Hrabišín, Benkov, Nedvězí, Obědné a Libina

5. října 2011 v 19:06 | T(h)om |  Túry a procházky
Jak to tak vypadá, byl včerejší výšlap na dlouhou poslední. Aspoň s ohledem na počasí zřejmě úterý udělalo definitivní předěl mezi babím létam a sychravým podzimem. Nu což, může mě hřát aspoň to, že jsem stihl využít co se dalo. Tentokrát se budeme zase držet poblíž Šumperka a projdeme si krajinu kolem nedalekých vesnic. Nejprve po neznačené cestě, pak normálně po turistických značkách. Mapa se zakreslenou trasou je k vidění na tomto odkaze, mapa pro upřesnění polohy pak TADY.


V Hrabišíně, konkrétně části Horní olešná, kam jsem se dopravil autobusem, jsem chtěl udělat snímek tamní kaple, ale je na dost špatně dostupném místě schovaná mezi houštím. Proto aspoň takto zdálky a informativně. Důležité je spíš to, že na silnici, odkud je to foceno se nalézá křižovatka, kde odbočíme doleva a půjdeme tamtudy.

Malá přehrada je od kaple vzdálena asi jeden kilometr. Až do teď jsem o ní neměl potuchy a našel ji spíš náhodou na satelitních mapách na internetu. Tím spíš jsem se k ní chtěl podívat a docela mile mě překvapila. Není to sice žádné Lipno, Tři Soutěsky nebo Hoower's Dam, ale i tak mi přišla docela velká s ohledem na svoji obecnou neznámost.

Přehrada se nachází kus za obcí a je od ní oddělena malým lesíkem, takže je tu nerušený klid. Tedy... Zrovka když jsem k ní došel, byla tam i celá školka na výletě, ale považoval bych to za výjimku. Na druhém břehu už byl opravdu klid a na lavičce tam zadumaně hleděl na hladinu jen jediný postarší rybář.

Hned za přehradou se po svazích zvedají pole, louky a pastviny. Jde o oblast Nízkého Jeseníku a jak ten název napovídá, nejsou tu žádné tisícimetrové hory či něco podobného. Krajina je zvlněná mírněji a proti Jeseníku Hrubému i více obdělávaná. To se pozná především těmi zmiňovanými pastvinami a poli kontrastujícími se zalesněnými horami a údolími o kus výše na sever. Od přehrady sem vede lehce prošlapaná a traktory vyježděná stezka, která však není turisticky značená. Značení se nachází až asi 300 metrů za přehradou.

Záměrně jsem si zašel trochu výše do kopce, než bylo nutné. Jen tak, protože bylo prostě pěkně a já se chtěl porozhlédnout.

Nad polem jsem narazil na tuhle nepříliš kvalitní silničku vedoucí pod železniční tratí k vlakové zastávce.

Zastávka Hrabišín, kde staví vlaky na trati mezi Šumperkem a Uničovem není nijak extra. Jde o jednoduchý betonový přístřešek počmáraný sprejery. Nahoře na mostě vede silnice na Libinu. Vylezl jsem si ještě kus výše, abych se podíval na vesnici dole pod svahem a pak se zase stejnou cestou vracel. To abych se napojil na modrou turistickou značku.

Příroda byla tím teplým podzimem pořádně zblbnutá. Například tu kvetly šípkové keře a květy se bělaly hned vedle červených šípků pěkně pohromadě.

Ani pampeliška nebude úplně typická podzimní rostlina. Na louce kousek níže jsem jich našel ještě více ve všech stádiích od poupat až po odkvétající bílé chmýří.

Překonal jsem malou tůňku na potoce pod stromořadím a znovu šplhal do kopečku. Opět šlo o nějakou pastvinu, protože ji ohraničoval elektrický ohradník, toho času bez proudu a s volným průchodem. Vyhlídka na pozimní krajinu kolem byla taková melancholicky klidná a lehce zastřená oparem.

