Filipovice, Točník, Kamenné okno, Červená hora, Červenohorské sedlo

17. srpna 2011 v 20:54 | T(h)om |  Túry a procházky
Jak napovídá název článku, opět jsem se nechal vylákat ven. Tentokrát kupodivu i dobrým počasím, které poslední dobou stávkovalo. V názvu je řečeno prakticky vše, ale pro ilustraci nesmí chybět tradiční mapky. Obecná na mapy.cz ZDE a mapka s nákresem trasy ZDE.


Díky autobusové lince Šumperk-Jeseník byla doprava na výchozí místo - do Filipovic - snadná. Obec leží přímo na trase. Doma podle mapy mi přišlo, že dnešní výlet bude brnkačka, ale když jsme přejeli Červenohorské sedlo a dlouze klesali do údolí došlo mi, že tohle všechno, a ještě mnohem víc, bude potřeba zase nastoupat. To jsem ještě nevěděl, jak to stoupání bude probíhat. Možná to bylo dobře.

Filipovice nejsou z hlavní silnice moc dobře vidět, takže jsem je prakticky neznal. Překvapilo mě tedy, kolik je tu krásných chat a chalup. Většina byla sice určena evidentně k rekreaci a nikoliv k celoročnímu bydlení, ale rozhodně je tam krásně.

Za posledním domem cesta vstoupila do lesa, a zatím nepůsobila nijak extrémně.

Extrámy přišly asi po kilometru. Stoupání tu bylo velmi, ale opravdu velmi strmé. Často jsem musel zastavit a vyfunět se. V některých chvílích jsem sprostě nadával všemu okolo. I tomu chytrákovi, který složil haldu klád přímo na místě, kde turistická trasa z lesa křižuje lesnickou silničku.

Martýrium pokračovalo a zdálo se, že stoupání snad nikdy neskončí. U cesty mi padly do oka kameny zajímavě porostlé lišejníky.

Další křížení s lesnickou silnicí. Zde stojí malá dřevěná chatka, která asi potěší každého, koho by tady zastihl déšť.

Od chatky je to na Točník ještě kus, ale fotky jsou zbytečné. Prostě je tam dost bláta a šutrů a místy musíte lézt skoro po čtyřech. Odměnou za tu námahu je výhled od vrcholové skály Točníku.

Skálou na vrcholu připomíná Točník spoustu jiných a podobných jesenických vrcholů. Vzpomeňme třeba Vozku, Keprník, Pecný, nebo Petrovy kameny. každopádně i z Točníku se naskýtají pěkné výhledy, konkrétně na sever k městu Jeseník a až do Polska. Chce to ovšem dalekohled a dobré rozptylové podmínky.

Pokračujeme po zelené turistické značce dále.

I kousek od Točníku jsou stále v lese nějaké ty skalky, ale o poznání menší.

Zde je vidět, že Točník není nejvyšším místem kopce, ale že tam šlo spíš o tu skálu a výhled. Cesta se totiž pořád, i když pozvolněnji, zvedá do lesa.

Brzy se dostaneme až k pásmu kosodřevin, což krajině propůjčuje takovou tu typicky horskou syrovost. Cedulka na fotce upozorňuje na vstup do chráněné rezervace Sněžná dolina.

Další atrakcí, na kterou narazíme je Kamenné okno. Značení je tu trochu podivné, protože rozcestník "U Kamenného okna" stojí asi o sto metrů níže a já ho pořád marně hledal. Teprve až jsem to vzdal a vyšlápl pár kroků do vrchu, okno se přede mnou objevilo. Je to vlastně malá skalka, o jejíž stěnu je opřený větší balvan, takže to trošku připomíní ono okno. Berte to s nepřemrštěným očekáváním, jde spíš o přírodní zajímavost, než o něco vysloveně úžasného.

Od Kamenného okna je to kousek ke Vřesové studánce. Vlastně přijdete na rozcestí, kde se musíte rozhodnout mezi Vřesovkou a Červenou horou. Dá se to ale stihnout najednou - obojí je od sebe cca 200 metrů. Tahle fotka kapličky na Vřesové studánce dokonce vznikla ze skály na Červené hoře.

