Klášterec, Bohutín, Radomilov, Hrabenov a ještě kousek dál

7. března 2012 v 22:46 | T(h)om |  Túry a procházky
Nestíhám. Už delší dobu se mi nestalo, že bych referátek z výletu psal tak dlouho po jeho provedení. Ten dnešní bude tedy vlastně pondělní, tak si to nějak přeberte. V zásadě se na věci ale nic nemění, protože počasí je podobné a mráčky na něm dělá pouze skutečnost, že musím zase chodit do práce a vydělávat Kalouskovi na daně. V pondělí jsem ještě makat nemusel, a tak nic nebránilo menšímu provětrání. Menšímu znamená trasu kolem 10km v blízkém okolí mého bydliště. Kdo by remcal, že to není žádné pořádné vyvětrání, připomínám hojný výskyt kopců v našem kraji a jejich zhoubný vliv na optimistické odhady nenáročnosti turistických tras. Vezměte k tomu zlenivělost po zimní zahálce a hned se to celé jeví jinak. Tolik předem na mou obhajobu, byť konkrétní obvinění ještě nepadlo (nejlepší obrana je totiž útok) a teď už k trase.
Podle názvu se dá dobře odhadnout - půjde o procházku několika dědinami nedaleko Šumperka. Část povede podél značených turistických tras a část mimo ně. Pro přesnou představu jsem jako vždy připravil mapku číhající pod tímto odkazem.


Autobusem odjíždějícím ze šumperského nádraží v 13:15 jsem se dopravil do Klášterce - výchozího bodu procházky. Řidič byl nejspíš nový, trochu zmatený, ale bral to s úžasným klidem a pohodou, takže jsem se během těch pár minut skvěle pobavil. Na místo dorazil bez kolizí, takže mu nelze vlastně nic vyčítat. Asi 20 metrů od zastávky mají Klášterečtí rozcestník. Ten mě posílal po modré do polí, ale ještě předtím jsem si zaběhl okouknout tamní kostelík (navzdory názvu obce tu klášter nemají). Nejsem žádný křesťanský fanatik, ale v takových dědinách je kostel většinou největší kulturní památka a byla by škoda si ji nechat ujít. Po příjemných chvilkách mezi hroby jsem se zase vrátil k rozcestníku a nyní už poslušen jeho modře míněných rad vyšlápl plánovanou cestou.

Cesta tu podle mapy měla vést k řece a k malému rybníku. Řeku se mi najít povedlo, místo rybníka na mě ale čekala jen bahnitá díra v zemi. Proto nabízím raději pohled přes rameno zpátky k výchozímu bodu. Je to (až na ten rezavý stožár) hezčí podívaná.

Kostelík č.2, tedy spíše kaple č.1 už nestojí v Klášterci, nýbrž v Bohutíně. To je jen malý kousek od první dědiny a už jsem tady o něm psal loni na jaře v tomto článku o ztrátě značky a jejím následném marném hledání.

Značení zůstalo stejně pomatené jako loni, ale díky radě místních domorodců jsem již z cesty nesešel. Dal bych jim za to nějaké korálky a zrcátka, ale nic z toho jsem s sebou neměl (foťák jim přece dávat nebudu), tak se museli spokojit se slovy díků. Zkrátka jsem se protentokrát z obce vymotal na správném místě. Zde na mě čekalo poznání, že jsem první projevy jara lehce přecenil, neboť mnohle se ještě válel tající sníh a voda z něj odtékající (působením gravitační síly směrem dolů) nepříjemně rozbahňovala terén. Sluníčko ovšem vesele smažilo, času bylo dost, takže na troše bahna nezáleželo.

Při lezení do kopečka jsem se solidně zapotil. To si vyžádalo menší přestávku na svlečení svetru neprozřetelně narvaného a kousajícího pod bundou a jeho následné uložení do batohu.

Doplazil jsem se k dřevěnému kříži. Pořád se nestačím divit, co jich v okolí stojí. Na nějaký můžete narazit skoro na každé vyvýšenině, kopci nebo vyhlídce.

Od kříže vede dále úzká štěrkovo-asfaltová silnička dolů do Radomilova. Jsou z ní velmi pěkné rozhledy.

Vlevo, skoro na dosah, se vypíná televizní vysílač na kopci Blýskač,...

