Ramzová, Šerák, Keprník, Vozka, Josefová, Branná

25. srpna 2011 v 21:02 | T(h)om |  Túry a procházky
Včerejší výšlap se každopádně řadil k těm náročnějším a zahrnul v sobě mnohá pozitiva, ale i negativa včetně tradičního bloudění. Trasa není neznámá pro nikoho, kdo v Jeseníkách někdy plánoval obejít co nejvíce zajímavých míst. Rozhodně patří ke klasice, možná ke třem nejvytíženějším trasám v těchto horách. Lecos napovídá nadpis, ale pro méně zasvěcené přijde vhod mapka na tomto odkaze. Po nějaké době to nebyl sólo výlet ani výlet s mou přítelkyní, ale s Věrkou ze Šternberka, která mimo neposedné yorkšírky přibalila na cestu i manžela. Autem jsme se přemístili do Branné, kde jsme přesedlali na vlak směr Ramzová. Jízda vlakem proběhla bez komplikací - ostatně jsou to jen dvě zastávky.


První bod výšlapu, dá-li se to tak nazvat, byla Ramzová, kde jsme od vlaku museli dojít ke stanici lanovky na Šerák. V Ramzové stojí hodně chalup a chatek a mnohé se přistavují. Jak vidno, turistický ruch oblasti prospívá.

Lanovka má dvě části, takže pokud chce člověk dojet až na Šerák, musí přestoupit na Čerňavě. Obě dvě části, včetně stanic, jsou nově zrekonstruované. Původně dvoumístná část Ramzová-Čerňava je nyní vybavena čtyřmístnými sedačkami, původně jednomístná z Čerňavy na Šerák dvoumístnými. Výhledy jsou stejně pěkné jako vždy, byť jak na sviňu zrovna ten den zakalené oparem.

Cestou k chatě Jiřího, cca 1km od poslední stanice lanovky, to vypadalo všelijak. Oblohou se honily černé mraky a kdesi v dálce jsme dokonce slyšeli hřmění. Naštěstí se postupem času obloha znatelně vyčistila. Jen ten opar kazící výhledy ze všech stran bohužel přetrval.

K vrcholu Keprníku v nadmořské výšce 1423 metrů jsou to ze Šeráku jen nějaké dva kilometry, ale protože vedou nejdřív z kopce a potom do svahu, jde o solidní rozcvičku před dalšími etapami.

Na Keprníku se nalézá skála, podobně jako na spoustě jiných okolních kopcích. za normálních okolností jsou odtud dobré výhledy na hory i do údolí, jenže kvůli zmíněnému oparu jsme si je příliš nevychutnali. Po malém odpočinku jsme se tedy vydali dále.

Cestu lemují kleče a meze obrostlé například vřesem.

Další zastávkou bylo Trojmezí. Až na to, že jde údajně o jedno z nejtišších míst v Jeseníkách (to by tady ale nesměli chodit lidi), tu není nic zajímavého. Jedná se především o rozcestí, kde si můžete vybrat, zda půjdete k Červenohorskému sedlu, nebo na Vozku. Naše kroky vedly k Vozkovi, ale ještě předtím jsme tady spočinuli a dali si gáblík.

Všeobecnou zvědavost vzbudil tento hmyzák se zahnutým tělíčkem, sedící na jedné z laviček na Trojmezí.

Po žlutém značení jsme se nechali dále vést na Vozku. Cestu tvoří lesní pěšiny místy zpevněné dřevěnými lávkami.

Z téhle fotky si můžete udělat přibližnou představu o vzdálenostech. Na obrázku je Keprník viděný během pochodu na vrchol Vozky.

Vozka je specifický mohutným a silně zerodovaným skaliskem na vrcholu. Podle pověsti jde o zkamenělého vozku s povozem rozvážejícího chléb. Je to jeden z nejvýraznějších kopců v Jeseníkách.

Hned naproti lze vidět Červenou horu a Vřesovou studánku na jejím svahu nebo Praděd ještě o kousek dál (toho času se ztrácející v mlze a oparu). S pomocí dalekohledu rozeznáte i skalku Kamenného okna a v dálce si vychutnáte výhledy jižním směrem.

Líčení další etapy bude poněkud neobjektivní. Přestože je docela dlouhá, vede převážně lesem, kde nic moc zajímavého k focení není. Tohle je foceno asi 1,5 km pod Vozkou z rozcestí Pod Hášovou chatou. Stromy na obrázku připomínající prales jsou ale ještě o kus dál. Je to brané teleobjektivem a ještě hodně oříznuto.

Kus od Hášovy chaty jsme si všimli zajímavého útvaru připomínajícího zelenou hlavu psa:)

Pokračovali jsme podél potoka Hučavy, kde jsme tu a tam naráželi na malé splávky a kaskády.

