Procházka ze Zábřeha přes Klárinku a Nemili

26. února 2014 v 10:45 | T(h)om |  Túry a procházky
Tento víkend se celkem povedl, alespoň co do výletů. Ne že by šlo o nějaké extra dlouhé akce - sobotní i nedělní časové rozpětí se vešlo silně pod dvě hodiny, ale i tak jsem si to užil.
V sobotu jsme byli s prckama na návštěvě u rodičů v Zábřehu, a když se mládež po obědě odebrala do pelíšku, tatínek se odebral projít na vzduch.
Pro Zábřežáky to nebude nic nového, tahle trasa je pro ně jedna z nejprofláklejších. Pro mimozábřežské rovněž bez vysoké hodnoty, protože tam není žádné velké turistické lákadlo a podobnou procházku si udělají kdekoliv. Ale přesto sem hodím stručný reportík, ať se něco děje. Jako vždy jsem měl s sebou foťáček, musím přece nový Olympus trochu oťukat, tak to budete mít tradičně hlavně prostřednictvím obrázků.
Přikládám mapu vycházky. Kdo chce větší formát, ať na ni klikne a zobrazí se mu.


Vyrážíme:


Nejprve něco z města, abychom neudělali moc velký skok. Začneme na zábřežském Masarykově náměstí, známém taky jako "horní". Budova s podloubím je muzeum. Především se věnuje Janu Welzlovi, kterému se v Zábřehu věnuje skoro všechno, ale zajímavostí je i fakt, že zde nějaký čas bydlela i manželka J.A.Komenského. Že pak i s dětmi zemřela na mor, to už je jiná kapitola...

Ulice (příhodně nazvaná) Komenského, vedoucí od náměstí ke kostelu sv.Barbory, prošla nedávno opravou. Barák v pravé části snímku to ale kazí pořád.

Opouštím centrum a beru to po silnici směrem k Růžovému údolí. Ještě nějakou dobu se tam táhnou domky do kopce podél cesty.

V podstatě jdu po červené turistické značce, aniž bych to tušil. Všiml jsem si jí až někde tady, u kříže nedaleko vrcholku sedla mezi Klárinkou a Račicí (zdejší kopce). Docela rád měním asfaltovou silnici za polní pěšinu.

Dodnes si pamatuji, jak nám ve škole říkali, že Klárinka je bývalá sopka. Teď už tomu nic nenasvědčuje. Přes hřeben vede polní cesta a u vrcholu vyrostlo několik rekreačních chalup. Fotka je pořízena u rozcestníku Klárinka (382 m.n.m.).

Jedna z chat na Klárince.

Polňačka přes hřeben Klárinky vede až do Nemile. Nebýt oparu, byly by odtud i pěkné výhledy, pokažené jen elektrickým vedením. Toho času bylo na cestě hodně bláta, ale naštěstí se dalo pohodlně jít po trávě přilehlých luk.

Při příchodu do Nemile mě přivítal stylově kohout na hnojišti vedle tamního statku.

První dojem z nemilského okolí je takový agro-korozně-historický. O kus dál se to zlepší.

Nejvíce zmiňovanou pamětihodností obce Nemile je středověká tvrz. Byl jsem na ni docela zvědav a tak jsem sledoval značky, které k ní vedly. Zde cesta vedla okolo nízkého domku, který - jak mi došlo až později - byl vlastně ona středověká památka. Nevypadá na to. Člověk by si ji snadno spletl s obyčejným rodinným domkem z padesátých let. Uvnitř je ale prý docela zajímavá expozice, což ovšem nemůžu posoudit, protože dovnitř jsem se nedostal.

Cestou dolů z kopce, zpátky na Zábřeh, jsem našel malou kapličku. Po průzkumu mapy zjistíme, že v dědině je kapliček více. Protože zbylé jsem neviděl, nemůžu potvrdit zda i ony jsou tak pěkně opraveny jako tahle.

Přes celou Nemili jsem šel vlastně z kopce. Za ty roky, co v Zábřehu nebydlím, mi úplně vypadlo, že vesnice stojí prakticky na svahu zmíněné vyhaslé sopky Klárinky.

