Ještěd (den 1.)

9. září 2011 v 16:19 | T(h)om |  Dovolená na severu Čech 2011
Po úvodním článku je tu první referátek, konkrétně o výletu (výjezdu) na Ještěd.

Ještěd (mapa) sice není nejvyšším, ale určitě nejznámějším vrcholem Jizerských hor. Asi každý si hned vybaví televizní vysílač s hotelem, který svého času dostal nejedno architektonické ocenění a dnes je považován za památku. Pro ty, kdo se na něj chtějí dostat, je jistě výhodou, že se nenachází nikde v divočině, ale prakticky hned za městem Liberec. Z části Horní Hanychov, kde jsme bydleli, se dá nahoru dostat po modré turistické značce (cca 5km), nebo se nechat vyvézt lanovkou. My jsme do Liberce dorazili dopoledne 1. září. V září už sedačková lanovka jezdí pouze o víkendu a ten den byl právě čtvrtek. Jezdila tedy už jen lanovka kabinková.


Takto to vypadá jen pár kroků od penzionu. Jak vidíte, na Ještěd je to opravdu jen kousek. Průsekem, který je pod věží dobře patrný, vede trať kabinové lanovky.

Vzhledem k té relativně malé vzdálenosti může někomu využití lanovky připadat barbarské a já s ním částečně souhlasím. My jsme ovšem měli spoustu dalších plánů a jen omezený čas, takže v tomto směru je snad ta trocha pohodlnosti omluvitelná. Navíc, pro klid duše, jsem si narozdíl od přítelkyně zaplatil pouze vyvezení nahoru a dolů šel pěšky. To proto, abych si sám jako turistický barbar nepřipadal.

Na Ještědu jsem poprvé a do té doby naposled byl jako dítko školou povinné. Něco jsem tedy zapomněl, ale na siluetu věže a dřevěný kříž u ní si vzpomínám pořád docela dobře. A snad až na shluk antén poblíž se na ní nic nezměnilo.

Výhledy hodně kazil opar - především na západní stranu. Proto jsem tuhle fotku raději převedl do černobíla. Původní barvy by totiž působily hodně nepřirozeně.

Jednou z věcí, na kterou jsem si vůbec nepamatoval (pokud jsem si jich před lety vůbec všimnul), je kovová soška "dítěte z Marsu". Najdeme ji u skalky před vstupem na západní vyhlídkovou terasu.

Třebaže se o hotelu Ještěd na vrcholu hory často mluví jako o unikátu a památce, stáří se na ní viditelně podepisuje. V médiích nedávno zazněly nějaké plány na opravy, ale těžko říct, kdy a zda vůbec k nim dojde. Byly by třeba. Tohle je obrázek od hlavního vchodu do budovy, na jakýsi vnitřní ochoz.

U vchodu na druhé straně zaujmou tyhle zajímavě řešené dveře.

Nad stanicí lanovky stojí velký dřevěný kříž a vedle něj se bělá soustava antén a vysílačů.

Schodiště do restaurace ve věži. Pro méně náročné turisty je k dispozici malý bufet v přízemí.

Jak už jsem zmínil, na zpáteční cestu jsme se s přítelkyní rozdělili. Ona se vracela zase lanovkou, já zvolil pěší způsob. Zde je na místě si postěžovat. Na Ještědu není žádný rozcestník a dokonce ani turistické značky. Nasměrovat mě musela až výběrčí u horního parkoviště a musím říct, že takto blbě by to vymyslel málokdo. To není výtka na dotyčnou paní, ale na tu cestu: Je potřeba sejít pod terasu na západní straně hory a tam po úzké, strmé a kamenité stezičce spajdat k ohybu silnice, kde už rozcestník stojí. Trasa v podstatě klesá přímo dolů a kříží přitom serpentiny silnice mezi Libercem a vrcholem Ještědu. Místy je dost kamenitá, jindy plná kořenů a kus dále ji pak tvoří celkem pohodlná štěrková cesta.

Silnice na Ještěd

Nebyl bych to já, kdyby všechno proběhlo hladce. Asi po třech čtvrtinách cesty jsem narazil na vykácené stromy - včetně těch se značením, takže bylo potřeba trošku improvizovat. Neměl jsem čas ani náladu něco složitě vymýšlet, tak jsem to vzal "šusem" tam, kde jsem tušil Horní Hanychov a čekající přítelkyni. Nějakým zázrakem se mi podařilo trefit a opravdu jsem vyšel jen kousek od původně plánovaného místa. Vše tedy dobře dopadlo.