...dále pak kopce kolem Štědrákovy Lhoty a úplně vzadu Orlické hory. Ta struktura vlevo nahoře je sjezdovka na Bukové hoře.

Při pohledu doprava spatříme spíše jen pole a remízky, ale hned před nosem se otevírá pěkný výhled na Hrubý Jeseník. Na tomhle malém obrázku to asi není dobře poznat, ale vlevo se dají rozlišit tři větrné elektrárny na Medvědí hoře a vpravo vykukuje část horní nádrže přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně.

Dole pod silničkou, ještě tu a tam přehrazenou sněhem, se nalézá obec Radomilov. Musím uznat, že z tohoto místa se mi vesnice zdála mnohem přívětivější než z druhé strany, kde první, co člověk uvidí, je chátrající kravín. Bez ohledu na kravíny je ale kolem opravdu krásná příroda.

Okraj Radomilova nezapře vesnici. U cesty stojí zemědělské stroje, vlevo nedůvěřivě kouká kráva a ze všech stran se řetězovou reakcí šíří štěkot psů.

Malá kaple by potřebovala nějakou opravu jako sůl. Kamenný kříž vedle už se jí evidentně dočkal.

Kravín vidění o něco výše z dálky, zde k vidění z přímé blízkosti. Není to lepší, není. Ale co dělat, když turistická značka (od kaple už ne modrá, ale zelená) vede právě tudy? Snad kašlat na značky a držet se cesty, ovšem jak to má chudák přespolňák vědět?

Podél stromořadí jsem pokračoval k místu, které už tu bylo také vícekrát zmíněno. Je jím Zlatník - místo označené dalším z dřevěných křížů a pro turisty také vítaným rozcestníkem. Pokud se vám zdá, že tu zbytečně už asi potřetí píšu o stejném místě, vydržte. Slibuji, že hned u kříže už se zase vydáme cestami zde dosud nezmapovanými.

Zrovna jsem si cosi fotil a měl foťák připlácnutý k hlavě, když se za mnou ozvaly kroky. Kouknu a kolem mě si to šinul ohromný pes. Jen tak po mě hodil znuděně okem, ale asi byl nažraný či co, protože šel dál aniž by si hryznul. Pes nebyl takové překvapení jako fakt, že mimo něj tam nebyl nikdo. Ještě jsem chvíli čekal, zda se někdo neobjeví, ale neobjevil. Jen hafan si to spokojeně šinul dál ke Zlatníku a pak ještě dál, až se mi ztratil z dohledu. Jestli někomu utekl netuším a doufám, že se mu nic nestalo.

Přestože příroda je ještě stále opředevším laděná do hnědých odstínů, tu a tam už se začíná i sympaticky zelenat.

Podobnou fotku Zlatníku už jsem vám ukazoval vícekrát, ale aspoň pro ilustraci si ji neodpustím ani dnes. A teď už opustíme značené turistické trasy a sejdeme ze štěrkovité silničky podél ohrady dolů do polí. Vede tam travnatá, místy rozbahněná cestička.

Ještě před odbočením jsem si všiml v dálce na hřebeni kopce srnce se srnkou. Chvíli se honily, pak si dali pauzu a vyrazili znova. Je docela dost možné, že to byl stejný páreček, který jsem na stejném místě fotil v říjnu.

A teď už opustíme Zlatník i srnky a vyrážíme dolů směrem k Hrabenovu.

V dálce jsou vidět Hostice - dědina mezi Rudou nad Moravou a Štědrákovou Lhotou. Na kopcích okolo je ještě pořád spousta sněhu.

Dravce na stromě jsem musel fotit z velké dálky s pomocí teleobjektivu a zdá se mi, že je trochu neostrý. No ale přece ho jenom tak nevymažu - kdo ví, kdy narazím na dalšího.

Cestička k Hrabenovu vede také kolem nějaké zahrady s chatkou.

Pod svahem jsou vidět hrabenovské domky.