Jak už padlo, i Červená hora má na svém vrcholu skálu, což už málokoho překvapí. Je odtud výhled do údolí Hučivé desné, v dálce na Šumperk a dál. Přímo naproti se pak tyčí Vozka a Keprník.

Červená hora.

Cestu z Červené hory nebudu dramatizovat. Můžete si zvolit jednodušší variantu od Vřesovky, nebo trochu těžší přes východní svah. Já si vybral druhou cestu. Nevýhodou je terén, výhodou výhledy do údolí. Cestičky vyúsťuje u Bílého sloupu, kde se napojí na štěrkovou silničku mezi Červenohorským sedlem a Vřesovou studánkou.

Z tého silnice máte přímý výhled na věž na Pradědu...

...a také na druhou stranu sedla, která je poznamenána sjezdovkami v poněkud lechtivějším uspořádání. Dá se říct, že tady mají největší přirození široko daleko:)

I když jsem měl nejdřív trochu obavy o stihnutí zpátečního autobusu, při příchodu ke komplexu na Červenohorském sedle jsem měl víc než půlhodinovou rezervu. Využil jsem toho k občerstvení v tamním baru (Tonikem).

Lavička na okraji údolí je posledním dnešním snímkem. pak už jsem nasedl do autobusu a přes půl čtvrtou odpoledne byl zase v Šumperku.

Celkem asi 11km za 3 hodiny.
Toť vše, příště to bude zase o nějakém jiném místě. Díky za pozornost:)

 


Komentáře

1 acijka acijka | Web | 17. srpna 2011 v 21:38

Hezká procházka a ani "Václaváky" zřejmě nehrozily. Copak se stalo fotce skalky u Točníku? Je to rozmazání úmyslné nebo sis zafuněl objektiv? :-D

2 T(h)om T(h)om | Web | 18. srpna 2011 v 17:37

[1]: Kdepak, lidi jsem potkal až u Vřesovky:) To "rozmazání" má na svědomí krytka objektivu, kterou jsem měl v kapse u kalhot. Asi jsem na ni moc prděl, nebo co, tak se orosila, a když jsem ji dal zpátky orosila i objektiv. Efekt se mi ale líbil, tak jsem si ten snímek nechal:)

3 Hanka Hanka | Web | 18. srpna 2011 v 19:13

Tome, při prohlížení fotek a četbě doprovodného komentáře jsem se pořádně zadýchala, ale stálo to za to. Je neuvěřitelné, jaký jsi cestovatel, kolik ujdeš kilometrů a v jakém terénu! ??? Absolvovat jenom čtvrtinu téhle cesty po svých, by mě zabilo! ???  :-D
Fotky opět skvělé, ta s nechtěným efektem se mi obzvlášť líbí. Dobře, že to vyšlo zrovna na takový příhodný snímek. ;-)  :-D

4 T(h)om T(h)om | Web | 18. srpna 2011 v 19:22

[3]: Toš to díky, jsem rád, že ty moje bláboly mají smysl:) Jinak náročné to bylo spíš v první polovině, pak už se to dalo vydržet. Díky za návštěvu.

5 Lafi Lafi | Web | 24. srpna 2011 v 8:14

Tomu říkám hory, ne jako ta rovina kam se podíváš, jako u nás.

Vypadá to že na fotce s kapličkou na Vřesové studánce jsou nějaké polámané stromy, to jste tam měli tornádo, či co? :-)
S tím skalním oknem, opravdu bych čekal něco víc, připadá mi to jako velký "placák" položený ke skalce :-(

6 Lafi Lafi | Web | 25. srpna 2011 v 21:10

Když se teď tak dívám na kamenné okno, přijdou mi ty dvě skalky jako lidské obličeje, byť řádně zamračené ... asi už jsem vážně unavený, měl bych si jít lehnout :-/

7 T(h)om T(h)om | Web | 25. srpna 2011 v 21:12

[6]: Pravdam kamenné okno mě taky trochu zklamalo. Máš ale víc fantazie, než já. Já jsem si tam dvou obličejů nikdy nevšiml :-D

Komentáře jsou uzavřeny.