Zábřeh a Skalička

3. března 2014 v 14:07 | T(h)om |  Túry a procházky
Přesně po týdnu přicházím opět s další várkou procházkových fotek z okolí Zábřeha. Scénář byl tentýž jako minule: Návštěva u rodičů, spinkající prcci a doma se nudící T(h)omík. Bez velkých řečí a okolků jukněmež na mapu a pořízené výcvaky:

klikněte pro zvětšení


Jedna z nejznámějších budov města (najdeme ji hned vedle pošty) měla bohatou historii. Během pár desítek let stačila být okresním úřadem (ještě v dobách, kdy Zábřeh byl okresní město), zemědělským učilištěm, a dnes zde sídlí městský úřad, knihovna a městská policie.

Jako rarita mi přišla i záchodová mísa stojící hned vedle pouliční lampy, takže vypadala jako její součást. Ve skutečnosti to tak samozřejmě není.

Trochu jsem se propletl uličkami a objevil se na mostě přes kolejiště železniční stanice. Zábřeh na Moravě je důležitou vlakovou stanicí na trase mezi Prahou a Brnem. Bohužel zde nestaví např. Pendolina, na které nastoupíte nejblíže v 50 km vzdálené Olomouci.

První březnový den jasně dokládal, že březen je první jarní měsíc. V zahrádkách u domů kvetly sněženky, bledule, krokusy a spousta dalších typicky jarních rostlin.

Další moje kroky vedly ke schodišti na Skaličku. Skalička - součást Zábřeha, je s městem spojena pochopitelně více cestami i běžnou silnicí, ale tohle bylo zajímavější.

Na Skaličce bychom asi moc historických památek nenašli, ale pokud něco takového hledáme, neměli bychom minou nedávno opravený zámeček.

Výhled od zámečku směrem dolů k Zábřehu.

Kaple v horní části Skaličky. Stojí hned u silnice vedoucí směrem k vedlejšímu Jestřebí.

Za značkou označující konec obce už mimo hřbitova najdeme hlavně pole, odkud se nabízí pěkné výhledy na údolí Moravy a hory v dálce. Pohled na Jeseníky je ovšem lépe vychutnat za jasnějšího počasí, než jaké bylo v sobotu.

U hřbitova nad Skaličkou jsem to vzal na polní cestu tvořenou betonovými panely.

Dovedla mě na široké louky a ke kapličce s malým posezením.

Jednou z nejvýraznějších dominant Zábřežska je určitě lom u Vitošova. Jako orientační bod dobře poslouží z téměř jakéhokoliv kopce do okruhu několika kilometrů.

U prve zmíněné kapličky jsem zabočil dolů po louce, kde se mi podařilo navázat na lesní pěšinu. Vůbec jsem nevěděl kam dojdu, ale zdálo se mi celkem logické, že nějakam prostě vést musí.

No, vedla... logicky. Průšvih byl v tom, že vedla přes elektrický ohradník a pozemek přilehlého hospodářství. Ještě že majitel má pochopení pro zbloudilé turisty a nechal mě projít skrz, jinak nevím kudy bych se vracel.

Vyšel jsem na cestě vedoucí okolo bývalého lomu. V rámci zaplnění adrenalinové mezery jsem se tedy vydal po skoro neznatelné pěšině na jednu z jeho teras. Je to tam sice zajímavé a výhled taky ujde, jenže ne zase natolik, aby mě to posadilo na pr... Ale jsem za tu odbočku rád.

Po okraji lomu jsem se vyšplhal úplně nahoru a došel na Humenec. To je kopec, který odděluje Zábřeh od Skaličky. Vede přes něj asfaltový chodník a jsou odtud asi nejlepší výhledy na město. Lví podíl na tom má především čtveřice rybníků.

Když jsem úplně na začátku šmajdal k nádraží, napadlo mě ještě několik zastávek. Částí Rudolfov jsem se tedy vrátil na most a dále k řece.