Po pastvinách jsem došel až k Benkovu, což je jedna z těch malých a zastrčených vesniček v horách. První, co z ní člověk přicházející po modré značce uvidí je chátrající hřbitov. Když jsem si ho fotil, zavolal na mě postarší chlapík hrabající trávu "Hlavně vyfoťte ten hřbitov a dejte to někam do novin, aby s tím starosta začal konečně něco dělat!" (proč si všichni myslí, že jsem od novin?). Fakt je, že pohled na pobořenou zeď a pomníky ztrácející se v trávě nebyl úplně veselý. Uprostřed hřbitova byl pouze jeden opečovávaný hrob, kde prý leží manželka právě toho chlapíka. Trochu jsme pokecali o tom, jak tady nic není, ale že je tu klid a on tady stejně bydlí přes celé léto a na zimu se stěhuj do Šumperka do bytu. Byla by z toho delší debata, ale já jsem musel jít dál, aby mi pak neujel plánovaný spoj domů.

Ani nevím, kolik je v Benkově vlastně skutečných obyvatel a kolik jen dovolenkářů. V obci totiž opravdu není obchod, lékař, hospoda ani nic jiného a navíc leží v místě, kde musí být dobrodružné se dostávat za lednových sněhových kalamit.

Značka zamířila ze silnice po polní cestě podél ohrady s pasoucími se krávami k lesu. Na začátku stromořadí stojí tahle zastřešená lavička s truhlíky květin po stranách. I tu sem prý se svým zesnulým švagrem postavil ten sdílný zahrádkář od hřbitova.

Jediná houba, kterou jsem našel a kterou jsem byl schopen identifikovat. Z toho můžete snadno pochopit, že mé houbařské znalosti nepatří ke špičce.

Po krátké chvíli jsem vyel z lesa pokračoval po jeho okraji, převážně stále do kopce. V tom teple, které ten den bylo, jsem se solidně zapotil, ale výhledy a podzimní žlutooranžové odstíny byly dostatečnou náhradou za vynaložené úsilí.

Místo zvané U Cikánského buku jsem skoro minul. Značení bylo chvilkami takové všelijaké, ale nakonec jsem buk (bez Cikánů) našel. Stojí u něj malé turistické odpočívadlo, kde je i kniha pro vzkazy příchozích. Taky jsem tam něco připsal:) Výhled od Cikánského buku ovšem prakticky žádný není. Přiléhá k němu totiž mírně se zvedající louka táhnoucí se ještě asi 150 metrů k lesu na druhé straně.

Od Cikánského buku jsem podle plánu šlapal po červené značce do obce Nedvězí vzdálení asi 1,5 km. Je to kousek, stačí projít cípem lesa a kolem ohrady.

Ani v Nedvězí toho podobně jako v Benkově moc není, byť je přece jen o něco větší. Za znímku tak stojí snad jen kaplička na plácku před budovou obecní knihovky s otevíracími hodinami pouze o víkendech dopoledne.

Narozdíl od Benkova tu mají aspoň hospůdku, ale otevírají až od 15:00, což mi něco po jedné odpoledne bylo platné jak mrtvému zimník.

K zastávce autobusu jsem dorazil s asi hodinovým předstihem. Vylézt na Bradlo, kam odtud vede značka, jsem však neměl moc chuť, protože jsem tam letos už byl a navíc jsem přítelkyni slíbil být doma kolem třetí odpoledne.

Naštěstí trasa autobusu vedla směrem, kterým se dalo pohodlně dojít na další zastávky. Rozhodl jsem se tedy nečekat, ale pokračovat po silnici směrem na Obědné a Libinu. Po cestě na fotce jsem ale nešel. Ta jen přiléhá k silnici mezi Nedvězím a Obědným a mě se líbila jak je barevná.

Také tady byly kolem silnice samé louky a pole. Sešel jsem tedy ze silnice a sledoval ji z otevřených travnatých ploch. Jen škoda toho oparu - bez něj by výhledy na Jeseníky byly ještě lepší.

Bylo horko a já měl žízeň. Z domu jsem si nic na pití nevzal a spoléhal se na zdroje po cestě, což se ukázalo jako chyba. Ani v Obědném totiž neměli nic otevřeného. Nejspíš jsem tím městským životem pořádně zhýčkaný. Každopádně časová rezerva do odjezdu autobudu byla pořád značná.

Kousek od kostela v Obědném se mi líbil tento dům porostlý nějakými popínavými rostlinami, které už dostávaly ten správný podzimní odstín.

Po příchodu k vlakovému nádraží nad Libinou jsem zjistil, že mám pořád k dobru nějakých 40 minut a čekat se mi nechtělo. Bylo tedy jasné, že si sejdu až dolů do města. Už proto, že tam by mohlo být k sehnání nějaké pití.

