Znovu v sedle: Na kole přes Obědné na Mladoňov, Mrtvého muže a Kamenec

29. dubna 2012 v 19:59 | T(h)om |  Cyklovýlety
NOVÝ MALÍN - HRABIŠÍN - OBĚDNÉ - LIBINA - MLADOŇOV - SAMOTA - MRTVÝ MUŽ - VOLYŇ - KAMENNÝ VRCH (KAMENEC) - ŘÍJIŠTĚ - MLADOŇOV - NOVÝ MALÍN

Jelikož první plán vyjet na kolo selhal kvůli neutěšenému technickému stavu bicyklu, v sobotu bylo vše jinak. S o necelých devět stovek lehčí peněženkou jsem v pátek večer odjel ze servisu na znovu zdravém kole. Prodělalo transplantaci brzd, řetězu a vícekolečka. Mechanik bohužel nesehnal převod, na nějž jsem si docela zvykl. Takzvaný "megarange" - velké převodové kolečko na zadním kole, které umožňuje snadno vyjet i nejprudší svahy. Namontoval mi tedy klasické sedmikolečko řka, že to nebude zase tak dramatický rozdíl. Až na tento detail bylo kolo skutečně jako nové. Nikde nic nevrže, neskřípe, všechno dosedá jak má a brzdy drží jedna radost. Není tedy divu, že mě to celé vylákalo na projížďku hned druhý den - tedy v sobotu.
Protože jsem předtím kvůli problémům s kolenem na kole pořádně nikde dva roky nebyl (výjimkou byl loňský výjezd na Tři kameny), naplánoval jsem si pro začátek jen méně náročnou trasu a byl rozhodnutý to nepřehnat. Kdo mě ale zná, tuší, že to dopadlo trochu jinak. Ano, dopadlo. Na TOMTO ODKAZE můžete sami vidět jak. Ta "smyčka" vpravo nahoře původně v plánu totiž vůbec nebyla.
Byl jsem docela natěšený. Ráno jsem se vzbudil už kolem sedmé hodiny a kochal se pohledem z okna, kde svítilo slunce z vymetené oblohy. Naházel jsem do sebe půlku malé vánočky, zapil mlékem, nabalil batůžek a za chvíli už táhl kolo ze sklepa. Na focení mi tentokrát přišlo rozumnější vzít pro změnu kompaktní Lumix, než se tahat se zrcadlovkou a sadou objektivů, ale snad se to na kvalitě snímků dramaticky nepodepsalo. Ostatně v minulosti mi dobře sloužil několik let a bylo by škoda na něj zapomínat.
Start v 9:10 SELČ.


Ze Šumperka vede několik cest a já to vzal tou na Nový Malín. V Malíně na křižovatce u cukrárny doprava po hlavní a pak dál do kopce ve stínu lesa. Ačkoliv bylo vlastně pořád ještě ráno, slunce už se činilo. Rozplýval jsem se blahem. Připadal jsem si jako vězeň puštěný po letech z kobky, znovu objevující pocit svobody. Stejně tak i já, dva roky šourající se krajinou pěšky, jsem nyní opět vychutnával požitek tiché jízdy přírodou, která hýřila barvami a voněla jarem.

Nad Novým Malínem se cesta zvedá a pak prudce padá, aby cyklistovi nabídla ještě jeden kopec, než dojede do obce Hrabišín. Nalevo výhledu brání svahy, napravo se naopak rozevírá pohled k Dlouhomilovu a Brníčku.

Hrabišín leží ve svažujícím se údolí a tak tu nalezneme poměrně členitý terén. Kdo jede (v popisovaném směru) doleva, musí počítat se stoupáním. Vyfocená kaplička stojí kus bokem od silnice. Zajel jsem si k ní vyloženě jen ze zvědavosti.

Další etapou, kterou je třeba zdolat, je úsek k vlakové zastávce. Dá se to jet po silnici a trochu delší, ale mírněji stoupající cestě. Druhou možností je zkratka. Sice opravdu kratší, ale o to prudší. První příležitost zkusit nové převody. Nebýt jednoho, asi desetimetrového a opravdu drsně prudkého úseku, vyjel bych to celé na jeden zátah. S chybějícím megarange kolečkem bych snad dal i děch kritických deset metrů, ale vem to čert. Bez provedené generální opravy bych možná nedojel ani pod kopec.

