Nové Hrady u Skutče a Slatiňany

20. října 2013 v 21:37 | T(h)om |  Města a místa
Páteční výlet měl proti pozitivům i mnohá negativa. Jednak (a už tradičně) počasí. Celý den bylo pod mrakem, ve Slatiňanech jsme i zmokli, a teprve po návratu domů vysvitlo slunce. Nepotěšila ani drahopoloviččina (opět tradiční) averze vůči pohybu pomocí střídavého pohybu dolních končetin. Ale dá se říct, že to byla po dlouhodobé stagnaci taková aspoň trochu akčnější chvilka. Trasa jízdy prakticky přímá. TAM: Mohelnice - Moravská Třebová - Litomyšl - Luže - Nové Hrady u Skutče - Chrast - Slatiňany. Zpátky s mírnou změnou přes Českou Třebovou a Lanškroun.
Nebudu se moc rozepisovat, ono stejně není co, a shrnu to pomocí několika fotek. Kvůli deštivé obloze nebudou zrovna jásavé, ale tohle těžko ovlivním. Kdo bude mít v závěru ještě pořád obrázkový deficit, může své choutky a tužby ukojit na Rajčeti (Pochopitelně nemyslím zeleninu, ale webové fotoalbum. Odkaz níže):


V Nových Hradech u Skutče jsme původně stavět neplánovali, ale nakonec jsme zastavili. Na fotce není nic z toho, co nás zaujalo. Tedy především zámek. To druhé byla prodejna k nákupu něčeho k zakousnutí. Prodejna stojí na náměstíčku u rybníka, zámek nad rybníkem.

K zámku se jde po krásně starobylém mostě, na němž dokonce nechybí sochy. Tuhle najdeme hned u vstupu na most. Krabice se zelenou střechou vzadu pod kostelem je zmíněná (asijská) prodejna.

Rokokový zámek i jeho okolí se těší dobré péči, nebo to tak alespoň vypadá. Vstupní brána na druhém konci mostu působí impozantně.

Za bránou se rozkládá upravený parčík a samotný zámek. S jistou dávkou fantazie se dá přirovnat k vídeňskému Schönbrunnu, ale je pochopitelně podstatně menší a tak nějak více skromný. Kdo se o zámku chce dozvědět více, kliká zde.

Jedny z bočních dvířek zámku a okrasné keře kolem.

Součástí zámeckého areálu je muzeum cyklistiky (bílá budova nahoře), stáje nebo takovéto bludiště. Zabloudit se v něm pořádně nedá, ale komu by se to nějakým způsobem přece jen podařilo, zřejmě ocení dřevěné konstrukce pro pohled z výšky. V každém rohu najdeme po jedné.

A zde už máme Slatiňany. Parkoviště u turistického "ícéčka" bylo narvané, takže jsme byli nuceni zaparkovat v uličce poblíž.

Z této uličky (ulice Vrchlického) sice bylo na zámek vidět, dojít k němu jsme však museli oklikou.

To znamená zpátky k IC a pak alejí kolem kostela.

Protože máme říjen, bylo vcelku logicky zavřeno. Ale nebudu vám lhát, že cílem byla zrovna prohlídka historických expozic zámku.

Polovička měla splněno - v IC hned po vystoupení z auta nakoupila dostatek turistických vizitek - a tak se vše odehrávalo tak nějak halabala a ve spěchu. Aspoň většinou. Na druhou stranu se odtamtud vrátila s informacemi o dalších, mě dosud neznámých místních atrakcích. 1) Kočičí hrádek, 2) Švýcárna, 3) rozhledna Bára. Kdo se těší na rozhlednu, rovnou mu ušetřím zklamání a prozradím, že na ni nedošlo. Zbylé dva cíle jsme navštívili, i když dost letmo. Ono to ani jinak nešlo. Na fotce jezírko v parku u zámku.

Podzim v zámeckém parku.

Za parkem se pásly další atrakce. Ve spojení se Slatiňanami si je mnozí vybaví dříve než zámek. Starokladrubští vraníci.

V parku stojí dokonce jedna koňská socha. Tedy vlastně netuším jestli má souvislost se starokladrubáky, ale zdá se mi to pravděpodobné.

Kočičí hrádek a Švýcárna se nachází dále za parkem, ale vede tam turistické značení. Větší část po asfaltu, kus "terénem". Ale neděste se. Od branky z parku kolem Švýcárny až ke Kočičímu hrádku celá trasa měří jen asi kilometr.

Když se řekne "Švýcárna", automaticky mi před očima vyskočí nejstarší chata Hrubého Jeseníku, Švýcárna na svahu Malého Děda. Nejspíš proto, že to k ní mám kousek a už jsem tam byl mockrát. Slatiňanská Švýcárna je o poznání mladší, nestojí v horách a spíš než k odpočinku znavených poutníků slouží jako muzeum starokladrubských koní. V sezóně, samozřejmě.

