Původně jsem ani netušil, že včerejší výlet pro vyvenčení se zvrhne v dokumentaristicko-entomologickou výpravu. Ale to vůbec nevadí, protože se tím zabilo hned několik pomyslných much. Bohužel mezi těmi mouchami figuruje i lanko přehazovačky mého kola, ale to sem nepatří. Zítra to spravím.
Vzhledem k tomu, že se zdálo, že předpověď počasí se tentokrát už konečně naplní a bude pršet, musel jsem své plány volit bez megalomanství. Volba nakonec padla na rybníky mezi Šumperkem a Třemeškem, kde jsem byl už v zimě, a jejichž fotky jsme mohli vidět v tomto článku. Tentokrát tedy znovu, letně a se zaměřením na detaily:
Vzhledem k dlouhotrvajícímu suchu byly hladiny všech rybníků hodně nízko. To mě maličko zarazilo, podobně jako to, že stezky zarostly vysokou trávou. Kolo jsem nakonec raději zamkl u břehu a vydal se na obchůzku po svých. Tím největším překvapením, tentokrát vítaným, bylo množství vážek, které se tu proháněly. Nějaké jsem sice viděl už minulý týden u Temenice, ale tady šlo o podstatně větší měřítko.
Rybníky jsou tu tři. Jeden velký a dva menší, oddělené od sebe hrází. Právě tady bylo nejvíc trávy i vážek:)
V místě, kde se hráz mezi malými rybníky setkává s hrází rybníka Velkého (velké V proto, že rybník se tak jmenuje) je asi patnáctimetrový úsek stezky obrostlý tak vysokým rákosem, že si tady člověk připadá jako v bambusovém háji. Dokonce i já, se svými téměř dvěma metry živé výšky, jsem měl špičky rákosí ještě docela vysoho nad hlavou.
A pro dokumentační úplnost ještě fotka Velkého rybníka s ostrůvkem.
První vážky jsem potkal prakticky hned při příchodu k rybníkům. Rozlétly se kolem, sotva moje kroky rozvlnily trávu. Zaujalo mne jejich červené zbarvení, protože před týdnem u Temenice létaly jen modré, hnědé a zelené. Tady v Třemešku ovšem ty červené převládaly.
Posledně jsem také psal, jak špatně se tyhle potvory fotí. Když už si na chvilku sednou, dlouho neposedí. Navíc jsou hodně plaché a reagují na sebemenší pohyb. Kdykoliv se mi povedlo k nim přiblížit, okamžitě odstartovaly právě ve chvíli, kdy jsem se chystal použít fotoaparát. Došlo tedy na změnu taktiky a pokus vážky fotit za letu.
Se svým vybavením jsem nemohl čekat zázraky. Mám jen dva objektivy. Jeden pevný, který je pro tento účel absolutně nevhodný. Druhý objektiv je ultrazoom se všemi nedostatky z toho vyplývajícími a s nedostatečnou ohniskovou vzdáleností na dlouhém konci. Nezbývalo mi ale nic jiného, než se s ním smířit a dát mu šanci.
Fotky jsem nakonec pořizoval z větší dálky, takže doma si vyžádaly rozsáhlé ořezy a tím i ošizenou kvalitu. Také automatické ostření se nechytalo. Vážky pořád poletovaly a autofocus nevěděl, má-li ostřit na vážku, oblohu, nebo rostliny okolo. Jediným řešením tedy bylo přepnout na manuál a ostřit ručně kroužkem na objektivu. Kdo už to někdy zkoušel - navíc v takovém fofru, ten to snad ocení a promine technické nedostatky:)
Naštěstí se vyskytly i případy, kdy se autofocus použít dal. Třeba zde, kdy dvě vážky souložily v trávě tak zaujatě, že jim moje přítomnost zásadně nevadila.
Další červenou vážku jsem zastihl na části odkrytého dna. Na pár vteřin sedla na nějaký klacek a já doufal, že neuletí, než stisknu spoušť.
Tohle je ta samá vážka, jen poodlétla na klacík o pár centimetrů dál.
Další pár zabraný sám do sebe. Tihle se po fotografování zvedli do vzduchu a odletěli, aniž by se pustili. Tomu říkám kámasútra! :-D
A je tu poslední, už bohužel trochu neostrá fotka. Zvěčněná červená krasavice nade mnou profrčela při průchodu výše popsaným rákosovým úsekem.
Uznávám, že tento článek nebyl nijak osvětový ani informačně hodnotný. Vzhledem k faktu, že následující čtyři dny se nikam nedostanu, mi ale přišlo dobré dát sem aspoň něco. To abyste nemysleli, že na vás nemyslím:) To je všechno. Další fotky hledejte tradičně na rajčeti. Odkaz je:
lafi | 
![[:tired:]](http://bs.jxs.cz/ublog/emoticons/tired.gif "[:tired:]")
Asi bych to vzdala a šla fotit něco, co se nehýbe... 
Opět fotografie které se mi moc líbily