Maršíkov, Jeseník, Zlatý chlum, Čertovy kameny, Lázně Jeseník, lesní bar

28. září 2011 v 5:33 | T(h)om |  Túry a procházky
Zdá se vám titulek tohoto článku dlouhý? Možná, ale je pro to dobrý důvod. On pondělní výlet do okolí města Jeseníku byl opravdu hodně bohatý na cíle hodné návštěvy. I to je důvod, proč bude dnešní příspěvek poněkud delší. Jen tak se do něj vejde dostatek fotek, které ho budou dokumentovat.
S Věrkou ze Šternberka jsme tuhle trasu plánovali dlouho, takže na ni konečně došlo. Koho by zajímaly podrobnosti, mapa s fialově označenými cestami túry je k vidění na tomto odkaze.
Protože naše drahé polovičky se k nám kvůli pracovním povinnostem nemohly připojit, vyrazili jsme pouze ve třech. Tedy ve dvou + turisticky osvědčený pejsek. Na smluvené místo obě Šternberačky - dvou i čtyřnohá - dorazily s přesností tokijského metra v 8:00 SELČ a vyrazili jsme na cestu.


Ráno bylo toho dne docela chladné, takže když jsme si udělali malou zajížďku do Maršíkova, byla v trávě ještě znát tající jinovatka.

V Maršíkově jsme se zastavili proto, že Věrka má už delší dobou koupenou turistickou vizitku tamního kostelíka a trápil ji dojem, že neoprávněně, protože kostelík nikdy naživo neviděla. Já už jsem na tomto místě byl několikrát, ale nikdy za tak pěkného počasí, takže mi opakování návštěvy nevadilo.

Jen interiér kostela si pamatuji upravenější. Ale možná v něm bylo všechno naházeno na hromadu kvůli nějakým úpravám.

Pokračovali jsme do města Jeseníku pod stejnojmenným pohořím. Zdejší vodní tvrz zrovna procházela nějakými stavebními opravami, což bohužel kazilo kulturní zážitek. Ono se v okolí vůbec hodně opravovalo. Prý kvůli přípravám na novou turistickou sezónu - během léta na to nebyl čas ani vhodná doba.

Naposledy jsem v Jeseníku byl jako dítě, takže jsem si rád znovu prošel centrum abych zjistil, jak to tam vlastně vypadá. Nejprve jsme si obešli tvrz, a pak kolem kostela prošli k náměstí.

Doby, kdy Jeseník platil za šedé nevzhledné doupě jsou ty tam. Centrum je nově a krásně opraveno a svítí čistotou i barvami. Pravda, na radnici se ještě stále pracuje, takže pohled na ni kazilo lešení.

Zalíbila se nám fontánka s několika vodotrysky a kovovými zvířátky mezi nimi. Zde vidíte žabky,...

...ale mají tu i tak pěkné ještěrky, že člověk čeká kdy vyskočí:)

Po drobném hledání turistického značení jsme vyrazili po modré značce. Nejprve parkem, kde nás uvítal pomník se sochou Vincenta Priesznitze, po kterém je ve městě pojmenováno skoro všechno. V této souvislosti si nelze nevybavit obdobnou Welzlománii v Zábřehu.

Cestou na Křížový vrch, která se táhla docela nemilosrdně asi 2km do kopce, jsme minuli několik pramenů vytékajících z betonových zídek. Ostatně o pramenité vodě v Jeseníku ještě bude řeč.

Na Křížovém vrchu jsme našli restauraci, rozestavěný penzion, parkoviště a kapli.

Během dalších dvou kilometrů jsme došli k rozhledně na Zlatém chlumu (875 m.n.m.). Cesta byla taková nezáživná. Většinou vedla lesem a nemělo smysl ji blíže dokumentovat.

Také rozhledna byla právě ve víru úprav. Všude bylo lešení, kontejnery, sprostě mluvící dělníci... Jinak ale chlápek, který prodával vstupenky a později i místní hospodský se chovali velmi vstřícně a ochotně. Koupili jsme si lístky a vyrazili po dřevěném, lehce zpuchřelém schodišti nahoru na věž.

Výhledy byly krásné. Především na město Jeseník dole pod námi.

