Za kaskádami Prudkého potoka a do Hynčic pod Sušinou

4. srpna 2013 v 16:04 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - BRATRUŠOV - LUŽNÁ - KOPŘIVNÁ - HANUŠOVICE - CHRASTICE - PASÍNKY - BYSTŘINY - POD SRUBEM - Prudký potok - HYNČICE POD SUŠINOU - CHRASTICE - HANUŠOVICE - KOPŘIVNÁ - LUŽNÁ - BRATRUŠOV - ŠUMPERK




Někdy v září jsem tady mimo jiné psal o čtyřech trasách, které bych rád letos stihl projet na kole. Dodal jsem taky, že pokud se mi povede aspoň polovina z nich, budu to považovat za velký úspěch. A kdo by to řekl, povedlo se. Vedle jiných, předem neplánovaných výjezdů, už mám za sebou i dva plánované a můžu mluvit o úspěchu. Prvním ze splněných cílů byly Horní Heřmanice a Heroltice, druhým před několika málo dny (čtvrtek 1.8.) Hynčice pod Sušinou. A právě o tomto druhém výletu bude i tenhle článek.
Bystřejší čtenáři pochopili trasu z výpisu nad článkem, ti méně bystří nebo přespolní můžou využít tlačítka výše pro zobrazení relativně přesné mapy. Celková ujetá vzdálenost činí 64 km a hodí se k tomu připočítat ještě asi kilometr pěší etapy ke kaskádám Prudkého potoka.

Od domu vyjíždím ve tři odpoledne. Je to sice pozdě, ale bohužel nemám čas pouze na výlety. Bez jediné přestávky zdolávám výjezd na Lužnou, a to v osobním rekordu o hodnotě 35 minut. Na Lužné bydlí jeden kolega, zrovna venku seče trávu, tak prohodíme pár slov a já pokračuji v cestě. Zcela bez překvapení přes Kopřivnou a Hanušovice, následně pak směrem na Staré Město pod Sněžníkem. Silnice tu vede okolo toku říčky Krupé. Klasifikace Krupé by možná mohla být předmětem sporu, protože je těžké objektivně ohodnotit zda se jedná o malou řeku nebo trochu větší potok. Zatímco z jedné strany silnice teče řeka (dohodněme se, že to slovo vezmeme na milost), ze strany druhé vede železniční trať, kterou v jednom místě efektně překlenuje kovový most. Míjím odbočku k Vysokým Žibřidovicím i přilehlou vlakovou zastávku a za několik dalších minut jsem u tábora Úsvit poblíž Chrastic. Je to pro vlastně takový můj druhý pokus někam tudy dojet. Kdysi, když jsem byl ještě asi čtrnáctiletý klučina, jsem tudy rovněž projížděl a pak se musel vrátit. Od té doby mám takový blbý pocit nedokončené akce. Nyní je šance ji po letech dovést do zdárného konce.