Mezi Libinou a nádražím vede úzký chodník protínající serpentiny silnice. Jde se tudy klidným prostředí mezi poli.

Na libinské náměstí jsem dorazil - jak jinak - s předstihem, ale ten jsem uvítal a ihned využil k nákupu chlazené Kofoly, kterou jsem okamžitě nalil do krku.

A více už není co dodávat. Počkal jsem si v parku u náměstí nějakých 15 minut a pak nastoupil do plánovaného autobusu, který mě zavezl domů.

Celkem jsem našlapal asi 15 km v krásném počasí a rozumně náročném terénu. vycházka to byla příjemná a s ohledem na podmínky více než žádaná. Právě proto, že blížící se podmínky už turistice moc přát nebudou, ohlašuji tímto i určitý blogovací útlum. Je to logické, pořád se prostě po horách trajdat nedá. Když to ale půjde, využiju každé naskytnuté příležitosti. Mezery se pokusím vyplňovat něčím jiným, takže úplně pusto tady na blogu snad nebude. Uvidíme. Do té doby se mějte co nejlépe a podle svých představ:)

 


Komentáře

1 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 5. října 2011 v 20:58

Patnáct kilometrů. Hm.. Tak to by mě našli asi tak za tři dny, především zablouděnou, hladovou - s okousanou mapou v ruce, apatickou, s půchýřema na kopejtkách...

Prošel jsi krásná místa a jsou to moc pěkné fotky. Ta mochomůrka vypadá jako pohozená červená kšiltovka... :-) Příroda na fotkách je už krásně podzimně probarvená...Vesničky vypadají moc pěkně, ale bydlet tam - to je fakt jenom na léto. Na malých vesničkách pobývám docela často a ráda, ale v zimě je to někdy málem o život...Dopravní obslužnost minimální, do města, k doktorovi, na poštu - všude daleko... :-|
Ale výlet sis udělal moc pěkný... :-)

2 acijka acijka | Web | 6. října 2011 v 7:41

Pěkně ses prošel. :-)Když pominu smutný stav hřbitova, má to celé něco do sebe. Pěkná fotka. Pro starší lidi v důchodě je jistě lepší klid venkova a na zimu byt. To pánovi schvaluji... ;-)Chudák, chtěl si pokecat a Tys mu zdrhnul na autobus...cítím s ním. :-D
Když vidím Libinu, chytá mě záchvat. Proč jen se nedá tato šíleně dlouhá nudle objet? :-D

3 Mirka Mirka | 6. října 2011 v 13:01

Vaše fotky jsou nádherné, moc se mi líbí.Umíte vybrat správný záběr, aby vypadal hezky

4 T(h)om T(h)om | Web | 6. října 2011 v 19:26

[1]: Ale ne, ono těch 15 km není taková štreka. Hlavně to nebylo v náročném terénu. Beru to jako pěkný výšlap a děkuji za komentík :-)

[2]: Pravda, ty o kecání musíš něco vědět :-D Libina je Libina - zkrácení se asi nedočkáme.

[3]: Děkuji byť často nezaslouženě. V mnoha případech jiný úhel skoro ani zvolit nešel :-)

5 Lydie Lydie | 6. října 2011 v 22:44

Moc pěkné fotky a povídání.
To,že kvetou šípky i pampelišky mě ani nepřekvapilo.Mě rozkvetl na zahrádce hyacint. :-)

6 matttyna matttyna | 7. října 2011 v 0:25

Tak jsem si myslela správně, že chvátáš na bus, jen jsem čekala, co to bude tentokrát :-).
Jinak přehrada za Hrabišínem je poměrně známá a hojně navštěvovaná :-), ale spíše o víkendech. Znalí tamních poměrů vědí o historii přehradního okolí a domů i více :-D.Ale nebudu tu šířit pikanterie :-D.
Ps.:Pánovi se nedivím, vypadal si jako od novin :-D.

7 T(h)om T(h)om | Web | 7. října 2011 v 4:54

[5]: Děkuji :-) To, že v říjnu kvetou jarní kytky tu není poprvé. Pamatuji si, že před pár lety kvetly také.

