Punkevní jeskyně, propast Macocha a rozhledna Podvrší

22. května 2011 v 21:26 | T(h)om |  Města a místa
Jak jsem včera slíbil při líčení předevčerejšího cyklovýletu, dnes přináším report ze včerejší návštěvy Moravského krasu. Že se budeme pohybovat po jihu Moravy je snad jasné, pro úplné upřesnění jukněte SEM.
Když jsme se s přítelkyní bavili o tom, že bychom se jeli mrknout na Macochu, byl můj první argument to, že pouze mimo prázdniny. Projevilo se trauma z dětství, kdy jsme se s rodiči kvůli návalu turistů nedostali do žádné jeskyně, a já tím tak trochu kulturně strádal. Aby bylo jasné, že se na nás dostane, rozhodli jsme se zarezervovat po telefonu lístky, což doporučuji udělat každému dalšímu potencionálnímu zájemci. Bez toho nemáte prakticky šanci. I s rezervací čtyři dny předem na nás už zbyly jen poslední dvě vstupenky na 9:20 ráno. Proto jsme byli nuceni vyrazit už o půl sedmé. Zdálo by se, že je to dostatečná rezerva, ale vzhledem k bloudění (proč jen jsou stránky autoatlasu rozděleny právě v místě, které člověk nejvíc potřebuje?) jsme na místo dorazili opravdu na poslední minutu. Hlavní ovšem je, že se nám nakonec podařilo dojet včas a díky tomu se mohu opět podělit o několik ukořistěných záběrů z výletu:


Auto jsme museli nechat na parkovišti u hotelu Skalní Mlýn, kde jsme si vyzvedli rezervované lísty a navíc zakoupili jízdenky na vláček k jeskyním a na lanovku k hornímu okraji propasti. Cenový přehled: Parkovné 50Kč, vstupné do Punkevních jeskyní 170Kč, kombinovaná jízdenka na vláček a lanovku tam i zpět 120Kč a následně ještě povolení v jeskyni fotografovat 40Kč. To vše krát 2. Ale žijeme jen jednou, že?:)

Ve vláčku jsme těch asi 1,5km z parkoviště k jeskyním jeli s hlučnou bandou polského autobusu. Vláček není nijak extra odpružen, cesta je nerovná a interiér vagonů těsný. Pokud budete mít narozdíl od nás čas, vezměte to raději pěšky.

Vláček nás vyložil přímo před budovou, kde se nalézá jak vstup do Punkevních jeskyní, tak ještě malé infocentrum a prodejna suvenýrů.

Napravo od budovy je pod úrovní silnice molo, kde přistávají loďky vyplouvající z jeskyně. Ale o tom později.

Původně to vypadalo, že se budeme muset jeskyněmi trmácet se skupinou poněkud neurvalých Rusů, ale naštěstí měli vlastní průvodkyni. My jsme "vyfasovali" mladičkou holčinu a jen rozumně početnou skupinku dalších návštěvníků. Mohli jsme si tedy prohlídku užít víceméně v poklidu.

Punkevní jeskyně jsou opravdu krásné, s bohatou krápníkovou výzdobou, která je navíc i efektně nasvícená. Při focení s bleskem to tak nevynikne, ale občas to holt bylo potřeba.

Mnohá místa jsou uměle naaranžovaná. Příkladem budiž toto jezírko, na jehož dně se leskla spousta drobných mincí.

Součástí jeskyní jsou i prostorné "síně" vyzdobené různě tvarovanými krápníky a krápníčky rostoucími ze stropu dolů i ze země nahoru.

Mezi nejkrásnější místa celé prohlídky jistě patří i jasně nasvícená struktura bílého kamene, nazvaná "anděl se svěšenými křídly".

K nejzajímavějším okamžikům bych přidal průchod přes dno propasti Macochy.

Je tu malé jezírko obklopené sutí....

...ale pohled nahoru je přece jen ještě o něco efektnější.

Pak už jsme sestoupili po schodech až k hladině podzemní říčky Punkvy na malé přístaviště, kde pro nás přijela elektricky poháněná loďka.

