Bukovice a Pekařov

30. srpna 2013 v 13:22 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - RAPOTÍN - VELKÉ LOSINY - BUKOVICE - PEKAŘOV - VELKÉ LOSINY - RAPOTÍN - VIKÝŘOVICE - ŠUMPERK


Pohodová a nijak extrémně dlouhá trasa projetá ve čtvrtek během odpoledne. Když si prohlédnete mapu zjistíte, že na pohled vypadá všechno až příliš výborně. I tady se ovšem najdou komplikace, třebaže nejsou nepřekonatelné.
Pro někoho může být komplikací kopec. Je to pořádný kopec. Něco jako přerod stoupající rovinky v tento kopec najdeme pár metrů za kostelem ve Velkých Losinách. V podstatě jedeme na tentýž kopec (slibuji, že teď chvíli slovo "kopec" nepoužiju..... kopec! kopec! kopec!), na kterém stojí turistický cíl Tři kameny, jen nedojedeme až úplně nahoru. Kdo by dojet chtěl, samozřejmě může. Trasa se časem napojí na stejnou cestu ke Třem kamenům, kterou jsem tu popisoval před měsícem.
Další komplikaci představuje terén. Projetá trasa je z většiny na mapách značena jako cyklostezka. Uvědomte si ale, že je vhodná spíše pro horská kola. Já jsem to sice na trekovém zvládnul taky, ale místy jsem se modlil za to, abych měl něco pevnějšího. Platí to především v úseku mezi Bukovicemi a Pekařovem, a dále ještě na část cesty z Pekařova k Velkým Losinám.
Poslední dobou jsem tady reporty z cyklovýletů vedl roztáhnutými texty, takže tentokrát to vezmu zase pro změnu stručněji, konkrétně formou popisků pod fotkami (Panasonic Lumix FZ50). Ono toho totiž není zase tolik. Věřím, že mnozí to uvítají s úlevou.


První etapa klasika, tedy po cyklostezce přes Rapotín směrem na Velké Losiny. Rapotínský splav na této stezce není, to jsem si udělal jen takové malé zpestření a odbočku.

V Losinách to beru zámeckým parkem a za zámkem zase po cyklostezce.

Odbočku dělám zase kousek za lázněmi, kde se mi nechce jet tradiční cestou a tak volím jednu z postranních uliček.

Vůbec jsem netušil, že Velké Losiny se táhnou podél potoku Losinky ještě daleko za kostelem. A je tam nádherně. Všechno spravené, udržované a také mnoho novostaveb. Není divu, bydlení zde musí být výborné.

Původně jsem myslel, že V.Losiny končí a Bukovice začínají pár metrů za velkolosinským kostelem. Proto je mi překvapením, že ceduli začátku Bukovic nalézám až o zhruba dva kilometry dále.

Začátek Bukovic vypadá nějak takto. Budova vpravo je hostinec Pod rychtou.

O něco výše najíždím na zjevně nedávno opravenou silnici. Jede se po ní naprosto skvěle, i když ten kopec to nijak nezmenší.

Na bukovických stráních si všímám i jakýchsi amatérsky zbudovaných vleků. Styl "co dům dal" se nezapře, ale dokazuje vynalézavost místních obyvatel.

Horní část dědiny tvoří především chatová osada, kde převládají malé dvoupatrové chaty s vysokou střechou. Nemůžu uvěřit, že jsem tu ještě nebyl. Je tady krásně.

Na samém konci Bukovic končí veškerá idyla. Jak co do krásných chatiček, tak co do nové silnice. Zabočuji doleva a na velmi prudkém svahu se potýkám s rozbitým asfaltem a štěrkem ve výtlucích.

Úsek od rozcestníku "Bukovice / Horní okraj" k rozcestí "Pod Jelení skalkou" je ještě horší. Prudké stoupání, široké strouhy přes cestu a především kamení, kamení a kamení. Těch asi 400 metrů jsem musel zvládnout pěšky.

Pokračuji stále do kopce, i když mírnějšího. Chvíli lesem a později podél mýtiny. Zde už jedu po udusaném štěrku, což je proti těm šutrům předtím naprostá pohoda.

Z mýtiny se nabízí krásný výhled na Jeseníky. V jedné části hřebenu můžeme najít i tento neobvyklý pohled. Věž na Pradědu je od větrných elektráren na Medvědí hoře docela daleko, ale odtud vypadají jakoby stály vedle sebe.

Ještě chvilku do kopce a pak konečně sjezd. Tu po štěrku, tam po kamení a onde po bahně. Zvonění odletujících šutrů narážejících do různých částí kola umí vylekat. Asi aby to měli cyklisté akčnější. Ale stejně - člověk si to musí umět užít.