Od Jeseníku se táhne pás obcí, jako třeba Písečná, až na sever k Polsku. Dalekohledem bylo možné rozeznat i katedrálu v Nyse a Nyské jezero. Škoda jen, že výhledy k Hrubému Jeseníku se schovávaly v mlze a oparu, ale i tak to byla paráda.

V hospůdce u rozhledny jsme si ještě dali před další cestou na posilnění párek s chlebem a vynikající Kofolu. Interiér chaty není nijak přehnaně moderní (což je fajn) a na stěně visí nástěnka s historickými fotografiemi rozhleden, co kdy po Jeseníkách stály. Praděd, Králický Sněžník, Háj u Šumperka, Lázek... Všechno na dobových černobílých snímcích. Svačinka nás vzpružila, taky už se oteplilo, takže nám nic nebránilo vyrazit kupředu.

Ono "kupředu" v tomto případě znamenalo spíš "dolů". Čertovy kameny leží cca o 180 metrů nadmořské výšky níže, kterýžto rozdíl je potřeba sestoupat na necelém kilometru. Čertovy tak nejsou pouze kameny, čertovský je i ten sešup. Značka nás dovedla k této chatě. Ta bývá teď po sezóně otevřená jen o víkendu, takže Věrka měla s nákupem další vizitky namále. Jen náhodou jsme tam při návratu narazili na provozovatele spokojeně chlemtající lahváče, tak je ukecala (kecání jí fakt jde) k prodeji.

Čertovy kameny jsou vlastně dvě ohromné skály. Na jednu z nich se dá normálně vystoupit bez horolezeckého náčiní a lehce mi to připomnělo vrchol Bradla v Nízkém Jeseníku, kde jsme byli nedávno s přítelkyní. Ke skálám se jde kolem chaty asi 200 metrů. To je údaj z rozcestníku. Nám to přišlo méně.

Ačkoliv podle fotky by se zdálo, že vrchol skály je lehce dosažitelný, pravdou je to jen částečně.

Výstup nahoru je totiž dost dobrodružný. Člověk musí vylézt po několika žebřících a přidržovat se přitom zábradlí - tedy přesněji řetězů.

Jsou úseky, kde je nutno jít po samém okraji skály, což může slabším povahám dělat potíže. My jsme to ale zvládli celkem v klidu.

Vrchol tvoří podlouhlý a nerovný prostor ohraničený řetězy. Měli jsme štěstí, že tu nikdo nebyl. Rodiny s drobotinou jsme potkali až při sestupu. Vyhlídek jsme si tak mohli nerušeně užívat. My i čoklík:)

A byly to vyhlídky, které stály za to! I tentokrát se dalo dívat spíš na sever směrem k Polsku, ale nemůže ze to pouze opar. Na druhé straně se totiž zvedá svah Zlatého chlumu, u kterého narozdíl v případě oparu, není naděje na to, že se za pár dní rozplyne.

Panoramatický výhled z Čertových kamenů. Jak vidíte, nelezli jsme sem nadarmo. Skvělá byla nejen vyhlídka, ale i dobrodružný výstup nahoru.

Po žluté jsme sestoupili nějaké čtyři kilometry zase dolů do Jeseníku, tam nasedli do auta a autmo se přemístili do Lázní Jeseník. Odjezdu předcházel drobný incident. Na našeho yorkšírského bodyguarda se odněkud najednou vyřítil podrážděně vypadající jezevčík. Věrka stačila trhnout vodítkem a vystřelit si pejsana do náruče (a přitom pohotově útočícího čokla nakopnout), takže se mu nic nestalo. Bylo nesmírně zajímavé vidět yorkšíra, který se v tu chvíli nejvíce podobal kosmické lodi Apollo při dosažení únikové rychlosti. Kdyby měl klasický obojek a ne popruh kolem nožiček, bylo by vyšlo nastejno ho zachraňovat nebo nechat agresorovi napospas. Protože gladiátorsky naladěný jezevčík najednou ztratil cíl útoku, nasměroval si to ke mě. Zařval jsem na něj cosi škaredého, takže se lekl a dal pokoj. Jen majitelům, kteří vylezli z domu se moc nelíbilo, že jsem tu jejich bestii nazval hajzlem. Stejně jsem neodvolal - byl jsem nasranej. Hupli jsme do auta a pokračovali k další zastávce.

