Vidnava, Vidnavské mokřiny, Laka, Kalków a Žulová (1.část)

21. března 2012 v 13:26 | T(h)om |  Túry a procházky
V obecném povědomí mají (při troše nadsázky) obce ztracené kdesi v pohraničí často podobný status, jaký mají mezi státy Albánie, Bangladéš nebo KLDR. Samozřejmě to neplatí vždy, ale u nejsevernějších částí Moravy a Slezska tohle přirovnání obstojí. Pro člověka například z Olomouce jsou tyto oblasti něco jako Divoký západ nebo Dálný východ. Turisté sem zajíždějí spíš výjimečně a mnohdy jsou proto považováni za podivíny a dobrodruhy. Dostat se sem bez auta není vždy snadné. Spoje nejezdí často a mnohdy je třeba několikrát složitě přestupovat z jednoho prostředku do druhého. Ono i auto dostane zabrat na silnicích, které úřady nechávají na okraji zájmu, ať už z nedostatku peněz nebo nedostatku motivace. Punc odloučené a chudé lokality tak spoustu lidí od návštěvy odrazuje, respektive je vůbec nenapadne žádný důvod, proč tam jezdit. Pro jiné je ovšem právě tohle velmi dobrý důvod k návštěvě.
Já sám ve chvílích volna chodím spíš na túry do hor, především Jeseníků, které mám prakticky za barákem. Lákají mě výhledy, členitá příroda a všechny ty věci, které na horách člověk potkává. Čas od času je však třeba změnit prostředí podobně jako ten, kdo jezdí už deset let k moři, by chtěl zkusit třeba výstup na některý z Alpských velikánů. Byl jsem proto rád, že když jsme minulý týden s Věrkou ze Šternberka plánovali nějaké trasy výletů a ona sama zmínila Vidnavsko, které jsem ji jí ani netroufal navrhnout já. Nikdy by mě nenapadlo, že ji to bude zajímat také. Nadšeni vzájemnou shodou jsme se domluvili na provedení akce v nejbližším možném termínu, tedy toto úterý (20.3.2012). A mimochodem: úterý byl letos první jarní den!
Jat objevitelskými sklony, hledal jsem na mapách ještě další atrakce, které by bylo možné v okolí Vidnavy navštívit. Ve většině informací na Internetu se píše o Vidnavských mokřinách - chráněné oblasti severně od města, kde prý žije velké množství ohrožených živočichů. To byl jeden z jasných cílů, které jsme si s Věrkou domluvili hned. Ale co dál? Blízkost Polska lákala k malé zahraniční oklice. Tím spíš, že kus za mokřinami se nachází rozsáhlé kaolínové lomy a v nedaleké obci Kałków krásný historický kostel. Podle map se zdálo, že nebude problém nějak se tam promotat vrátit se pak podél řeky Vidnávky zpátky. Hurá!
V 7:40 ráno jsem čekal v autě u supermarketu nedaleko od šumperského nádraží, až kamarádka dorazí vlakem ze Šternberka. Dostavila se sama, bez svého (jinak nadšeně túrujícího) čoklíka, který nedávno prodělal operaci a musel se zotavovat. Vyjeli jsme. Nejprve na Hanušovice přes Brannou do Lipové-Lázní, kde jsme přehlédli odbočku a lehce zabloudili až do Jeseníku. K nalezení správné cesty bylo tedy nutné se kus vrátit. Pokračovali jsme do Žulové, kde jsme odbočili do "mojí" dědiny Tomíkovice:) a po nějakých 10km byli ve Vidnavě. Měli jsme za sebou přejezd celého masivu Jeseníků a následné klesání do nížin, připomínajících zde podstatně více široké roviny polského jihu než předchozí hornatou krajinu.
Původně jsem měl v úmyslu všechno sepsat do jediného článku, jenže množství pořízené fotodokumentace je na jeden příspěvek trochu moc. Proto ji rozdělím na dva díly. Ten první bude o městě Vidnava a cestě k polské hranici, druhý o průchodu Polskem a návratu.
Na konec úvodu ještě odkaz na nákres trasy na mapě, abyste se lépe zorientovali. Celkem to bylo asi 13km. Pro zobrazení přesné polohy Vidnavy použijte tento odkaz na mapy.cz. A teď už obrazově:


