Procházka z Bartoňova na Háj

27. ledna 2013 v 17:21 | T(h)om |  Túry a procházky
První článek tohoto roku (když nepočítám rekapitulaci loňska) vládám poněkud pozdě. Asi tušíte proč. Tedy aspoň vy, kdož sem na blog chodíte častěji. Ano, je to především kvůli práci a dvojnásobným rodičovským povinnostem. V sobotu se konečně naskytla alespoň krátká šance se vyvenčit. Přes jistou nelibost mojí drahé polovičky jsem příležitost nehodlal nechat ladem. Kdesi ve mě se hlasitě ozvaly v genech ukryté reflexy člena prvotně pospolné společnosti a hnaly mě ven z jeskyně do divočiny za praturem a stády mamutů. Obrazně, to dá rozum. K dispozici jsem měl asi čtyři hodiny, ale kvůli rezervě to bylo třeba ještě trochu zredukovat. Jistě chápete, že to není mnoho a plánování se tak omezilo na nejbližší okolí města. Neboť nejbližší okolí už v minulosti proběhlo docela zevrubnou dokumentací, nezbývalo než si opět zopakovat již známá místa. Tak známá, že už je bude znát hodně pravidelnějších čtenářů (na tomto odkaze najdete mapu). Ale o to vlastně tentokrát nejde. Objevitelské choutky prostě musely ustoupit pouhé radosti z pobytu venku. Ostatně teď budou ustupovat čím dál častěji.
Proti předešlým článkům bude mít tento odlišnou strukturu. Vždycky jsem začal kecy o nedostatku času, pak nastínil trasu a následovaly chronologicky seřazené fotky s krátkými komentáři. Zde sice opět začínáme kecy o nedostatku času a jeho vlivu na trasu, ale protože tohle píšu na tabletu (ano, už jsem tomu taky propadl), bude jednodušší všechno shrnout pouze textově a fotky (nově v maličko větším formátu než dosud) si nechat až na úplný závěr. Má to mimo jiné i tu výhodu, že koho text nezajímá, ten prostě přeskočí celou tu část, která obsahuje písmenka až na obrázky a nebude rušen mými překlepy nebo výžblechty. A aby byla ještě nějaká změna navíc, jen tak změna pro změnu, pokusím se o report v přítomném čase. Stejně mi už kdysi kdosi vyčítal, že ten minulý čas je opruz.



