Jak jsem si pořídil bezzrcadlovku

4. března 2014 v 15:00 | T(h)om |  Fotografování
Vezmu to od úplného začátku, čím jsem začal fotit. Když pominu rodiči letmo zapůjčený foťák pro stereokotoučky (vzpomene si dnes ještě někdo, co to bylo?) - to jsem ještě chodil na první stupeň ZŠ, byl mým prvním fotoaparátem nonamový kinofilmový kompakt s fix-focus objektivem, který dostali prarodiče na jakési předváděcí akci jako prezenční dárek. Veškeré nastavení spočívalo v natažení závěrky a posunem políčka filmu mechanickým kolečkem, kompozici záběru přes průhledový hledáček a laciném cvaknutí spouště, která o nastavení clony nebo expoziční doby nikdy neslyšela. Fotil jsem tedy bez jakýchkoliv zkušeností, se snad nejhorším možným vybavením a s velkou šetrností, protože cena roličky filmu a jeho vyvolání lezlo znatelně do peněženky. Kupodivu mám dodnes ve fotoalbu několik poměrně zdařilých fotek vyrobených tímto fotokřápem.
Po vojně, v roce 2000, jsem začal uvažovat o něčem lepším, rozbil prasátko a za 1999Kč koupil Olympus AF-10XB. Opět kinofilmový kompakt, ale už měl bateriové převíjení filmu, blesk, displej s počítadlem, velký hledáček, automatické ostření a vnitřní obvody už aspoň trochu pracovaly s časem a clonou. Stále jej mám v šuplíku a už tam asi zůstane navěky, protože takový archaismus jako kinofilmový kompakt dnes nikdo používat nebude. Hlavní ale je, že při práci s ním jsem se začal více zajímat o fotografování jako takové a zvažovat, že první objevující se digitály by mohly být dobrá cesta dál.

Trvalo to pět let, než jsem si jednoho krásného jarního dne donesl (s kapsou lehčí o skoro sedm tisíc) Konica-Minoltu Z1. Měla tehdy úžasných 3,2 MPix, objektiv s desetinásobným zoomem a světelností f2,8-3,5, kterou by jí mohl závidět nejeden dnešní model. Dá se říct, že teprve s tímto přístrojem jsem začal opravdu fotit. Měl nejen automat, ale i manuál a poloautomatické režimy, elektronický hledáček a spoustu dalších funkcí, které umožňují fotografovat kreativně. Bohužel, o tento foťák jsem přišel během nehody s padajícím stativem.
Nahradil jej podobný Olympus SP-500 UZ, ale ten mi k srdci nikdy nepřirostl. Jeho čip měl sice již dvojnásobné rozlišení, jenomže byl na pohled ošklivý a pravá polovina snímků trpěla nepředvídatelnou rozmazaností. Nakonec jsem byl rád, když se mi jej po dvou letech používání povedlo výhodně (pro mě...Mrkající) prodat během dovolené v Egyptě. To byl rok 2007.


Tou dobou se začaly objevovat první levné amatérské zrcadlovky, ale pro mě pořád nebyly levné dost a tak jsem, v duchu slintaje po DSLR, koupil Panasonic Lumix FZ50. Mám ho stále. Na svou dobu to byl špičkový fotoaparát a i dnes by porazil mnohé novější přístroje. Ve spoustě věcí se dá srovnávat se zrcadlovkou. Jasně, proti jakékoliv zrcadlovce brutálně šumí, pomaleji reaguje a s hloubkou ostrosti si také totik nezablbnete. S DSLR má ale společný způsob ovládání (nastavovací kolečka, manuální zoom, hledáček), ale také velikost s hmotností. Tento foťák jsem si zamiloval, ovšem touha po zrcadlovce byla stále silnější a silnější, až jednoho dne logicky zvítězila.

Přechod na DSLR s Nikonem D60 nebyl bez komplikací, ale časem posunul moje focení zase o level výš. Nakoupil jsem objektivy, brašnu, čistící soupravu, filtry a dělal si iluze, že nemůže být lépe. Mám přece zrcadlovku!
Už od dob Lumixe FZ50 jsem s sebou začal tahat foťák skoro všude. S Lumixem to ještě šlo, jenže kompletní zrcadlovková výbava už se pronese. Pak jsem si navíc pořídil druhé tělo - lepší, ale taky ještě větší a těžší Nikon D90 a bylo zle. Najednou jsem byl zavalený technikou, která nejenže byla těžká na tahání, ale také zabírala místo v batůžku a doma v regále.