Vzdálenost okraje a centra Vidnavy není velká, ale auto při jejím zdolávání dost trpí. Nejprve dvěma nečekanými přejezdy zbytků kolejí zrušené železnice, nijak neznačenými, a následně závěrečnou etapou k náměstí a po něm. Ulice a náměstí je totiž dlážděno tzv. kočičími hlavami. Některé dlažební kostky už tu a tam chybí, dlouhým časem bez oprav se vozovka postupně různě zkroutila a propadala, takže nemáte-li nějaký odolný terénní vůz ale jen starou Felicii jako já, připravte se na pořádné drncání. Na okraji města usazeného v širé rovině, uvidíte nejprve ohromný areál rozpadající se bývalé šamotárny, pak projedete jednou delší ulicí a jste v centru. Navzdory divokým představám a značně neutěšenému stavu příjezdové komunikace mě mile překvapilo, že to není zase taková divočina, jakou bych čekal. Jistě, Vidnava není žádný Český Krumlov nebo Olomouc, ale určitě to není ani taková prdel, jak jsem si představoval. Svého času to bylo poměrně důležité město Vratislavského vojvodství, byl tu například klášter a zámek. Až časem město upadlo. Dodnes je zde znát polský vliv, stačí se rozhlédnout okolo na některé budovy. Spousta staveb ve Vidnavě sice stále chátrá, ale velká část se dočkala rekonstrukcí a vyvrací tak očekávání toho, kdo přijíždí s vidinou rozbitých a zašedlých ruin. Dominantou náměstí je radnice z roku 1867.

Architektonicky silně polská, ale přitom údajně také unikátní, je budova historické lékárny U Černého Orla z roku 1769 na severovýchodním rohu náměstí.

Velikost náměstí ve srovnání s velikostí města docela překvapuje. Většina budov okolo je pěkně spravená. Zajímavostí je dvojice bludných balvanů (dovlečených sem v minulosti ledovcem až ze Skandinávie) u rozcestníku. Připomínají ty, které najdeme před tvrzí v Jeseníku.

Kostel poblíž umělecké školy, jinak také svítící rekonstruovanou omítkou, se z této strany fotí dost špatně. Protože odtud ale bylo nejlepší světlo, zkusil jsem ho zvěčnit pomocí spojení několika snímků a docela to vyšlo:) Další kostel stojí jen o ulici dál a je zasvěcen Svatému Františkovi z Assisi.

Historická budova vedle kostela.

Na Radniční ulici najdeme turistickou ubytovnu a městské informační centrum. I zde nás příjemně překvapily opravené měšťanské domy, nad očekávání honosného vzezření.

Z náměstí jsme se vydali k mokřinám. Turistické značení nečekejte. Jediná značená trasa vede po zelené z Velké Kraše na vidnavské nádraží (a to ještě po silnici), kde byla ovšem železniční doprava před dvěma lety po 113 letém provozu zrušena. K mokřinám tedy musíte maličko improvizovat a předem prostudovat mapu. Ostatně o rezervaci neměla větší povědomí dokonce ani velká část místních, se kterými jsme mluvili. Naštěstí jsme si už doma prohlédli mapy na Internetu, takže směr jsme vlastně z větší části znali sami.

Kolem Vidnavy teče řeka Vidnávka. Není to žádný veletok, ale taková příjemná říčka s křišťálově čistou vodou směřující z ČR do Polska. Tohle je foceno na severním okraji města u čističky odpadních vod. Název Vidnavy má pravděpodobně spojitost právě s řekou. Ve staroslovanštině se slovo "widna" používalo jako označení pro průzračnou vodu.

Daleké roviny a pěšina kolem řeky obrostlé stromy se nám zamlouvaly. Cesta k mokřinám ovšem vede na druhé straně pole, napravo od řeky. Po nějaké době jsme tedy pole přeběhli, abychom si zbytečně nezacházeli.

Tohle ještě není přímo ona chráněná mokřina, ale nějaká bažina kousek před ní. Udělali jsme si jen kratičkou fotopauzu.

Po úzké asfaltové pěšině vedoucí alejí jsme pokračovali dál. Počasí bylo vynikající.

Nenápadná cedule u cesty značí začátek chráněného území. Na první pohled je vidět jen ohromný lán neproniknutelného rákosu.

Samotná mokřina byla malým zklamáním. Asi proto, že jsme o ní měli přehnaná očekávání. Jde v podstatě o ohromnou bažinu, z větší části ovšem zakrytou rákosovým porostem. Výhled na ni je možný jen z pěšiny vedoucí podél její severní části. Spatřit lze jen na dvou místech část vodní hladiny, jinak vše tvoří hustý rákosový porost. Uznávám, že byla možná naše chyba vybrat si k návštěvě tohle období, kdy příroda ještě z velké části spí nebo se teprve pomalu probouzí do jara. V létě vše může vypadat podstatně lépe.