S jazykem na bundě dobíhám akorát na čas na vlakové nádraží a u přepážky loudím z prodavačky jízdenku do Rudy nad Moravou. Překvapuje mě cena lístku. Třicet kaček za takový kousek mě, synu spořivých rodičů, přijde poněkud přemrštěná částka. Beze slova protestu ovšem vytahuji z peněženky požadovaný obnos. Zbytečná diskuze o poměru cena vs. kvalita služeb Českých drah s nevinnou prodavačkou mi nestojí za to, abych si nechal ujet vlak. K perónu dojíždí motoráček od Olomouce a o pár minut později už se mnou na palubě supí k Hanušovicím. Kupodivu odjíždí přesně v 9:15 podle jízdního řádu, přestože cedule v nádražní hale strašila pětiminutovým zpožděním. Na začátek dobré znamení. Co už tak dobré není, to je počasí. Dozvuky smogem poznamenaného období ještě neutichly. Všechno okolo se buď trochu nebo úplně schovává za nevzhlednou šedivou clonou a já se musím každou chvíli nutit k optimismu. Přes veškerou šeď to celkem jde. Na poslední chvíli měním plán a z vlaku vyskakuji o zastávku dříve, tedy v Bartoňově. Původně jsem to chtěl vzít po jedné z předloňských tras - jen obráceně, ale proč se pořád opakovat?
Bartoňov je jedna z těch dědin, která turisty moc neláká. Není tu žádná pamětihodnost, významný kostel, přírodní zajímavost, dokonce ani turistická značka. Silnice přes dědinu vede jen do Radomilova kde končí a dál už se mění v cestu polní, případně lesní. Rozhlížím se kolem a chvíli uvažuji, jestli to byl dobrý krok. Smog kazí dobrý dojem z volné soboty i tady. Nenechávám se odradit a mířím od zastávky k prvním domům. U jednoho z prvních mě pobavil rozcestník se šipkami k Radomilovu, Hrabenovu, Rudě n.M., Moskvě, Varšavě a Berlínu. Místní mají aspoň smysl pro humor.
Ticho v liduprázdných uličkách ruší jen tradiční vesnická kakofonie psího štěkání. Slyším ji už možná posté, ale furt mě sere. Stoupám mezi domky a zjišťuji, že tu stojí obydlí všeho druhu. Stará stavení ve stavu před zřícením i po rekonstrukci. Novostavby i slepence nového se starým.
Do Radomilova přicházím dřív než jsem čekal. Stoupání mě pěkně zahřálo. Doma jsem se nechal znervóznět předpověďmi extrémních mrazů, zavlékl se jak na expedici do Antarktidy a přitom taková zima zase není. Hlavně po tom stoupání. S nastoupanými metry nadmořské výšky, i když jich není závratně mnoho, se celkem dramaticky změnilo i počasí. A to k lepšímu. Smog a nečistoty zůstaly dole a okolo mě teď svítí sluníčko a nad hlavou mám místo šedivé duchny modrou oblohu. Hurá!
U radomilovské kaple to beru značenou zkratkou ke statku a pak už notoricky známou cestou nad Hrabenov. Sníh křupe pod botami a kdesi na západ v mlze se tyčí Jeřábská vrchovina. Přímo přede mnou pak Háj s rozhlednou, která ovšem stojí na opačné straně kopce a není odtud vidět. Pomalu mířím ke Zlatníku a zvolna vychládám po předchozí etapě. U kříže na Zlatníku si všímám námrazy na keřích i trávě. Když zafouká vítr, asi je lépe tu nebýt. Na jihovýchodě se stále zvedá smogová stěna.
Pokračuji po zelené přes hrabenovské louky k lesnímu kostelíku. Ve sněhu se roztéká stopa po běžkách, které tu projely nejspíš už před několika dny. Pramen u kapličky vedle kostelíka neteče. I kdyby tekl, zamrzl by. Teplota je zcela jistě pár stupňů pod nulou, třebaže to není vyloženě Sibiř.
Slunečné počasí a mírná časová rezerva mě láká vystoupat na rozhlednu. Když už nic, bude to taková náhrada za silvestrovský výstup, který jsem letos kvůli práci nestihl. Během zimy se mi však ještě nepovedlo vidět rozhlednu otevřenou, což mi lehce nabourává odhodlání. Přesto nakonec kousek za kostelem odbočuji z lesní silničky a skoro po čtyřech se začínám škrábat do prudkého svahu.
Opět mám pocit, že se výrazně oteplilo a rozepínám bundu i mikinu a rozvazuji si šálu na krku. Od kostelíku k rozhledně je to asi 1,5km, ale člověku to přijde minimálně jako dvojnásobek. Kdysi se chodilo až nahoru celou cestu mezi stromy, ale nyní přibylo pasek. Když konečně stojím u věže v 631m.n.m., mám chuť padnout hubou do sněhu. Dveře dovnitř jsou sice zavřené, ale mříž otevřená. Vypadá to slibně. A opravdu. Zvoním na zvonek a otevírá mi postarší pár z KČT.
"Skoro jsme neotevřeli, byl zamrzlý zámek", hlásí paní. Kupuji vstupenku a jablečný džus na doplnění sil a vydávám se po schodech na vyhlídkovou plošinu. Z nějakého důvodu mi to dělá menší potíže než jindy. Mimo mě tu nikdo není. Okna sice pokrývá námraza, ale na pokladně mi půjčili kliku na otevření oken tak to nebude problém. Výhled, jak se dalo očekávat, kazí smog. Nejhorší situace je na východě a na jihu, směrem k Zábřehu. Tím směrem není vidět prakticky nic. Až uvidíte fotky uvědomte si, že jsem je potýral v počítači, aby na nich bylo něco vidět. Nejbližší kopce jsou sice vidět i bez kompjútru, ale je to slabota. Ještě nejpřijatelnější situace panuje na západě. Asi po čtvrt hodině se vracím dolů vrátit kliku do pokladny a sebe domů. Zdržuji se jen krátkým zápisem do vrcholové knihy.
Nemá cenu experimentovat, jdu sešupem k sedlu u Červeného kříže a pak po žluté do Šumperka. Užívám si poslední minuty na vzduchu. Když se zadaří, snad se aspoň za měsíc zase někam dostanu a poreferuju o tom.