A TEĎ TO DŮLEŽITÉ

Postupem času jsem si začal uvědomovat, že to všechno už jaksi přerostlo moje skutečné potřeby. Souviselo to nejen s prozřením, že nikdy nebudu fotit např. do National Geographic, ale také s tím, že mi došlo co a proč vlastně fotím. Odborně se tomu myslím říká vyprofilovat se. Než se člověk vyprofiluje, odežije několik let, udělá kvanta špatných fotek a projde několika fázemi. Během nich nabere informace a zkušenosti, ztratí mnohé iluze a utratí hromadu peněz. V závěru tohoto procesu pak dojde k závěru, jehož pravděpodobně nejčastější podoby jsou dvě:

1) Musím utratit ještě víc peněz
2) Utratil jsem zbytečně moc peněz

Já měl štěstí a zapadl do druhé skupiny. Zhodnotil jsem své nároky i styl focení a zjistil, že moje výbava je obsáhlejší než je nutné, že mám zbytečně dvě DSLR těla a skla, která prakticky nevyužiju. Také jsem již delší dobu bojoval s pocitem, že by se možná více hodilo menší fotítko, které mi po celodenní túře nezpůsobí křeče krční páteře, a které se dá vozit na kole i bez objemného batohu. Jistou dobu jsem zvažoval nákup nějakého hodně levného kompaktu, ale měl jsem dost rozumu, abych to neudělal.
Zhruba již čtyři roky narůstající trh bezzrcadlovek jsem doposud vnímal jen jako zajímavou, avšak slepou odnož. Vše jsem nadále z povzdálí poctivě pozoroval, tudíž mi neunikl ohromný pokrok, jenž se v tomto segmentu odehrál. Kvalita výstupu šla znatelně nahoru a totéž platí o rychlosti a ovladatelnosti. Nad starším Nikonem se tak začala stahovat mračna. Proč si nenechat jen skvělou D90, k tomu dva zoomové objektivy pokrývající všechna ohniska a zbytek neprodat? Vždyť za ty peníze už se dá koupit levná nová bezzrcadlovka!

A tak se to stalo. Starý dobrý Nikonek a pevné sklo šlo z domu, získalo nové majitele a já prašulky na fotítko. Kdo trochu sleduje dění ohledně fototechniky ten ví, že situace kolem CSC není úplně jednoduchá. Výrobci mají své vlastní formáty, čipy a kompatibilní optiku. Mě byla od začátku sympatická dvojice Panasonic a Olympus. Tyto dvě firmy dodržují společný formát Micro Four Thirds, jejich fotoaparáty i objektivy se dají v rámci tohoto formátu vzájemě doplňovat. To mi přišlo výhodné s výhledem do budoucna.
Pečlivě jsem začal pročítat recenze nabízených přístrojů a porovnávat je se svými představami. Nakonec jsem si tedy objednal Olympus Pen E-PL3. Zatím jej mám asi měsíc a nemyslím, že to byl špatný krok. Foťáček splňuje to, co jsem od něj očekával - možná mnohem více než to. Není sice dokonalý, ale já nekupoval dokonalý foťák (na to mám zrcadlovku), ale foťák malý, lehký a s přijatelně dobrou kvalitou snímků. Přesně takový můj Pen je. Rychlost a obrazová kvalita blízko levným zrcadlovkám, velikost a váha kompaktů.

Název článku zní "Jak jsem si pořídil bezzrcadlovku", což splnil. V některém příštím příspěvku zkusím podrobněji shrnout svoje poznatky a porovnání fotografování s ultrazoomem a zrcadlovkou vůči tomuto Penu.
 


Komentáře

1 eM. eM. | 4. března 2014 v 22:39

Pěkná historie, jen trochu fotodokumentace by nebylo naškodu, třeba fotky z raného dětství, které si pořídil. Já si pamatuju z naší kinofilmové Cmeny jen to, že jsem ji měla na výletě se školou v Jeseníkách, nacvakala plný film, a po příjezdu a předání filmu ke zpracování mi sdělila maminka, že foťák trhá film a všechno se spatlalo do jedné fotky, hmm :-D.
Ale jinak - Zenith forever(chudák čeká doma očesaný o objektiv a krytku blesku na svoji šanci :-).

2 T(h)om T(h)om | Web | 5. března 2014 v 5:05

[1]: No, naši mají ještě starého ruského Sokola, ale já sám jsem ho nijak zvlášť nevyužil. No a s tím Zenithem... To už je dnes pro normálního člověka spíš na takové nostalgické hraní než na skutečné focení, ne? Ostatně taky už máš zrcadlovku 8-)

3 Babsy Babsy | E-mail | Web | 5. března 2014 v 8:13

Já zatím fotím s kompaktem Canonem PowerShotem A520. Na to, co s ním dělám, úplně stačí. Ze mně asi nikdy nějaký zaujatý fotograf stejně nebude.
Tento fotoaparát je mi už ale těžký, protože je to starší model na tužkové baterie, a tak čekám, jestli ještě trochu spadne cena u kompaktu "Panasonic Lumix DMC-SZ3", který mám slíbený už od Vánoc. :-)