Pod pojmem "Kočičí hrádek", který stojí pár desítek metrů dál, jsem si představoval něco jako loveckou chatu postavenou tak, aby připomínala malý hrad. Že ale půjde o něco TAKOVÉHO, to by mě nenapadlo ani v nejdivočejším snu. Dobře, to kecám. Občas mám hodně divoké sny, ale přece... Nakonec se z toho vyklubal jakýsi model na skalce kousek od Švýcárny. Prý ho tu nechala v devatenáctém století postavit svým dětem kněžna Auerspergová.

Vrátili jsme se zpátky do města na oběd, který na nás čekal v tamním podniku Krčma krále Artuše. Všimněme si v tomto směru aspoň dvou historických nesrovnalostí: a) Král Artuš (jehož existence nebyla dosud věděcky doložena) se Slatiňanami neměl žádnou souvislost, b) Krčma krále Artuše se (vzdor středověké výzdobě interiéru) specializuje na tex-mex kuchyni, přestože v artušovské době ještě nebyla objevena Amerika. Ale na tom nesejde. Moje plněná tortila pálila jak čert, ale pošmákl jsem si. Normálně bych nadával, že toho salátu dam dali jak pro stádo králíků, ale aspoň pomáhal hasit oheň na jazyku. Mňamka. Polovička si objednala jakýsi hamburgr s hranolkami, ale v půlce se jí udělalo šoufl, takže jsem zbytek dojel já. Přišel mi docela k chuti:) Vzhledem k šouflu ale vše ostatní padlo, takže jsme na nic dál nečekali a frčeli zase domů.

Toliko k výletu (říkal jsem, že se nebudu rozepisovat) a teď ještě odkaz na Rajče:

Díky za návštěvu.
 


Komentáře

1 Mirkaw Mirkaw | 21. října 2013 v 18:07

Krásné fotky, nejvíce se mi líbí s těmi rybníčky, ale i zámky jsou moc pěkné. Neměla jsem o nich ani potuchy, a tak jsem ráda, že jsem se zase něčemu  novému přiučila. Přeji pěkné dny k dalšímu cestování.

2 Jeník Jeník | 22. října 2013 v 18:39

Docela hezké i když byla nepřízeň počasí na focení.Ale je podzim a je správné,že je v tuto dobu podzimní počasí.

A hned si jednu přisadím(historku rodinnou). Byla zde jedna velká hospoda - největší,spíše zájezdní hostinec. Vlastnila jej jedna švarná vdova. Jednou si pozvala na opravu střechy pokrývače. To byl mladý pohledný hezký mládenec. No dopadlo to přesně jako v pohádce. Mládenec nechal střechy a najednou byl zde doma. Ale nelíbilo se mu zde a tak si odvedl novou svou paní domů na Moravu - do Rovenska u Zábřeha. A měli spolu pět dětí. Ovšem rodina co zde ve Slatiňanech zůstala mu to nemohla zapomenout - nastal spor o majetek. Tento jakoby spor  trvá v rodině  přes tři generace - ale podle mne je to spíše již úsměvná taškařice,ale někteří moji příbuzní to ještě nepřežvejkli dodnes i když se již nikdo s nikým nesoudí.Spíš tak trochu dělá stále zlou krev(u některých jedinců). Vše se stalo těsně po první světové válce.

Jinak jen dodávám,že spory pokračují v tomto ražení u zdejších lidí stále - jen uvedu případ paní zpěvačky Heleny Vondráčkové - vše podobné.Také pochází ze Slatiňan,její táta zde byl učitelem na zdejší vesnické škole. Ale jak se zdá,tak se  se svým bratrem a svojí neteří - také zpěvačkou již delší dobu nestýká. Místo ve Slatiňanech ale bydlí dnes za Prahou v uzavřené vilové lokalitě hlídané bezpečnostní agenturou.

Ale to je zase téma na jiné psaní.

3 shariony shariony | E-mail | Web | 22. října 2013 v 22:10

Socha koníka je krásná a i další fotky. Kočičí hrádek mě dost překvapil, vypadá vcelku nově.

4 acijka acijka | Web | 23. října 2013 v 11:53

Koukám, že Kočičí hrádek nově natřeli. Míval tmavě červené stříšky...O Švýcárně nevím, to tam asi dlouho nebude. Zámek znám dost dobře, byla jsem tam vícekrát. :-)

5 T(h)om T(h)om | Web | 23. října 2013 v 23:28

[1]: Děkuji :-)

[2]: Koukám, že vás to v rodině pořád nějak žere. No a jistou pí.Vondráčkovou nemusím jako zpěvačku ani jako člověka.

[3]: [4]: Kočičí hrádek byl před časem poškozen vandaly a poté znova opraven, proto to zdání novoty :-)

6 Jeník Jeník | 24. října 2013 v 17:44

[5]: mne to vůbec nežere(některé opravdu ano - ale je to tzv. "pardubická větev rodiny") - jak se říká "po přízni - řizni",jen jsem si na to vzpoměl,při pohledu na tu fotoreportáž. Tu zpěvačku také nemám vůbec rád. Je to již starší paní a peníze ji doslova zatemnily mozek.Není vůbec soudná. :-D

Komentáře jsou uzavřeny.