Trasa vede doleva. Kolem tábora co vypadá, že Soumrak by pro něj bylo trefnější pojmenování než Úsvit, a pak po úzké asfaltce pořád nahoru. Není to prudké stoupání. Jede se docela příjemně a v tom horku je tady pod okolními stromy aspoň stín. Brzy jsem na malém mostě, po němž by se dojelo do zmiňovaných Vysokých Žibřidovic, a vzpomínám si jak jsem tudy jel loni, ovšem zcela jiným směrem a za zcela jinými cíly.
Přišel čas na takové soukromé technologické okénko. Fakt jsem se těšil, jak jednou v praxi použiju novou mapovou offline aplikaci od Seznamu. A teď je to tady. Potřebuju se ujistit, že se držím plánu a jedu správně. Možná je to na někoho už příliš přetechnizovaný postup, ale proč si ho aspoň nezkusit? Z batohu vytahuji svůj Nexus 7 a spouštím příslušný program. Trvá to jen pár sekund než GPS chytí signál a na displeji se ukáže moje přesná poloha. Paráda! Tý brďo! Tyhle mapy jsou bomba! Od těchto dní jsou papírové turistické mapy k ničemu a kartografové začínají počítat rok 0. "The age of paper is over, the time of tablet has come." Bravo, Sezname!
Každopádně musím šlapat pořád vzhůru. Asi dva kilometry na Pasínky, kde celkem nic není, a cca čtyři kiláky k Bystřinám. Tam stojí malebná horská osada a vedle roubenek zde příchozího poutníka potěší odpočívadlo a studánka ledově chladné vody. Hned dopíjím zbytek sirupu a obsah láhve doplňuji z přírodního zdroje. Krátký oddech a zase do sedla. Teprve teď opravdu přituhne. Kus za osadou se ještě jede docela v pohodě, ale rázem cesta nabírá výšku podstatně razantnějším tempem. Kolem dokola jen strmé stráně porostlé lesem a přede mnou se jako had vine silnička. Potím se a unaveně odháním dotírající hmyz. K rozcestníku Pod srubem zdolávám posledních padesát metrů pěšky. Srub tady není žádný. Zato pěšina ke kaskádám Prudkého potoka, ta tu je. Míří tam červená turistická značka. Zamykám tedy kolo do křoví a jen tak s batohem na zádech se vydávám po značení do porostu.
Vody je bohužel málo. V kamenitém korytu mezi oblázky cosi skrytě bublá a tam, kde nejspíš za normálních okolností srdce milovníků bouřících vod zachvacuje orgasmus, překonává kamenné stupně jen symbolická stružka. Průchod po značené cestě je ale dobrodružný i tak. Člověk tady zakopává o balvany, boří se do bahna, rve tělesnou schránku o trnité keře a modlí se, aby ta chatrná dřevěná lávka, co už evidentně drží jen silou vůle posledních kůrovců uvnitř, nespadla zrovna teď. Na Bílou Opavu Prudký potok sice nemá, nicméně přesto stojí za vidění. Vzdor prakticky suchému korytu zkouším udělat pár fotek. Pak, když si uvědomím že se musím ještě vrátit domů, obracím kroky zpátky ke křoví s ukrytým kolem (stejně je zajímavé, jak mám potřebu kolo zamykat na místě, kde většinou nepřijde ani noha. Aspoň ta lidská ne).
Ještě jedna kontrola trasy na tabletu a jedu dál. Směr je jasný: stále do kopce. Doma na monitoru to tak drsně nevypadalo. Asi po kilometru odbočuji z asfaltu na štěrkovou lesní cestu doprava. Je značená pro běžkaře, ale na kole se to dá zvládnout taky. Konečně přinese nějaké ovoce i nastoupaná výška. Z pasek jsou nádherné výhledy na celé protější Jeseniky. Jen pro pořádek: popisovaný výlet se odehrává na svazích Sušiny, což je kopec v masivu Králického Sněžníku.


Jak stoupám - nejvyšší bod se blíží 1000 m.n.m. - tak výhledy získávají na síle. Je zkrátka nezvyk vidět "Starák" a zdánlivě hned za ním siluetu Šeráku a Obřích skal. To je úplně jiná perspektiva.
Za těchto krásných scenérií i časové tísně konečně dosahuji bodu, kde stoupání vystřídá sjezd. Kvůli štěrkovému povrchu cesty a jejímu sklonu by nebylo moudré nechat kolo rozjet moc rychle. Nechci si rozbít držku, tak s rozumem brzdím a užívám si to i tak. Nějakých 300 metrů před prvním hynčickým vlekem na mě mává v protisměru se šinoucí rodinka. Podle přízvuku jsou určitě někde od Ostravy. Mají s sebou odhadem sedmiletou holčičku na dětském kole (oba rodiče sedí na horském) a ptají se kam vlastně jedou. Z odpovědi nejsou nadšení. Pak to otáčí a vracejí se. Moudrá volba. Já sjíždím k vleku. Výhled opět stojí za to. Tentokrát jej dokresluje víc než hektarová hladina rybníka uprostřed zelené louky kousek nad Hynčicemi. To se povedlo. Chvíli se kochám a pak se dalším sjezdem dostavám na sedlo Štvanice. Je tu lyžařský vlek, rozcestník a na protější louce tzv. řopík. V oblasti Kralicka a Staroměstska je podobných bunkrů spousta. Koho zajímá vojenská historie, bude tady v sedmém nebi.
Štvanice se nachází hned nad Hynčicemi a do obce je to pár set metrů sjezdu. Všude okolo se táhnou vleky, které nenechají nikoho na pochybách, kdy tu mají hlavní turistickou sezónu. Docela mě překvapuje, jak neotřele jsou mnohé budovy lyžařského zázemí pojaty. Hotely, penziony a restaurace se také evidentně těší dobré péči. Matné vzpomínky na T(h)omíkovu dávnou lyžovačku místy dostávají konkrétnější obrysy. Například poznávám (a vlastně i nepoznávám) tehdejší ubytování. Tenkrát ovšem vypadalo dost sešle a to krásné hřiště vzadu nejspíš taky ještě nebylo. Sjezdovka mi najednou připadá být nějak blíž, což přičítám vedlejším efektům růstu a dospívání, které za ty roky stačilo udělat paseku i v jiných věcech. Že o kus níže stojí kaplička, to se mi už z hlavy vykouřilo. Vzpomenu si spíš na bunkr v horní části sjezdovky. Škoda, protože kaple je docela pěkná. Očividně na ni teprve nedávno nahňácali novou omítku a žlutou barvu. To proto, že již slouží účelům nikoliv duchovním, nýbrž naprosto světským. Dnes je v ní hotel Pod zvonem. Většinu budov v obci ovšem netvoří kapličky, nýbrž rekreační objekty. Chaty, chalupy a cosi mezi tím. Vesměs jsou všechny dobře udržované, takže o to více zaskočí tristní stav vozovky. Asfaltová vrstva úzké spojnice dědiny s civilizací se vlivem provozu a přičinlivé eroze rychle mění ve štěrk. Buď to nikomu nevadí, nebo už mají plné zuby vlezlých turistů a ze všech sil se snaží je odradit. Těžko říct.
Pod Hynčicemi se stav silnice lepší. Chvíli jedu mezi loukami, pak mezi stromy a o pár chvil později už vjíždím do Chrastic. Za Chrasticemi ještě překodrcat koleje a zase se napojit na silnici ze Starého Města do Hanušovic k návratu. Zpátky je to mírně z kopečka a po relativně pěkné cestě, takže kolo frčí jak ďas a v Hanušovicích se objevuji rychlostí blesku. Zkouším zbaběle možnosti železnice, ale nádraží je rozkopané. Nezbývá, než i zbývající etapu zvládnout vlastními silami. Původně se mi do toho krpálu nechtělo, ale nakonec to beru opět přes Lužnou a pak šumem svistu dolů přes Bratrušov do Šumperka. Deset minut po osmé večer brzdím před vchodem do paneláku. Kvůli výšlapu ke kaskádám, fotícím a kochacím zastávkám se plánovaná doba výletu sice protáhla, ale nic vážného se tím nestalo. A já zase můžu odškrtnout jeden bod v seznamu:)