Pohled na mokřad o pár metrů dále. Vodu lze spatřit vlastně jen na dvou místech. Na tom předchozím je to menší část, zde o něco větší. Škoda, že slunce jsme měli skoro naproti sobě a trochu tím utrpěla kvalita pořízených fotek.

Na konci pěšiny kolem mokřin už číhá hraniční kámen označující polskou hranici. Za ním se zvedal malý svah, odkud jsme doufali udělat další snímky močálu. Vyšplhali jsme přes pole na jakousi cestu a po pak ještě kousek výš k lesíku.

Naštěstí jsme se oba vybavili teleobjektivy, takže se nám odtud fotografovalo dobře, přestože samy mokřiny byly jinak docela daleko (cca 380m vzdušnou čarou).

Hladina močálu a jakási paní s kočárkem sedící na lavičce u cesty, se kterou jsme předtím krátce mluvili. Zdálo se, že ani ona toho o okolí moc neví, třebaže podle vlastních slov pochází z vedlejší vesnice.

Po pořízení pár snímků jsme se vrátili k hraničnímu kameni a rozmýšleli se, kudy pokračovat. Nakonec vyhrála chuť k improvizaci a vstoupili jsme na louky směrem do Polska.

Mokřiny zde pokračovaly. Pod nohama nám to čvachtalo, kolem byly ostrůvky vody a z nich trčely podivné chomáče trav a nahnilé zbytky pařezů. Hned jsem si vzpoměl na scénu z Pána Prstenů, kdy Glum vede hobity přes bažiny do Mordoru. Gluma nemaje, museli jsme se spolehnut sami na sebe. Hopkali jsme z drnu na drn a přes stružky, a úspěšně jsme se dostali až na protější posečenou louku, kde byla půda o poznání pevnější a sušší.

Po této louce, už jistějším krokem, jsme pokračovali dál. V křoví na okraji louky nás už z dálky vítala bílá cedule s nápisem "POZOR! STÁTNÍ HRANICE".

Zde si dovolím první část ukončit. Pokračování najdete v části druhé na tomto odkaze.
 


Komentáře

1 acijka acijka | Web | 21. března 2012 v 14:21

To bylo dobrodrůžo! :-D Připadala jsem si jako ze seriálu "My z konce světa".
Únava se dostavila a leze na mě rýma, ono na těch rovinách hodně foukalo, ale výprava stála za to! :-)

2 T(h)om T(h)om | Web | 21. března 2012 v 14:25

[1]: Seriál "My z konce světa" neznám, ale akce to byla vynikající :-D

3 kokes kokes | 21. března 2012 v 14:39

dobry vylet,chce to hodne casu

4 Hanka Hanka | Web | 21. března 2012 v 21:15

Tome, díky za krásný výlet. Do těchto končin se určitě nedostanu, proto jsem ráda, že se tam podívám aspoň skrze tvoje obrázky a povídání. To jsem si zase pošmákla, na obojím. ;-)  :-D
Soudíc podle fotek, to byl výlet krásný a dobrodružný. Hlavně že jsi zase nešel sám, bažiny jsou zrádné! ???  :-)

5 acijka acijka | Web | 21. března 2012 v 21:26

[4]: Hani, my jsme se taky pěkně strašili s tím uvíznutím. No a kdyby už nebylo kamarádovi jak pomoci, zachránila bych aspoň jeho fotovýbavu, kterou by jistě držel nad hlavou. :-D Však říkal, že by mě pak chodil strašit... :D

6 T(h)om T(h)om | Web | 22. března 2012 v 4:58

[4]: Ó, děkuji. Pro nás to byl taky pěkný a místy i pěkně akční výlet :-) To mokré kudy jsme šli vlastně nebyly úplně bažiny, spíš louka s hodně mokrou půdou, ale stejně jsme si aspoň zaskákali a smočili obuv :-D Uvíznutí tedy nehrozilo a Věrka si o mojí fotovýbavě mohla nechat jen zdát. Nakonec má svoji 8-) Přeji příjemný čtvrtek.

