V úterý jsme s přítelkyní využili poslední dny dovolené k pořádnému výletu směrem na sever. Bylo to poprvé, co jsme autíčko vzali dokonce i za hranice, takže to byl vlastně akt slavnostní, důležitý. Jako takový si zaslouží zdokumentovat, ale abychom nedokumentovali bez přehledu, nejdříve mapa (větší formát zde). Trasa je vyznačena červeně, navštívená místa pak červenými puntíky:
Ze Šumperka jsme to vzaji přes Červenohorské sedlo na Jeseník a odtamtud do Rejvízu, kde jsme se ubytovali na chatě Tetřívek (podrobnosti níže). Jedním z impulzů, proč jsme se vydali tímto směrem bylo mistrovství světa v rýžování zlata, které se konalo poblíž Zlatých Hor.
Bohužel se závody teprve připravovaly, ale i navzdory tomu bylo na místě docela živo. Nebýt všech těch stánků kolem, vypadalo by to tam jak někde u Klondyke nebo Yukonu.
Tento rozcestník mě pobavil:)
Ačkoliv mistrovství mělo začít až druhý den, pilně se trénovalo. Prakticky všude se dalo narazit na nádrže s pískem obsahující (snad) kousky zlata a rýžovací pánve, kterým se prý říká "čínský klobouk".
Zázemí bylo pojato tematicky, jak dokazuje i tato polní kuchyně na dobovém voze.
Zájem byl velký a nevadily ani drobné obtíže. Ostatně správná zlatokopka si poradí i s kočárem na úzké lávce přes říčku. Na Aljašce se taky nikdo s nikým nemazlil.
Kus od areálu mistrovství se nachází skanzen se dvěma vodními zlatorudnými mlýny. Za dvacku jsme si dali okruh s průvodcem, ketrý nám ukázal i vnitřek. V prvním mlýnu se ruda a štěrk rozemílá, ve druhém pak roztlouká v hamrech. Roztlučený prach pak odplavuje voda, zatímco těžší zlato by mělo zůstávat.
Ze skanzenu jsme se přesunuli na oběd do města Zlaté Hory a následně si ho trošku prošli, abychom aspoň věděli kde jsme to vlastně baštili. Tohle je průhled ke kostelu z náměstí.
Interiér kostela.
Pohled na kostel od hřbitova nad ním.
Fontánka připomínající (jak jinak) rýžovací pánve je součástí teprve před pár dny zrekonstruovaného plácku mezi domy na náměstí.
Protože jsme měli pořád dost času, rozhodli jsme se zdolat horu Biskupská Kupa. Autíčkem jsme se vyvezli na parkoviště u Petrových bud, odkud vede zelená turistická značka. Trasa je dlouhá cca 1,5km. Výstup je poměrně strmý a vede tu po kamení, tu lesem, tu pasekou až na česko-polskou hranici, kterou vidíte na snímku. Vlevo je ještě vysoký televizní vysílač a ten vysoký bílý sloup - to je právě hraniční kámen. K rozhledně se tedy jde posledních pár set metrů po polském území.
Rozhledna na Biskupské Kupě není z nejvyšších, ale svému účelu dostála se ctí. Za dvacet korun můžete vystoupat okrouhlé schodiště na horní plošinu, odkud se nabízí skutečně parádní výhledy.
Zatímco jižním směrem tvoří hranici výhledu hřebeny Jeseníků, severně se až do nedohledna rozprostírají polské roviny. Počasí sice nebylo úplně ideální, ale rozhledy byly přesto úchvatné. Na snímku můžete mimo jiné u horizontu vidět hladiny dvou velkých vodních ploch: Nyského a Otmuchowského jezera vzdálených asi 30km, což byly naše cíle pro druhý den.
Na chatě Tetřívek na Rejvíze jsme byli brzy. Správcová chaty je přítelčina známá, takže jsme měli domluvený večerní potlach u čaje, ale i na to byl čas. Vyrazili jsme tedy na vycházku, kterou jsme mimo jiné proložili i večeří v restauraci Na Paloučku. Měli tam výbornou kávu, uzené maso s bramboráčky a ovocné knedlíky.
Počasí bylo špatné, ale aspoň na chvilku se umoudřilo. Přestalo mrholit, občas dokonce vykouklo sluníčko, takže můžu přijít s několika fotkami. Tohle je rejvízský kostelík schovaný mezi stromy u silnice.