Rozcestí Pekařovská cesta. Právě zde se můžeme rozhodnout, zda to vyšlápneme až na Tři kameny. Já tam byl nedávno, takže pokračuji k Pekařovu, což má proti směru ke Třem kamenům jednu ohromnou výhodu: Je to pořád dolů z kopce:)

Vyjíždím z lesa a obratem frčím kolem prvních stavení na Studenci. V podstatě poprvé tímto směrem, dosud to bylo vždy vzhůru. Stejně jako před měsícem mě zde vítá úchvatný výhled na hory.

Dělám si fotopauzu a "objevuji" kříž v křoví. Ze silnice nebyl vůbec vidět. Jak jsem si všiml, vede odtud zelená turistická značka do Losin a moc mě láká ji dát na kole. Bohužel s tím svým strojem si nejsem jist úspěchem a tak si slibuji, že jednou, až (jestli) si pořídím "horáka", musím se sem vrátit.

Nejjednodušší a nejpohodlnější způsob jak dojet z Pekařova do Velkých Losin je sfrčet dolů přes Žárovou, protože tam je to pořád po krásné silnici. Tam to už ale znám příliš dobře a proto volím druhou možnost, a sice odbočku vlevo na cyklotrasu č.6196.

Ta mimo jiné vede kolem pekařovské kaple, takže dostávám kulturnosti a dělám si zde zastávku.

Mezi pomníky na přilehlém hřbitůvku najdeme mimo jiné hroby rodiny Kolbových, majitelů zdejšího proslulého podniku na výrobu varhan a flašinetů. Tahle varhanářsky-flašinetášská tradice se každoročně promítá i do pekařovských poutí, které se konají vždy uprostřed srpna.

Ovšem pozor. Kdo by si myslel, že Pekařov je jen zapadlá horská prdel s jedním spraveným kostelíkem, ten bude zaskočen informací o tamním výzkumném ústavu. Jde o ústav včelařský a jsou tu pokusné včelíny. Jasně že to nevypadá jako někde v Sillicon Valley. Jeden malý domek a zahrádka plná malých úlů o velikosti krabice od bot. No ale ústav to je, aspoň tak se to píše na ceduli u dveří:)

Až k této samostatně stojící chalupě asi kilometr pod Pekařovem, uváděný název zní Na Fridrichu, je cesta dobrá, asfaltová. Dále už ale vede jen štěrk a bláto. Šel jsem tudy pěšky asi před třemi lety, takže mnohé záludnosti terénu jsem za tu dobu už zapomněl. Teď je zase objevuji.

Jede se mezi lesem a loukami, takže milovníci přírody si přijdou na své. Co si ještě vybavuji, to je vlhká vůně rostlin kolem Račího potoka. První větší známkou civilizace je o dva kilometry dále zahrádkářská kolonie po levé straně. V podstatě jde o spodní část Žárové.

Než se cyklostezka napojí na silnici z Žárové do V.Losin, vede ještě kolem ohrady s krávami. Jedna z nich, bylo to spíš nějaké starší tele, se dostala mimo hrazení a zmateně pobíhala okolo. Doufám že se jí nic nestalo, protože když jsem ji viděl naposled, mašírovala si to po silnici nahoru na Žárovou.

Na poslední fotce jsou už zase Velké Losiny, pro změnu s kulisou Jeseníků. Až na srážku kombajnu a starého favorita u rozcestí k Ludvíkovu jsem již nenarazil na nic neobvyklého a hodného popisu. Domů jsem dojel stejně jako jsem odtamtud odjížděl.

Dnes jsem to vzal hodně ve zkratce, ale snad to bylo i ku prospěchu věci. Někdy příště se možná zase rozkecám. Teď už zbývá dodat jen čtyři věci: 1) výškový profil trasy, 2) statistiky a 3) odkaz na rajče a 3) poděkování za návštěvu. Tak tedy:


Skutečný čas: 2:58 (15:04 - 18:02)
Čistý čas: 2:22
Ujetá vzdálenost: 40,66 km
Průměrná rychlost: 17 km/h
Maximální rychlost: 39,7 km/h

Kompletní fotogalerie na rajčeti (109 fotek):

No a to už je opravdu vše. Díky za návštěvu a přeji příjemný víkend:)
 


Komentáře

1 eM. eM. | 30. srpna 2013 v 16:44

Aháá, Bukovice :-D. Pěkně tam je, pravda, pravda...
Ad zelená značka ze Studence - znám, šla jsem opačně. Na kole nedoporučuju vůbec, na horáku snad, ale i tak...vede to nahoře přes pastviny, dole lesem a je to celé takové zamotané...ve výsledku vylezeš kousek nad kostelem v Losinách. Kdysi to mohla být super úvozová cesta, alespoň zezačátku se tak tváří...