[6]: Tedy ještě jsem neviděl žádného novináře běhat ve sportovních kalohotech, triku a batohem na zádech, ale budiž :-D No a o přehradě jsem opravdu do té doby neslyšel jen já - ani v práci o ní dost lidí nemělo tucha, takže snad ještě nejsem takový negramota. O pikantérie se ale klidně poděl 8-)

8 matttyna matttyna | 7. října 2011 v 14:00

Důležitý je první dojem, ne sportovní kalhoty :-)
Nene, pikanterie si zjisti jinde :-D

9 Jeník Jeník | 7. října 2011 v 16:25

Cikánský buk byl opravdu nádherný obrovský strom,který stál za vidění.Náhodou jsem se k němu zatoulal koncem šedesátých let.5 lidí jej neobejmulo,ale hlavně ta koruna jeho byla majestátní.

Vesnice Nedvězí byla živá,co jste fotil školu,ta byla plná dětí,učilo se v ní.Měla ještě pobočku kousek od hospody,protože se do školy ani všechny děti z obce nevešly.Všiml jsem si ji hlavně historkou,kterou jsem viděl(zažil)na vlastní oči.Učitel z okna prvního patra v 8,15 hod řval na jednoho chlapce,jako jak to že není ve škole,že se již učí.Protože bylo krásně a všude nádherný klid,slunce svítilo a nikde nikdo jen já a spěchající chlapec do školy.Vidím tuto scénu jako dnes.Pak jsem se stavil na obecním úřadě,tam co jste pozoroval tu knihovnu,s tou fialovou omítkou.Musel jsem tam pro podpis,že jsem v obci byl na kontrole.Starosta byl nějaký pan,co byl již v důchodu,prý původně dělal bachaře na Mírově a prý denně tam dojížděl z Nedvězí na motorce.Raději jsem se na podrobnosti neptal,tedy jeho bývalé práce.Pak jsem zašel do obchodu.Byl to klasický vesnický "konzum",kde bylo všechno.Říkalo se tam u Jirásků a opravdu jej vedl pan Jirásek.Dal jsem si u něj tlačenku s cibulí a pivo.Protože bylo horko tak mne pozval na dvůr,kde měl obrovskou voliéru s papouškama.Docela mne ta jeho voliéra okouzlila.Také mi řekl,že hospoda se otevírá až ve 14 hodin,až přijdou chlapi z práce.Vesměs všichni dělali v JZD,nebo v sousední vesnici Kamenné - v drátěnce - výroba drátěného pletiva.Bylo mi s ním příjemněji než s tím pánem předsedou(bachařem z Mírova).Pak jsem ještě zašel na horní konec a do prostorů k tomu buku.Nádhera.

Před patnácti lety jsem zase zabloudil s dcerou na Bradlo.Tu jsem si vzpoměl(bylo opět nádherně),že bychom měli ještě zajet se podívat na ten strom,který stojí za vidění.Zastavili jsme se v obci.Měli jsme strašnou žízeň.Dům pana Jiráska zavřený,ale kousek odtud byl postavený Okal jako obchod Jednoty a zde nám prodali chlazenou kofolu a ještě zmrzlinu.Pak jsme vyrazili k tomu buku.

Na místě kde stával po staletí obrovský strom byl jen vykotlaný pahýl.Do mne bylo jako by hrom udeřil.Vrátili jsme se k autu do vesnice k obchodu.Po cestě jsme minuli hájenku a u ní stál zrovna místní hajnej.Já to nevydržel a hned jsem se šel zeptat,jak rychle končí staleté stromy,aby mi to odborně vyložil.On se mé nasranosti vůbec nedivil.Také mi řekl,že nejsem první a asi nebu tak hned poslední co se na skon toho nádherného stromu ptá.Prý to bylo jednoduché.Místní JZďáci prý na pokyn nějakého jejich šefá z Úsova tam složili asi vagon nějakého hnojiva,které se mělo rozvést po polích.Pršelo,tak se na to nějak zapomělo.Do půl roku bylo po stromě.Uschl a vše zelené okolo v okruhu padesáti metrů.Pak si lidé začali jezdit k tomu stromu na suché větvě atd.Prý jim ani nenadával.Byl to pocit strašného zmaru.Když to prý nahlásil svým šéfům na ředitelství lesů do Zábřeha,tak mu řekli ať se o to prý nestará,že to není jeho věc.A bylo.Mrzelo mne,že jsem tam s dcerou jel.A to jsme tam byli až z Prahy.(náhodou). :-(

10 vv vv | 7. října 2011 v 17:13

Jojo, dojel včas... :D Protentokrát nekecá :D

11 Jeník Jeník | 7. října 2011 v 17:53

opět jsem spadl,prý to musí majitel povolit,tedy to moje psaní.Děkuji za vytažení předem.

