Lužná, Kopřivná, Prameny, hotel Diana, Velké Losiny

2. února 2012 v 16:58 | T(h)om |  Túry a procházky
Občas sice mívám dobré nápady, ale naplánování středečního výšlapu se k nim nejspíš řadit nebude. Tedy ne že bych si vybral nějakou špatnou trasu, kde není nic zajímavého. To tedy rozhodně ne. Jen jsem ji naplánoval v blbý čas, takže to nakonec bylo náročnější, než by bylo za jiných podmínek. No ale uznejte: kdo by čekal, že opuštěné louky daleko nad civilizací nebudou prohrnuté?
Tuhle trasu (mapa) jsem nešel poprvé. Mám ji prošlou a na kole projetou už mnohokrát. Nikdy ovšem v zimě. Rozhodl jsem se tedy udělat změnu a podívat se na tyhle kraje pod sněhem. Autobusem, ktetý ze Šumperka odjížděl 12:55 jsem se nechal vyvézt na Lužnou, a odktud pokračoval pěšky a vše náležitě dokumentoval, takže dále už i
obrazem:


Osada Lužná leží na hřebeni kopce ve výšce 605 m.n.m. a je to znát. Třebaže v Šumperku máme sněhu víc než dost, tady ho bylo ještě mnohem více. Totéž platí o mrazu umocněném větrem prohánějícím se po otevřených loukách a pastvinách. Za těchto arktických podmínek jsem vyrazil stejným směrem jako předloni na podzim - tedy k ovčínu po modré turistické značce které jsem se držel až do konce.

Ovčín se za tu dobu zásadně nezměnil. Tedy aspoň na pohled a odmyslíme-li si ten sníh.

Jen ovečky tu měly o poznání drsnější podmínky. Sice se tvářily, že je jim to šumák, ale chtěl bych je vidět v noci, kdy teploty klesnou pod dvacet stupňů pod nulou.

Cesta mezi pastvinami, v jiných ročních obdobích normálně viditelná, se ztrácela pod bílou vrstvou. Bylo ale znát, že tudy čas od času projde běžkař nebo projede traktor, takže i když to nebylo nejjednodušší, šlo se docela dobře.

Z hřebene je pěkný výhled jak k Jeseníkům, tak i na králický Sněžník, který se ovšem trochu ztrácel v oparu. V těchto místech už byla vyjetá a vyšlapaná cesta zavátá sněhem, takže jsem se tu a tam bořil. Protože ale kus dál opět pokračovala stopa po traktoru, nestěžoval jsem si.

Výhled na hory z louky mezi Lužnou a Kopřivnou.

Příchod do Kopřivné. Počasí mi přálo. Vítr sice foukal jak kdyby ho to bavilo, ale vzduch byl čistý a sluníčko příjemně svítilo. Dokonce jsem měl pocit, že i trošku hřeje.

Zasněžená chalupa na okraji Kopřivné.

Výhled dolů ke kopřivenskému kostelu a masivu Králického Sněžníku.

Mile mě překvapilo, že úzká asfaltka z Kopřivné k Rejcharticím byla prohrnutá. ne sice až na asfalt, ale přece jen se tu šlo velmi pohodlně.

Na křižovatce, kde se cesta rozděluje. Dolů doprava se svažuje k Rejcharticím, nebo stále kupředu pokračuje na Prameny. To byl můj směr.

Kousek od křižovatky se mi povedlo vyfotit na svahu srnku. Nenechte se mýlit, nebyla tak blízko. Fotil jsem ji teleobjektivem na vzdálenost cca 180 metrů.

Ač jsem to nečekal, i tady byla cesta odhrnutá. Na okraji se pod sněhem krčily zapomenuté balíky slámy.

Zasněžený kopec nad Hynčicemi nad Moravou a Králický Sněžník v dálce na obzoru.

Vidět traktor, jak v zimě jezdí po lese a sváží balíky se hned tak nepoštěstí. Zřejmě si někdo konečně vzpomněl na mrznoucí slámu. Vozili ji z louky poblíž Pramenů dolů do Hynčic.