A teď už ty avizované fotky:

Vlaková zastávka v Bartoňově. Ještě pamatuji doby, kdy to zde žilo. Dnes je to zastávka na znamení a lístky koupíte nikoliv u pokladny, ale ve vlaku u průvodčího.

Jedny z prvních chalup v dědině.

Rozcestník:)

Hasičská zbrojnice, toho času volební místnost (prezidentská volba 2013).

Horní konec Bartoňova.

Radomilov

Cesta z Radomilova na Zlatník.

Výhled od Zlatníku k Jeřábské vrchovině (dole na snímku Hostice).

Zlatník

Námraza na větvích keřů.

Stínový T(h)om na rozcestí nad Hrabenovem.

Výhled k Hrabenovu.

Lesní kostelík Boží Tělo.

Výhled mezi stromy při cestě po zelené značce na Háj.

Rozhledna na Háji.

Severní pohled z rozhledny (všiměte si, jak obloha směrem v východu šedne).
Výhled na Šumperk. Názorná ukázka míry úprav fotografií. Ta šedší je samozřejmě neupravený originál.

Dvatet vteřin nekvalitního videa s výhledem k severu a na východ.

Červený kříž na Sedle u Červeného kříže.

Stromy u poldru na okraji Šumperka.

Bludovská ulice v Šumperku. Zpátky v civilizaci.

Použitá technika: Fotoaparát Nikon D90, objektiv Nikkor 18-105 mm f3,5-5,6 VR

DÍKY ZA POZORNOST


Ještě jedna zajímavůstka na závěr: Etapu od Bartoňova až nad Hrabenov je možno virtuálně projet či projít pomocí služby Google Street View. Rozdílem je však nasnímkování v letním období.
 


Komentáře

1 eM. eM. | 27. ledna 2013 v 22:12

Ále pěkný :-) a pěkně napsaný. Vloni jsem byla též, opačně a na kole(rozhlednu jsem však pochopitelně vynechala :-D). Vidím však, že jsem se nejspíš o tom ani nerozepsala, hm...však ale si to už nepamatuju :-D

2 Mirkaw Mirkaw | 28. ledna 2013 v 10:24

Krásné fotky a perfektní komentář z cesty.Podobnou trasu ke Kostelíčku a zpět jsme šli na silvestra, ale tak náherné fotky s námrazou nemám, námraza se nekonala.Už teď se těším na další Váš výšlap.

3 T(h)om T(h)om | Web | 28. ledna 2013 v 20:52

[1]: No díky, ty Holomóčačko :-D Vidíš to, na kole jsem tam ještě nebyl. Chtělo by to spíš horáka než moji kostitřasku... Kudy jsi to brala? V Hrabenově nahoru ke kříži?