12 T(h)om T(h)om | Web | 7. října 2011 v 20:10

[8]: Hm... Takže Wall Street Journal nebo Blesk? 8-O

[9]: Koukám, že z toh máte opravdu hluboké zážitky. Drátěnka v kamenné snad ještě funguje a na Bradle jsem byl v červnu. O Cikánském buku jsem si myslel, že jsem ho našel, ale zjevně to nebyl originál. Škoda, ale i tak je tam hezky. Děkuji za tak dlouhý komentář. počítám, že délkou příspěvku jste mezi komentáři trhl rekord :-D

[10]: Jak PROTENTOKRÁT?! 8-O

[11]: To bude tím románovým pojetím :-D Nevadí, už je povoleno 8-)

13 Lydie Lydie | 7. října 2011 v 21:34

[9]:
Tak jsem to četla jak povídku.Bylo to zajímavé.Měl by jste si založit blog. :-)  :-)

14 matttyna matttyna | 7. října 2011 v 22:46

Týden na severu! :-P

15 Jeník Jeník | 8. října 2011 v 18:14

paní Lydie blog seč mi nechce zakládat.Jen se tak vždy připojím s myšlenkou,když mne něco(článek,příběh,fotka)nabudí.A zde na blogu jsou fotoreportáže s popisem nádherné.Děkuji tímto za ně panu T(h)omovi.

16 Jeník Jeník | 8. října 2011 v 18:17

Tamější kraj jsem procházel služebně obec od obce,občas jsem se  s někým setkal a zapředl řeč.Většinou se staršími lidmi co byli doma(důchodci).Asi jsem vypadal důvěryhodně,tak mi ledacos pověděli,někdy to bylo zajímavé(většinou),někdy úsměvné,ale někdy i smutné příběhy.

17 Jeník Jeník | 8. října 2011 v 18:36

proto ještě jeden přidám.

Mezi Nedvězím a Rohlí procházela odedávna tzv.národnostní hranice mezi čechy a němci.V tomto případě to byla národnostní hranice ostrá.V Nedvězí všichni byli němci a v Rohli byli zase jenom češi.Oba národy tam žily v míru a dobrotě po celá léta.Proto kostel měli společný v Rohli.Pan farář tam kázal pro oba národy dohromady.Vždy to své kázání prolil slovy z obou řečí,takže tomu všichni rozuměli.Jen obecnou posluhu a službu dělal pro každého v rodném jazyce.Myšleno svadby,pohřby,křtiny,poslední pomazání  a pod.Obec Kamenná,která na obě dvě obce navazuje a kde je ta drátěnka byla národnostně smíšená.A také patřila do kostela v Rohli.Ono tam patřila ještě obec Janoslavice,která je  z Rohle směrem na Úsov,ale ta byla zase čistě česká.Prostě kraj pod Bradlem byl národnostně vyvážený.

Obec Rohle,tedy její obyvatelé byli všichni čeští patrioti.A proto si ještě za Rakouska Uherska pozvali Kmochovu hudbu z Kolína.Ne že by neměli vlastní vesnickou hudbu,ale oni chtěli mít jednou v obci někoho slavného a hlavně českého.Vybrali peníze,napsali dopis,pan Kmoch kladně odpověděl a s celou kapelou přijel.Byla to obrovská sláva.Jeli pro ně s žebřiňákama vystlanýma slámou až do Zábřehu k vlaku.Celý kraj byl na nohách.Pan Kmoch to spojil ještě s návštěvou Medlova,kde byli místní češi podobného národoveckého ražení.Udělalo se to tak,že kapela šla z Rohle pěšky přes všechny vesnice do Medlova.Všude sláva a nadšení.Nádherné počasí,nádherná hudba,zpívali s nimi všichni i pan farář.A všichni,tedy obyvatelé Rohle je na té pouti do Medlova vyprovodili.I pan Kmoch prý byl dojatý a říkal,že si nikdy nepomyslel,že ve zdejším kraji žijí tak dobří a věrní čechové.

Tuto historku mimo jiné mi vyprávěl v Rohli tehdy místní předseda a starosta a obvodní lékař v jednom.