Jeden z posledních záběrů ze silnice, po níž se dalo normálně jít. O pár desítek metrů dále už na mě čekala Sibiř.

Protože na Pramenech (v místech někdejší sudetské vesnice Stollenhau) stojí několik chalup čekal jsem, že cesta bude prohrnutá až sem. Ale kdepak! Dorazil jsem sem až po brodění sněhem, kde jsem místy až více než po kolena zapadal do ničím nenarušeného prašanu. Tu a tam jsem zkřížil běžkařskou stopu, ale jinak nic. V tu chvíli by se mi nějaké běžky taky hodily a docela vážně jsem v tu chvíli zauvažoval o pořízení sněžnic. Ty by jistě taky docela dost pomohly.

Bobule na keři na Pramenech.

Zasněžené zbytky hřbitůvku.

Kaplička u Pramenů, směrem na Horní Bohdíkov.

Možná to vypadá romanticky, ale pouze doma v teplíčku. Zde mi bylo už naprosto jasné, že člověk není jen součástí přírody a už vůbec ne jejím pánem, ale že je obětí jejího sadismu. Až se jednou budete několik kilometrů prodírat půlmetrovou vrstvou sněhu, pochopíte. Foto pořízeno na louce od Pramenů dolů k lesu, kudy vede turistické značení.

Zde už to s tím sadismem zřejmě někdo pochopil.

Kalvárii lesem mi nic moc nezpestřovalo. Proto člověk uvítá i oživení v podobě krmelce stojícího poblíž. Nepopírám, že mi několikrát v hlavě proběhlo zaklení "zasraná příroda!"

Konečně se v jednom místě turistická trasa setkala s lesáckou cestou, která byla prohrnutá. Sláva! Konečně jsem mohl jít jakštakš normálně a z kalhot oklepat sníh a led, co se tam za tu dobu usadil. To byste nevěřili, jak nohavice za takových podmínek ztvrdnou.

Když jsem došel k hotelu Diana nad Velkými Losinami, bylo napůl vyhráno. Zbývalo seběhnout něco přes kilometr dolů do civilizace. Už taky bylo na čase, protože slunce začínalo pomalu mizet za kopci a stíny se čím dál více prodlužovaly. To můžete vidět i zde, na mém vlastním stínu.

Trochu mimo téma, ale přece: Měsíc a letadlo nad hotelem Diana:)

Od hotelu do Losin vede turstická značka jakousi zkratkou, ale protože jsem nechtěl riskovat další boření se do sněhu, vzal jsem to raději normálně po silnici.

Poslední zbytky slunečního svitu na jesenických kopcích poblíž velkolosinských lázní.

Měl jsem štěstí. jedna autobusová zastávka je hned na křižovatce pod hotelem a autobus měl jet už za deset minut. Hurá! Byl jsem docela utahaný (ta chůze sněhem mi dala fakt zabrat) a poznámka na rozcestníku nedaleko zastávky mě nijak nepřekvapovala. Stálo tam: MÍSTO LOUČENÍ S RODINOU ODSOUZENÝCH INKVIZICÍ V ČARODĚJNICKÝCH PROCESECH.
Autobus měl sice zpoždění, ale během jízdy nabral ještě větší. Řidič byl nový, jel tudy prý úplně poprvé a protože musel projet i přes dědiny okolo, zdržel se. pro mě bylo hlavní, že jsem konečně seděl v teple a vezl se domů. Výlet to byl tedy hodně akční, ale protože se delší dobu na žádný další nedostanu, jsem za něj i přes všechny komplikace rád.
Loučím se autoportrétem pořízeným při čekání na autobus v zrcadle u křižovatky a děkuji za pozornost:)

 


Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 2. února 2012 v 22:19

Tak ta první fotka je úplně luxusní. ;o) Když nad tím tak přemýšlím, tak tolik sněhu by mě strašně lákalo, abych vytáhla běžky. Škoda, že tady u nás žádný sníh není. ;o)

2 matttyna matttyna | 3. února 2012 v 2:15

Ouplně super! Díky za Prameny... :-)

3 T(h)om T(h)om | Web | 3. února 2012 v 4:55

[1]: Díky :-) Jinak tu krajinu bez sněhu zase závidím já vám. Tady už někde za Zábřehem, směrem k Mohelnici taky sníh vymizí, ale to je od nás nějakých 20km jižně. Směrem na sever je to všechno jako v Arktidě :-!