Do vesnice jsem došel kolem budovy školy. Připadala mi nějaká ošuntělejší než v dobách, kdy tam chodil i malý T(h)omík. Sice jen do první třídy, ale chodil. Holt časy se mění a doby, kdy tady T(h)omík poprvé ochutnával slasti státního vzdělání jsou už nějakých pětadvacet let pryč. S trochou nostalgie jsem prošel uličkou ke kapličce a u ní vylezl na hlavní silnici. Kvůli informačnímu šumu přes SMS s mojí drahou polovičkou jsem se začal shánět po autobusu, který měl odjet za 15 minut, ale pak jsem se telefonátem ujistil, že spěchat netřeba. To mě potěšilo, protože počasí bylo pořád výborné.

Lákalo mě to vyrazit na protilehlé stráně, ale nebyl jsem si jist jejich přístupností. Na internetových mapách a satelitních snímcích se cesty k nim zdály přehrazeny soukromými pozemky, ale po poradě s dalším domorodcem se ukázalo, že tomu tak není. Cestičkou mezi dvěma domy jsem se snadno dostal skrz. Většina svahu je obdělána a mezi poli vedou úzké cestičky. Někde lemované stromy, jinde bez stromů. Za tímto mostkem přes potůček se cesta, po které jsem šel, křížila s jinou. V návalu zvědavosti mě nohy nasměrovaly doleva a vzhůru.

Bahna tam bylo více než na předchozích etapách, ale nenechal jsem se tak snadno zviklat a snažil se soustředit na něco lepšího. Třeba na měsíc, který se pěkně rýsoval mezi stébly trávy na mezi.

Čím výše jsem stoupal, tím častější se stávaly ostrůvky zbytků sněhu. Také pod botami to čvachtalo pořád víc a víc.

Pohled zpátky do údolí. Vpravo nahoře se nachází místa, odkud jsem přišel.

Když jsem psal, že sněhu přibývalo, nekecal jsem. Brzy ho bylo tolik, že se mi do něj bořily nohy obuté jen v polobotkách. To jsem zrovna nevychytal...

Nenechal jsem se odradit. Se zarputilostí hrdinů v románech Jacka Londona jsem se propracoval až do míst, kde už to vypadalo, jako by jaro vůbec přijít nemělo. Trochu se tu opět projevila tradiční součást mých procházek, čili letmé bloudění. Ono o bloudění v pravém smyslu slova nešlo. O své poloze jsem měl docela dobrou představu, jen cesta, kterou jsem se dal, vedla jinak než můj předpoklad. Sice jsem si malinko zašel, ale brzy se mi opět podařilo najít správný kurs.

Chatka byla známkou civilizace a tudíž i zdárného návratu. Kus za ní jsem se dal po lesní pěšině nahoru a brzy vylezl na poli, kde jsem si díky výhledu ověřil, že jsem tam, kde být mám. Začalo už být ale docela chladno a sněhem promáčené polobotky taky nepříjemně studily.

Tou dobou mi přišla SMS od přítelkyně, že od nás právě odjela její sestra s děckama a já toho využil k nenápadné žádosti o odvoz. Sice bez většího nadšení, ale souhlasila, že mě vyzvedne od hájovny na vrcholu kopce mezi Hrabenovem a Šumperkem, který se dole rýsoval nasvícený naoranžovělým světlem zapadajícího slunce.

No a tím to všechno skončilo. Pěkně po hollywoodsku, happy-endem. Přítelkyně mě na smluveném místě vyzvedla a tak jsem měl usnadněnou cestu domů. Utahaný jsem byl ovšem už docela hodně, tak to jistila jen sprcha a referát pro blog musel počkat na později - tedy na teď. Doufám, že se aspoň trochu líbilo. Až to půjde, vyrazím znovu. Musím si to užít, dokud můžu. Letos totiž budu muset hned ze dvou důvodů výletování výrazně omezit. Ale to až za čas. Díky za pozornost:)

Všechny fotky (bacha, je jich tam fakt hodně) klasicky zde:
 


Komentáře

1 matttyna matttyna | 7. března 2012 v 23:01

Huh, jsem první tentokrát! :-D
Díky moc za fotečku chatičky, dlouho jsem tam nebyla, a jsem ráda, že "Dědečkův domeček" stojí.
Toho "Dědečka" jsem sice viděla jen jednou a naposledy v druhé třídě, když jsem byla malá Matttynka, ale vzpomínky jsou to příjemné :-).