Ty Bukovické vleky mi přišli spíš jako nějaké svážnice na dřevo, než jako sportovní potřeba :-D

2 T(h)om T(h)om | Web | 30. srpna 2013 v 21:36

[1]: jj, je tak parádně :-) S tou zelenou trasou jsi mě zaskočila, nicméně neodradila. Aspoň podle Google map by to na horském kole mělo být přežitelné. No a když ne, aspoň bude o zážitek navíc (tedy pokud někdy bude horské kolo, to je jen na okraj takový drobný detail...) :-D
No mě ty vleky taky přišly dost - řekněme neortodoxní, ale nemůžeš popřít, že právě proto si zaslouží pozornost :-)

3 Jeník Jeník | 31. srpna 2013 v 10:19

Hezká fotoreportáž.

Již jsem snad někde jinde zde psal o tom výzkumném ústavu.Jen zopakuji to zajímavé,že jsem znal jednoho zdejšího pracovníka - šedesátá léta minulého století.Byl nahluchlý a tak pořád řval - tedy mluvil. Celý rok pracoval jen s těma včelama a mezi lidi nechodil - vůbec. Ale jednou za rok jezdil do Prahy na týden  - na odpočinek od "ticha" - a stoupal si tehdy na Václaváku do největší vřavy. Pak zase odešel do ticha.

Nevím jak nyní,ale tehdy zde v Pekařově byla biologická banka našich včelstev - pro případ,že by všechna vyhynula (ta včelstva) v celé republice,tak by se zase odsud množily včely  znova.Asi to platí pořád - podle té cedule na tom výzkumném domě.

Ta kaplička je hezky opravená,ale ta zídka okolo místního hřbitova by si také zasloužila nějakou údržbu - od obecního úřadu.(bere na to dotace - docela by mne zajímalo,kde ty dotace na tyto účely končí - asi u starosty na kontě)

K tomu vleku jen dodávám,že fandím každé lidské soukromé iniciativě v této věci a je jedno jestli se jedná o svoz dřeva ze svahů.Nebo naopak výtah lyžařů v zimě na kopec,vždy je to pro lidi přínosné.Je docela možné,že to slouží oběma účelům.

Na začátku šedesátých let v Pekařově žilo ještě několik německých rodin. Pracovaly v lese na tyto pracovníky se odsun nevztahoval.Jejich děti se ale postupně vystěhovaly  - normálně na žádost - do Německa(západního).Dostali na to finanční pomoc od německé vlády - tedy na přestěhování,ale i na bydlení ,zabezpečení zaměstnání,děti do školy a pod.Také tak se tam odstěhovali někteří moji příbuzní - tedy touto formou.Já jsem zde chtěl jen připomenout,že se o obyvatele Pekařova naprosto nikdo tehdy nestaral.Děti chodily pěšky do školy do Pustých Žibřidovic a jejich rodiče občas zase pěšky tou cestou,kterou jste jel na kole nakupovat do Velkých Losin.Divil jsem se tomu a ptal jsem se jich proč nechodí do Pustých Žibřidovic,kde to měli blíže,ale nechtěli mi na to odpovědět.Bylo to divné,ale já jsem se raději dál již  neptal.Po stížnosti na obci - v Jindřichově sem do Pekařova začala jezdit denně pojízdná prodejna.Dnes je ale místních domorodců asi nějak méně a pojízdná prodejna sem jistě nezajíždí.

4 T(h)om T(h)om | Web | 1. září 2013 v 21:35

[3]: S toi genetickou bankou včelstev je to zajímavá informace, to jsem vážně netušil. No a toho pracovníka, co jezdil do Prahy za hlukem trochu chápu. Ale jen trochu, já si to umím představit spíš naopak.

5 Ludmila Ludmila | E-mail | 3. září 2013 v 20:27

Hezká reportáž, ale ty kamenné a blátivé cesty, to by mi Kája dal. Přiznávám, já bych po nich také jet nechtěla. Koukám, ty prostě toho adrenalinu stále nemáš dost

6 T(h)om T(h)om | Web | 7. září 2013 v 21:23

[5]: Díky. No je pravda, že šutry a bahno já a ni moje kolo taky moc nemusíme. Ale co dělat? Jsme tak trochu na hraici "divočiny" a tohle k tomu patří. A občas to člověku aspoň zvedne dobrý pocit z výletu když si může říct, že zvládl absolvovat a přežít něco jako tohle :-D

7 Pavel Pavel | E-mail | 15. května 2014 v 19:22

[1]:Tak já Vás zdravím já jsem ten vlastník toho vleku co tady tak hodnotíte.V zimě když tam napadne půl metra sněhu a vy si pustíte to přibližovadlo(vlek) vytahnete se nahoru rychlostí jako poma a sjedete včerstvém prašanu který je Vám až kolena dolu ,takový zážitek nikde nezažijete.Tím Vás všechny zdravým a loučím se s vámi .Na týmto blogu jsem poprvé :-P

8 T(h)om T(h)om | Web | 16. května 2014 v 21:33

[7]: No super :-) S tou zimou vám to věřím. A osobně se mi líbí ta robinzonáda, která ve výsledku ovšem funguje ku spokojenosti. Zdravím a přeji dlouhé spokojené užívání 8-)

Komentáře jsou uzavřeny.