[2]: Za hodně - s přihlédnutím k okolnostem :-D Ale jsem rád, že se líbí :-)

4 acijka acijka | Web | 3. února 2012 v 9:43

Tome, poslední fotka prozrazuje, že jsi část nohou v tom sněhu nechal. Nevadí, aspoň Ti budu na jaře stačit... :-D
Fotky máš pěkné, závidím Ti hlavně srnku a měsíc s letadlem. Teda, tolik sněhu...my tady máme holomrazy, ve městě po sněhu ani stopy a zdraví mi zatím nedovoluje si někam zajet a projít se... :-?

5 Jeník Jeník | 3. února 2012 v 17:07

opět krásná fotoreportáž - na ten sníh by ale asi patřily opravdu běžky,jak píše paní Zuzka.

K té Štolnavě(Prameny) se váže jedna strašná historie z května 1945,ale je to strašné,tak ji zde psát nebudu - pokazilo by to pointu této reportáže(ta reportáž je krásná,ale ta historie smutná).Opět náhodně vyslechnuto od pamětníka.proto ta obec nebyla nikdy pořádně po odsunu němců osídlena a skoro všechny domy byly následně zbořeny.jen dva zůstali co jsou jako rekreační chalupy.Prostředí na rekreaci je tam nádherné,ale v dnešní době by se tam asi bydlet nedalo.Považte,že ta zaniklá obec patří do Velkých Losin.Vždyť se tam z Velkých Losin ani nedá po většinu roku dostat,ale pro opuštěnost se to nikdy neřešilo.

6 Jeník Jeník | 3. února 2012 v 17:15

pro dopřesnění mého psaní - Štolnava je český název této obce ještě z Rakouska a první republiky.

7 Lafi Lafi | Web | 3. února 2012 v 17:17

Amundsen by se při  tiše styděl v koutě :-) Jinak zapadající slunce barví ty vaše kopce hodně zajímavě. Taky mi to připomnělo jak vypadá sníh :-)

8 Lydie Lydie | 3. února 2012 v 19:33

Moc pěkná zimní reportáž.... :-)
Hlavně se mně čte dobře doma v teplíčku...

9 T(h)om T(h)om | Web | 3. února 2012 v 20:04

[4]: Ony se mi v té kose nesmrskly jen nohy, ale už je zase všechno v pořádku :-D Srnka mě taky potěšila, normálně by zdrhla dřív, než bych připlácl oko k hledáčku :-)

[5]: Děkuji za pochvalu i komentář. Podrobnosti, ať už hrozné nebo ne, bych považoval za poučné. Zajímá mě, co se tu dělo. Předpokládám, že to souviselo s českou pomstou německé menšině. nebo se pletu?

[7]: Díky, Lafi :-) Ty barvy dělá slunce opravdu pěkné. Ráno i večer :-)

[8]: Já mám taky raději teplíčko doma, ale to zase člověk nic nevyfotí :-)

10 Jeník Jeník | 3. února 2012 v 20:39

Toto byl zvláštní příběh - dodnes neobjasněný.