Po vyškrábání se k vlakové zastávce jsem to vzal po rozbité asfaltové silničce vedoucí podél polí a část také podél kolejí na východní trase ze Šumperka do Olomouce. Silnička by si vážně zasloužila opravit. Místy to byl spíše tankodrom plný výmolů naplněných kamením. Pro zemědělské stroje mířící na pole to nejspíš stačí. Díky Bohu za odpružené vidlice a "traktorové" pláště. Vyjet sem s favoritkou, šel bych domů pěšky.

Cesta vede poli, chvílemi i lesem a po čase začne zase místo tankodromu připomínat silnici. Nad Obědném se jede opět celkem pěkně. Navíc z kopečka, takže se člověk může kochat sjezdem a výhledem na dědinu pod sebou.

V Obědném toho turistu moc nečeká. Dokonce i hospoda, jinak centrum vesnického dění, byla zavřená stejně jako loni, kdy jsem také šel okolo. Na kole je tedy o to snazší se nezdržovat a frčet dál. Nejprve rovinkou k železniční stanici Libina a pak dolů po serpentinách až do Libiny samotné.

Měl jsem sice s sebou láhev s pitím, ale prozřetelně mě napadlo se v Libině zastavit a koupit ještě jednu. Pro jistotu. Teplo stupňovalo svou sílu a do těch kopečků bude hodit se každá kapka.

V Libině z hlavní silnice odbočíme doprava na Mladoňov. Za posledními domy se cesta vnoří do tunelu stromů. Teď, když kvetly, to byla velmi příjemná jízda i bez ohledu na to, že terén opět začíná stoupat do kopečka.

Po asi kilometru se dá odbočit k rybníku. Je rafinovaně ukrytý mezi stromy, tak není ze silnice úplně dobře vidět, ale dokud ještě nevyrašilo listí, přehlédnout prakticky nelze. Na druhém břehu, ale ještě i kus výše po svahu, stojí chatová kolonie. Jistě velmi příjemné místečko pro odpočinek a rekreaci.

Další kilometry patří stoupání. Silnici obklopují rozkvetlé stromy a místy se otevře krásný výhled daleko do hanáckých rovin. Vrtule větrné elektrárny značí další plánovanou zastávku výletu.

Příjezd do Mladoňova byl milým překvapením. Člověk má běžně zažito, že tyhle horské vesnice vypadají šedě a zchátrale, ovšem tady to neplatí. Je to jak zásluhou právě opravovaného kostela, tak i novostaveb hned u silnice.

Ještě před prvním novotou svítícím domkem jsem to vzal doprava a nahoru. Je to sice prudké stoupání, ale zvládal jsem to i bez megarange. S každým nastoupaným metrem je na dědinu lepší výhled, což přivítají nejen turisté, ale i zajíci:)

K větrné elektrárně dojedeme za chvíli, byť zpocení jak prase. Odměnou za tu námahu je nádherný výhled do kraje směrem k Zábřežsku a Orlickým horám. Fotku vám ale neukážu. Scenérii kazil opar dole v údolí a nebylo by to ono.

Sjel jsem od vrtule zase na silnici a po ní pokračoval dále a výše. Mladoňov naštěstí není žádná megapole, tak to netrvá dlouho.

Nad vesnicí se nachází křižovatka a modré cedule jasně ukazují, kudy se máte vydat ať už plánujete jet na Oskavu či na druhou stranu k Šumperku. Vzal jsem to doleva, stále ještě věren vytyčenému předsevzetí držet se plánu a nedělat voloviny.

K osadě a hájovně Na samotě se jede už zase z kopečka a lze tak i pokračovat. Ano, mohl jsem klidně frčet dolů a užívat si zasloužený sjezd skoro až na okraj Šumperka. Ale to by přece bylo až příliš jednoduché. Zvlášť, když teprve odbilo poledne.

Šlo sice o krok mimo plán, ale ne bezdůvodný. Zahnout doprava na lesní cestu, značenou modrou turistickou značkou, jsem plánoval déle. Ne ovšem teď. Z mapy jsem kdysi vyčetl, že jsou zde zajímavá skaliska, místo s optimistickým názvem "Mrtvý muž" a teoretická šance zdolat jeden z vrcholů - Kamenný vrch. A teď řekněte: Opravdu nechápete, že mi ruce samy strhly řídítka tímto směrem když cítily, že tahle tři místa jsou tak blízko? Když se to vezme do podrobna, nechopit se šance a zbaběle sesvištět dolů do města by byl v očích každého ortodoxního turisty smrtelný hřích. Zvlášť když jsem měl tolik času a nic mě netlačilo k návratu domů. Projel jsem tedy pod chatami a po šotolině začal stoupat vzhůru. Měl jsem z toho většího lufta, stoupání nebylo tak prudké a v místech, kde cesta vedla lesem, navíc panoval příjemný chládek.