Kvalita fotek z plavby není kdovíjaká a odpovídá podmínkám. Fotografovat z loďky je kvůli bezpečnosti zakázáno, proto jsem snímky pořizoval na ISO 3200 tak, že jsem měl foťák na klíně a doufal, že v záběru uvízně aspoň něco koukatelného. Řidič loďky a průvodce v jednom, který vystřídal předchozí průvodkyni, cestu průběžně komentoval. Bylo poznat, že tito pracovníci už mají své "role" naučené a vypilované do někdy opravdu pěkných hlášek:)

Místy se pluje téměř úplnou tmou, jinde je jeskyně osvětlena dokonce i pod vodou. Strašpytlové budou jistě potěšeni technickými údaji: Nad lodí je cca 60 metrů skály, pod ní místy až 40 metrů hloubky. Voda i vzduch má kolem osmi stupňů Celsia. Klaustrofobici pak dozajista ocení někdy velmi úzké nebo nízké partie, kdy jim navíc na hlavu kape voda odkudsi zeshora.

Plavba po Punkvě má jednu zastávku. Zde vidíte naloďování části ruské skupiny. My jsme museli počkat až odplují, a pak jsme zastavili na jejich místě.

To vše kvůli tomuto útvaru asi 20 metrů od mola. Pobyli jsme tu opravdu jen okamžik a vrátili se zase na loďku.

Závěrečná etapa plavby už je vesměs jen kličkování temnými tunely, kdy plavidlo naráží na jednu či druhou stranu, aby se stočilo do prudké zatáčky.

Loďka pak vypluje zase na denní světlo pod skalním převisem na místo, které jste viděli o pár fotek výše.

Jen asi 100 metrů od vstupu do Punkevních jeskyní najdeme spodní stanici lanovky. Kabince až pro 15 osob trvá jenom pár minut, než se vyšplhá až na konečnou.

Míjení kabinek pohybujících se opačným směrem.

Horní stanice lanové dráhy, pár desítek metrů od okraje propasti.

Jak jste si možná také nedávno v televizi všimli, vstup na horní terasu je zpoplatněn. Před vyhlídkovou plošinou seděla nějaká ženská s pokladničkou a čekala na zákazníky. Protože tam bylo prázdno, měl jsem z toho takovou trochu škodolibou radost, kterou vzápětí pokazila banda Rusů. Ti si lístky za 30Kč hromadně nakoupili a tak bohužel jistě podpořili sporný byznys se vstupenkami. My jsme dali přednost sestupu na dolní vyhlídku, která je o něco níže a zdarma.

Dole jsme viděli prťavé postavičky na místě, kde jsme před chvílí sami stáli.

Po schodišti jsme se vrátili nahoru k chatě Macocha na okraji Macochy a odtud zpátky k lanovce, potažmo k vláčku a následně i autíčku na parkovišti.

Zpáteční jízdu domů už jsme si zpestřili jen dvakrát. Jednou zastávkou na mls v Boskovicích a podruhé návštěvou rozhledny Podvrší u dědinky Veselice. Vystoupat až nahoru dá opravdu docela zabrat a zvláště pro ty, kdož trpí strachem z výšek, budou vítanou atrakcí "průhledné" schody i podlaha vyhlídkové plošiny.

Na poslední fotce je výhled z rozhledny. Bylo vidět lecos pěkného, nepočítaje ohromný vysílač na kopci Kojál či atomovou elektrárnu Dukovany. Uznejte, že za pár schodů a dvacet kačet to stojí.

Více fotek tradičně na rajčeti. odkaz zde:
 


Komentáře

1 Lydie Lydie | 22. května 2011 v 22:31 | Reagovat

Moc pěkné fotky i komentáře.
Také se musím podělit o zážitek-byla jsem se projet po cyklostezce kolem říčky Třebovky-viděla jsem už kačeny s mláďaty.

2 Věrka Z. Věrka Z. | Web | 23. května 2011 v 6:27 | Reagovat

Skvěle vypracovaná reportáž s humorem, který je Ti vlastní. :-)
Pokud tam s rodinkou pojedeme, budu se inspirovat tady u Tebe, není nad cenné rady. Například jsem vůbec netušila, že se musí objednat lístky dopředu, jinak člověk nemá šanci! A s vyhlídkovou plošinou to přehnali, aby člověk cáloval už i za podívání dolů. Jako člověk, trpící závratěmi z výšek, si tuto lahůdku ráda odepřu. :-D :-D

3 vv vv | 23. května 2011 v 11:04 | Reagovat

Já bych jen doplnila: "kdyby se spolujezdec, který navigoval, řídil podle toho, co mu vyjely mapy.cz, tak by nenadával na dělení mapy v místě, kde to člověk zrovna potřebuje" :D :)

4 Lafi Lafi | Web | 23. května 2011 v 13:39 | Reagovat

Tak to je teda síla, muset se objednat do jeskyní. A taky mi přijde, že turisty v takhle profláklých místech pěkně dojí. Každopádně díky za cené informace.