Tou zastávkou, jak už bylo zmíněno, byly jesenické lázně. Je tu volně přístupný krásný park s jezírky a výhledem přes údolí říčky Bělé na protější kopec, kde jsme ještě nedávno mašírovali.

Lázně Jeseník jsou lázně vodoléčebné a založil je výše jmenovaný Vincent Priesznitz. Část léčebné kůry si každý, a opět zdarma, může vyzkoušet v takzvaném Balneoparku.

Komu je libo, má možnost dát si skotské střiky. Stačí probíhat mezi zídkami, kde ze stěn prýští ledová voda.

Méně drastické jsou místa, kde si můžete sednout na lavičku a po dobu doporučovaných maximálně 5i minut koupat nohy v malém bazénku. Dlužno dodat, že vzhledem k teplotě vody by to déle vydržel jen opravdový ledový muž nebo tučňák. Sami jsme si to otestovali a konstatovali, že máme raději teplíčko.

O Balneopark je ale všeobecný zájem, jak dokazovaly davy lidí. Tady šlo o nějaký organizovaný zájezd, protože tomu velel jakýsi führer s batohem a turistickými holemi, o jejichž smyslu dosud v našich podmínkách pochybuji.

Kus od Balneoparku jsme nalezli na svahu "stezku života" tvořenou několika skulpturami. Od nich jsme sešli pěšinou dolů k hlavní lázeňské budově.

Tu tvoří veliký pavilon ve stylu, který mi připomněl filmové adaptace Hercula Poirota od Agáty Christie.

Uvnitř je to podobné, i když hlodání zubu času znát je. V baru jsme si dali zákusek a kaktusové koktejly. Chutnalo to jako něco mezi meruňkou a pistácií. Rozhodně však dobře.

Lavička venku před pavilonem byla zjevně poněkud modernější než pompézní budova.

Pohled na pavilon lázní Jeseník od hlavního schodiště u promenády.

Třetí a poslední zastávkou byl, na blogu již v lednu zmiňovaný, lesní bar. Cesta k němu byla ovšem již turisticky degradovaná. Autem jsme dojeli na plácek kousek pod ním a pěšky došli jen zvývajících 1,3 km.

Myšlenka samoobslužného občerstvení se uchytila a bylo to znát i na návštěvnosti. V pondělí jsme tolik lidí nečekali.

Nápoje chladící se ve vodě svedené strouhou přímo z potoka.

A tohle je pokladnička na zábradlí baru, kam turisté dávají penízky za zkonzumované poživatiny. Ceny jsou vyvěšeny v baru a zdá se, ač by to člověk v Česku nečekal, že to dělají poctivě.

Další zastávka už nebyla. Hupli jsme do auta a frčeli zpátky. Výlet se ale povedl na 110% a každému doporučuji navštívit všechna popsaná místa. je tam krásně:)

Více fotek na:
 


Komentáře

1 acijka acijka | Web | 28. září 2011 v 7:18

Byl to super výlet a vůbec jsem nepočítala s tím, že bude takové horko. Hlavně do kopce k rozhledně. :-D
Vychytali jsme nádherné počasí, troufám si říct, že vůbec nejlepší, za jakého jsme kdy spolu vyšlápli... :-)
Mohl jsi zmínit historku "Jak jsme byli napadeni jezevčíkem". :-D Neva, já ji popíšu u sebe, až se jednou z této reportáži prokoušu... ;-)
Vizitku kostela v Maršíkově nemám, kvůli ní jsme čekali před IC ve V.Losinách, když se nikdo nenamáhal přijít včas info otevřít...
Ještěže mi jde to ukecávání, mám aspoň Čertovy kameny. :-D Líná huba- hotový neštěstí...
Fotky se Ti moc povedly... :-)

2 T(h)om T(h)om | Web | 28. září 2011 v 20:13

[1]: Tak ty čachry s vizitkama jsem domotal, ale nejde o život. Pokud jde o jezevčíka, historku jsem doplnil, aby bylo jasné, jak instinktivně svoji svěřenkyni chráníš :-D
PS: Líná huba - to je něco, čeho se ty opravdu bát nemusíš :-x