Těsně před osvobozením se zde do posledního domu - skoro samoty schovala mladá děvčata nejen ze Štolnavy,ale i z Potůčníků,Horního Bohdíkova a Kopřivné.Vesměs příbuzné.V samotné Štolnavě tehdy v barákách žilo jen pár ženských s dětmi a pár starých lidí.Žádní muži.Po osvobození šli příbuzní pro ta děvčata.Našli je strašlivě zohavené - evidentně strašně sadisticky mučené a hlavně všechny mrtvé.Žádná to nepřežila.Bylo to všechno strašně divné.V této oblasti se totiž nevyskytovali žádní vojáci - němečtí,ruští,čeští.Přišla to ihned řešit zvláštní okupační vyšetřující jednotka ze Šumperka(ruská),ale i naše pátračka,která na to přijela z Olomouce.Nic nezjistili.Ani ti ani ti druzí.obyvatelé Štolnavy si nic nepamatovali a měli strašný strach,prakticky hned v první den vyšetřování Štolnavu opustili.Vesměs všichni odešli ke svým příbuzným v okolních obcích.

Závěr byl jediný - v oblasti pohraničních hor se vyskytovaly velké i malé skupiny různých běženců - z východu.Vesměs to byly skupiny ozbrojenců,ale i neozbrojených,kteří nechtěli mít nic s němci,ale i s rusáky a natož s českou správou.Prakticky v té době postupovali jednak ještě před ustupujícími němci,ale i později,kdy již byli všude rusové.Oblast nikdy nebyla rusáky důsledně hlídaná a tento postup byl možný.Prokazatelně měli rusové v té době - bez vědomí našich úřadů - zájem na průzkumu lesú v prostoru celého hřebene Sušiny od Kralického Sněžníku až do Králik.Dále pak směrem na Svatou trojci nad Vysokým potokem.Hlavní shromaždiště vojsk před jejich odsunem do ruska bylo zvoleno údolí mezi horami Suchý vrch a Jeřábem a Králikama a Štítama.Pamětníci říkali,že to údolí bylo naprosto plné ruského vojska místo vedle místa.Ale to je vedlejší.Do lesů nechodili.Rusáky tento stav dráždil,protože v té době okupační ruská správa v Šumperku  neuznávala náš stát a trvala na svém,že jsou v Německu a že jim česká správa nemá co diktovat.tento stav trval skoro čtrnáct dnů - chlastali a byli ovlivňováni místními mladými němkami,které se na ně ihned po okupaci přilepily.Za těchto okolností naši polní četníci mohli houby moc vyšetřovat.Přesto zjistili stav věci.nejbližší německá vojenská jednotka byli němečtí železničáři v Hanušovicích a ti se starali hlavně o sebe a ne nějaké samoty.Rusové zase měli při příchodu na starosti řešit ustupující německé jednotky a postupovat rychle za nimi.Ty jednotky co pak přicházely na to shromaždiště byly jednotky ze Slezska,ale i z Čech,takže také neměli jejich vojáci ani ponětí o nějaké Štolnavě a hlavně bylo to pro ně velmi daleko.Tak opravdu zbývali ti běženci.Ti šli nekoordinovaně lesama a všemu se vyhýbali - hlavně styku s něčím ozbrojeným.jejich zájem bylo jen a jen Německo a to ještě americká zona.Což se jim vesměs dařilo.O jejich postupu je mnoho záznamů z obecných kronik a vzpomínek starousedlíků - jejich zastávky byly obyčejně v podvečer hájenky,poslední chalupy ve vsích a podobně.Vpodstatě se jednalo o odpočinek,potrava a rychle cestovat dále.Jedno z velkých skupin těchto běženců byly třeba lesy nad Třemeškem a Malínem(Frankštátem),ale i jinde.A nyní kdo to vlastně byl.Jednak ukrajinci,jednak kozáci,jednak poláci,kteří nechtěli vstoupit do rusáky ovládané armády a hrozila jim Sibiř,ale byli to i tzv.lidská zvěř,co se dopouštěla těch nehroznějších zvěrstev na východě a nyní jim hrozilo,že na ně dojde.Byli vesměs dobře vyzbrojení,ale bez bázně a hany.Prchali i malé jednotky němců.Všichni tito se navzájem neměli rádi - napadali se mezi sebou - báli se němců,báli se rusů.Předpoklad je že to byla nějaká taková skupina.Já si to myslím také.

