Jak jsem měl ruku v sádře

27. července 2011 v 23:25 | T(h)om |  Milý deníčku...
Z několika předchozích článků jste mohli vydedukovat, že jsem měl ještě minulé pondělí na pravé pracce sádru. Jak se tam dostala, to nemá cenu rozebírat. Jenom až vám bude zase někdo tvrdit, že práce šlechtí, tak ho poštele do řiti. Se sádrou jsem se trápil celý měsíc, třebaže původně mi ani nepřišlo na mysl, že by to moje zranění mohlo trvat déle než čtrnáct dní. Vždyť jsem v relativně dobrém zdravotním stavu, použitelném věku a denně jsem schopný vychlemtat krabici mléka plnou vápence, takže bych měl srůstat jak ten terminátor, co naháněl ve dvojce Arnyho. Prd. A tak jsem celých 31 dní pobíhal po planetě s pravicí asi o kilo těžší a učil se spoustu nových věcí. Třeba jak se levačkou utřít po použití WC, jak se levou rukou oholit aby to bylo poznat na obou půlkách hlavy, jak udržet příbor a neohodit přitom polívkou strop, nebo jak se osprchovat a nerozpustit to bílé brnění. Zkoušel jsem sice šidit a nekoupat se tak často jako normálně, ale za chvíli jsem se štítil sám na sebe zdravou rukou sáhnout, takže vyřešit tyhle zapeklitosti bylo prostě potřeba. Nakonec se mi jakštakš zadařilo. Ne že bych se s tou blbou sádrou vyloženě skamarádil, ale aspoň už nevadila tolik, jako na začátku. Nejhorší asi bylo, když se člověk potřeboval poškrábat a nemohl. To jsem musel občas docela nápaditě zaimprovizovat a pak trnul strachem, co zapomenutého nebo zalomeného mi v ordinaci při sundávání pod sádrou najdou.

Se zasádrovanou (a taky trochu sešitou) ploutví mě doktor oficiálně prohlásil za maroda. To mě docela zamrzelo, protože nějakých deset let jsem úspěšně přežíval bez neschopenky, na což jsem byl náležitě hrdý, a když přehlédneme nějaké ty chřipky co se daly přechodit, byl jsem zdravý jak jogurt Danone s jakýmsi tím bifidus always ultra. Takhle mi pokazit renomé! Fakt je, že pazoura docela bolela a sám sebe jsem si neuměl dost dobře představit, co bych s ní byl v práci platný. Snad že bych tím bazmekem někomu dělal na stole těžítko. Na neschopence mě štvaly - a vlastně pořád štvou - omezené vycházky. Připadám si jak fracek, co rozbil sousedovi (stejně si to zasloužil, blbeček) okno a vyfasoval domácí vězení. Ven sice můžu od deseti (ej-em) do čtyř (pí-em), ale co to je? Zvlášť když venku pořád navzdory předpovědím prší a hezky je zrovna jenom v době, kdy musím sedět v baráku a vyhlížet kontrolora. Někdy mám dojem, že všechny ty prognózy ta Honsová věští z ovčích jater, nebo že jí ta žába ve flašce od okurek brzo chcípne. Poslední dobou spolehlivě vyšly snad jenom ty přívalové deště minulý týden, ale to člověka moc neuklidní.
Přesto jsem si vytýčil hodnotný úkol nenechat se nějakou sádrou nasrat. Chvíli sice trvalo převést myšlenku do praxe, ale po týdnu už se mi povedlo v noci usnout, při sprchování balit ruku do igelitového sáčku od rozváženého čínského jídla (jsou větší než od rohlíků v Kauflandu), a dokonce i trefit se toaleťákem v levé ruce kam patří hned napoprvé. Taky sedění doma mě už omrzelo a já pomalu začal zjišťovat, že během šesti hodin se opravdu dá čas od času něco kulturně hodnotného stihnout. Tedy pokud si mě zrovna nežádali felčaři na kontrolu. To jsem pak vždycky strávil celé dopoledne ve špitále mezi chrchlajícími či sugestivně sténajícími spoluobčany a zachraňoval české zdravotnictví třicetikorunovým bakšišem. Ale ten měsíc to přece nějak vydržím, no ne?
Houby měsíc. Čím více se blížil termín sundání sádry, tím více jsem zářil optimismem jak stovka žárovka. Už mě zase osvobodí! Moje radost z amnestie byla ale bohužel předčasná. To by člověk neřekl, jak za těch pár týdnů končetina zatuhne. Vyfasoval jsem další měsíc zarachu natvrdo. Prý ale, když se to zlepší dřív, můžu v půlce srpna požádat o předčasné uvolnění, tak jsem zvědavý. Zatím ještě pořád neohnu ruku v zápěstí jak předtím a to, jak mi čtyři týdny zafixovaný ukazováček pevně trčí vzhůru, by mi záviděl nejeden nešťastník s poruchou erekce. Aby mi rozhýbávání tvrdého údu šlo rychleji, dostal jsem deset procedur rehabilitací. O nich ale poreferuju zase někdy příště, až odezní bolest z té dnešní, první. Do té doby se mějte jak chcete a raději nestrkejte pazoury tam, kam nepatří. Já bych teď o tom mohl vyprávět!
 