[5]: Na můj foťáček zapomeň a užij si toho svého canóna :-P  :-D Jinak bych ti stejně kazil fotky, co bys udělala mým vybavením. Vždycky bych se každé fotce někde ukázal jako duch, bílý závoj... přesně to zatím nemám promyšlené :-D

7 acijka acijka | Web | 22. března 2012 v 10:46

[6]:No ale mít rovnou 3 foťáky by nebylo k zahození... :-P Radši buď člověkem, jako ducha si Tě jaksi nedokážu představit, na tohle má fantazie nestačí... :-D

8 T(h)om T(h)om | Web | 22. března 2012 v 19:45

[7]: Ano, tak já tedy budu člověkem. Tu a tam sice i volem, prasetem či sviní, ale vždy jen dočasně :-D  :-D  :-D

9 Hanka Hanka | Web | 22. března 2012 v 21:25

[5]: Velice správný přístup, Věrko! :-D

[6]: Jednou jsem "hopsala" po drnech na Radostínském rašeliništi, to byla opravdu bažina. Dodnes nevím, jak se mi podařilo přejít suchou nohou! ;-)  :-D

10 T(h)om T(h)om | Web | 23. března 2012 v 4:52

[9]: Já taky netvrdím, že jsme došli se suchýma nohama. Ale přežili jsme :-D

11 acijka acijka | Web | 23. března 2012 v 7:07

[9]: Díky, Hani... :-D

[10]: Ale, ale, kdopak měl v botách mokro? Já to nebyla. :-P Že by ty boty na 2 tisíce nebyly tak kvalitní? ;-)

12 T(h)om T(h)om | Web | 23. března 2012 v 19:49

[11]: Kvalitní ano, ale mohly by být vyšší. No co, třeba na tebe dojde příště :-P

13 Lafi Lafi | Web | 23. března 2012 v 21:34

Nechci vám rušit krásný dialog, tak jen krátce :-) Takovéhle zapadlé kouty světa jsou náhodou super. Pro mě rozhodně přitažlivější než tisíckrát nafocený Karlštejn. Jinak mě tuším že na první fotce dostal zaparkovaný žigulík, to se dneska jen tak nevidí.

14 T(h)om T(h)om | Web | 23. března 2012 v 21:40

[13]: No já souhlasím - zapadákovy mají něco do sebe :-) Jinak žigula jsem prozkoumal na originálním snímku a je to Ford. Žigul by tam ale výborně zapadl. Díky za koment 8-)

15 T(h)om T(h)om | Web | 24. března 2012 v 17:02

[13]: Oprava: Na druhé fotce je skutečně žigulík :-)

16 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 24. března 2012 v 17:46

Nádhera! Ty fotky močálů se mi moc líbí! Tu lavičku bych tam taky obsadila a dlouho se dívala... 8-) Krásná krajina..musí tam být moc pěkně...

17 T(h)om T(h)om | Web | 25. března 2012 v 13:31

[16]: Mokřiny byly fajn, ale čekali jsme je možná trochu větší. Navíc slunce bylo zrovna proti nám, tak se nám to blbě fotilo a tobě by na lavičce svítilo do očí. Přesto ta akce byla hodně zajímavá :-) Díky za komentík a pochvalu :-)

18 Kittanya Kittanya | Web | 25. března 2012 v 20:00

Jo, Vidnava. Když jsme měli orienťácký tábor rozbúchnutý nedaleko Vidnavy (tož, taky sa jmenoval Silva O´camp Vidnava) a když jsme ještě probíhala s mapou lesy okolní (Grand Prix Silesia), nestačila jsem sa divit, jak je to tam kouzelné. Nejvíc jsem sa vyřádila v kaolinových lomech, ono vození na kladce má také svůj drobný adrenalin. Dále Venušiny misky uchvátily kde koho. Bylo teho daleko víc, a prý že tam nic není. Není tam nic pro toho, kdo nechce nic vidět.

19 T(h)om T(h)om | Web | 26. března 2012 v 6:27

[18]: Nás tam lákalo právě to, že si všichni mysleli že tam nic není, a chtěli jsme to tak nějak vyvrátit. Lidem okolo i sami sobě. Nakonec se to povedlo, i když Venušiny misky (pořád se mi tam derou kuličky :-D ) jsme nestihli. Snad někdy jindy.

20 acijka acijka | Web | 26. března 2012 v 7:33

[18]: To jste řekla moc hezky: Není tam nic pro toho, kdo nechce nic vidět. Pravda pravdoucí...

21 MirekČ MirekČ | Web | 29. března 2012 v 6:57

Opět úchvatná reportáž, Tome! Já vlastně ani nemusím vytáhnout paty z domu, a poznám celý svět ... ;-)

22 T(h)om T(h)om | Web | 29. března 2012 v 9:23

[21]: Ó, děkuji :-) Jen mě trochu mate, že všichni píší komentáře sem. Tohle je totiž jen první díl. Na druhý odkazuje link pod článkem a pojednává o polské části výletu :-)

Komentáře jsou uzavřeny.