Ještě dodatek češi to nebyli a ani nemohli být,protože v dané oblasti žádní nebyli.jen pár železničářů v Hanušovicích.Nejbližší češi ozbrojení byli polocisté a vojáci v Šumperku - tehdy v Šumberku,jak mi říkali pamětníci z Dolních Studének - čistě české obce u Šumperka,kde nikdy nebyla žádná německá rodina,ale s utečenci se tam lidé setkávali(večer v Králci a pod.).Proto žádné české rudé gardy,jak je dnes s oblibou presentováno v televizi,když se náhodou zabrousí na tuto dobu.Možná někde jinde ano,ale tady ne.Šumperk byl po nocích násilně vykrádán - německé obyvatelstvo po nějaký čas - prokazatelně občany Bludova.To se všeobecně ví.není to tajemství,že tito lidé tehdy nebyli zrovna košér.Občané Hrabenova,Studének a jiných českých obcí toto nedělali.Ale to je na jiné vyprávění.

Vše opět vyslechnuto od několika zdejších pamětníků na počátku šedesátých let.

11 acijka acijka | Web | 3. února 2012 v 21:19

[5]: Pane Jeník, mě by také docela zajímalo, co se na Pramenech stalo. Pokud to nechcete psát veřejně sem, mohl byste onu věc sdělit Thomovi soukromně do okénka nahoře vlevo s názvem "zpráva autorovi". Takto si ji přečte jenom on (a pak mi to může říct) a nic se nebude zveřejňovat. Vaše pamětnické povídání je vždy velmi zajímavé. Zvažte to, díky...

12 T(h)om T(h)om | Web | 4. února 2012 v 4:57

[10]: Tak to bylo opravdu jak z nějakého filmového hororu O_O
Zkusil jsem poškádlit Google a tam se mi objevilo něco trochu jiného. Ovšem na každém šprochu pravdy trochu, jak se říká. Zde je odkaz na jiný článek o historii Štolnavy:

http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=0638a7a8-14d9-49f5-b0e8-7b42f039b328

13 Jeník Jeník | 4. února 2012 v 10:41

K té Štolnavě se nechci vyjadřovat více.Jen si vemte poslední film na toto téma - mlynáři Habrmanovi z Bludova.Historie skutečná je známá i jeho vrazi byli známí - byla to sprostá vražda pro peníze - po přiznání to bylo vrahům prominuto - nebyli nikdy odsouzeni a ani potrestáni.Byli to opět občané Bludova a byla to sprostá vražda člověka,který po celou válku všem místním čechům pomáhal.Při filmování jsem kontaktoval pana režizéra a o skutečné pravdě toho příběhu jsem mu řekl.On mi vysvětlil svou verzi asi takto.Dozvěděl se o tomto příběhu  v době kdy ve Velkých Losinách filmoval hraběnku Bathoriovou.Nedalo mu toto téma spát a proto to nafilmoval.Ale je to jeho verze dělaná spíše jako na památku na tu dobu a na příběhy,které se v té době děly a na které se rychle zapomíná.Proto je to jiné než se to stalo ve skutečnosti.Po tomto našem  rozhovoru jsem mu dal za pravdu.

14 T(h)om T(h)om | Web | 4. února 2012 v 20:18

[13]: Jistě, ale to jsou dvě různé věci. Mezi událostmi v Bludově a Štolnavě jsou přece velké rozdíly. Jak píšete, v Bludově o tom každý věděl, dá se to tedy předpokládat i o Štolnavě. Třeba od lidí v Losinách, Hynčicích či Rejcharticích. Kdyby informace na té stránce, kterou jsem odkazoval, byly nesprávné, jistě by se někdo ozval. Nechci Vás v žádném případě nijak napadat. Na to si Vašich názorů a komentářů příliš vážím, jen nevím, proč bych neměl věřit té druhé verzi. Přijde mi celkem věrohodná a pochopitelně podaná.
PS: Pan režisér asi v Losinách točil o hraběnce Žerotínové, nikoliv Bathoriové ;-)

15 Amelie Amelie | Web | 4. února 2012 v 21:00

Nádherné fotky. Jedna krásnější než druhá. Srnka je úžasná, měsíc s letadlem taky a toho sněhu. Děkuji za krásnou reportáž.