Komentáře

1 Lištička Lištička | Web | 28. července 2011 v 7:54

Také jsem měla jednou ruku v sádře. Pěkně celou, napevno přisádrovanou k trupu - dlaň a předloktí jsem měla v úrovni břicha. Zlomila jsem si ramenní krček, museli mi to rovnat v narkóze. Báječné čtyři týdny: byl květen, třicetistupňová vedra a já se pařila v hnusném škrobáku přes celou horní polovinu těla :-| Nemohla jsem se pořádně učesat, použít toaletu, zavázat si tkaničky bylo nemyslitelné, nakrájet si něco bylo taky nemyslitelné... Naučila jsem se vážit si obou svých rukou. Naštěstí ta zlomená byla levačka a já jsem pravák, takže podpis jsem pravou svedla. Vlastně to se mnou ani nebylo moc vážné, protože mi odmítli dát ortézu, za kterou mi tatínek připlatil 26 korun 80 haléřů (zbytek tehdy hradila pojišťovna) a na žádné rehabilitace mě neposlali. To maminka se zlomeným zápěstím to měla veselejší a jelikož upadla na zledovatělém chodníku, který má udržovat město, dokonce jí přiznali i nějaké bolestné. Co je to ale proti následkům na celý život?

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. července 2011 v 17:12

Tome, při svém zoufalství jsi dovedl vtipně trápení popsat. Nešla na to dát ortéza? Jsou teď takové moderní, ale moc tomu nerozumím. Já jsem měla jen jednou na levé ruce sádru a nebylo to nic dobrého. Na noze jsem měla sádru měsíc- chodící. Od té doby jsem hrozně opatrná, ale ono je to někdy marné. Držím palce, aby se ti to co nejdříve  spravilo a ráda si přečtu, jak na tom jsi. Zlobí tě, že nemůžeš lítat po světě a fotografovat, že? ;-)

3 Yřyk Yřyk | 28. července 2011 v 17:48

Tak asi před 15ti lety jsem Pracoval jako psovod-Ochranka(česky hlídač se psem) na odloučeném pracovištíV den,kdy se mi to stalo se se mnou rozešla přítelkině,která za mnou občas přijela.......Popisovat to nebudu.Zlomené jsem mněl obě ruce a na nemocenskou jsem nešel.Žil jsem tam v karavanu,ještě jej mám doma. A to byla teprve prdel i s tou prdelí jak to tu popisujete.Nu což já to zvládl hravě.Člověk s pudem sebezáchovy zvládne cokoli.Pouze to chce čas a trpělivost.Já mněl ještě psa. :-x

4 Asi bych mněl dodat: Asi bych mněl dodat: | 28. července 2011 v 18:09

Sádry jsem mněl pochopitelně

5 T(h)om T(h)om | Web | 28. července 2011 v 18:41

Sem napište komentář

[1]: Tak to mě vlastně může těšit, že jsem na tom pořád nebyl tak zle, co? :-)

[2]: Jestli ortéza dát šla nebo ne, to opravdu netuším. Na pohotovosti jsem chytil nějakého přinasraného doktora, tak jsem byl raději zticha a nechal se štupovat a sádrovat jak mu bylo libo. Za držení palců pochopitelně díky :-)

[3]: To byla teda pořádná jobovka. Psa sice nemám, ale je tu přítelkyně a křeček :-)

6 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 28. července 2011 v 21:46

Je mi blbý se smát, ale musím. Jednak jsi to prostě vtipně popsal a druhak mi sádru z ruky sundali..je to asi dva měsíce. Neměla jsem to tak vážné, jako ty, leč otravné úplně stejně.

Vydrž...tyhle věci není radno uspěchat.. :-| Jo - a já měla vycházky od 10-18 hodin 8-)  ;-)  :-)

Měj se co nejlíp a ať se tlapa rychle hojí... :-)

7 acijka acijka | Web | 29. července 2011 v 9:13

Taky jsem před dvanácti lety skončila s rukou v sádře, když jsem po dostihu vodila jednoho hřebce v padoku. Najednou šel na zadní a vystřelil dopředu, takže jsem přepadla, ale statečně držela vodítko s úmyslem ho nepustit. To se mi vymstilo: táhl mě po trávě jako indiána, až se má pěst zarazila o kámen. Pak sama povolila a povolilo i něco navíc. Zlomil se mi prsteníček na pravé ruce a vykloubilo se mi pravé rameno. To jsem si hned sama nahodila zpátky a pak se mi udělalo nevolno a vezli mě do nemocnice. Odtamtud jsem vypochodovala se zasádrovanou pravou rukou po loket a naštvaným výrazem. Právě mi totiž začala dovolená a taky rychle skončila.Sádru jsem měla měsíc a vím přesně, co jsi zažíval. Já jsem se dokonce naučila psát levou rukou (tenkrát se psaly dopisy ne maily)a kamarádce jsem napsala 8 listů velikosti A4! Než mi sundali sádru, zvládala jsem hravě malování (ksichtu), psaní levou, vaření, hygienu, atd. Tenkrát jsem ještě nefotila tak jak dnes. Na rehabky radši nevzpomínat! Ztuhlé, chlupaté zápěstí (nevíc, z čeho jsem měla větší šok), bolest při rozcvičování...brrr . Přeji Ti, abys to rozcvičil co nejdřív a aby Tě moc netrápili. Počítej ale s tím, že budeš o zlomenině dlouho vědět. Mě vždycky přes noc zápěstí ztuhlo a opuchlo a toto trvalo rok!