4 eM. eM. | 5. března 2014 v 15:00

[2]: Tak víš jak, já to používala kvůli tomu, že je to zrcadlovka, no a když mám digitální, tak je těžce nepravděpodobné, že bych se vracela na Zenith. Ale Helios objektiv používám, to je ten punc těch "starých časů", jistá zkreslenost, typický bokeh a oproti Canon setu taky světelnost a související míra ostrostim. Ještě toho nemám tolik nafoceného, protože nebyl čas a na sport se to fakt moc nehodí(pokusy nedopadly nejhůř, ale skřípání zubama při ostření, bylo fakt velké) - ale plánuju zkusit fotit něco jako reportáže + lidi, tak to bude zajímavý letos :-D (pokud se k tomu dostanu) :-D.
A panebože, zním jako nějakej odborník, pomoc :-D

5 JiHei - Fotografie JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 5. března 2014 v 17:32

No, to je hodně poučný článeček...Já mám pořád jenom jeden objektiv a tak nějak si s ním vystačím. Plnější výbava mě odrazuje svojí váhou a penízky taky nerostou na stromě... ;-)
Tak ti přeju samé krásné fotky s novým foťákem a budu sem jukat! :-)  :-)

6 T(h)om T(h)om | Web | 6. března 2014 v 12:54

[3]: Ono je to hodně o zvyku. Někdy mám sám pocit, že by mi stačil nějaký slušný kompakt. Ale když si člověk zvykne na zrcadloku, dost se tím rozmazlí a některých věcí se těžko vzdává, byť je takový foťák těžký jak hovado :-D
S foťákem na tužkovky mám svoje (špatné) zkušenosti, tak držím palce k pořízení nového.

[4]: No jo, ale není zrcadlovka jako zrcadlovka. A jak jsi napsala - kdo si zvykne na digitál, je v pasti.
Pouliční report s heliosem? Na to jsem zvědavý. Hlavně na to, jak s ním budeš stíhat ostřit. Pak se pochlub s výsledkem, odborníku 8-)

[5]: Spíš rekapitulační než poučný, jak to tak čtu :-D Fakt je, že mě ta velká výbava taky dost omezovala a proto jsem ji částečně rozprodal a odlehčil. Rozhodně to byl krok správným směrem.
Děkuji a přeji dobré světlo, když už máme konečně i dobré počasí :-)

7 Hanka Hanka | E-mail | Web | 7. března 2014 v 20:00

Pěkná rekapitulace, Tome. Ty na to jdeš přímo vědecky a hlavně z praktické stránky. Taky si myslím, že na běžné focení není potřeba drahé vybavení, kvalitní fotky pro osobní potřebu (nebo na blog) se dají udělat i s obyčejným foťákem, ať už je to kompakt nebo zrcadlovka. :-)
Pokud ovšem fotograf vystavuje a potřebuje zvětšeniny, už je to zase něco jiného. Mám to doma. ;-)
Sama jsem fotila dost dlouho na kinofilm a používala fotoaparát Praktica. Filmy jsem si sama vyvolávala a dělala fotky, to bylo super. Když jsem přešla na barvu, nechávala jsem fotky dělat v minilabu, to už tak super nebylo. Pak následoval kompakt a posledních pár let mám zrcadlovku Pentax. Fotit kompaktem už jsem úplně zapomněla. :-?
Je teda fakt, že brašna se zrcadlovkou a dvěma objektivy se dost pronese. ;-) S tužkovými bateriemi jsem měla taky problémy, ale dostala jsem skvělou radu od servisáka a je po problémech.

Přišla jsem ale kvůli něčemu jinému. Dneska má svátek Tomáš, proto ti přeji všechno nejlepší, kromě zdraví i hodně štěstí a k tomu dobré světlo vždy a všude! :-) Hanka

8 T(h)om T(h)om | Web | 8. března 2014 v 18:44

[7]: S tím foťákem je to takové sporné. Za dobrých podmínek poslouží dobře i kompakt, a pak záleží spíš na "oku" a schopnostech fotografa. Jde-li o složitější situace nebo potřebu vyšší technické kvality, pak nastupuje zrcadlovka. Otázka však zní, jak často potřebuju opravdu špičkovou kvalitu, protože na foktách 10x15 člověk stejně prd pozná, čím byly udělány.

Za přání moc děkuji a přeji to samé k dnešnímu MDŽ :-)

9 Hanka Hanka | E-mail | Web | 8. března 2014 v 20:11

[8]: Máš naprostou pravdu, Tome. :-)
Díky za přání. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.