3 acijka acijka | Web | 28. září 2011 v 22:37

[2]: :-D Ještě teď mám záchvat smíchu. Záchrana mojí Tinky byla naše instinktivní spolupráce. Sotva se jezevčík na ni s řevem vyřítil, vyzdvihla jsem ji za kšírky na vodítku a Tys ji popadl do náruče. Stejně nechápu, že té paní více vadilo, žes nazval jezevčíka "hajzlem" a mě kopanec prošel. No...každý má jiné priority. ;-)

4 gemik gemik | E-mail | Web | 29. září 2011 v 0:54

Pěkná reportáž. Miluju Jeseníky, strávil jsem tam mnoho dovolených. A Zlatý chlum je pro mě nejhezčí rozhledna :-)

5 T(h)om T(h)om | Web | 30. září 2011 v 7:53

[3]: To už si ani nevybavuju, že bych ji po tom vystřelení chytil já a ne ty. A ten jezevčík byl stejně hajzl :-)

[4]: Díky,. Taky mám Jeseníky moc rád. Na Chlumu jsem byl po mnoha letech a výhled z něj byl super, i když sama věž není nijak extra vysoko. Dělá to hlavně ta polská rovina, která za dobrého počasí umožní opravdu daleké výhledy. Dlužno dodat, že z Biskupské Kupy jsou ale možná ještě lepší ;-)

6 Jeník Jeník | 30. září 2011 v 10:04

Všechny Vaše fotky i s popisem jsou nádherné.

-vnitřek kostela v Maršíkově se mi zdá nějak divoký(místními věřícími a místním farářem špatně vedený)

- dotaz - na rozhlednu Biskupskou Kupu se může?Byl jsem tam asi před čtyřiceti lety a bylo to zavřené,prý od pošťáků.Bylo mi to již tehdy nějak divné.Snad se to nyní změnilo.Děkuji za odpověď.

7 Jeník Jeník | 30. září 2011 v 10:06

O tom lesním baru jsem slyšel a prý jsou hned dva.Jen mi je divné,že se tam nezastavili ještě naši (tmavší)spoluobčané.To by asi bylo po něm,tedy po obou.Ale nikdy jsem tam nebyl,proto mne udivuje jeho snadná dostupnost - tedy i autem.

8 Lydie Lydie | 30. září 2011 v 18:00

Pěkné počtení i fotky, v Jeseníku jsem kdysi dávno byla, ale moc si toho už nepamatuji.

9 T(h)om T(h)om | Web | 30. září 2011 v 20:13

[6]: Děkuji:) Ten nepořádek v kostele přičítám za vinu nějakým úpravám, jinak je to tam normálně civilizované. Na Biskupské Kupě jsem byl loni v srpnu a byla normálně přístupná. Nejkratší (i když prudký) přístup bude asi od Petrových bud nad Zlatými Horami. Asi 1,5km.

[8]: Děkuji, nám se výlet rozhodně líbil. No a jako připomenutí není nic lepšího než sednout do auta nebo na vlak a vyrazit si do hor znova :-)

10 T(h)om T(h)om | Web | 30. září 2011 v 20:17

[7]: Jak je to s těmi "neviditelnými" spoluobčany nevím, ale asi nedělají potíže, jinak by bar nefungoval. Jinak nejsou dva, ale tři. Ty další už ale nabízí jen nápoje v jakýchsi korýtkách napájených vodou z potoka kvůli chlezení. Ta dostupnost je opravdu zarážející. Stačí dojet na plácek za Horní Lipovou (dále je zákaz) a asi 1,3 km dojít po svých.

11 Lafi Lafi | Web | 1. října 2011 v 21:24

Hej, tyhle místa znám! :-) Tedy kromě Lesního baru. Dokonce i v té cukrárně jsme byli. Díky za připomenutí zajímavé dovolené.

12 T(h)om T(h)om | Web | 2. října 2011 v 21:22

[11]: No vidíš. A já jsem tam byl po tak dlouhé době, že mi to přišlo jako poprvé. A to bydlím kousek odtud. Jen v lesním baru  jsme byli už začátkem roku :-)

Komentáře jsou uzavřeny.