Moravská Sázava u Zábřeha a nemilský "bagr"

3. listopadu 2013 v 11:12 | T(h)om |  Túry a procházky
Letos bylo počasí na "Dušičky" opravdu dušičkové. Dokonce i vzdor faktu, že ještě nedávno padaly teplotní rekordy. Holt i příroda si drží nějaké ty tradice. Tento den jsme byli s polovičkou a potomstvem v Zábřehu u rodičů, a protože ti si po obědě vzali mimča ven na procházku a polovička vyhlásila domácí relax, já vyrazil aspoň na skok do terénu. Nehledě na mrholení, přecházející tu a tam dokonce ve slabý déšť, proběhl jsem to asi za dvě hodiny na necelých osmi kilometrech kolem zábřežských rybníků podél řeky k nemilskému "bagru" a okolo železniční trati zpátky (zde podrobná mapa). Foťák jsem měl samozřejmě s sebou, tudíž vás neošidím o výcvaky. Kvalitou bohužel trochu pokulhávají, a to z více důvodů. 1) hnusné počasí, 2) moje neumětelství při práci z RAWem, 3) moje neznalost focení rovinatého terénu a okolí řek. Zejména poslední uvedené jsem pocítil docela dost. Většinou se totiž pohybuji spíš po horách a kopcích, kde jsem si už jakš-takš osvojil kompozice a hledání zajímavých záběrů. Vodní plochy jsou ale zcela jiné, rovinaté, a tím si žádají jiný pohled na věc, který pořád nemám. No nic, aspoň se snažím učit.


Kolem rybníku (správně nazývaného Oborník, místními zásadně Brasák) jsem to vzal opačnou stranou. Zejména kvůli tomu, že po hrázi chodí všichni a všichni tedy ví, jak odtamtud vypadá. Odtud je to aspoň malá změna. Pravda, ne vždy úplně estetická, protože se tudy jde přímo okolo ruin někdejší textilky Hedva. Překvapilo mě, že místy úplně chybí části plotu a lze se tedy snadno dostat do celého areálu. Jako stezka pro bobříka odvahy bezva, ale jinak by bylo asi lépe místo nějak zabezpečit.

Nejspíš se to nemá, tedy mělo by se pokračovat po pěšině kolem rybníka, ale já přeběhl koleje na druhou stranu. Pohled na tzv. "zábřežské Hradčany" je odtud také zajímavý.

Původní dřevěnou lávku přes řeku nahradila před lety lávka nová, kovová. Dostaneme se po ní na druhý břeh Moravské Sázavy, tedy konkrétně k lomu.

Za lomem již navazuji na modrou turistickou značku. Vlastně není kam zabloudit, jde se po nezpevněné cestě nad řekou. Ač se na to zdejší veletok nezdá, už dlouho tu funguje vodácký oddíl, který zde má dokonce slalomářskou dráhu. Teď v listopadu ji však pochopitelně nikdo nevyužívá.

Jít po cestě mi přišlo tak nějak nudné, takže jsem to bral přímo kolem vody. Místy to bylo maličko divočejší kvůli křoví a občasným propadům do něčeho, co se zdálo býti na pohled pevné, ale jinak pohoda.

Kolem řek moc často nechodím, tudíž šlo o zajímavou změnu.


Některá místa vypadala docela divoce, až džungloidně, ale to je spíš pohled někoho, kdo chodí převážně lesem a přes kopečky.

Zde už řeka zabočila a cesta vedla kolem jakéhosi lesíku, či spíše remízku stromů. Jako dříve jsem nechal cestu cestou a vzal to přímo směrem, který se mi jevil jako správný.


Chvílemi to tu bylo ještě džungloidnější než u řeky. Tedy jen v detailech, ze správného úhlu a s nezbytnou dávkou fantazie. Jinak je to pořád obyčejný moravský les:)

Pak jsem narazil na pěšinu přes louku. Vede k lávce přes Sázavu.

Samozřejmě vím, že tady ta lávka je. V Zábřehu jsem vyrostl a byla tu vždycky. Jen si ji pamatuji se žlutým zábradlím a podlážkou z dřevěných prken. Tu současnou tvoří kompletně kov. Není bez zajímavosti, že o lávce není žádná zmínka v mapách Seznamu, tedy Mapy.cz. Není tam vůbec zaznačená, a to přesto - jak už jsem napsal - že tu byla prakticky odjakživa.

Na lávce.

Jen pár o desítek metrů dál se nachází "bagr". Vodní nádrž s malou chatovou osadou. Pokud si vzpomínám, tak tady jsem mockrát nebyl a vzpomínky na to, jak jsem tu byl, už značně vybledly. Teď se tedy naskytla dobrá příležitost si místo znova prohlédnout a projít.