STATISTIKY:

Čistý čas jízdy: 3:39
Celkový čas: 5:10
Ujetá vzdálenost: 64,4 km
Průměrná rychlost: 17,6 km/h
Maximální rychlost: 50,6 km/h

Výškový profil:


Závěr bude tradičně ve znamení doplňujících obrázků:

Výhled od kapličky pod Lužnou směrem k dnešnímu a ještě hodně vzdálenému cíli

Kopřivná

Říčka Krupá

Železniční most mezi Hanušovicemi a Vysokými Žibřidovicemi

Vlaková zastávka Vysoké Žibřidovice

Tábor Úsvit u Chrastic

Opuštěný dům mezi táborem a V.Žibřidovicemi

Kontrola trasy pomocí moderní technologie:)

Silnička k Bystřinám

Odpočívadlo a studánka na Bystřinách

Stará hájovna v osadě Bystřiny

Pěšina ke kaskádám Prudkého potoka u rozcestníku Pod srubem

Prudký - zde spíše vysychající - potok

Lávka u konce poločasu rozpadu

Kaskáda na potoce

Letní barvy

Prudký potok

Turistická značka podél Prudkého potoka

Rozcestí na lesních stezkách

Obří skály (nahoře vlevo), Šerák (nahoře vpravo poblíž středu) a Staré Město pod Sněžníkem (dole)

U horní stanice vleku nad Hynčicemi

Hynčice pod Sušinou od vleku

Sjezdovka, vzadu na obzoru Jeseníky

Sedlo Štvanice

Penzion v Hynčicích pod Sušinou

Hynčická kaple

Chrastice

Stavební práce na nádraží v Hanušovicích (mobilem)

Děkuji za pozornost a budu se těšit zase někdy příště:)

Pro zvídavé ještě odkaz na plné fotoalbum na Rajčeti. Upozorňuji, že fotek je tam opravdu mnoho a několik dost podobných, tak mi když tak nenadávejte:
 


Komentáře

1 Jeník Jeník | 5. srpna 2013 v 17:18

krásný výlet,krásné záběry.Děkuji za ně.