Parkoviště pro turisty mířící k lanovce zelo prázdnotou. Ještě před týdnem, tedy v sezoně, jistě vypadalo jinak.

Tento nápis mě dorazil. Pochopil bych "Central parking", "Centrální parkoviště", nebo ideálně "Hlavní parkoviště", ale CENTRÁLNÍ PARKING musel opravdu vymyslet někdo bez vztahu k češtině.

Když jsme došli na penzion, měli jsme ještě nějaký čas do setmění a navíc hlad. Hupli jsme proto do tramvaje a vyrazili do města na první rychloprůzkum a především najít něco k snědku.

Vystoupili jsme na ulici 5. května a pěšky se sunuli směrem k ZOO, které přišlo na řadu druhý den stejně jako Severočeské muzeum sídlící v této historické budově. Večeři jsme si dali v restauraci poblíž zoologické (a potažmo i botanické) zahrady. Původně jsem od ní neměl velká očekávání, ale bylo to příjemné překvapení. Vstřícná obsluha i dobré jídlo nás oba potěšilo.

Jen tak narychlo jsme proběhli přes náměstí se známou budovou radnice koupající se v podvečerním světle.

Koupili jsme si ještě něco na snídani a tramvaj nás odvezla zase na penzion. Takto vypadal vrchol Ještědu předtím, než jsme šli spát.


Více fotek z Ještědu a prvního dne na: http://sumperak.rajce.idnes.cz/Jested_a_Liberec/
 


Komentáře

1 Katarina Katarina | Web | 9. září 2011 v 16:25

Jé, koukám, že to tam vypadá stejně jako před 5-ti lety, když jsem tam byla se školou :-D Jinak, tou cestou dolů jsme šli taky :-?

2 Denisa Denisa | Web | 9. září 2011 v 17:32

Tam jsme byli v červenci, moc se mi tam líbilo :-)))

3 T(h)om T(h)om | Web | 9. září 2011 v 18:14

[1]: Nezměnilo. Snad jen ty antény. Cesta dolů byla místy drsná, ale jet i nazpátek ten kousek lanovkou by mi bylo stydno :-)

[2]: Nám v září taky :-)

4 Šárka Šárka | Web | 9. září 2011 v 20:26

Když jsem otevírala tenhle článek, byla jsem hrozně zvědavá, co se o mém městě dočtu a jaké fotky tu budou.Fotky jsou moc fajn, čtení taky, četla jsem s úsměvem na tváři. Těším se na pokračování...
P.S. Marťan je na Ještědu teprve rok, dávali ho tam loni o ještědských slavnostech. Předtím stával u radnice místo kočiček (sochy se tam po nějaké době střídají, tenhle týden měnili kočky za novou sochu)

5 acijka acijka | Web | 9. září 2011 v 22:48

Také jsme v červenci nahoru vyjeli kabinkovou lanovkou a s ohledem na našeho 5-ti letého synka jsme s ní sjeli i dolů. Jinak mě samozřejmě lákalo sejít si ten sešup. Ve městě jsme stihli ZOO a náměstím jsme pouze projížděli, nebylo kde zaparkovat, ulice hrozně rozkopané. Proto jsem si ani nedovezla vizitku. V Liberci jsme se stavovali na zpáteční cestě domů, takže se toho ani víc stihnout nedalo... ;-)

6 T(h)om T(h)om | Web | 10. září 2011 v 10:16

[4]: Díky. Ono těch článků z Liberce bude víc, protože dát to do jednoho, byl by buď moc dlouhý a nikoho by to nebavilo, nebo moc krátký a nevešlo by se tam všechno :-) Za informaci o dítěti z Marsu díky - tahlůe "rotace" soch je zajímavý nápad.

[5]: No to jste to tedy brali hodně hopem. Ale je fakt, že my jsme na to měli dva dny, tak nás nic moc nehonilo. A vizitku i razítko na tebe čeká u mě na stole :-)

7 Káťa Káťa | E-mail | Web | 6. února 2012 v 10:35

Na Ještědu jsem byla už jako malá mnohokrát. Proto mě překvapilo, že cesta dolů působí tak nepřehledně. Každopádně je tam více možností. Například seběhnout rovnou po sjezdovce je nejrychlejší a nejpřehlednější řešení. ;-)

Komentáře jsou uzavřeny.