Příjezd na Mrtvého muže bylo zklamání. Je to jen malé rozcestí pod pasekou, nic víc. Člověk by to poznal jen podle nápisu na rozcestníku.

Poznámka: Na základě pozdějších poznatků musím text trochu aktualizovat. Na rozcestí Mrtvý muž je skutečně příslovečný prd. Ale vyhlídka na skalách stejného jména - to je jiný žrádlo! Tam to za návštěvu opravdu stojí.

Jen o kus dál stojí skály Volyň. Volyň je vlastně víc než jen skála. Od rozcestí Mrtvého muže leží jen asi 300 metrů nahoru na pasece a dá se tam dostat buď objížďkou po lesní silnici, nebo zkratkou - přímou cestou - pěšky. Jde o podlouhlý val tvořený zerodovanými skalisky táhnoucí se dobrých 220 metrů po svahu. Ačkoliv na internetových mapách najdeme v těchto místech značku pro výhledy (dokonce všemi směry), není to úplně pravda. Vídět toho ze skal mnoho není, nepočítám-li okolní les a samu paseku. Tvar skalisek a jeho členitost však jistě může zaujmout.
Modrá značka zde už mířila na jízdnou cestu a já musel hledat způsob, jak pokračovat. Na vteřinu mě sice napadlo se prostě vrátit, ale to mi přišlo primitivní tím nejzavrženíhodnějším způsobem. A navíc jsem ještě nebyl na Kamenném vrchu! Kdesi na dně batohu se mi podařilo našmátrat mapu. Sakra, budu si muset zajít do infocentra v Šumperku pro novou. Tenhle salát už mapu připomíná jen s pořádnou dávkou fantazie. Ze salátu jsem toho moc nevyčetl. Je na něm zakreslená mapa celých Jeseníků od Šumperka až po Zlaté Hory a cestičky kolem jednoho kopce se v ní ztrácejí. Nezbylo než zaimprovizovat.

Nastalo několikakilometrové martýrium. Nenechte se zmást fotkou, ta přišla na řadu mnohem později. Předcházelo jí krkolomné stoupání po pěšině plné šutrů, odkud nebylo vidět nic než okolní les. A navíc (skoro se to stydím přiznat) jsem musel čas po čase sesednout z kola a chvilkami si odpočinout chůzí. Faktem je, že sem jezdí především trénovaní borci na vymakaných horských kolech. Já, magor, co na kole pořádně dva roky neseděl, navíc pouze s trekovým kolem, bez bližší představy o své poloze, bych takovému zkušenému bikerovi nutně připadal jako evolučně zbytečný tvor na spodních příčkách potravního řetězce. A navíc bez megarange!
Na pokraji kolapsu jsem se došoural na bod, kde cesta kulminovala (tohle slovo jsem pochytil v reportážích o záplavách, heč!) a začínala zase mířit dolů. Vpravo pode mnou se svažovalo zalesněné údolí, přede mnou v dáli část Břidličné hory a Pradědu (na fotce), a nalevo se prudce zvedala další výzva. Paseka, už částečně obrůstající mladými stromky, mezi nimiž vedla úzná pěšina kamsi nahoru. Toš kurňa, kam jinam může vést, než na Kamenný vrch?!

Tahat kolo do toho krpálu se mi vůbec nechtělo. Zamkl jsem ho u křoví pod kopcem a rozhodl se na Kamenný vrch (zvaný též Kamenec) zdolat pěšky ať to stojí cokoliv. Nemůže přece být tak daleko. A když už jsem tady, tak blízko...

Skoro po čtyčech jsem se začal drápat vzhůru. Prvních 100 metrů bylo kritických, ale potom už stoupání nebylo tak prudké a po travnaté cestičce se šlo jako po koberečku. Objevil jsem dokonce i modrou značku, kterou jsem u Volyně opustil. Sláva, jdu správně! Cestou jsem překročil několik dalších cest, pro kolo skvěle se hodících. Že jsem to (já vůl) nevzal jinudy! Došel jsem k rozcestníku Pod Smrčníkem. K rozcestí pod Kamenným vrchem už jen 0,5 km. To dám! Dal. Zbývajících 300 metrů na vrchol Kamence už vede lesem, cesta bych tomu neříkal. Ale byl jsem tam.