18 Jeník Jeník | 10. října 2011 v 17:42

A do třetice všeho dobrého ještě něco malého k přečtení.(a k článku)

Vesnice Hrabišín je vesnice složenina.Možná to víte také.Jen pro ostatní připomenu,že se skládá ze čtyř katastrálních území(dříve vesnic).A to z Hrabišína,což je ta část co je podél silnice z Nového Malína do Libiny.Loučky,to je část od návsi,kde zastavuje autobus nahoru údolím podél potoka až k žel trati.Horní Olešná,to je zase opačně směrem do Dlouhomilova a spodní část se jmenovala Dolní Olešná.Protože to byly obce malé,tak neměli vlastní kostel,jen kapli a hřbitov.Kostelem patří všechno do Dlouhomilova,ale hřbitov měla každá obec svůj.Což znamená,že dnes malá obec Hrabišín má čtyři malé staré hřbitovy.Na nich bylo ukončeno někdy v padesátých letech pohřbívání a byl založen hřbitov nový - centrální.Je u silnice směrem do Nového Malína.Takže tu máme raritu - jednu poměrně menší vesnici,ale pět hřbitovů.

K tém vodní nádrži.Tak tu jsem v šedesátých letech neviděl.Tehdy ještě nebyla.Později jsem se ale o ni dověděl.Na min zemědělství se tehdy sešli odborníci(šedesátá léta),že naše krajina všeobecně vysýchá a že je nutno všude,kde to jen trochu půjde zakládat vodní zemědělské nádrže na zadržení zimní sněhové vody,na ochranu před povodněmi,ale i zabránění vysychaní potoků a místních řek.Okolnosti jednání o této skutečnosti a vlastní realizaci jsou na nový velký článek.Vrátím se zpět do Hrabišína a okolí.Tak se postavila nádrž v Novém Malíně(známá Šumperákům "Na Krásném"),nádrže  v Hrabišíně,Libině.Hradečné,Polici,ale i jinde.Všude tyto nádrže byly ku prospěchu krajiny,zemědělství i lidem,snad jsou i doposud.

Podobná nádrž byla postavena a současně s ní vybudovaný závlahový systém vinohradů od Pálavy - od Mikulova k Valticím.Hlavním účelem bylo posílení závlah vinohradů v suché krajině.Opravdu vinice krásně rodily každý rok.Po revoluci byl tento systém zničen,protože noví majitelé po privatizaci se již nedokázali dohodnout na jeho vedení a hlavně údržbě.Vinice mají výnosnost jen jednu třetinu předchozích stavů.Vše se dohání tajnými dovozy viné révy z Rakouska,která je vydívaná pak za naši produkci tj.Mikulovskou a Valtickou.Ale to je již jiný příběh. :-)

19 Lafi Lafi | Web | 11. října 2011 v 10:21

U fotky pobořeného hřbitova se mi líbí kompozice.

20 Lydie Lydie | 11. října 2011 v 18:52

[18]:
Moc zajímavé čtení. :-)

21 Hanka Hanka | Web | 13. října 2011 v 16:43

Kolem patnácti kilometrů jsem našlapala jen v Pohansku, a to bylo většinou po rovině.
Tvoje výlety jsou hodně náročné, Tome, ale bezvadné. S tebou poznám končiny, kde jsem nikdy nebyla a těžko se tam kdy dostanu. :-)
Počasí ti vyšlo, fotky máš parádní a povídání skvělé, jako vždycky! :-)

22 T(h)om T(h)om | Web | 15. října 2011 v 4:56

[19]: Díky, i když nezaslouženě. Měl jsem zrovna nasazené pevné sklo a navíc tam byla ohrada, takže ono se moc komponovat ani nedalo. Přesto jsem rád, že se líbí :-)

[21]: Mě to zase tolik náročné nepřipadá. Možná už jsem trénovaný, ale ono to opravdu není tak hrozné. Prostě se stačí nehonit a jde to samo. Samozřejmě díky za tolikeré slova chvály :-)

23 Hanka Hanka | Web | 16. října 2011 v 18:47

[22]: Tome, jenže mně je skoro dvakrát tolik, co tobě, určitě mám na váhu aspoň o 15 kilo víc a kromě toho mě trápí artróza, takže mi připadají náročné i 2 km chůze v horším terénu! ;-)  :-D  V žádném případě si nestěžuji, jenom konstatuji fakta. :-D  :-D

Komentáře jsou uzavřeny.