Páteční vyvenčení

18. března 2012 v 8:34 | T(h)om |  Šumperk a okolí
V pátek se konečně i k nám do podhůří dostavilo jaro. Že mu to ale trvalo, mrše! Každopádně nástup jara to byl více než hezký a především teplý. Sice jsem ten den šel ještě na noční otročit do práce, ale nechat si ujít takovou možnost načichat se jarního počasí pěkně v exteriérech? Kdepak! Osm minut po poledni jsem už nasedal do autobusu MHD směr Temenice (část Šumperka), kde jsem vystoupil u kaple (notorici se lépe zorientují podle hospody přes silnici) a vydal se na procházku, jejíž nástin najdete na tomto odkaze. Fakt je, že do poslední chvíle nebyla přesná trasa nejen jistá, ale dokonce ani nebyla stanovena. Rozhodl jsem se, že prostě půjdu kam budu chtít, kde bude něco zajímavého nebo dosud neprozkoumaného. Zcela v souladu s tímto usnesením jsem tedy vyšlápl hned za hospodou směrem k polím za ní.


Hostinec u temenické kaple. Zastávka je u rohu hospody.

První styk s okolím byl lehce rozpačitý, protože takováto ruina vždycky působí trošku divně. Nicméně hned za ní je situace o poznání estetičtější.

Nalézají se tu pole a louky, mezi nimiž tu a tam rostou remízky, lesíky a vše je protkáno několika pěšinami. Tahle byla zrovna rozbahněná.

Asi 100m nalevo ode mě se v ohradě pásli koníci.

Prošel jsem poli k lesíku, kde jsem narazil na něco, co vypadá jako opuštěný lom. Vylezl jsem po jeho okraji nahoru a křovím se propletl k poli na druhé straně.

Pole bylo čerstně osazeno, v půdě už rašilo cosi zeleného, ale obdělaná půda se nepříjemně bořila. Chvíli jsem sice zkoušel jít na hranici lesa a pole, ale kvůli křoví to nebylo úplně snadné. nakonec mi přišlo rozumnější sestoupit opět křovím dolů na pěšinu, ketrá se dole rýsovala.

Vedla mimo jiné kolem malé bažiny, ale možná to bylo jen místo, kde se zachytila voda z posledních zbytků sněhu.

Kousek za bažinou cesta zabočovala doprava podél řady několika bříz.

Opět jsem byl u pole, ale aspoň na cestě. Bohužel i tahle cesta byla hodně rozbahněná, tu a tam jí protékaly stružky vody a musel jsem si dávat bacha, abych nenabral do bot.

Po poli se honili motýli. Jo, jaro už je tady. Tenhle byl letos "můj" první. Škoda jen, že neposeděl. Honit ho v bahně se mi nechtělo, tak jsem ho blýsknul jen z dálky jako fotodokumentaci probouzející se přírody.

Cesta mě zavedla k již několikrát zmiňovaným rybníčkům. Přes teplé počasí byla hladina všech čtyřech pokryta ledem.

Protože jaro teprve začíná nabírat na síle, nestačilo pořádně vyrůst všechno to rostlinstvo okolo. Má to tu výhodu, že jsem mohl sestoupit i tam, kam by mě v létě kopřivy a další radosti nepustily. Například sem, pod hráz jednoho z těch dvou větších rybníků.

Na větvích kolem byla spousta kočiček. Tedy ne že by tu někdo oběsil své domácí mazlíčky, ale mám na mysli pochopitelně kočičky rostlinné:)

Místy je mezi rybníky solidní džungle. Dokud se příroda ještě úplně neprobrala, mohl jsem si sem bez potíží zalézt. V létě už to raději zkoušet nebudu. Když jsem z této strany došel k dalšímu rybníčku, cosi kousek ode mě skočilo do vody a zmizelo pod ledovým příkrovem. Možná to bude znít blbě, ale přísahám, že to vypadalo jako žába.

Na rozcestí u lávky přes potok jsem zamířil doleva. Cesta tvořená betonovými panely vede normálně v bratrušovskému statku, ale já jsem ji stejně brzy opustil a zamířil přímo vzhůru do svahu. Při jeho zdolávání asi dva metry vedle vystartoval zajíc. Docela mě vylekal, potvora:)

Kopec, do něhož jsem se rozhodl vyšplhat, je tvořen pouze travnatou loukou. Jde se po něm tedy velmi dobře. Jen se člověk dost zafuní, protože stoupák je to pořádný. Byl jsem zvědav, co uvidím z vrcholu.

Na vrcholu mě čekala trigonometrická značka a výhled k Městským skalám, voštinkovým skalám pod nimi a ke Kokeši. Pohled na město byl bohužel pokažený oparem a sluncem svítícím do něho.

Pár desítek metrů dál se mi povedlo narazit na jiné místo s pěknými výhledy, tentokrát na obec Bratrušov a okolní kopce. Kolem dokola také bylo několi míst připomínající malé opuštěné lomy.

Protože jsem měl dost času a naopak málo chuti se vracet domů, pokračoval jsem cestou o níž jsem dosud vůbec nevěděl.

Falt je, že jsem si tak trochu zašel, ale nevadí. Dostal jsem se na další louku, kde jsem zabočil vpravo na nenápadnou stezku mezi stromy. Domů se mi sice nechtělo, ale vzhledem k čekajícím pracovním povinnostem jsem přece jen musel pozvolna upravovat kurs k návratu.

Za remízkem čekalo další travnaté prostranství. Mírně se svažovalo k toku Bratrušovského potoka ve stromořadí. Tlumený hukot byl slyšet i na tu dálku.

