Rapotínská stráň, rybníky a skládka

17. října 2011 v 17:04 | T(h)om |  Šumperk a okolí
Pokud jste zde posledních pár dní hledali nový článek a nenacházeli, závada není na vašem přijímači. Mám obecně fofry a nestíhám. Mimo to také počasí už není zrovna letní a aby toho nebylo málo, minulý týden mi umřela závěrka v zrcadlovce. To nasere. Zrovna při vyhlídce na věži kostela Sv.Mořice v Olomouci. Ach jo, vypadá to na nemalou (nemilou) finanční injekci do fotovybavení….
Naštěstí mám pořád funkční kompakt - tedy takový ten větší kompakt - Panasonic Lumix FZ50, takže jsem v neděli mohl využít jeho. Měl jsem totiž volno a výjimečně vyšlo i slunečné počasí, které mě vylákalo z baráku na čerstvé ovzduší. Už před časem jsem se doslechl, že nedaleko Rapotína, konkrétně u Rapotínské stráně, byly revitalizovány tři rybníky. Nikdy jsem u nich pořádně nebyl, a tak zvědavost naplánovala cíl dnešní procházky. Milovníky přírody upozorňuji, že tentokrát (jak už vyplývá z titulku) se vydáme do poněkud méně líbivějších míst. To aby nebyli nemile překvapeni.
Procházku jsem jako vždy poctivě dokumentoval a o výsledky této fotodokumentaristické činnosti se podělím:


Foto chátrající budovy někdejšího sanatoria dávám jen ilustračně, protože jsem šel kolem. Nijak dlouho jsem se tu nezdržoval a koho zajímá více, může juknout na starší článek.

Od sanatorky k Novým Domkům a přes louku na pěšinu vedoucí k Rapotínské stráni.

Počasí bylo opravdu skvělé, byť trochu chladné. Výhled na Jeseníky od Nových Domků tak nabízel všechno to, co může nabídnout. Čistě byla vidět i televizní věž a rozhledna na Pradědu.

Milule jsem šel přes rozcestí Tulinka, tentokrát ovšem přes louku. Obě cesty vedou nakonec na stejné místo, takže je to fuk. Tím místem je polně-lesní stezka, místy notně rozbahněná podzimním počasím. Vede normálně od lesa ke spodní části závodiště na Rapotínské stráni, ale já se rozhodl pro změnu a vzal jsem to pěšinkou podél lesa, která už se skoro ztrácela v trávě.

Ani jsem necěděl, jak pěkná džungle tam je:) No, je to spíš taková ministep porostlá travou a nízkými keři. Místo už není tolik používané, takže to tady zarůstá a dostává zajímavý ráz. Díky tomu se ve zdejším houští evidentně daří zvířeně. Vyplašil jsem tu dokonce dvě srnky (nebo dvakrát jednu srnku?), ale fotky nečekejte. Byly potvory hrozně rychlé a než jsem nachystal foťák, byly v čudu.

Někde jsem četl, že motokrosové závody na Rapotínské stráni úřady zatrhly, ale nic tomu nenasvědčuje. Tedy pokud nepočítám chátrající budovy u závodiště. Trasy na svahu jsou evidentně udržovány a používány.

Jedna ze zatáček na trase závodiště.

Zmínil jsem se o chátrajících budovách. Provedl jsem jejich zevrubnější průzkum, které chátrání jen potvrzuje. V patře hlavní budovy, kam jsem vystoupal po kovových schůdcích jsem se opravdu necítil zrovna bezpečně, jak se pode mnou prohýbala kdovíjak trouchnivějící podlaha. Hned mě napadlo, že by sem mohly zabloudit i nějaká děcka a ublížit si. Vše je totiž volně přístupné.

Rezavějící tribuna hned vedle hlavní budovy pod závodištěm.

Renovované rybníky, o kterých jsem se zmínil v úvodu přiléhají prakticky těsně k areálu závodiště. Leží pod nízkým svahem asi 50 metrů od rozpadajících se budov pod Rapotínskou strání. Pohled na ěn bohužel poněkud kazí sklad stavebního materiálu a skládka odpadu vypínající se o kus dále pod kopcem s Městskými skálami.

Rybníky jsou zde celkem tři, ale jako opravdový rybník vypadá pouze jeden - ten největší. Zbylé dva zatím připomínající spíš bahnité jámy obrostlé orobincem. Možná se to časem změní.

Rybník vypadající jako rybník je ale upraven velmi pěkně. Kolem je vybudována travnatá pěšinka s lavičkami a po bžezích vysázeny nějaké ty rostliny, které místu dodávají s ohledem na nejbližší okolí aspoň nějaké zdání klidné přírody.

Cedule s informacemi o revitalizaci rybníků stojící na okraji trávníku.

Pohled na velký rybník z druhé strany, tedy od lesa. Bohužel ani odtud se nevyhneme hyzdící průmyslové kulise vlevo. U této lavičky k rybníku přitéká voda jakousi strouhou z lesa, takže ho nelze obejít dokola. Třeba tu někdy ale přibyde lávka, která potok přemostí a umožní tak volné obcházení.

Vedle skladů stavebního materiálu u rybníka nedělá dobrý dojem ani kopec skládky asi 100 metrů nad rybníkem. Vypadalo to tak ohyzdně, až jsem se rozhodl přijít se podívat blíže.

Také zde jsem vyplašil nějaké ty srnky. Okolí skládky totiž zarostlo nejen travou, ale i křovím, kde má zvěř vynikající úkryty. Jediné, co jsem ze srnek stačil spatřit byla bílá prdel, pomocí poskoků rychle se ztrácející v houští. Třebaže první desítky metrů to vypadalo, že kolem valu skládky povede jakási provizorní cesta projetá koly náklaďáku, tahle iluze brzy zmizela v neprostupné spleti větví a vysoké trávy. Nehodlal jsem se ovšem vzdát, a proto i s určitým úsilím zdolal nezdolatelně strmý val navážky.