16 T(h)om T(h)om | Web | 4. února 2012 v 21:10

[15]: A já děkuji za milý komentář :-)

17 Jeník Jeník | 5. února 2012 v 9:38

Podobných příběhů,jako na Štolnavě byla celá řada(jaro roku 1945),nejen zde v Jeseníkách,ale i na Šumavě,v Severních Čechách.Vše bylo následně překryto odsunem.Nikdy nebyl zájem to vytahovat na světlo.

18 Jeník Jeník | 5. února 2012 v 9:40

To filmování bylo k dílu o Čachtické paní - režisér nesehnal na Slovensku exteriéry a tak to udělal u nás,jako řadu jiných děl - i když se pak u nás již nikdy nepromítaly.(myšleno díla cizích režisérů).

19 Jeník Jeník | 5. února 2012 v 9:45

Já jen předávám staré příběhy,které jsem vyslechl.Mám jich v hlavě mnoho,ale jen občas sem tam,když mi je něco připomene - třeba Vaše krásné fotoreportáže - je napíšu.Ale takových vzpomínek ,dávno zapomenutých mám řadu - a jsou i z jiných krajů naší vlasti.Nepátrám o nich,to nechám historikům(hlavně mladším lidem).nechci si je odnést do hrobu - ve smyslu - snad to někoho bude zajímat.Třeba tak jako ten Habrman.

20 T(h)om T(h)om | Web | 5. února 2012 v 12:24

[19]: Ano, já vím, že se tu dělo spousta nepěkných věcí. ostatně jednu takovou máme i v rodině, protože mého pradědu pravděpodobně podobná potulná banda zastřelila koncem války na hájovně u Hrabenova - přesně jak popisujete. Vaše komentáře jsou velmi zajímavé a já jsem za ně rád. Výše popsaný příběh mi ale přijde příliš silný na to, aby o něm nebyla nikde vůbec žádná zmínka, a aby se tolik rozcházel s dostupnými údaji. Tím však nechci tvrdit, že se nemohl stát. Jen vím, jak se některé věci časem, vyprávěním a podáním různých lidí mohou po desetiletích poněkud pozměnit. Toť vše. Doufám, že jste si to nepřebral nějak špatně, to vůbec nebylo mým úmyslem. Přeji příjemnou neděli :-)

21 Jeník Jeník | 5. února 2012 v 15:49

[20]: Já to tak neberu - neurážím se.Mé příběhy jsou často již hodně staré věci pod nánosem času k zapomění.Mám ještě dva zajímavé  z této oblasti,ale nevím jestli o nich psát.Nejsou tak zlé,a nemají nic společného se Štolnavou.(jeden je z Podlesí,druhý z Lázně Lipová - oba mají stejný kořen obec Dolní Studénky u Šumperka)

22 Jeník Jeník | 5. února 2012 v 15:51

A třeba z Hrabenova jsem se setkal s tamějším řídícím učitelem z první republiky - nějakým panem Brokešem - také zajímavě vyprávěl o těch dobách a poměrech  v minulém století.

23 Jeník Jeník | 5. února 2012 v 15:52

Takže vlastně hned čtyři - protože jsem si vzpoměl na jednu příhodu o chlapcích z Raškova.(také květen 1945)

24 Jeník Jeník | 5. února 2012 v 15:54

jestli budetet mít zájem,tak Vám ty příběhy sem napíšu.Stejně by odešly se mnou do hrobu.Ať mám svědomí čisté.