Další zklamání. Kamenný vrch (952 m.n.m.) je skutečně kamenný. Vrchol tvoří vysoká skála, na kterou se dá vystoupat po nenápadné pěšince v křoví. Z výhledů však nebylo nic, všechno zakrývaly okolní stromy. Jen mezi dvěma jsem zahlédl bílý vrchol Králického Sněžníku kdesi v dálce. Mám sice rád přírodu, ale v tu chvíli jsem si přál mít motorovou pilu a trochu to tady zprůhlednit.

S ohledem na to, že tu nic moc není, vítá příchozího dřevěná cedulka "VÍTÁ VÁS KAMENNÝ VRCH (KAMENEC)", klasická vrcholová kóta a také schránka s vrcholovou knihou. Byl jsem zvědav, co si počtu. K vlastnímu překvapení jsem se nedočetl nic. Kniha byla buď nová, nikdo do ní nechce psát, nebo na Kamenec chodí analfabeti. Můj krátký zápis v ní byl úplně první. Strávil jsem nahoře jen asi 15 minut (co taky tam, kde není nic vidět, že?) a stejnou cestou se vrátil zase ke kolu.

Nastalo další hledání správného směru, byť volba byla jediná: dolů. Pustil jsem se tedy po kamenité cestě kamsi do údolí. Můj zadek, odvyklý sedět na cyklistickém sedle, už začínal bolet. Proto byly asi nejhorším prvkem tohoto sjezdu odvodňovací stružky, přetínající cestu asi každých 50 metrů. Každý přejezd takové stružky, hlavně nečekaně, se rovnal pořádnému kopanci do pr... - však víte kam. Vyjel jsem na místo, kde lesní cesta ústila na celkem solidní asfaltku. Kam se dát teď? Napadlo mě jet doleva, ale tam jsem si všiml šipky s názvem "Bedřichov". Průzkum mapy-salátu ukázal tento směr jako nevýhodný. Vyjel bych až kdesi v Janovících u Rýmařova a pak musel přejet přes Skřítek. S pálící prdelí příšerná představa. Jel jsem doprava. Pěkně jsem to rozpálil z kopečka a brzy zjistil, že drenážní stružky jsou i tady. Moje prdel (MP)! Který blb postaví takovou krásnou cestu a zkazí ji takovými rygóly? Pořádně rozjet se tedy nedalo a před každou stružkou jsem se stavěl na pedály s přitom sykal MP!
Drkotal jsem si to lesem, když se na kraji cesty objevila dvojice dřevěných chat. Zavřených, to je jasné. Ale podle vzhledu asi občas slouží jako bar. Na cedulce poblíž stálo "ŘÍJIŠTĚ". Mnohem víc mě potěšilo dřevěné koryto, do něhož z trubky ve svahu tekl pramen čisté vody. Svoje zásoby jsem měl dávno vypité, takže tohle bylo víc než potěšující. Voda byla krásně chladná a dobrá. Pochopitelně jsem si nabral i do láhve na další etapu. Po občerstvení zase do sedla a hurá dále. MP!

Prozkoumáte-li důkladně odkaz na mapu v úvodu článku poznáte, jaká zajížďka to celé bylo. Nemá smysl líčit jízdu lesem a pak kolem polí, přerušovanou neustále stružkami a mým syčením MP! Bylo to opravdu drsné, než jsem dojel zase na křižovatku nad Mladoňovem. Přesně na tu, kde už jsem před chvílí projížděl. V remízku u cesty jsem si musel dát pauzu. Trochu se napít, protáhnout a nechat odpočinout bolavý zadek. MP! Teď už žádné zajížďky a odbočky. Jedu domů!

Profičel jsem znovu kolem Samoty, přežil jen krátký, mírně stoupající kopeček (MP!) a zase se pustil z kopce. jediné přerušení před Malínem jsem udělal na vyhlídce, kterou nabízel vykácený pruh lesa u silnice. Bylo odtud skvělé panorama s výhledem na Šumperk až ke Králickému Sněžníku.

Do Nového Malína už to bylo jenom z kopečka. Škoda toho větru, který silně vál údolím vzhůru a hodně mě v jízdě brzdil. Z kopečka se vlastně jelo až k okraji Šumperka, kde už zbývalo zvládnout poslední etapu skrz ulicemi a křižovatkami. Po půl čtvrté odpoledne jsem konečně slezl ze sedla (MP!) a kolo uzamkl zpátky ve sklepě. Ještě že máme v baráku výtah! Tělo, odvyklé takovým akcím, bolelo a do pátého patra bych ho asi nevytáhl.

