Dnes jsme byli s přítekyní navštívit její babičku v nedaleké Mohelnici. Počasí bylo pěkné a já si s sebou tedy vzal i foťák. Naplánoval jsem si totiž už před odjezdem malou procházku, z níž vám nyní hodlám naservírovat pár fotek. Tentokrát to bude i trochu mimo město. Vzhledem k tomu, že v posledním článku o Mohelnici šlo o vyloženě městské fotky, bude to možná příjemná změna. A ještě pro pořádek odkaz na mapu, kdyby si někdo nebyl jistý polohou.
Začínáme na Školní ulici s výhledem na kostel mého jmenovce - sv.Tomáše:)
Tam, kde se staré bije s (relativně) novým: U hradeb na ulici Mlýnské jen kousíček od prvního místa.
Ulice Vodní se jmenuje příhodně, protože tudy protéká říčka Mírovka. Tu zde dokonce krotí malé stavidlo. Most nad stavidlem je nájezd k dálnici směr Olomouc. Ta je odtud cca 30km jihovýchodně.
Za msotem se rozkládá mohelnický park. Oáza klidu a míru u říčky ve stínu stromoví.
I tady to už vypadá spíš jako květen než duben. Lecos už dokonce odkvétá.
V parku najdeme i tento malý pomníček připomínající šumperského děkana Lautnera. Ten se ve své době vzepřel inkvizici proti známým čarodějnickým procesům, za což nakonec skončil na hranici s obviněním z čarodějnictví.
O pár set metrů dále už zase uklidňuje zeleň březového háje.
Docela známý je místní kemp. Mají tu mimo jiné i minigolf a dětské dopravní hřiště.
Mapa a lavička u plotu kolem areálu kempu.
Pokračoval jsem po silnici směrem ke Křemačovu. Odtud byl pěkný výhled na neslavně proslulý Mírov - věznici pro nejhorší zločince a místo, odkud utekl Jiří Kajínek. Z Mohelnice je ale mimo Mírova vidět ještě dva jiné hrady. Ty mají podstatně veselejší image a jsou to pohádkový Bouzov a zámek v Úsově, kde se nalézá lesnické a myslivecké muzeum.
Brzy jsem došel k hrázi Křemačovského rybníka. Na druhém břehu jsem si všiml malé kaple mezi stromy.
Rozhodl jsem se rybník celý obejít. Z jednoho místa pod hrází, asi 100 metrů od silnice byl hezký výhled přes pole zpátky k Mohelnici.
Kaplička zblízka. Při bližším pohledu je bohužel znát, že už není v nejlepším stavu.
Keře kvetoucí kolem vody krásně voněly. To ale z fotky poznat není.
Dva záběry na hladinu Křemačovského rybníka.
Hladina byla klidná, a proto připomínala ohromné zrcadlo. Jen tu a tam do vody z trávy skočila žába.
Počasí bylo příjemné, takže jsem se na procházku nevypravil jen já. Mimo mě se v okolí promenádovali i jiní turisté, páry a pejskaři.
Na to, že se rybník nedá celý obejít jsem přišel pozdě, až skoro na konci. Tam totiž stojí rybářská chata obehnaná plotem a křovím. Nezbylo tedy, než se vydat nazpátek stejnou cestou. Aspoň jsem si při té příležitosti mohl vyfotit kapličku ještě z jiného úhlu.
V louži na cestě jsem si povšiml šneka. Protože se ale vůbec nehýbal nejsem si jistý, jestli byl vůbec naživu. Tak či onak, v té vodě vypadal úžesně čistý. Jako kdyby ho dostal do parády Mister Propper:)
A poslední foto už je opět z města. K domku přítečiny babičky jsem se vydal pro zpestření malou oklikou přes okrajovou část Mohelnice, kde se nachází převážně krásné nové domky. Zde ulice U Slunce - tak se mimochodem jmenuje i nedaleká hospoda:)
Pro dnešek všechno, díky za pozornost. Na závěr tradiční odkaz:
Lydie | 27. dubna 2011 v 22:49
Tome, ty obrázky mi připomněly časy, kdy jsem jezdila k strýci a tetě do Mohelnice. Pěkně osobákem přes Lukavici a z nádraží autobusem až na autobusové nádraží. Pak už kousek cesty k průmyslové škole a za roh rovnou k nim. Od svých 10 let jsem sledovala, co se časem měnilo. Také jsme tam se třídou jeli se nechat vyfotografovat na tablo- už nevím, proč tam a ne u nás.