Nejdříve jsem myslel, že tady potok překročím, ale místo lávky nebo mostu tady mají brod. Skrze vodu tajícího sněhu stékající k okolních kopců však byl proud poměrně silný a voda vypadala hluboce. Tedy aspoň příliš hluboce na to, abych jí bezpečně prošel. Myšlenku zouvat se a lézt do ledového toku jsem zavrhl hned v zárodku.

Nezbylo než pokračovat podél potoka a doufat, že se brzy nějaký most objeví. Terén byl rozličný. Po okraji pole to ještě docela šlo. Dobrodružnější situace nastala pod lesem, kde jsem byl nucen vyhýbat se blátu a křovinám. Aspoň že tu bylo na potoce několi pěkných splánků, které se v tom stínu dobře fotily s efektním rozmazáním vody.

Most se objevil docela brzy, takže jsem byl dalších bahnitých improvizací ušetřen. Nyní jsem mohl pohodlně přejít k asfaltové silnici mezi Bratrušovem a Šumperkem.

Provoz tu byl dost silný a uskakování před projíždějcími auty mě netěšilo. Zvlášť proto, že jsem dosud procházel místy bez aut i bez lidí.

Po cestě jsem minul památník. Stojí tu na památku několika lidí zastřelených během 2. světové války, ale po průzkumu stavu jsem došel k názoru, že to stejně nikoho nezajímá. Ale proč si kazit náladu padlými hrdiny, když vyšlo takové nádherné slunečné odpoledne, že? Bez otálení jsem šlapal dále, každým krokem blíže k domovu.

Ta auta svištící kolem mě začínala čím dál víc srát. Vzal jsem to tedy přece jen ještě malinkou oklikou. Po dalším malém mostě jsem znova přešel na druhou stranu potoka a pokračoval po klidných loukách bez provozu.

Vlastně jsem šel místy, které jsem tu dokumentoval téměř přesně před jedenácti měsíci, tudíž loni v dubnu. Tenkrát ale už byly louky zelené a stromy obsypané bílými květy. Vzadu je vidět koňská stáj.

Došel jsem až k poldru, přešel ho a mířil k silničce vedoucí doprava od hlavní silnice. Na trávě tu tály poslední hroudy sněhu, který sem během letošní kalamity nechaly z města svážet šumperské úřady.

Už skoro není do dodávat. Snad jen překvapení, jaké u mě vyvolal pohled na nějakého dědu, co tady venčil psa. Seděl na schůdku u boudy rozvodny plynu a spokojeně si tam pokuřoval. Tedy ten děda, ne pes. Pes mnohem rozumněji pobíhal po louce a očůrával na co přišel. Tohle vidět náš bezpečák...

No a to je všechno, protože příchod domů už popisovat netřeba. Navíc jsem po další noční směně a už se mi chce jít chrnět. Tak tedy jdu do pelíšku a loučím se níže uvedeným odkazem na celou fotogalerii. V úterý se chystá další fotolov (a myslím, že zajímavý), takže další referátek bude následovat. Do té doby se mějte krásně a běžte taky chvíli od toho počítače na vzduch užít si jaro:)

 


Komentáře

1 acijka acijka | Web | 18. března 2012 v 21:02

Pěkná a zajímavá procházka, moc se mi líbí fotka splávku, což mě přivádí na myšlenku, vzít si sebou v úterý stativ, kdyby přece jen byl nějaký tok při cestě.
Hezky ses prošel, mě to taky lákalo samozřejmě do přírody, ale máme doma psího maroda, tak jsem se zdržovala nejdál na zahradě u domu. Ono bylo taky potřeba ledacos pohrabat, prostříhat, uklidit po zimě, aby se zase jindy mohlo "rajzat". :-D

2 ENILI ENILI | Web | 19. března 2012 v 13:25

Krásná, reportáž o místech, které velmi dobře znám a mám je prošméjděné.Děkuji za milou návštěvu na mém blogu.Potěšilo mě, že ke mě zavítal někdo z mého okolí.Krásné fotky. :-)

3 T(h)om T(h)om | Web | 19. března 2012 v 15:16

[1]: Díky. Na úterý taky beru všechno. Raději mít a nepotřebovat, než potřebovat a nemít :-)

[2]: Děkuji, jsem rád, že se líbí :-)

4 Zdeněk Zdeněk | 20. března 2012 v 8:30

Zdravím Tome !Můj syn,kteréhojsem zplodil z dívkou z Temenice,tak pochází od tama.Nikdy jsem si ji nevzal,courala se ještě v těhotenství,tak jsem ji kopl do zadku.Bydleli tam v domku uhřbitova,eboť její rodiče obhospodařovali hřbitov,čili byli hrobaři,tak dítě mé bydlelo těsně v sousedství hřbitova.Kluk se jmenoval Petr.Ta rodina se jmenovala Janků.Kluka mi odcizovali aždo dospělosti mi bránili ho navštěvovat.Když mu bylo asi 33 let,tak se v Zábřehu oběsil,kde měl koupený domek a žil tam se dvěma dětma a ženou.To víš,byla to promne rána,ale život jde dál.On se tak zadlužil,že nevěděl jak dál,tak si hodil mašli a zanechal tak ženu a dva sirotky.Nic jsem pro to nemohl udělat. ;-)  ;-)

5 Lafi Lafi | Web | 20. března 2012 v 19:29

Ty fotky se mi prostě líbí, hlavně 6, pařezová fotka a malý vodopádek. Super!

6 T(h)om T(h)om | Web | 21. března 2012 v 9:27

[5]: Díky, to mě těší :-)

7 T(h)om T(h)om | Web | 21. března 2012 v 10:26

[4]: Tak to je drsné, ale podle toho popisu to bylo nahnuté už od počátku. Přesto život musí jít dál.

Komentáře jsou uzavřeny.