Sprcha. Horká voda, na sluncem do ruda opálené pokožce a na otlačeném zadku (MP!) stejně tak, pálila jako rozžhavené olovo. Normálně si doma jen tak nelehám, ale tentokrát jsem zůstal bez hnutí natažený na gauči skoro dvě hodiny a přál si umřít. A to jsem dnes ujel jen nějakých 58 km. Kdysi jsem jich dal v pohodě 70, někdy dokonce přes stovku. No nic, budu muset trénovat. Ale pomalu, opatrně a s rozmyslem. Tento první letošní výlet mi bude dlouho dobrým ponaučením.

Kompletní fotogalerie NA TOMTO ODKAZE NA RAJČETI
 


Komentáře

1 acijka acijka | Web | 29. dubna 2012 v 21:58

Tak jsi přece jen dneska stačil ještě sepsat včerejší zážitky...myslely jsme si to s Lenkou. :-)
Po ujetí tolika kiláků v náročném terénu by mě MP pálila ještě 14 dní a vůbec bych nevylezla z domu, natož na Háj. :-D
Je vidět, že máš rychloregenerační pohybové schopnosti, ale červená barvička Ti ještě chvíli vydrží.
Fotky povedené, slintám nad rozkvetlou alejí!!! Tam by se fotili koníci jedna báseň! Ale i bez nich je ta fotka pěkná. :-)

2 matttyna matttyna | 29. dubna 2012 v 22:55

Thome, ty jsi blázen! :-) Díky za návod jak se dostat do Hrabišína, tu cestu neznám :-).
Hmm, a já nakonec byla, taková rekreační, ale přesto pro mě dostačující Špk-kostelíček-Zlatník-Radomilov-Bohutín-Bludov-Bludoveček :-)
Spokojenost :-)

3 MirekČ MirekČ | Web | 30. dubna 2012 v 9:57

Tak bez megarange se fakt jezdit nedá ... :-D  :-D  :-D

4 T(h)om T(h)om | Web | 30. dubna 2012 v 11:30

[1]: Stačil, ale byla to fuška a prdel pálí ještě teď. Díky :-)

[2]: Tuhle cestu určitě znáš, spíš jsi myslel acestu z Hrabišína na Obědné. Jinak kolem Radomilova je taky krásně. Bude report? ;-)

[3]: Dá, ale dá to zabrat :-D

5 matttyna matttyna | 30. dubna 2012 v 14:24

[4]: Report? Nevím, nevím...spíš asi ne :-)

6 Jeník Jeník | 30. dubna 2012 v 16:59

Dobré odpoledne.Opět krásná reportáž ,jak je u Vás zvykem.Já bych byl po takové cestě na kole spíše nechodící - ležící.

Přesto jste mne opět vyburcoval k dodání něčeho malého z historie.

V tom šáší pod tou větrnou elektrárnou v Mladoňově je protiatomový bunkr.Tehdy žádná větrná elektrárna na tom kopci nebyla a ty odražeče signálů také ne.Místní JZďáci zuřili,když se dověděli,že to tam chtějí vojáci postavit.Ale ti si to prosadili.(70.léta minulého století).Ale na ten kopec museli jezdit s materiálem přes areál místního JZD zadem.Zezdola ze silnice jim tam auta náklad nevyvezla.Nakonec splakali nad výdělkem,šili tu stavbu bunkru horkou jehlou,špatně udělali izolaci a tím pádem tam uvnitř mají pořád skoro půl metru vody.Je to divné,že na takovém kopci se tam drží voda,ale je to tak.Když jsem se to dověděl,tak jsem pátral co je to vlastně za stavbu.jedná se o takzvané pozorovatelny pro případ jaderného napadení naší republiky - myšleno třetí světová války,čili naprosto vyhozené peníze.Ty stavby se skutečně postavily po celé republice a všechny jsou na výhledových místech.Jinak nejsou ani na nic.To jsem zde  napsal jen proto aby jste věděl k čemu jste se na tom kole nachomejtnul.