Jinak reportáž nemá chybu, v jeskyních je opravdu těžké fotit a Tobě se to zdá se povedlo, zvlášť když jste na to neměli potřebný klid.

5 Polgara Polgara | Web | 23. května 2011 v 15:19 | Reagovat

Ty jednoduše umíš, kdysi jsem tam byla, ale jako malá, takže si toho moc nepamatuju, tudíž se tam plánuju podívat ještě jednou. Jen doufám, že přežiju ve zdraví tu plavbu v jeskyních :-) A s k těm cenám...bohužel na něčem musí vydělat :-(

6 T(h)om T(h)om | Web | 23. května 2011 v 18:33 | Reagovat

[1]: Děkuji:) Počasí, jaké te´d máme, k výletování přímo vybízí.

[2]: Díky, klidně se inspiruj :-D Tu rezervaci si opravdu zajistěte, bez ní by mohl nastat problém.

[3]: VV jako veverka nebo Věci Veřejné...? :-D Ty máš co povídat, prdíku:) Na zpáteční ceste jsme si pilotáž a navigaci prohodili a taky se to neobešlo bez zajížďky :-P

[4]: Jó, je tam vážně nášup. Ostatně už zaparkovat bylo celkem problematické. Ty fotky zase tak dobré nejsou. na originálech je šum jak prase, jen to v pidináhledech nevynikne:) Díky za koment.

[5]: Ó, děkuji a přeji hluboký kulturní zážitek. Tím "hluboký" není myšleno potopení loďky na říčce :-D

7 Drak Drak | Web | 23. května 2011 v 19:57 | Reagovat

Nádhera! hned jsem si vzpomněl, jak jsem před pár lety ona místa navštívil! úchvatné! :-D

8 Oli Oli | Web | 24. května 2011 v 7:31 | Reagovat

Krásný výlet, zážitky i snímky. Vstupný mastný jako všude. Žijem sice jen jednou, ale po jednom výletu už často nezbývá na druhý. Obzvlášť, když už člověk necestuje ve dvou, ale ve čtyřech (s dětma).

9 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 25. května 2011 v 11:27 | Reagovat

Krásné fotky a určitě povedený výlet.. :-) Byla jsem tam kdysi jako hodně malá..táta mi dodnes říká - jo, byla jsi tam a hned na začátku prohlídky jsi v lodičce plácla jednomu Němci rozteklou čokoládu na jeho bílou dederónovou košili...
No co, byla jsem malá - měli mě hlídat, že jo... 8-)  ;-)  :-)

10 T(h)om T(h)om | Web | 26. května 2011 v 6:33 | Reagovat

[7]: Toš to mne těší:)

[8]: Ano vstupné není z nejlevnějších, ale jednou - případně dvakrát - za život to člověk obětovat může. Souhlasím, že cestovat s dětmi se prodraží. Byť zatím vlastní drobotinu nemám, časem to poznám na vlastní srst. Tedy kůži :-D

[9]: Díky. Ano, výlet byl povedený a doufám, že ten, který plánujeme na neděli vyjde taky aspoň tak dobře. Ti Němčouři mají u nás asi pech - já jsem zase jednu skupinku vyděsil, když jsem si je spletl se ségrou, které jsem chtěl udělat v lese divočáka. Začal jsem chrastit v křoví, kviček a chrochtat, a oni se jen chytali za srdce a sípali "Mein Gott! Mein Gott!" :-D (dobře jim tak) 8-)

11 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 27. května 2011 v 20:55 | Reagovat

[10]: Tak to jsi se svým divočákem podstatně lepší, než já s mojí čokoládičkou! :-D Začínám tedy trénovat imitaci divoké zvěře - případné výsledky hrdě nahlásím 8-) Jen tak na ně 8-)  ;-) !

12 JM JM | 5. června 2011 v 1:38 | Reagovat

Macochu jsme navštívili v roce 2006. Byl to dárek od syna k výročí svatby, takže ceny šly mimo nás. O rezervaci předem věděl, takže nebyl problém. A na horní vyhlídce se ještě neplatilo.

13 T(h)om T(h)om | Web | 5. června 2011 v 11:49 | Reagovat

[12]: On je stejně efektnější pohled zespodu než zhora:)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.