[2]: Děkuji :-) Na Silvestra jsem byl v práci, tak jsem si to musel vynahradit. Díky za  návštěvu a komentář :-)

4 eM. eM. | 28. ledna 2013 v 22:52

[3]: Noo...v první zatáčce nad špk do lesa>potom kolem lomu na sedýlko, ze sedýlka na kostelík > Zlatník > Bartoňov > Bohutín > Bludoveček. :-D Asi o tom něco napíšu :-D

5 T(h)om T(h)om | Web | 29. ledna 2013 v 4:58

[4]: Hmmmmm, to je celkem rozvláčná a skoro bych řekl drsná trasa.
Napiš, tohle může být zajímavé počteníčko :-D

6 acijka acijka | Web | 29. ledna 2013 v 8:40

Tak ses přece vyvenčil... :-)
Sluníčko závidím, tady v okolí se už měsíc neukázalo. Nevykouklo ani v neděli u Plzně na fotosemináři fríských koní na sněhu. Potvora! ;-)
Měnící se fotka "před" a "po" úpravě je fakt dobrá. Jak jsi to udělal, aby se měnila? O_O

7 neznamaxy neznamaxy | E-mail | 29. ledna 2013 v 18:05

Jednoduché hodnocení- prostě "KDO UMI, TEN UMÍ" 8-)

8 Jeník Jeník | 29. ledna 2013 v 18:39

Hezké,jako vždy. Ta opuštěná nádraží mi také vadí.

"Hrabenovský" kostelíček patří kompletně do Bludova (katastrálně,majetkově i církevně).Je to sice divné,ale je to tak a "Bludováci " to vždy dokáží připomenout,když je o tom(o něm)řeč.

Jsem překvapen,že na té rozhledně je nějaká obsluha.Ale asi je to jen dobře.

9 Babeta Babeta | E-mail | Web | 29. ledna 2013 v 20:10

Potěšila jsem se. Díky.

10 Frodo Frodo | E-mail | Web | 29. ledna 2013 v 20:38

Úplně cítím, jaký jsi měl absťák vypadnout ven a pak si to podruhé a znovu zažít tímto zápisem a fotografiemi tady. Ó jak ti rozumím :-D
Drž se! Tom

11 T(h)om T(h)om | Web | 30. ledna 2013 v 15:17

[6]: Ono to slunko se i u nás ukázalo dost neochotně a jen nad hladinou nečistot ve vzduchu. Ale procházka to byla příjemná, hlavně po té pauze :-)

[7]: DÍKY :-)

[8]: Ano, já také vím, že kostelík patří pod Bludov a nijak to nezpochybňuji. Fakt ale je, že stojí blíž Hrabenovu a lépe se podle něj orientuje.

[9]: Já děkuji :-)

[10]: Absťák to byl příšerný. Sice jsem neměl čas být venku dlouho a dojít daleko, ale za daných okolností bylo i tohle jako živá voda. Díky a zdravím :-)

12 Jeník Jeník | 31. ledna 2013 v 8:51

Nedá mi to a ještě něco přidám.

Dovedete si představit,že každý den okolo toho červeného kříže v sedle pod Senovou(Hájem) chodilo každý den do Šumperka do práce více jak polovina Hrabenova. Ráno tam a odpoledne zase zpět. A to většinou za tmy.Uznává,že tehdejší krajina vypadal trochu jinak a protože tudy chodilo hodně lidí,tak tu bylo pořád živo.Asi tak nějak jako po cestě přes Bludoveček chodil tam a zpět skoro celý Bludov. Potkali se obyčejně,nebo se rozešli obyčejně právě na té ulici,co jste vyfotil jako poslední fotku v této fotoreportáži(na Bludovské ulici).Ten záběr co jste udělal by v minulosti znamenal záběr na cihelnu a její hliník(těžba jílu).

O tom,že takto lidé zde chodili za první republiky,ale i v padesátých letech vím od několika pamětníků,kteří již nejsou mezi náma. Tu cihelnu si ještě pamatuji v chodu - ale to jsem sám byl mladý chlapec - opět konec padesátých let minulého století.

13 JiHei - Fotografie JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 3. února 2013 v 19:26

Pobavil mě rozcestník.. :-) A fotky zasněžené krajiny jsou moc pěkné.. :-) Celkově ses myslím dost kvalitně vyvenčil - což je dobře! :-)  ;-)

14 T(h)om T(h)om | E-mail | Web | 10. února 2013 v 16:38

[13]: Díky, vyvenčení už bylo víc než potřeba :-)

Komentáře jsou uzavřeny.