Pondělní nasávání jara

19. března 2012 v 19:05 | T(h)om |  Šumperk a okolí
Je to teprve pár dní, co se pořádně oteplilo a zdá se, že jaro je opravdu tady. Z pohledu meteorologa vlastně už začalo prvním dnem tohoto měsíce, astronomicky teprve začne zítra, ale i tak situace začíná vypadat nadějně. A je třeba využít příležitosti. Tuhle příležitost jsem chtěl využít další procházkou a chvályhodně ji spojit s vyvenčením sousedčina jezevčíka. Bylo mi ho líto, protože dotyčná ho drží celé dny zavřeného doma a on pak chudák v jednom kuse štěká nebo tam do něčeho mlátí, zatímco panička si běhá po městě. Což o to, psa jsem dostal do opatrování se slovy nadšených díků jeho trýz... tedy chovatelky, ale dlouhé věznění se na něm podepsalo. Myslím, že se tomu u lidí říká agorafobie. Zkrátka za mostem přes potok, tedy jen asi 50 metrů od domu, se čoklík začal nervózně otáčet zpátky a pak už jen táhl opačným směrem než byl ten můj. Nakonec jsem to vzdal, hafana zavedl zpátky do paneláku (ať si tam tedy dál skučí, když ho to baví, hňup) a šel na vzduch sám.
Trasu jsem měl předběžně vyhlédnutou, ale netrval jsem na jejím stoprocentním dodržení. Nakonec dopadla takto:

Zde vidíte nákres. Možná to není úplně dokonale přesné, ale zorientovat se podle toho dá. Dále už tedy jako vždy především obrazově:


Začal jeem tam, kde čokl skončil. Tedy někde u koupaliště na okraji města. Podle blízké vesnice a také stejnojmennému potoku poblíž se mu říká koupaliště Bratrušovské. Podél tohoto potoka vedla i první část procházky. Shodovala se tedy s poslední částí vycházky páteční.

Udělám menší skok od koupaliště až k tomuto mostu přes potok. Komu by ta prodleva chyběla, nechť si klikne na tento odkaz, kde uvidí i pár loňských fotek z "meziprostoru":)

U poldru za polem jsem si všiml, že tu někdo porušil zákaz vypalování trávy, o kterém se teď dost píše v místních médiích. Lidi jsou holt nepoučitelní.

Po asfaltce jsem došel až k hřebčínu, který je také trochu vidět na té předchozí fotce mostu. Nikdy jsem nebyl na loukách za ním, takže teď byla možnost to napravit.

Mají tu takovou zajímavě kulatou stáj.

U hřebčína se nalézá ještě několik málo domů a zahrady. Cestička vědla za tyhle budovy a následně se zvedala přes pole k lesu.

Počasí bylo vynikající. Sice ne tak teplé jako v pátek, ale ani přesto mi v tričku s krátkým rukávem nebyla zima. Jen někteří lidi (převážně zavlečení v bundách a čepicích) si mě během předchozí a závěrečné chůze městem nedůvěřivě měřili pohledem. Došel jsem k lesu a tam se prodral křovím na rozbahněnou cestu. Nebalilo mě ovšem čváchat se v blátě, takže jsem to následně vzal zase přímo nahoru do prudkého svaju. Mimo stromů nebyl nijak dramaticky zarostlý, takže další prodírání se houštím nebylo potřeba.

V lese jsem narazil na srnčí stádečko. Vždycky mě potěší, když potkám nějaká zvířátka. Mám radost, že se tu zvířeně daří a že je jí tu dostatek. Ostatně cestou jsem vyplašil i několik zajíců. Jen škoda, že mi ty bestie nechtějí postát před objektivem a ať už jde o srnky nebo zajíce, vždycky se dají na útěk. Vždyť já je nechci sežrat! Musím tedy fotit na dálku, improvizovat a výsledky tomu bohužel odpovídají. Zde jsem musel dokonce ostřit ručně, protože autofocus ve stínu lesa ostřil na křoví, stromy a všechno možné, jen na srnky ne.

Když jsem se vyškrábal na svah, samotného mě potěšil vlastní dobrý odhad polohy. Věděl jsem, že vylezu někde poblíž Kokeše, ale že to bude hned na protější skalce, to jsem nečekal. Nečekal jsem ani to, že tady v asi 500 m.n.m. porostou v lese sněženky. Ale rostou.

Na Kokeši, vrcholové skále kopce Kokrháč, jsem byl už mockrát. Naposledy v prosinci, kdy jsem vám prezentoval zdejší zimní rozhledy po kraji.

Tentokrát je to tedy rozhled jarní, o nic méně zajímavý. Bohužel ho pořád kazí skládka mezi Šumperkem a Rapotínem. Usadil jsem se na sluncem prohřátém skalním převisu a chvíli jen tak čuměl okolo a chytal sluneční paprsky.

Při pohledu teleobjektivem je dobře vidět cvrkot kolem skládky (bližší pohledy na skládku zde). Auta jezdí sem a tam a přivážejí nové a nové zásoby smetí.

Návrat jsem hodlal pojmout přes menší okliku po žluté značce. U Kokeše najdeme tři různé turistické značky vedoucí na tři různé turistické trasy.