Do Zábřeha z Nemile vedou tři cesty (mimo té přes Klárinku, samozřejmě). První najdeme v horní části, kde mineme nemilský hřbitůvek a dojdeme ke hřbitovu zábřežskému. Druhou možností je spodní varianta kolem "bagru", kudy dojdeme ke koupališti v Zábřehu. Možnost číslo tři vede narozdíl od prvních dvou mimo asfalt po tzv. prostředničce. Ten název je pěkně výstižný, což mi jistě potvrdíte, podíváte-li se do mapy. Aby případný přespolní turista nezabloudil (k čemuž by musel být vážně slepý, blbý, ožralý a navíc pod vlivem nějakých psychotropních látek), najde tady modré značení.

Příchod do Zábřeha byl poměrně překvapivý. Nestačil jsem se divit, kolik v této části vyrostlo nových domků. A pořád vyrůstají další.

Propletl jsem se uličkami a za chvíli už kráčel kolem koupaliště. Na fotce sice vidět není, ale koho by to zajímalo, stojí naproti tomu paneláku vzadu. A koho by zajímalo ještě více, může kliknout na tento odkaz, kde najde report ze slavnostního otevření po rekonstrukci.

Cesta od koupaliště směrem k centru.

Udělal jsem si malou okliku a vzal to kolem Brasáku, což je ve správném pojmenování rybník Oborník. Měl bych možná říct soustava rybníků, protože jsou tu celkem čtyři vodní plochy oddělné hrázemi.

Všude na Internetu člověk najde vesměs samé idylické obrázky těchto rybníků, ale dlužno podotknout, že k té idyle moc nepřispívá zdevastovaný areál podniku Hedva na severovýchodní straně.

Abychom ale nekončili pesimisticky, zde rybník ještě jednou a tak, jak se obvykle fotívá. S klidnou hladinou a v ní se zrcadlící věžičkou kostela.

Kompletní fotoalbum hledejte jako vždy na rajčeti:
 


Komentáře

1 Mirkaw Mirkaw | 27. února 2014 v 11:06

Pro mne doma u PC to byla opět pěkná procházka, která mi přinesla spoustu nových poznatků, míst, která jsem nikdy nenavštívila, navíc doplněná pěknými fotkami. Už se těším na další. Přeji pěkný den a chuť cestovat.

2 acijka acijka | Web | 27. února 2014 v 14:12

Díky za fotku "tvrze Nemile". Zajímalo mě, jak vlastně vypadá, letos bych chtěla shlédnout expozici. První pokus byl před 3-mi lety, ale majitel nezvedal telefon, tudíž jsme vzdali to hledat, když bylo zřejmě zavřeno... ;-)

3 T(h)om T(h)om | Web | 27. února 2014 v 14:53

[1]: Nebyla to sice žádná exotika, ale ono nneí potřeba neustále psát o exotice, že? Děkuji a přeji příjemný den :-)

[2]: Rádo se stalo. Až budeš mít po návštěvě, napiš. Docela by mně zajímalo, co je uvnitř 8-)

4 Jeník Jeník | 27. února 2014 v 17:29

Hezké jako vždycky - tedy zde. V této fotoreportáži se mi nejvíce líbil " kohout ".

5 Ludmila Ludmila | E-mail | 2. března 2014 v 20:27

Zdravím z Poděbrad. Dnes tu byl krásný sluneční den. Velké oslavy Jiříka z Poděbrad, u příležitosti 550. výročí uzavření smlouvy s Francií. Vystála jsem si frontu, abych na vlastní oči viděla na mimořádné jednodenní výstavě vzácnou listinu – Národní kulturní památku 1464 – Smlouvu krále Jiřího s Francií. Fotila  jsem "vzácné" dokumenty i zajímavé osobnosti ..., den se vydařil. :-D U nás je už jaro

6 T(h)om T(h)om | Web | 5. března 2014 v 5:07

[5]: To zní jako zajímavá akce. Překvapuje mě jenom, že takový dokument - normálně velmi citlivýna světlo a změny vlhkosti vzduchu - dají napospas divákům. Nebyla to spíš kopie?
To jaro už je konečně i u nás. HURÁ! :-D

7 Ludmila Ludmila | E-mail | 5. března 2014 v 12:34

Představ si, že na jeden den byl z trezoru uvolněn střežen týmem odborníků jako oko v hlavě. Smělo se fotit jen bez blesku.

8 T(h)om T(h)om | Web | 6. března 2014 v 12:50

[7]: Tak to jsi měla opravdu štěstí, obyčejně se takové cennosti pečlivě chrání. Opatrnost dokazuje i zákaz používání blesku.

Komentáře jsou uzavřeny.