7 Hanka Hanka | Web | 30. dubna 2012 v 22:10

Tome, ty jsi nezmar! Obdivuji tvou výdrž a rychlost, s jakou dokážeš zpracovat materiál. ???  :-)
Tvoje reportáž je naprosto skvělá, nebudu se rozepisovat k jednotlivým fotkám, protože bych to do půlnoci nestihla. Jenom za všechny, strašně moc se mi líbí panoramatický snímek. U tvého povídání jsem se náramně pobavila. Díky za to, pokaždé mi zvedneš náladu. :-)

8 T(h)om T(h)om | Web | 1. května 2012 v 21:04

[6]: Díky za pochvalu i informaci o krytu. Opět vím zase něco nového a mám kam zdrhnout, až za kopcem zaregistruji oslnivý záblesk. jen doufám, že nebudu stresovat při každé bouřce, to bych se pěkně naběhal! :-D

[7]: No, nezmar zrovna nejsem. Vždycky po takové akci dlouho nesu následky. rychlost zpracování vyplývá z nutnosti a sklerózy. Co nenapíšu hned, to druhý den zapomenu :-D Děkuji rovněž :-)

9 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 2. května 2012 v 18:23

No tak to sis máknul! Ale krásné fotky, nádherně to všechno kvete...a počasí ti taky vyšlo.. :-) Ovšem já sníst půlku ( i když malý) vánočky, tak se pohnu až druhej den! :-D

10 T(h)om T(h)om | Web | 3. května 2012 v 10:11

[9]: Ona ta vánočka byla opravdu malá, takže její půlka byla jako nic a na kole jsem ty kalotie stejně brzo spálil. Počasí v sobotu skutečně vyšlo, ale dnes už se zatahuje a slůyším bouřku. Díky za koment :-)

11 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 5. května 2012 v 16:30

[10]: Tady to bouřkuje každou chvíli a postupně se ochlazuje... :-| Ale ta zelená - ta je po těch deštích přímo řvoucí! O_O Už to chtělo vodu...ale já chci zpátky sluníčko... :-|

12 Jeník Jeník | 6. května 2012 v 6:35

jenom dotaz - ta vrcholová kniha byla v nějakém pouzdře,nebo jen tak v igelitu pod kamenem - myšleno jestli je uložena v nějaké schránce.Za odpověď děkuji.

13 T(h)om T(h)om | Web | 6. května 2012 v 9:40

[12]: Kniha je v kovové schránce upevněné na stromě. Fotku schránky, tuším, najdete na rajčeti.

14 T(h)om T(h)om | Web | 6. května 2012 v 20:41

[11]: tady se sice taky ochladilo, ale bouřka nikde. Zdá se, že bouří všude okolo a u nás nic. Přitom by se pořádný déšť už opravdu hodil :-)

15 Marta Kaniová Marta Kaniová | E-mail | 2. května 2013 v 20:47

Milý turisto,včera 1.5.2013 jsem byla na Mrtvém muži, ty si byl špatně, cedulka je jinde než skutečný Mrtvý muž a z něj je opravdu super výhled, je tam i chatka. Kdyby si chtěl poradit dej vědět, fotky jsem dala na facebook na jméně Marta Kaniová :-)

16 T(h)om T(h)om | Web | 4. května 2013 v 5:10

[15]: Milá turistko, když jsem pátral na internetu, také jsem našel nějakou zmínku o výhledu a chatě. Bohužel jsem to musel minout (aneb rozcestník kecá). Rád se tedy nechám poučit :-) Jen přes facebook to asi nepůkde, protože FB nepoužívám a důsledně se tomu bráním :-)

17 Marta Kaniová Marta Kaniová | E-mail | 4. května 2013 v 10:58

Dobré odpoledne, poslala jsem popis a fotky na email, tak snad Vám to dorazí. :-)

18 T(h)om T(h)om | Web | 6. května 2013 v 10:30

[17]: To je od vás hezké, ale zatím nic nedorazilo :-| Na jakou adresu jste to posílala?

19 Marta Kaniová Marta Kaniová | E-mail | 7. května 2013 v 8:44

Moc se omlouvám asi se v tom úplně nevyznám pokud se zprávy přeposílaji z Blogu. Poslala jsem to zpět na Blog, tedy blog-noreply@blog.cz. Tak to je asi špatně že? ;-) Napíšete mi tedy prosím kam mám mail poslat? :-)

20 T(h)om T(h)om | Web | 8. května 2013 v 10:04

[19]: Tak to bude ono. To nonreply (ang. neodpovídat) mluví za vše :-D Správná adresa je thom.kel@seznam.cz a tak tedy ještě jednou a předem díky :-)

21 Marta Kaniová Marta Kaniová | 8. května 2013 v 20:30

Hm, tak to jsem si opravdu nevšimla, tak posílám znovu

Komentáře jsou uzavřeny.