V tomto počasí nic moc. Šedá obloha a kola od dešťových kapek na hladině nevypadaly právě přívětivě. Ale když to vezmu kolem a kolem, vlastně jsem čekal mnohem méně. Rozlohou je hladina větší než jsem tušil a třeba v létě nebo na jaře to musí být příjemné místo. Pokud relax nepokazí komáři. Za zmínku stojí i řešení hráze na straně podél Sázavy. Řeku od přehrady dělí pouze nevelký val.

Pár kačen na kmeni vyvráceném z břehu se spíše poflakovalo.


A tohle je už pohled z opačné straně přehrady. Stejně neutěšený a mlhavý jako odkudkoliv jinde.

Chatová osada na břehu je pohledu ze silnice mezi Zábřehem a Nemilí skryta železničním náspem. Přijíždí se sem podjezdem pod železnicí.

Na druhém břehu.


Nazpátek jsem se vydal podél kolejí.

Zábřehem prochází důležitý železniční koridor Brno-Olomouc-Praha, takže po kolejích každou chvíli profičí nějaká souprava, včetně Pendolina nebo vlaků Leo Expres.

Příchod do města tímto směrem je spíše průmyslový a jednou z prvních věcí, co tu člověk potká, jsou boudy a plot z vlnitého plechu.

Po čase ho vystřídá plot betonový.

Mineme zahrádkářskou kolonii a za chvíli jsme zase u rybníků.

A jelikož tím se pomyslný kruh uzavřel, končí i tento report. Kdo chce vidět všechny fotky (většinou ale nepovedené), může se ještě zajít podívat na rajče. Odkaz je:
 


Komentáře

1 eM. eM. | 3. listopadu 2013 v 11:31

Zas tak hrozné to není, myslím :-D. Pěkná procházka - vůbec to tam neznám, maximálně takhle z vlaku :-). Focení do RAWu mě taky čeká, ale má to ještě chvíli čas, myslím :-). Mám ještě stovku fotek z ping-pongu na třídení - což je veselé :-). A už vím, že tam šly vymyslet zábavnější kompozice...chjo :-). Ale něco ti řeknu - i když se zdá nemožné fotit sport s manuálním ostřením - ono se to kupodivu docela dá :-D

2 Mirkaw Mirkaw | 3. listopadu 2013 v 14:54

Jsem ráda, že jsem poznala další kout našeho okolí, kde jsem nikdy nebyla. Mlhu ráda nemám, ale na fotkách dodá tu správnou atmosféru, zejména kolem fotek s vodními nádržemi je pěkná. Přeji hezký den

3 T(h)om T(h)om | Web | 3. listopadu 2013 v 21:34

[1]: No, díky. Ono by to možná bylo ještě zajímavější od Zábřeha k Lukavici, tedy mimo jiné kolem soutoku Sázavy a Moravy. Snad někdy časem... RAW je formát potvora na úpravy, ale dá se z toho vytřískat opravdu maximum (když to člověk umí, což já zatím neumím). Ohledně expozice se dají napravit chyby +/- až 2EV, nemluvě o barevnosti. Možná bys to měla aspoň zkusit ;-)

[2]: A já jsem rád, že vás to potěšilo. Počasí bylo na draka, jenže teď už dlouho jiné nebude a čekat do jara bych nevydržel. Děkuji za komentář :-)

4 eM. eM. | 5. listopadu 2013 v 1:12

[3]: To-máš těžký :-D. Já zkouším něco pořád, takže bych chvíli radši nic nezkoušela...už jsem si padla z Helioskem do oka, a ráda bych tak chvilku období "hájení" :-)

5 Jeník Jeník | 5. listopadu 2013 v 8:03

Je to docela zajímavé a hned je tu zase vzpomínka na doby minulé.

první část: - údajně při povodních v roce 1997 byla vytopena pila v Hoštejně.Tedy spíše její sklad s nařezaným dřívím. Dříví se nenašlo,ale zlé jazyky povídají,že každá druhá bouda na zahrádkách v Zábřehu je z nich.Možná je to pomluva,ale já bych to odplavené dříví také nehledal.

druhá část: - bylo to na počátku sedumdesátých let. Byl jsem z Prahy vyštván na kontrolu údržby toku řeky Moravské Sázavy. V části od Zábřeha do Hoštejna. Do Zábřeha jsem dojel klasicky ranním rychlíkem. U nádraží mne čekala služební škoda 105 s řidičem od místní správy povodí Moravy.Měl jsem ale strašný hlad a jak z udělání ráno ještě všude zavřeno.Tak jsem si ve stánku na nádraží koupil "40" dkg vlašského salátu a k němu dva rohlíky. Vlašák bylo mé oblíbené jídlo v té době a rohlíky také. Pozor tehdy to bylo opravdu jiná kvalitativní potarvinová  sorta než dnes.Řekl jsem ať jsme brzy hotoví,tak hned jedeme a za jízdy to sním.Bral jsem tuto akci jako trest,že se mne chtěl nadřízený na chvíli zbavit v práci - tedy abych mu nečuměl do papírů - obvykle levota,jak to známe i dnes. Řidič vyrazil přesně tou cestou jak jste ji fotil tedy nejdříve mezi těma plechovýma a betonovýma ohradama.To ještě šlo,já rozbalil vlašák pěkně na klíně a najednou se cesta nějak zdivočela a já měl 40 dkg vlašáku doslova rovnoměrně na sobě. V ústech ani jedno sousto. Pohled pro bohy. Hned jsme jeli zpět a rovnou do místního hotelu Merkur co stál naproti nádraží. Tam se mne ujal hodný pan vedoucí - dodnes vím,že se jmenoval Albín - s paní jeho provozní. Musel jsem se vysvléci vykoupat se. Trochu vyčistit a osušit prádlo - a uhánět zpět do Prahy. Cestou zpět jsem sice hlady okusoval kliky u dveří,ale udělal jsem i nanečisto zápis o tom jak je Moravská Sázava krásná řeka a jak je hezky udržovaná.

