"Jezera" Litovelského Pomoraví a večerní Mohelnice

3. prosince 2012 v 21:33 | T(h)om |  Města a místa
Máte-li děti, plyne vám z toho několik radostí. Velká radost je třeba to, když dítě začne žvatlat, batolit se nebo sedět. Ještě větší radost však zažijete, vezme-li si vaše potomstvo na víkend babička a vy máte chvíli klid na jiné věci. To není nic špatného, co by dokazovalo jaký jsem krkavčí otec, to je prostě fakt (svoje prcky mám opravdu rád). Tentokrát jsme drobotinu babičce předali na víkendové opatrování v sobotu odpoledne, a kolem půl třetí dorazili domů s tím, že nabytého volna využijeme kulturně návštěvou jezera Poděbrady. Tedy moje drahá polovička to tak naplánovala a i přes mé protesty, že než tam dojedeme bude tma, nepovolila. A tak jsme vyrazili. Po cca 14 kilometrech za Zábřehem jsme se konečně shodli, že to nemá smysl a cíl změnili za bližší jezero Moravičanské.
Moravičanské jezero patří, stejně jako zbylá tři jezera dodatečně navštívená nazítří, mezi vodní plochy umělé, vytvořené těžbou (bagrováním) písku. Proto ty uvozovky v názvu článku. Ačkoliv industriální způsob vzniku může duši romantika poněkud zakalit, má to i výhody. Voda se do nich totiž dostala průsakem spodních vod přes písečné podloží, čímž se vlastně přefiltrovala, a tak nás překvapuje téměř křišťálovou čistotou. Po ukončené těžby se místo ponechá volně napospas přírodě a časem už ani nepoznáte, že jde vlastně o bývalý lom. Skvělým příkladem může být Chomoutovské jezero, které nejenže skýtá nespočet malebných zákoutí, ale usídlily se zde i vzácné ptačí druhy, takže oblast je nyní chráněným územím.
Jak už padlo, výlet to byl dvoudílný. V sobotu odpoledne (možná spíš večer) jsme dojeli k Moravičanskému jezeru a stavili se na gáblík v Mohelnici. O nedělním dopoledni naopak následovalo jezero Poděbrady, Chomoutovské jezero a pískovna Náklo. Všechny leží v CHKO Litovelské Pomoraví. V článku tedy uvidíte především vodu. Obyvatele Třeboňska tím zřejmě neoslním, ovšem třeba u nás pod jesenickými svahy je o vodlí plochy nouze, takže to bereme jako určitou exotiku a místní ji ocení více. Ještě poznamenám, že především nedělní fotky si kvůli pošmournému počasí prošly drastičtějšími úpravami v PC než obvykle. Hlavně co se týče barev. Jinak by totiž byly spíše šedé, což by bylo o ničem.


Cesta k Moravičanskému jezeru (mapa) - místní mu neřeknou jinak než "bagr", vedla přes Mohelnici do Moravičan a pak odbočkou na nenápadnou silničku doleva. Po necelém kilometru jsme zaparkovali na plácku u cesty a vyrazili na průzkum. Jak můžete vidět z fotek, světla už opravdu moc nezbývalo, takže to byl průzlum velmi rychlý. Během něho jsme zjistili, že většinu břehu zabírají oplocené pozemky a dostat se k vodě není tak snadné, jak se zdálo. Koupánímilovní návštěvníci totiž využívají druhou stranu, přístupnou od Stavenice. Podařilo se nám najít celkem dvě místečka k rychlému pořízení aspoň několika výcvaků. V té zimě stejně nebyla nálada to prodlužovat.


Tolik od Moravičanského jezera.

V rámci hledání restaurace pro utišení dotírajícího hladu jsme v blízkých Lošticích neuspěli, takže nezbylo než se vrátit zase do Mohelnice. Nebylo to úplně špatné, protože Mohelnici ještě s nočním osvětlením focenou nemám. Navíc v restauraci na tamním náměstí jsem si výtečně pošmákl na smažené kapse se šunkou a tvarůžky. Mňam!
Na prvním mohelnickém obrázku vidíte ulici vedoucí od autobusového nádraží k nedávno opravenému náměstí.

Tedy sem.

Sympatické je na Mohelnici to, že zde mám vlastní kostel. Věž kostela Sv.Tomáše tvoří dominantu města už z daleka.