Sám jsem koukal, jak blízko je to z Kokeše do opuštěného lomu pod Městskými skalami. Je tam pořád dost sněhu, který taje. Tání s sebou přináší také hodně vody a bahna, s čímž jsem, obut v polobotkách, nepočítal. Průzkum okolí tedy nabyl dost zevrubný, ale omezen kapacitou vody, kterou byly moje boty schopny pojmout.

Od lomu jsem se vracel k městu nejprve po zelené značce, vedoucí kupříkladu podél této studánky. Sám netuším, proč je voda v ní tak podivně zakalená. Podtéká rourou pod cestou a ze svahu se řítí do malého údolí Holubího potoka.

Cesta byla ovšem podobně rozbahněná jako ta nad hřebčínem, takže jsem raději sestoupil až dolů k potoku a šel podél něj. Bahno tam sice bylo taky, ale zmírněné listím, trávou a větvemi.

Podél vody jsem bezpečně došel až k rozcestí Tulinka.

Z Tulinky se dá sice pohodlně dojít za pár minut do města, ale já si nechtěl nechat ujít výhled od Nových Domků na Jeseníky. Vy, kdo tento blog sledujete pravidelněji víte, že tam chodím dost často a často sem dávám i odtamtud pořízené fotky. Ale nemůžu si pomoci. Výhledy na masiv Hrubého Jeseníku (nahoře je vidět věž na Pradědu), na jaře a na podzim navíc bíle kontrastující se zelenou krajinou dole, ten se mi hned tak neokouká.

A to je pro dnešek všechno. Zítra se pokusím nafotit nějaké neokoukanější obrázky. Vzhledem k tomu, že na místě zítřejšího výletu jsem ještě nebyl, by se to mohlo podařit:)

 


Komentáře

1 JM JM | 19. března 2012 v 23:51

Ráda prohlížím Vaše fotky z putování po okolí Šumperka. Jedna věc mne na těch jarních fotečkách zaráží. Ty neposečené louky, plné suché trávy, jistě již za více roků. Když potom přijde nějaký příval vody, nedivím se, že se města pod svahy topí.

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. března 2012 v 1:10

Také se ráda na obrázky podívám
kam sama dávno už nechodívám.
Jedno mě hned  napadlo
při pohledu na ty krásné záběry:
Kdo často pěšky chodí
hodně krásného i zajímavého vidí.

3 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 20. března 2012 v 12:49

Pěkné jarní fotečky... :-) Ty zbytky sněhu na kopcích vypadají nadherně..A slůňo svítí a už aby vysušilo rozbahněné cestičky v lese..Kolo čeká, trekové hole taky... 8-)  8-)  :-)

4 Lafi Lafi | Web | 20. března 2012 v 22:00

Toho sousedovic jezevčoura Ti fakt nezávidím, v paneláku se štěkot a podobné zvuky většinou dobře nesou. Ale už k samotným fotkám. Krajiny fakt umíš, Jak to děláš Thome? :-) A se zasněženýma vrcholkama to nemá chybu.

5 matttyna matttyna | 21. března 2012 v 0:03

A kám jdeš na výlet? Respektive - byl jsi?:-D

6 T(h)om T(h)om | Web | 21. března 2012 v 9:26

[1]: Děkuji :-) Ony ty louky občas také slouží jako pole nebo pastviny, možná proto nejsou posečeny. Přesný důvod ale neznám.

[2]: To mě vážně těší
víc než vpichy bleší :-)

[3]: Taky se mi ten sníh na horách (takto z dálky) líbí. Jinak jsem ale rád, že většinou už zmizel. Díky za návštěvu :-)

[4]: Ono je třeba vinit spíš babku, než jezevčíka. Někdy jsou horší dva důchodci v patře nad námi, kteří po sobě řvou tak sprostě, že by se styděl každý druhý dlaždič. Jinak moc díky. Pochvala od kolegy fotografa vždy potěší :-)

[5]: Uvidíš :-P

7 Hanka Hanka | Web | 21. března 2012 v 21:05

Tome, je fakt, jak píše Růža, že kdo chodí pěšky, může kolem sebe mnohem líp vnímat všechny krásy. Lépe řečeno, má k nim lepší přístup a nemusí se starat o to, kde se zastaví. S autem už je problém, protože na těch nejlepších místech k focení se obvykle nedá zaparkovat. :-?
Tvoje "nasávání jara" je toho důkazem. Fotky máš opět skvělé. :-)

8 T(h)om T(h)om | Web | 22. března 2012 v 4:52

[7]: Já jsem ještě do nedávna jezdil spíš na kole, ale poté, co mě rozbolelo koleno, jsem musel začít chodit pěšky. A jak už tu padlo, má to své velké výhody právě při focení, protože si člověk pohodlně zastaví a zajde kde chce a nemusí se omezovat silnicí či místem k parkování. Za pochvalu fotek moc děkuji :-)

9 Marťas Marťas | 23. března 2012 v 20:57

"kulatá stáj" je prostor pro připouštění hřebce, kam ho dovedli za klisnou, když ještě stáj sloužila opravdu jako hřebčín.

10 T(h)om T(h)om | Web | 23. března 2012 v 21:19

[9]: Chudák hřebec i klisna. Nakoukl jsem dovnitř a myslím, že mě by to tam nešlo :-D

Komentáře jsou uzavřeny.