Josefová byla původně malou obcí, kde stávala sklářská huť a vedla sem dokonce lesní železnice. V současnosti už tady najdeme jen jednu, avšak udržovanou, bývalou hájovnu. Nedaleko od ní je malé posezení s lavičkami a rybníček ukrytý pod stromy.

V okolí Josefové jsme ještě dlouho potkávali zbytky původních budov, hutí a náspů. Všechno už pohltil les a obrostlo mechem.

Německý nápis na chátrajícím pomníčku u stezky poukazuje na sudetskou historii oblasti.

Také Zadní Alojzov patří k již zaniklým obcím, které tady v lese před destiletími, možná staletími bývaly. I z něj zbylo jen několik málo chalup využívaných už pouze k rekreaci.

Alojzovské louky, asi 1km od Zadního Alojzova, nám byly osudné. Plánovali jsme jít ještě kus dál na skály Pasák, které se nám nepodařilo najít začátkem jara, ale někde u luk jsme blbě odbočili, a tak i nadále Pasák zůstává nedobytým bodem našich výprav.

Už v lese jsme si povšimli absence potřebných turistických značek, a když nám cestu přehradil elektrický ohradník pastviny s krávami, bylo definitivně jasné, že je něco špatně. Pomocí GPSky v mobilu jsem vytušil naši polohu a Věrka navrhla vmísit se mezi dobytek a projít skrz pastvinu dolů. Trochu jsem měl obavy, jestli se tam nenajde nějaká hysterická kráva, která se na nás vrhne, ale zbytečně. Krávy byly buď unavané vedrem, nebo v nás vytušily soukmenovce (chvílemi jsem si tak připadal taky) a jako takové nás nechaly na pokoji.

Když jsme (s nadávkami, že na Pasáka se příště můžeme leda tak vys...) sešplhali ze svahů dolů, došli jsme na Banjaluku. Opět je to jedna ze zaniklých osad, kde už zbývá jen pár baráčků. Hned vedle pak teče říčka Branné, podél níž vede úzká asfaltka do obce Branná. Vzdálenost od Banjaluky k rozcestí u vlakové stanice v Branné jsou to necelé dva kilometry, byť po předchozích cca třinácti se to zdá delší.

Domky na okraji Branné už byly signálem příchodu zpátky do civilizace.

Nezbývalo mnoho času, takže plánovaný oběd padl. Zastavili jsme se jen na čepovanou limonádu v penzionu U pytláka a potáceli se k autu, čekajícímu u nádraží, kde jsme ho přes asi šesti hodinami a patnácti ušlými kilometry nechali.

Zmoženi jako psi jsme zapadli do sedaček a ujížděli domů. Když jsem u těch psů, musím (nejen) na Věrčin popud pochválit opět neuvěřitelně vitálního čoklíka. Celou cestu běžel jak reklama na Red Bull a teprve v autě na něj dolehla zasloužená únava.

Závěr nebudu dramatizovat. Nakonec to bylo dramatické dost samo o sobě, takže přidám jen tradiční link na celé fotoalbum na Rajčeti. Fotek je tam s přihlédnutím k minulým výšlapům jaksi moc. Třídím je nyní přes Zoner Photo Studio 13, kde je zároveň i upravuji a všechno tam jde nějak rychleji a ve větším měřítku, než ve Photoshopu. Ale vy se tím už nějak prohrabete:)

 


Komentáře

1 Hanka Hanka | Web | 25. srpna 2011 v 23:02

Tome, koukám jako blázen! ??? Ty pořád cestuješ, to je snad denně nějaký výšlap a pěkně dlouhý a náročný. ???  :-) Jak to můžeš vydržet?!!! o_o
Obdivuji tě, že hned dokážeš zpracovat taková kvanta snímků, ale nejde mi to nějak do hlavy.
Dnešní fotky jsou opět bezvadné (hmyzák silně zabodoval) a povídání jako obvykle akční, vtipné a zajímavé! :-)
Zasloužíš metál! ;-)  :-D

2 T(h)om T(h)om | Web | 26. srpna 2011 v 6:00

Díky, Hani za ty slova chvály. Fakt je, že se spíš snažím plně využít poslední volno, které mi brzy skončí. Pak zase budu trávit spoustu času v práci a na výlety nebude čas. Ty kvanta snímků se mi daří zpracovávat rychle díky tomu, že už se s nimi nemazlím jako dříve. Maximálně je trochu oříznu, upravím úrovně a hotovo. Kdysi jsem úpravami ztrácel, v poměru k výsledku a smyslu, příliš mnoho času.
S tím metálem jsi mě potěšila. I když žádný metalista nejsem, mám někde nové DVD Rammstein, tak si ho odpoledne pustím. Když už si ho zasloužím... :-D