Domy u kostela jsem fotil spíš jako pokus, ale nakonec jakštakš vyšly. Ale na pohlednici by to nebylo.

ZDE SI PŘEDSTAVTE PŘÍJEZD DOMŮ, SPRCHU,
SPINKÁNÍ, RANNÍ VSTÁVÁNÍ A OPĚT VÝJEZD NA
HANOU KE ZBÝVAJÍCÍM JEZERŮM.

Jezero Poděbrady (mapa) najdeme nedaleko severozápadního cípu Olomouce a dojet se k němu dá relativně pohodlně autem. V létě funguje také jako koupaliště, takže zde najdeme nejen místro pro parkování, ale i lavičky či budovu sloužící během sezóny jako bufet. Teď v prosinci ovšem bufet nefugoval a ve vodě se také nikdo ani neopovážil vyráchat. Atmosféra zde byla spíše taková jako počasí. Ale i to má něco do sebe.

Bufet.

Sněhovým popraškem pokrytá pláž.

Přes teploty kolem nuly a zataženou oblohu nebylo někomu líto vyletět si na tomto minivrtulníčku.

Cesta kolem jezera.

Uprostřed hladiny se nachází poměrně velký ostrov. Dojít na něj se dá celkem snadno po betonovém mostku.

Při troše snahy se tu dají najít i v takovém nečase zajímavé kompozice.


Cesta kolem jezera slouží bez ohledu na roční období pěším i cyklistům.

Pod jedním ze stromů na břehu najdeme takovýto památník věnovaný koni, který si tady v důsledku nezodpovědného zacházení ze strany mladé jezdkyně uhnal zápal plic a zemřel. Podle svíček a květin je znát, že vzpomínka na tragédii je stále živá.

Dokonce i na břehu to tady působí jaksi nevesele. Vrátíme se tedy raději k autu a pojedeme dál.

Chomoutovské jezero (mapa) je ze všech navštívených rozhodně nejkrásnější a nejzajímavější. Ostatně už jste tu o něm mohli číst na jaře v tomto článku. Tentokrát bohužel nebyl čas ani vhodné podmínky pro delší pobyt a zevrubnější dokumentaci, ale stejně tam bylo nádherně.

Než jsem si tuto fotografii doma prohlédl ve zvětšení 1:1 myslel jsem, že jde o hejno labutí. Ve skutečnosti to jsou nádherné bílé volavky, jejichž další skupinu jsem zahlédl na ostrově v jezeře. Navíc na tom klacku, co trčí z vody nalevo od volavek, sedí ledňáček. Bohužel kvalita vyfoceného ledňáčka je nepublikovatelná, ale vážně tam je. Kdyby byl čas tu strávit třeba jeden celý den, člověk by určitě nasbíral spoustu krásných snímků.

Strakapoud zobající do stromu na břehu Chomoutovského jezera.

Opět se přesuneme o pár kilometrů severněji a jsme u pískovny poblíž obce Náklo. Stále zde probíhá těžba, takže pohoda jako u předchozích jezer zde chybí.

Pohled na těžební techniku přes clonu sněhové přeháňky.

Cesta a zároveň i parkoviště na břehu pískovny.

A poslední foto od Nákla.

Na oběd jsme se ještě stavili v Úsově, ale to už s jezery nijak nesouvisí.

Na delší dobu je to opět všechno. Omlouvám se za strohost i za to, že dostatečně pružně neodpovídám na komenty a nekomentuji vaše příspěvky. Tu a tam sice nakouknu, ale většinou nemám sílu něco připisovat. Přesto vše po očku sleduji a nekecám:) Díky za pochopení i návštěvu.

Více fotek zde:
 


Komentáře

1 JiHei - Fotografie JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 3. prosince 2012 v 22:47

Pěkné fotky...Ty vodní se mi líbí nejvíc..Ta první je nádherná... :-)

2 Mirkaw Mirkaw | 4. prosince 2012 v 10:13

Opět pěkné fotky, těžko vybírat ty nejlepší

3 Lafi Lafi | Web | 4. prosince 2012 v 18:21

Zajímavý výlet, voda úplně láká ke koupeli :-) Neveselý břeh má dobrou perspektivu. Možná bych zvýšil kontrast, upravil barevnost a pozadí víc do mlhava. Ale líbí se mi.

