgastů. :-) Nové židle pravděpodobně vyřezává už jiný řezbář, a jsou to tváře současníků, tak proto také vypadají trochu jinak. :-)
Novogoticky přestavěný kostel v Horním Údolí byl postaven prý z kamenů z původního nedalekého hradu Edelštejn. Říkali místní. Hřbitov pod ním je zajímavý tím, že na náhrobcích čtete hodně řeckých jmen. Po odsunu původních německých obyvatel po roce 1945 byla v Horním Údolí usazena řada řeckých rodin, které se uchýlily do Československa v důsledku občanské války v Řecku v letech 1944_49. Mnozí z Řeků se po změně poměrů kolem r. 1975 pak do Řecka vrátili. Když jsme tamtudy procházeli, myslela jsem na to, jaké to asi pro Řeky bylo, přijít ze své země plné slunce a moře do tak drsného podnebí Jeseníků,…jak se jim tam asi žilo…

15 T(h)om T(h)om | Web | 24. října 2012 v 5:14

[14]: S těmi penziony máš recht - hodně je jich i na Starém rejvízu, bokem od hlavní silnice. O vlastní židni v hodpodě zase tolik nestojím, ale člověk nikdy neví. Těch Řeků je všude hodně. Nejen na Rejvízu, ale i třeba u nás v Šumperku. Dokonce si tu v roce 1994 postavili úplně nový kostel. Změna klimatu pro ně byla asi obtížná, ale ony i ty Jeseníky mají něco do sebe :-)

Komentáře jsou uzavřeny.