Zde vlajky u domu řeckého spisovatele, který na Rejvíze bydlí a svou vlast si připomíná praporem.
Zde vidíme cestu na Starý Rejvíz - část obce nacházející se trochu bokem od hlavní silnice. Když jsme došli někam za poslední domky, opět začalo mrholit a tak jsme se vrátili na Tetřívek a u správkyně Lidky strávili asi do devíti hodin příjemný večer, za který děkujeme a pokud tohle bude někdy číst, posíláme pozdravy do jesenických hvozdů:)
Ráno jsme posnídali rohlíky a paštiky dovezené z domova a vydali se dále. Za Zlatými Horami jsme přejeli státní hranici a ocitli se v Polsku. Projeli jsme Glucholazy, Nowy i Polski Swietów a šťastně dorazili na okraj Nysy. Trochu jsem se zalekl chaotického značení a provozu, takže jsem raději zaparkoval na nějakém sídlišti a rozhodl pokračovat na prohlídku centra pěšky. Od přítelkyně jsem za to schytal několik uštěpačných poznámek, ale aspoň jsme poznali větší část města než kdybychom zastavili na náměstí.
Katedrála se zvonicí je asi nejznámější památka tohoto, na polské poměry krásného města. Ostatně již dříve jste se o něm mohli dočíst loni v tomto článku.
Chtěl jsem si prohlédnout i vnitřek chrámu, ale začal nás tam obtěžovat nějaký místní pobuda, tak jsme to nechali plavat. Katedrálu jsme totiž navštívili a viděli už loni.
Chrliče na vrcholu radniční věže v Nyse.
V Nyse jsme ochutnali ještě zapiekanku - podélně rozkrojenou bagetu zapečenou se sýrem a jakousi zeleninovou směsí a znova hupli do auta. Proplést se nyskou dopravou a špatně značenými křižovatkami byl docela nervák, ale úspěšně jsme to zvládli a směřovali k Nyskému jezeru. Z hlevní cesty jsme sjeli dolů do obce Skorochów, zaparkovali tam a vydali se k vodě.
Musím říct, že pláž u jezera je krásná. Vzhledem k počasí tu bylo skoro prázdno, na písečné pláži se válely jen sporé skupinky a na hladině se mezi parníkem proháněl surf a malé čluny.
Za kempem je malé přístaviště, kde kotvily plachetnice. Nebylo těžké si připadat jako u moře. Snad jen s tím rozdílem, že to na obzoru není Biokovo, Dolomity ani Olymp, ale staré dobré Jeseníky:)
Polský Karibik jako vyšitý. Jezero má dokonce i malý příboj, takže efekt pobytu u moře je prakticky dokonalý.
Výletní parník přistává u břehu Nyského jezera.
Jenom kousek západním směrem od jezera nyského se nachází Otmuchowské jezero. Je trochu menší a není zdaleka tak přitažlivé jako to u Nysy.
Dostali jsme se k němu po těchto schodech na hrázním valu, když jsme předtím málem rozbili auto na parkovacím plácku plném děr. Zdrželi jsme se jen pár minut. Udělali fotky a nasměrovali se zpátky do Česka.
Poslední zastávkou na cestě bylo městečko Javorník, kde jsme si dali pozdní oběd a vyšlápli se pokochat vyhlídkou ze zámku na Jánském vrchu.
Kašna na stěně zámku.
Zámek nad Javorníkem.
Domů jsme se vrátili přes Žulovou, Lipovou-Lázně, Brannou, Pusté Žibřidovice a Velké Losiny. Dalo by se to vzít i jednodušeji, ale bylo pěkně a tak malá zajížďka spíš potěšila. A to je všechno. Zítra mi opět začínají pracovní povinnosti, takže na nějakou podobnou akci nebude nějakou dobu čas. Aspoň se tedy můžu holedbat vědomím, že těch pár dní vzácného volna nebylo promarněno. Díky za pozornost:)
Více fotek na:
SS | 
Nemusíš na sebe hned všechno prásknout! Já myslela fotky všeobecně, že se Ti povedly. 
Já vlastně nemusím mít foťák a vůbec nikam nemusím jezdit. Stačí když budu mít internet a nastavené thomův blog