2 T(h)om T(h)om | Web | 8. března 2012 v 7:42

[1]: To by mě zajímalo, co tam s tebou ten důchodce dělal, že se ti to tak líbilo. To víš, člověka napadá spousta věcí ve spojení osamělé chaty v lese, starého chlapa a nevinné holčičky :-D Jinak já vůbec nevím, komu ta chata patří. Narazil jsem na ni spíš náhodou. Díky za návštěvu :-)

3 acijka acijka | Web | 8. března 2012 v 8:38

Také pěkná procházka... :-) Se značením se v obcích vážně moc nepřetrhnou, stejné to je na vesnicích kolem našeho města. To mi povídej: při pondělním výšlapu jsem si zašla díky tomu asi 5x.
Fotku s dravcem by bylo škoda vyhodit, no a co, že není ideálně ostrá, do reportáží to stačí a je vůbec zázrak, že Ti poseděl a nevzal roha. ;-)
Tak...a jdu se vrhnout na článek z úterního výšlapu. :-)

4 matttyna matttyna | 8. března 2012 v 14:33

[2]: A to ještě nevíš všechno, byla nás tam celá třída i s učitelkou! :-D
Já už nevím co tam bylo tak úžasného, prostě jsme tam byli dvakrát na výletě a pekli jsme si tam buřty :-D.

5 Jeník Jeník | 8. března 2012 v 18:18

Docela jste mne pobavil poznámkou - příjemné chvíle mezi hroby.Uznávám,že na hřbitovech bývá klid,ticho a pokoj,ale trávit tam příjemné chvíle by mne nenapadlo.

6 Lafi Lafi | Web | 8. března 2012 v 21:29

U kaple mě přímo uhodily do očí ty strašné dveře. Podobné jsme měly na základce ještě za bolševika.
Jinak pěkné předjarní fotky!

7 T(h)om T(h)om | Web | 9. března 2012 v 6:27

[4]: To jste tedy museli být dobrá grupa a děda z toho jistě měl potěchu. I když možná spíš pro ty buřty... :-D

[5]: To víte, v našem paneláku je o klid nouze. Nalevo řve dítě, napravo pes a nahoře se hádají důchodci. Za takových podmínek umím ocenit dobré hrobové ticho :-)

[6]: Přesně to mě napadlo taky, když jsem je poprvé viděl. Mám takové dveře rovněž spojeny se školou, a neboť jsem nebyl nijak nadšený student, je to asociace spíš nepříjemná než nostalgická. Díky za koment :-)

8 T(h)om T(h)om | Web | 9. března 2012 v 6:28

[3]: Procházka to byla pěkná i přes zmatky ve značení. Už jsem příliš dlouho seděl doma a kynul. Ostatně na váze taky podezřele naskakují vyšší čísla než na podzim, což mě burcuje k ještě vyšší turistické aktivitě :-)

9 acijka acijka | Web | 9. března 2012 v 7:37

[8]: Nápodobně...Ač mi to nebudeš věřit, mám 4 kg navíc a hodně to poznám na kalhotách. :-D

10 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 13. března 2012 v 17:13

Moc pěkné fotky! Dravec je krásný fotoúlovek - gratuluju! :-)

11 T(h)om T(h)om | Web | 13. března 2012 v 17:14

[10]: Díky, i když je "trochu" rozmazaný :-)

12 Hanka Hanka | Web | 15. března 2012 v 21:21

Tome, řekla bych, že 10 km v kopcovitém terénu je dostatečné provětrání. Pro mě by to byl nadlidský výkon a navíc bych se určitě někde ztratila. ???
Tvoje povídání mi opět zvedlo náladu a fotky se mi líbí, obzvlášť některé, ale nebudu je vypisovat. Dravce ti závidím, mně se takhle ještě vyfotit nepodařil. :-)
V sobotu má být pěkně, takže se chystáme na celodenní výlet. Už se nemůžu dočkat. :-D

13 MirekČ MirekČ | Web | 30. března 2012 v 3:38

[6]: Ty hliníkové dveře typu HARD nebo KORD mě také picly mezi oči. O_O

14 T(h)om T(h)om | Web | 30. března 2012 v 4:55

[12]: Zase takový zápřah to nebyl :-) Ale díky.

[13]: No jo, ty se vážně moc nepovedly 8-O

Komentáře jsou uzavřeny.