3 acijka acijka | Web | 26. srpna 2011 v 7:08

Tome, ještě dnes mě bolí nohy (ale příště jdu zase :-))a mužíček večer skoro odpadl. :-D Zato jorkšírka hned druhý den ráno seděla u dveří a naznačovala, že jdem zase! :-D
Byl to fajn výlet, skvěle zvolená trasa a těším se zase někdy na další... :-)

4 T(h)om T(h)om | Web | 26. srpna 2011 v 15:09

[3]: Já jsem ty nohy taky solidně cítil :-D Jinak neprozkoumaných a neprobluděných tras je pořád dost, takže se čoklík třeba dočká 8-)

5 Hanka Hanka | Web | 26. srpna 2011 v 17:19

[2]: Tome, ty jsi fakt číslo!!! :-D  :-D  :-D

6 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 26. srpna 2011 v 23:28

Opět nádherné fotky, moc pěkné detaily, krásně nafocená voda a ten penzionek na první fotce, no - přemlouvat by mě teda nemuseli... :-)
Jste borci... :-) Mně by upadly nohy. A psík je zralej na metál. Doufám, že dostal nějakou dobrůtku za statečnost...Pro jistotu ho plácám pochvalně po hřbetě a drbu ho za ouškem... 8-)  ;-)  :-)

7 acijka acijka | Web | 27. srpna 2011 v 8:16

[6]:Jituš, dobrůtky dostala, podrbání za ouškem provedu... :-D

8 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 27. srpna 2011 v 9:53

[7]: :-D Skvělý! A že jí zdravím! :-D A tebe taky a měj se pěkně... :-)  :-)

9 T(h)om T(h)om | Web | 27. srpna 2011 v 9:58

[6]: No jo, pejsek si zasloužil pochvalu. Ale proč to není naopak a já pořád fasuju metály? za chvíli bych vypadal jak Kaddáfí :-D Třeba by pejsek raději metál a já podrbání za ouškem :-D

10 acijka acijka | Web | 27. srpna 2011 v 15:31

[8]:Díky Jituš, taky se měj hezky a užívej sluníčka, dokud je (teda aspoň u nás ještě je. :-)

[9]:Pokud ten metál bude vonět masem, to by se určitě nedala přemlouvat... :-D

11 T(h)om T(h)om | Web | 27. srpna 2011 v 17:29

[10]: Já bych taky masem nepohrdnul. Mimochdoem máš ještě ten recept na psí guláš co jsem ti posílal? :-D

12 Shariony Shariony | Web | 28. srpna 2011 v 21:06

Hmyzák vypadá jako ufoňan, jen jestli nebyl někým přiskřípnutý nebo tak něco.
Tédy ale mezi těmi kravami bych se bála, hlavně aby tam nebyl nějaký zakuklený býk. Potok Hučava má krásné jméno, ale nejhezčí jsou steně ty balvany.

13 acijka acijka | Web | 28. srpna 2011 v 22:28

[11]:Fuj, to jsem ani nečetla a hned vymazala, čunčo! A nezlob! :-!

14 T(h)om T(h)om | Web | 29. srpna 2011 v 20:49

[13]: Chro??! ???

15 JM JM | 31. srpna 2011 v 1:07

Opět dík za připomenutí. Tehdy, v roce 2005, jsme se občerstvovali u chaty z obrázku č. 3 a pak šupajdili na Červenohorské sedlo. I tu Vřesovou studánku jsme našli.

16 T(h)om T(h)om | Web | 9. září 2011 v 18:16

[15]: No, Vřesovka leří u hlavní trasy, ta se snad ani nedá minout :-D

17 Janča Janča | E-mail | 5. listopadu 2012 v 22:35

zrovna teď v sobotu jsme to šli. Ale obráceně, z Branné..konec Ramzová. Hledám hledám něco k historii zaniklých vesniček a objevím i tohle čtení. Musím reagovat. Je to moc pěkně popsané...a zajímavé. Jsem místní, ale tuhle trasu si jednou za 5 let  udělám. Nádherná...jen dodávám..ona ta značka vede i přes ty krávy, ale kdybych to šla  poprvé, určitě bych se ztratila. Poprvé když jsem to šla byla se mnou známá a ta už to kdysy šla a tak věděla... ;-)

18 T(h)om T(h)om | Web | 8. listopadu 2012 v 17:13

[17]: Tak to jsem rád, že se líbilo, i když těch informací ohledně zaniklých vesnic tam zase tolik nebylo. Ono v okolí je míst, kde bývaly obce a už nejsou, docela dost. Stačí trochu poškádlit Google. Tak cesta k Pasáku byla přes krávy? Vida - to je tedy chyták. Už se mi to ale stalo vícekrát, že turistická trasa vedla takovými zlomyslnostmi. No nci, aspoň je to akčnější :-D Zdravím a přeji pěkný večer :-)

Komentáře jsou uzavřeny.