25 T(h)om T(h)om | Web | 5. února 2012 v 15:59

[24]: Zájem jistě je, ale nerad bych to všechno naházel pod jeden článek. Jestli můžete, pošlete mi ty příběhy na mail a já pak Vaše postřehy přidám ke článkům, které se daných míst týkají. Pochopitelně jen tehdy, budete-li souhlasit :-) Můj e-mail je: thom.kel@seznam.cz Předem díky

26 Jeník Jeník | 5. února 2012 v 16:44

Jak budu mít trochu času tak napíši - děkuji za zájem.

27 Lydie Lydie | 5. února 2012 v 22:09

[26]:
Také si to se zájmem přečtu. ;-)
S naší  generací ty příběhy odejdou....pro mladé je to jak z jiného světa-ani se nedivím.Tak to v životě chodí.Já o různých věcech vím od rodičů, příbuzných a pamětníků,kteří to zažili.Jen se to váže ke kraji kolem Poličky...

28 Hanka Hanka | Web | 6. února 2012 v 20:27

Opuštěné louky mimo civilizaci nebyly prohrnuté, Tome?! ??? Trestuhodná nedbalost!!! ;-)  :-D
Fotky se sněhem a modrou oblohou se mi strašně líbí, to je zima podle mých představ, i když sněhu je někde možná až moc. Srnka je super, mně se takto ještě vyfotit nepodařila. Moc pěkný je snímek s kapličkou, ... Perfektní je autoportrét na rozloučenou. ;-) Když to podtrhnu a sečtu, jedná se o nádherně zdokumentovaný výšlap. :-) Jen takový malý dotaz na závěr: "To chodíš úplně sám?!!!" ???

29 JiHei in Natura Fotografie JiHei in Natura Fotografie | Web | 7. února 2012 v 16:36

:-D skvěle napsáno, nádherně nafoceno, krásný kraj, za*raná příroda - chápu tě, zažila jsem něco podobného :-D, fotka s letadlem je úchvatná! :-)
Moc pěkné fotky, vydatný výšlap... 8-)

30 T(h)om T(h)om | Web | 7. února 2012 v 21:45

[27]: Tak si taky založte blog a podělte se. určitě se najde dost lidí, které Vaše vyprávění zaujme. Byl bych jedním z nich :-)

[28]: No jo, s těma loukama to byl pech.. :-D Jinak chodím opravdu většinou sám. Má to tu výhodu, že si sám určuju tempo i přestávky a nikoho neobtěžuji fotopřestávkami. děkuji za milý koment :-)

[29]: Ó děkuji, děkuji, děkuji. Zasraná příroda za to vlastně ani tak nemohla, měl jsem tušit, že to tam bude trochu akčnější :-) Přeji příjemný večer

31 Ludmila Ludmila | E-mail | 9. února 2012 v 0:44

Nádherné záběry. Vždycky mi pohladíš dušičku, je radost dívat se na přírodu  zachycenou tvým okem ...

32 T(h)om T(h)om | Web | 9. února 2012 v 17:38

[31]: Děkuji, jsem rád, že se líbí :-)

33 lady Lianna lady Lianna | Web | 11. února 2012 v 20:20

Nádhera, fakt z toho jde mráz, i přes ten monitor

34 T(h)om T(h)om | Web | 12. února 2012 v 4:51

[33]: Dík, fakt tam byla kosa :-)

35 Michal Michal | E-mail | 20. února 2012 v 22:25

ad Jeník,
už se těším na zajímavé počtení a fotodokumentaci od Thoma :-)

36 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 8. ledna 2013 v 9:33

Bezkonkurenční fotky. Úžasný výšlap plný zážitků. :-)

37 T(h)om T(h)om | Web | 9. ledna 2013 v 13:12

[36]: Bezkonkurenční je možná trochu přehnaný výraz, ale díky. O adrenalin tehdy nouze nebyla. Teď už to vnímám jako bezna dobrodrůžo, ale při mrznutí v lese jsem si v tu chvíli spíš nadával. Díky :-)

Komentáře jsou uzavřeny.