Vyškrábal jsem se nahoru a ocitl se přímo na rovině tvořící vršek navezených odpadků, už viditelně porostlé trávou. Připadal jsem si tak trochu jako Mulder se Scullyovou po vniknutí do nějakého tajného vojenského zařízení. Netušil jsem totiž, jestli zde není nějaký zákaz vstupu a jak se odtud vlastně dostanu pryč.

Čas do případného zastřelení sniperem ukrytým kdesi nenápadně v PET flašce jsem proto využil účelně studiem okolí. Například jsem si všiml, že haldy odpadků jsou zde vytvářeny podle nějakého plánu a následně ponechány zarůst vegetací. Pár takových zarostlých kopečků už tu bylo a skoro by člověk neřekl, o co ve skutečnosti jde. Až úplně dozadu jsem si netroufal a raději se vydal směrem, kudy jsem tušil šanci východu.

Bylo to kupodivu snadnější, než se zdálo. Nebyla tam žádná závora nebo plot. Stačilo obejít hrazení pozemku a byl jsem veknu, konkrétně na silnici k areálu skládky. Na konci silnice byla hlavní brána, po straně pak stání pro popelářské vozy a prázdné kontejnery.

hromada starých pneumatik jak z nějakého thrilleru se válela kus dál, chráněná plotem, který evidentně moc nepomáhal. Uvnitř oplocení jsem totiž vyplašil dalšího srnce, který se přede mnou dal na zběsilý úprk kdovíkam, jako bych byl nějaký hladovějící predátor.

Protože úspěšným vymotáním se ze skládky jsem naplnil svou denní potřebu adrenalinu, vydal jsem se zvolna zpátky. Zcela neadrenalinově po silnici od skládky směrem Rapotínské stráni.

Mezi strání, rybníky a skládkou se nachází několik budov a firem, ale jinak tu není nic vyloženě zajímavého.

V červnu jsem se z Rapotínské stráně vracel přes pastviny pod Novými Domky, ale tuhle cestu mi tentokrát zablokovalo stádo dobytka a elektrický ohradník, takže nezbylo než držet se bahnité lesně-polní cesty k Tulince, odkud jsem přišel.

Poslední fotka je zahrádkářská kolonie u Nových Domků při pohledu z louky na druhé straně. Do města a potažmo domů jsem pak došel už zcela standardně po asfaltu, což nemá smysl více komentovat.

Shrnutí? Výšlap sice neoplýval žádnými krásami a půvaby krajiny, ale přesto byl zajímavý. Už kvůli tomu, že ty rybníky mě docela zajímaly. Štve mě jen rozbitá zrcadlovka, ale naštěstí stařičký kompakt dělal co mohl a já si nemůžu stěžovat. Až to půjde, přejdu zase na zrcadlo. Zatím stejně nebude čas na výletování, takže jak ten přechod dopadl - o tom poreferuju zase někdy později.

Na závěr ještě odkaz na kompletní fotoalbum na rajčeti:

a mapa s nákresem vycházky (větší formát zde):
 


Komentáře

1 Hanka Hanka | Web | 17. října 2011 v 20:24

Tome, jak se tak dívám, ty vlezeš všude, kam se dá ... někdy i nedá! ???  ;-) Nepřeháněj to, chyběl bys nám tady!!! :-D
Snímky přírody jsou překrásné, závodiště a rybníky zajímavé, a ty chátrající stavby a skládky odstrašující. Bohužel, i tohle už je nedílnou součástí naší krajiny! :-?
Tome, jestli dokážeš napsat komentář k výletu podle fotek, aniž by sis dělal poznámky, tak před tebou padám na p....!!! ???  :-) Já si totiž nepamatuju ani ň! :-?  
Musím říct, že jsem se zase prima pobavila i prošla (naštěstí vsedě). Kompakt se činil skvěle, ale je to hlavně tvoje zásluha! :-) Zde bych to viděla na zvednutý palec! ;-)  :-)

2 acijka acijka | Web | 18. října 2011 v 7:45

Upřímnou soustrast Tvojí zrcadlovce... :-( Hned mě napadlo, že se tohle může brzy stát i té mojí... :-!
Procházka zajímavá a Lumík Ti dělá pěkné fotky nato, že jde o digitál. Co si ale budem povídat, zrcadlo je zrcadlo...
Jsem zvědavá, co nového sis pořídil!

3 T(h)om T(h)om | Web | 18. října 2011 v 16:09

[1]: To víš, zvědavost je sviňa :-D S tou pamětí to není zase tak horké, normálně platím spíš za sklerotika. Poznámky si během výletů sice nedělám a píšu všechno "z hlavy", ale možná je to jen tím, že odstup mezi pořízením fotek a textem je většinou do 24 hodin. Děkuji za návštěvu i mily komentík :-)

[2]: Díky. Ta tvoje asi vydrží déle - je to přece jen vyšší třída. Lumík fungoval výborně, ale zrcadlo je zrcadlo. Už si brousím zuby na tu D90... :-)

4 Lafi Lafi | Web | 21. října 2011 v 8:08

Jsi vskutku lovec bez bázně a hanny. Úplně mě dostalo přirovnání s Akty X, nemýlím-li se :-)

5 T(h)om T(h)om | Web | 21. října 2011 v 14:23

[4]: Bez hany možná, bez bázně jistě ne. No a to přirovnání s Akty X... Musel jsem to trošku zdramatizovat, ne? :-D

Komentáře jsou uzavřeny.