8 T(h)om T(h)om | Web | 29. července 2011 v 20:08

[6]: Já už se teď zase taky směju, ale když se mi stal ten úraz, ke smíchu jsem měl daleko. Koukám, že jsme se s těma zlomeninama dobře synchronizovali :-D

[7]: No, to zní taky docela drsně. A mimochodem: Fakt DÍK za "uklidnění" :-?  :-D

9 Hanka Hanka | Web | 29. července 2011 v 21:32

Tome, v tobě se díky zasádrované pravačce probudily spisovatelské sklony. Tvůj článek je přímo strhující.
Lituju tě, samozřejmě, a taky držím palce, abys měl ruku co nejdříve v pořádku, ale stejně jsem se při čtení mohla uchechtat! ... promiň! ;-) Hanka

10 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 29. července 2011 v 23:30

[8]: No, synchronizace...jestli si hodláš v budoucnu zase něco dolámat, tak mě to toho vynech a já ti slibuju totéž! :-D  ;-) Přeju ti rychlý uzdravení...a fakt to neuspěchej...z toho by mohl být malér na hodně dlouho... :-| Taky jsem se tehdy chtěla rychle zbavit marodního...a když jsem pak ruku rozcvičovala, tak jsem byla ráda, že do práce nemusím.
Všechno chce svůj čas....a zdraví máme jenom jedno. Měj se krásně, přeju pěkný víkend.. :-)

11 MirekČ MirekČ | Web | 31. července 2011 v 11:00

Moc hezky napsaný článek, Tome. Nic tak nepotěší, jako když slyší o cizím neštěstí. :-D Já chodil na chirurgii vždy tak ve čtvrt na sedm ráno, a to jsem mnohdy nebyl první. O_O

12 marie surkova marie surkova | E-mail | 30. září 2011 v 19:22

vsechny moc zdravim dnes mam sundanou sadru na prave ruce po zlomenine prstu soulasim katastrofa mesic doma jako vezen krome vychazek nemarodila jsem dvacet let a ted tohle navic uklizim v nemocnici takze ruce potrebuji.Hruza a des a to nekomentuji mesic bez prave ruky i kdyz tou levou jsem se hrave vse.                                                                                   naucila.V pondeli jdu do prace neb dnes dlouho marodit nejde,navic bych se doma ukousala,takze rehabka v praci.takze zaver vsem.Prosim budte na sebe opatrni.

13 T(h)om T(h)om | Web | 30. září 2011 v 20:18

[12]: Chce to vyžebrat u doktora lepší vycházky. Ony se budou hodit i během rehabilitací, kdy už má člověk sádru dole a tím má i více pohybu ;-)

14 Kacka Kacka | E-mail | 4. září 2014 v 22:56

ahojky narazila na tvůj email se zlomenou rukou mam ji 2 dny a jsem hotova od zapesti az pod pazi probuh dneska me pod sadrou svedilo nejde se poskrabat jak jsi to prosim vychytala? A sprcha? Prach at achjo dekuji moc za radu Katka

15 T(h)om T(h)om | Web | 5. září 2014 v 5:08

[14]: Ahoj. Tohle byly dva zásadní oříšky. Škrabání jsem řešil třeba tenkou tužkou nebo pravítkem zasunutým pod sádru. Dá se použít ledacos, ale bacha aby to šlo zase vytáhnout, nebo se to pod sádrou nezlomilo. Sprchování bylo ještě obtížnější, ale nakonec jsem se naučil strčit zafáčovanou pracku do igelitového sáčku (u nás byly nejlepší ty z dovozů asijské restaurace) a na konci zajistit gumičkou. Tedy člověk se stejně musí spoléhat spíš na zdravou ruku a moc nezacákat ani ten igelit, ale jde to :-) . A to jsem měl jako pravák zlomenou zrovna pravačku. Po čase už jsem s ní chodil po túrách a celkem bez potíží ovládal zrcadlovku - pod Borůvkovou horou jsem viděl chlápka s podobnou "ozdobou" jezdit na kole, tak hlavu vzhůru a přeji brzké uzdravení 8-)

16 Nikča Nikča | E-mail | 30. září 2014 v 8:26

Taky jsem měla sádru... ale na obou rukách. Pravou mi rovnali a tu levou naštěstí ne. včera mi sundali levou a celou cestu domů jsem tu ruku pozorovala :-D pravou ještě mám do pondělí a jsem zvědavá jak to bude bolet. :-(

17 T(h)om T(h)om | Web | 1. října 2014 v 10:43

[16]: Tak přeji brzké a bezbolestné uzdravení 8-)

Komentáře jsou uzavřeny.