třetí část: Brassův rybník - má jednu neblahou pověst a to,že za první republiky se v něm nesměl nikdo koupat.Pan továrník Brass to zakázal. No koupalo se v něm,ale na černo.

6 T(h)om T(h)om | Web | 6. listopadu 2013 v 15:41

[5]: Povodeň v 1997 si pamatuji spíš z okolí Bohdíkova, ale ze Zábřeha se mi vybavuje hladina řeky, dosahující až k mostovce lávky u poblíž bývalých kasáren. Hotel Merkur byl poslední léta už docela masakr. Opravdu tam stál ještě v roce 1997? Když to píšete, asi ano... Vzpomínám si i na pár drobností ze staré nádražní budovy, ale většina lidí by si na to už asi ani nechtěla vzpomínat. Nebylo to nic hezkého.

PS: Brassův rybník má i jinou neblahou pověst, tedy prostě pověst, a to o jeho zakladateli Tunklovi. Za svoje kruté zacházení s poddanými je prý navěky o půlnoci poháněn čertem do pluhu po hrázi rybníka. Možná by to dosvědčili narkomané, kteří se tam někdy shlukují a po požití příslušných látek viděli mnohé věci, jinými neviděné :-D

7 Jeník Jeník | 6. listopadu 2013 v 16:38

[6]: O tom Merkuru jsem psal,že to bylo na počátku sedumdesátých let minulého století.Uznávám,že v devadesátých letech to bylo již zbořeniště.Pan Albín mi tehdy,když mne zachraňoval ukazoval plány na " Nový Merkur" a s hrdostí vyprávěl jak se na něj již těší.Ale jak to známe přišla revoluce a z plánů zbyl jen počmáraný papír. penize na jeho znovuvýstavbu zmizely. Jednalo se o peníze Restaurací a jídelen ( RAJ) Jeseník. To co tam dnes stojí je záležitostí města a Českých drah. Ten hotel tam ale stát měl,protože je to přestupní stanice pro lidi cestující ještě daleko a často v noci by bylo i vhodné se někdy někde ubytovat. Nevím jaká je nyní v takovémto případě potřeby ubytování v Zábřehu - myšleno nahonem a v noci.(já jsem to zde nikdy nepotřeboval,ale vyprávěl mi to kamarád z práce z Prahy,který cestoval vlakem do Vidnavi na Jesenicku  - jel nějak blbě a právě uvíznul zrovna v noci  na nádraží v Zábřehu - a spát na nádraží na lavičce se mu zrovna nechtělo - nadával,ale já mu neuměl vysvětlit jak by měl postupovat - no snad měl jet raději do Olomouce a tam přenocovat v některém s místních hotelů - nebo nevím).

Brassův rybník byl v té době pověstný svojí podivností. Tehdy do něj vletělo hned několik kompletních vlaků i s nákladem. Jednalo se o vlaky nákladní. Trať tam byla v prudkém oblouku. Sice tam bylo omezení rachlosti,ale mašinfírové na to nedbali a ani nepřibržďovali a pak se již jen divili jak se sunou s vlakem rovnou do vody. Jednalo se vždy o vlaky nákladní. Při rekonstrukci trati a výstavby tzv.koridoru se již na toto místo na trati více hledělo a oblouk na trati byl zmírněn a hlavně pořádně upraven,takže se snad již takováto nehoda jako popisuji nestane. Ty vlaky byly všechny nákladní (co se koupaly v rybníce) - snad si na to pamatujete také. Trvalo to vždy delší dobu než všechny vagony vytáhly z vody - a čumilů ze Zábřeha bylo u toho vždycky  docela dost. Já na to také několikráte  koukal,ale z projíždějícího rychlíku,protože se okolo jelo vždycky krokem a každý koukal proč se jede pomalu,pak zase koukal co je to za podvodní nádraží a až do České Třebové se obvykle o tomto zjevení na trati povídalo (myšleno mezi cestujícími ve vlaku). :-D

Komentáře jsou uzavřeny.