Drahanovice, Střížov a Ludéřov

23. srpna 2011 v 8:40 | T(h)om |  Města a místa
V horkém nedělním počasí jsme s přítelkyní po krátké ranní poradě zase vyrazili na takový menší výlet. Tentokrát do okolí Náměště na Hané, konkrétně do Drahanovic, Střížova a Ludéřova. Všechny vesničky leží pěkně u sebe, takže toho přejíždění nebylo moc. Podle mapy (ZDE) zjistíte, že místo se nalézá pár kilometrů na západ od Olomouce, tudíž v srdci hanáckých rovin. To se dá vysledovat jak pouhým rozhledem do krajiny, protože i z malého kopečku je vidět široko daleko, tak podle typického nářečí (bócání), bez kterého by Haná ani nebyla Hanou. Tož a možeme začét v Drahanovicách, gde majó jako hlavní atrakco Černó věžu. Leží tak trocho mimo hlavní silnicu, mosíte za ňó odbočet ase 300 metró doleva do dědine (ve směro od Olomóca), ale majó tam cedulo, tak beste neměle zablódit.


Drahanovice na první pohled nejsou zrovna výstavní, ale lecos se posouvá k lepšímu. Objevují se nové omítky a snaha je vidět i jinde.

V neděli evidentně měli někde poblíž sraz milovníci starých automobilů, protože jsme jich během dne minuli pěknou řádku.

Zmíněná Černá věž je zajímavá mimo jiné tím, že je celá bílá. Poněkud zavádějící název připomíná Bílou věž v řecké Soluni. Ta je pro změnu normálně hnědá a v historii (za dob Janovanů) měla červenou barvu. Pak se v tom vyznejte. Drahanovická věž je vlastně pozůstatek původní gotické tvrze. Patří k národním památkám, jak tvrdí cedulka na dveřích, a celkově vypadá dobře udržovaná. Vstoupit do ní je možno z přilehlého areálu s lavičkami a malým zastřešeným pódiem, kde se pravděpodobně občas pořádají nějaké hudební akce.

Čekáte-li vyhlídku, budete zklamáni. Z okének v nejvyšším patře spatříte pouze část obce na jedné straně a statek na straně druhé. Hlavní náplní návštěvy tak bude prohlídka expozice v pěti patrech stavby. Vstupné pro dospělého činí 20Kč.

Moje drahá polovička se zasekla u vitrín s ručně šitými kabelkami v nejvyšším patře. Hlavně potom, co si všimla cenovek a zbytek prohlídky už jen dohadovala dole v pokladně nákup jedné z nich.

Výhoda pro mě byla ovšem v tom, že jsem měl čas si všechno v klidu projít.

Expozice spadá částečně pod Vlastivědné muzeum v Olomouci. Zde vidíte nálezy eneolitických žárových nádob. K vidění jsou i vykopané fragmenty pravěkých zbraní a nástrojů.

Dá se sestoupit i pod podlahu prvního patra (sklep bych tomu neříkal), ale nic moc tam neuvidíte. Na zemi je mříž, která kryje ještě několikametrovou šachtu dolů. Sestup dolů, ale i celkově zmíněný prostor jako takový, ocení jistě hlavně klaustrofobici. Místa je tu po čertech málo. Zvlášť s batohem na zádech.

O dva kilometry dál, ve Střížově, najdeme zahradní železnici. Tu si u svého, jinak nenápadného rodinného domu vybudoval jeden místní šikula a nutno uznat, že si pořádně vyhrál. V modelu nechybí tunely, mosty, skály, jezírka... prostě všechno jako ve skutečnosti.

Autentičnost podporují různé drobné detaily. Figurky turistů, lidé na lavičkách u nádraží, autíčka atd.

Všechno je vyvedeno hodně precizně a očividně s nadšením. Vlaky houkají, svítí a jejich tvůrce to všechno ovládá pomocí pultíku v poklidu z lavičky u domku.

Je jasné, že tahle atrakce potěší hlavně juniory, ale i my jsme tady chvíli pobíhali okolo.

Vláček řítící se ze zatáčky za miniaturním kopcem.

Třetí a poslední zastávkou našeho nedělního výletu po Hané byl Ludéřov. Auto jsme nechali ve stínu na plácku u tamní kaple.

V Drahanovicích jsme se dozvěděli, že zde mají jakousi barokní sýpku, tak jsem byl zvědav o co půjde. Nakonec to nebylo žádné terno. Prostě starý oprýskaný barák, poblíž něhož se v ohradě páslo hejno hus. Z cedule na stěně jsem se dočetl pár informací. Zřejmě zde proběhla nějaká dobrovolnická oprava interiéru (což si zaslouží uznání) a kdyby byly peníze, chtějí místní vyspravit i zevnějšek. Doufejme, že se jim to povede.

Hlavní ludéřovskou atrakcí však není sýpka, ale keltská svatyně. K ní je potřeba dojít asi kilometr po polní cestě.

Kamenný obelisk poblíž informační cedule a chaty pod stromořadím zjevně Keltové nepostavili a slouží spíš jako lákadlo důvěřivých turistů. Navíc stojí na pahorku, do něhož vedou kovová dvířka v betonovém průčelí, jehož autorství také nepřičítám žádnému prehistorickému kmeni.

Samotná svatyně leží ještě asi o 100 metrů dál v lese a vyznačuje ji dnes už jen špatně rozeznatelný kosočtvercový val. Bez zajímavosti není ani popis na tabuli. Dočteme se, že vlastně nikdo neví, jestli to vůbec byla svatyně a ani to, jestli ji postavili Keltové. Všechno vychází jen z doměnek a hypotéz.

Fakt je, že cíle tohoto výletu nebyly tak atraktivní, jako třeba o den dříve (Štramberk a Kopřivnice), ale o to nešlo. Hlavně že jsme neseděli doma u televize, udělali nějaké obrázky a přítelkyně si mohla nakoupit další sadu turistických vizitek (někdy mám dojem, že její motivace k cestování není poznání, nýbrž shromažďování těchto trofejí). K větší akci a tedy i sebrání matroše na další report dojde ve středu a budou to zase kopečky a příroda. Ostatně v tom horku, jaké nás čeká, bude ochlazení na horách vyloženě vítané.

 


Komentáře

1 acijka acijka | Web | 23. srpna 2011 v 17:07

Tak vida, výlet se vydařil a zkusili jste cestu od Ludéřova, kterou jsem doporučovala ve své reportáži. Tak v tomto směru splnily mé poznatky svůj účel... :-)

2 T(h)om T(h)om | Web | 23. srpna 2011 v 20:15

[1]: Ve skutečnosti jsem si na tvoje doporučení nevzpomněl, ale zřejmě jsme to nezávisle na sobě naplánovali takto :-)

Komentáře jsou uzavřeny.