  Nechci zde otravovat s románama,ale opravdu v úseku pod srubem až do Hynčic jste míjel jeden srub za druhým - je to souvislá řada obranných srubů (řopíků)stavěných k naší obraně před druhou světovou válkou. Ale to víte jistě také.Jen dodávám,že obdobně byl postaven ten podle vás(a podle mne také)chátrající tábor Úsvit,který stojí za nádražíčkem Vysoké Žibřidovice.Byla to vlastně narychlo postavená podpůrná kasárna pro vojáky,co měli bránit naši hranici v těch řopíkách.Po válce toto zařízení mírově patřilo Žosce v Šumperku,kde to měli celoročně jako školící středisko a v létě jako rekreační tábor pro děti.A ještě jeden podivení - rekreovaly se zde děti z bývalé NDR(vlastně němci),jako výměna pro naše děti co jezdily k nim - také na tábor.Občas jsem se tam stavoval,protože tam tehdy vedla kuchyň jedna známá - uměla německy a vlastně tam hlavně byla jako prostředník mezi vedoucími tábora,kteří německy neuměli ani slovo a těmi německými dětmi. Ona těm dětem byla spíše za jejich mámu,hlavně pro ty malé.Ona ta známá pocházela předválečně z Králik a patřil jim tam na náměstí na rohu hotel.Ale jak to známe - o ten přišli(byl zabaven - znárodněn) a byli odstěhováni(vystěhováni) do Šumperka.Její manžel ale pro dokonalou znalost hostinské činnosti(profesionální hoteliér na úrovni) a němčiny k tomu pak pracoval dlouhodobě  ve službách našeho Interhotelu Praha  v Berlíně.Jeho paní jako kuchařka v Šumperku u nádraží v podniku Expreso(dnes jsou tam snad  vietnamci),ale to je již jiný příběh. :-)

2 T(h)om T(h)om | Web | 8. srpna 2013 v 4:57

[1]: Vidíte, nenapadlo mě, že by mohlo jít o takovýto srub. Pods slovem srub si totiž automaticky vybavím dům z dřevěných klád. Fakt je, že těch betonových "srubů" je všude kolem spousta.

3 Babs Babs | E-mail | Web | 9. srpna 2013 v 16:28

[1]: A já zase děkuji za tyhle vzpomínky. Podobné příběhy v souvislosti s tímto překrásným krajem bývalých Sudet mne lehce fascinují a vždy si je ráda přečtu nebo poslechnu.

Thome, krásné fotky, mně se stejně ze všeho nejvíc líbí tahle nepříliš frekventovaná místa, na kterých nejsou promenády rekreantů. Z těch fotek na mne dýchlo trošku i svědectví časů minulých (např. foto toho tábora, ten by asi mohl vyprávět... A tak jsem moc ráda i za doplňující svědectví Jeníkovo.

4 Hanka Hanka | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 20:48

Lávka u konce poločasu rozpadu mě dostala, Tome! :-D
Panoramatický snímek v textu je nádherný, nemůžu se na něj vynadívat. Horská krajina, to je prostě pohádka. :-)
Hynčice od vleku vypadají úžasně, rybník je jako krásně modrá inkoustová kaňka. Moc pěkná je i hynčická kaple. :-)
Takhle bych mohla pokračovat, což ale nemá smysl. ;-)
Článek je opět skvělý, jenom na mě jdou mdloby, když čtu údaje o rychlosti a ujeté vzdálenosti. Ty musíš mít pořádně svalnaté nohy! ???

5 T(h)om T(h)om | Web | 14. srpna 2013 v 21:14

[4]: Ale ta lávka už se opravdu skoro rozpadala! :-D S panoramatem jsem si vyhrál - vynikne nejlépe ve větším formátu, protože jsou na něm vidět prakticky celé Jeseníky a člověk se na něm dobře zotientuje podle významných vrcholů. Rybník u Hynčic není dlouho, byl tam vystavěn jako turistické lákadlo. Já ho bohužel minul (jako vždy nebyl čas), ale ono i vidět ho z horní části sjezdovky nebylo k zahození.
No a moje nohy? Ty jsou spíš chlupaté než svalnaté :-D Obecně bychom se mohli shodnout, že nepatřím zrovna mezi muskulaturní postavy :-D Díky za komentík :-)

6 Hanka Hanka | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 21:27

[5]: To vidím, Tome! :-D
Rybník je pěkné lákadlo, z výšky vypadá bezvadně.
To poslední nemůžu posoudit. ;-)  :-D

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 23:56

Já zase děkuji z to, že tak blízké okolí, které jsem kdysi dávno projela možná autem (tedy tm, kde to bylo lze)  zprostředkovně vidím. Sem tam i pěšky při výletech jsem někde byla, ale tomu již dávno. :-)

8 MirekČ MirekČ | Web | 15. srpna 2013 v 17:54

Tome, ty sebou vozíš stativ? Jak jinak bys nafotil tu rozmazanou vodu na vodopádech? O_O

9 T(h)om T(h)om | Web | 16. srpna 2013 v 9:50

[7]: Ono se toho za tu dobu asi mnoho nezměnilo, aspoň co se přírody týče. Jsem rád, že se líbilo :-)

[8]: Stativ jsem s sebou neměl, ale ono se dá i trochu zaimprovizovat. Třeba tím, že foťák položím na vhodný kámen nebo kus dřeva. Efekt je pak prakticky stejný jako ze stativu. Je také potřeba, aby foťám uměl pořádně zaclonit s dosáhl dostatečně dlouhého času, ale to by bylo na jinou debatu :-)

Komentáře jsou uzavřeny.