4 T(h)om T(h)om | Web | 4. prosince 2012 v 20:44

[1]: Děkuji - zvlášť proto, že vodních je většina :-D

[2]: Zkuste ty nejhorší, něco vybereme. Děkuji :-D

[3]: Tak já bych do té vody nestrčil ani prst! :-D S tím kontarstem u zmíněné fotky je to ošemetné. Ale kdybys viděl originál, považoval bys už tohle za extrémně kontrastní :-D Dík

5 acijka acijka | Web | 6. prosince 2012 v 10:05

I přes nepřízeň počasí jsi vykouzlil pěkné záběry. Za trochu úprav v programu se neomlouvej, vím, že se to leckde propírá, ale co už- máme moderní vymoženosti a škoda jich nevyužít.
Máte s Věrkou super zázemí v babičce, když si vezme obě děti na víkend! To je paráda, tohle my neznáme. Aspoň si můžete oddechnout od každodenních starostí a přijít na jiné myšlenky. Samozřejmě, že na tom není nic špatného! Žít pro rodinu je sice pěkné, ale člověk musí žít i jinak, aby nezcvoknul. :-P
K pomníčku koně Absenta na Poděbradském jezeře: mladá holka ponořila uhnaného koně do ledové vody a mu selhalo srdce před zraky spousty lidí, kteří se tam koupali. Přímo na tom místě na břehu zemřel. Majitelka se dodnes nevzpamatovala, nosí mu tam květiny... :-(
Na Chomoutovské jezero se chystám, jen co pomine pracovní šílenství, přece jen to mám blízko. Pevně doufám, že budu mít štěstí na volavky, protože mě se ty potvory vyhýbají. Když už nějakou zahlédnu, vždy by to chtělo aspoň 800 objektiv... :-)

6 Shariony Shariony | Web | 6. prosince 2012 v 23:06

Fotky se spadlými stromy jsou bezvadné, dodávají tomu atmosféru. Snad se podaří vyfotit ledňáčka někdy příště, ale i strakapoud je perfektní úlovek :-)

7 T(h)om T(h)om | Web | 9. prosince 2012 v 10:20

[5]: No jo, občas je potřeba si od těch prcků maličko oddechnout :-) Kdybych to měl blíž, jezdím na Chomoutom skoro pořád. A souhlasím, že by se tam vyplatil pořádný objektiv. jenže kde ho vzít a nekrást, že? 8-O

[6]: Děkuji, děkuji, děkuji, i když "bezvadné" je trochu přehnaný výraz :-)

8 JiHei - Fotografie JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 10. prosince 2012 v 11:49

A máme nasněženo 8-) Máš pro prcky nějaké dvojsáňky? 8-) Venku to vypadá nádherně, ale maminy s kočárkama strašně moc lituju...tedy alespoň tady u nás vypadají chodníky strašně a tlačit v tom kočárek je skoro nemožné... :-|

9 T(h)om T(h)om | Web | 10. prosince 2012 v 19:49

[8]: Na sáňky jsou ještě moc malí prcci :-)

10 Hanka Hanka | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 22:20

Moc se mi líbí úvod, Tome, je náramně vtipný. :-)
Dočasné svobody jste využili skvěle. Výlet byl podle fotek úžasný. Hrozně se mi líbí jezerní snímky, zvlášť ty s padlými stromy. Pěkná je i Mohelnice. Prostě parádní reportáž! :-)

11 T(h)om T(h)om | Web | 14. prosince 2012 v 16:22

[10]: Vtipný? To asi myslíš tu poznámku o drobotině u babičky, což je spíš pravda než legrace, ale stejně díky :-D Jezera byla fajn, i když na jaře to bude nejspíš ještě o kus zajímavější. Nu což, to můžeme prověřit zhruba za tři až čtyři měsíce :-) Moc díky

12 neznamaxy neznamaxy | E-mail | 5. ledna 2013 v 17:08

Tak to je paráda, srdce se až zastaví

13 Lumík Lumík | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 14:57

V Mohelnici jsem několik let žil a hodně toho tam zažil. Tento článek vyvoval vzpomínky a chuť tam zase nahlédnout. Díky

14 T(h)om T(h)om | Web | 6. ledna 2013 v 17:44

[12]: To doufám ne, nechtěl bych tě mít na svědomí ???  :-D

[13]: Rádo se stalo :-)

Komentáře jsou uzavřeny.