Cestičkou na druhé straně mostu přes vodu jsem zamířil ke splavu. Na snímku splav není - to jste poznali sami - ale je na něm další zábřežský orientační bod. Ten tvoří dvě velká sila, díky širokému rovnému údolí rovněž viditelná již z daleka.

A tohle je už zmíněný splav na Moravské Sázavě. Ve skutečnosti nic moc, ale já tu vlastně nebyl od dětství a zajímalo mě, zda se tu něco změnilo.

Zřejmě nejvytíženější pěší trasou z nádraží do centra Zábřeha vede po chodkíku okolo řeky přes Wolkerovy sady, mezi místními dříve známé spíše jako "park u kasáren". To mi ale přišlo jako nuda a rozhodl se jít po druhém břehu. První etapa byla sice drsnější než se původně zdálo, protože jsem se musel prodrat křovím pod zahrádkářskou kolonií, ale pak už se tam vinula docela pohodlná pěšina. To betonové nalevo je násp železniční trati směrem k České Třebové a ku Praze.

Neobvyklý, ale o to zajímavější je odtud pohled ke kostelu husitské církve.

Zde již docela klasický pohled na hladinu rybníka Oborník.

Náměstí Osvobození focené od budovy gymnázia.

Kulturní dům, zcela nekulturně a nevkusně polepený reklamami.

A poslední obrázek je trávník fotbalového stadionu, kam jsme později vyrazili s potomstvem na procházku.

Všechny fotky na rajčeti:
 


Komentáře

1 Mirkaw Mirkaw | 4. března 2014 v 9:56

Zábřeh, ale z jiného pohledu, než který znám já a to je dobře. Tudy jsem nikdy nešla a díky Vám jsem se zase dostala někam jinam. Všechny fotky jsou pěkné, ale ta s božími mukami je pro mě nejhezčí. Přeji hezký den.

2 Ludmila Ludmila | E-mail | 4. března 2014 v 14:17

Z tebe se stává dokumentarista

3 Jeník Jeník | 4. března 2014 v 18:47

Opět zajímavé. Upoutal mne ten strom ryba.(na rajčeti) - ovšem za rozkvetlé jarní květiny - dávám jedničku.

4 T(h)om T(h)om | Web | 5. března 2014 v 5:02

[1]: V tom případě fotky splnily svůj osvětový účel. Děkuji za návštěvu a přeji krásný den :-)

[2]: Taky mi to tak připadá

[3]: Děkuji za tu jedničku (ve škole jsem je často nemíval). Kytky mě těší ani ne tak proto že jsou prostě pěkné, ale taky proto, že ohlašují začátek skutečného jara.

5 Babsy Babsy | E-mail | Web | 5. března 2014 v 8:07

Děkuji za fotoreportáž ze Zábřehu. Ráda poznávám nová místa. Zábřeh znám opravdu jenom z jedoucího expresu mezi Prahou a Ostravou. :) Ale ten lom u Vitošova znám z okýnek vlaku moc dobře. :)
Nejvíc se mi líbí ta fotka s kapličkou.
Fákt...? To jsem nevěděla, že ten novogotický kostel patří CČSH. Ten je myslím z vlaku taky vidět velice dobře.

6 Jeník Jeník | 5. března 2014 v 17:07

[5]:Opravdu ten velkolom vápence a kameniva  s vápenkou a výrobnou stavebních směsí všeho druhu je vidět hodně zdaleka(tedy i z vlaku jedoucího do Zábřehu,nebo ze Zábřehu všemi směry - v nočních hodinách je to ještě zajímavější,protože nahoře na vrcholu odvalu - lomové stěny mají "lunu" ,což je elektrické obloukové světlo,které svítí - září do daleka noční tmou).

Uvedený kostel krásně z vlaku k vidění byl původně německoevangelický,po válce byl po odsunu německého obyvatelstva ze Zábřehu předán CČSH.O kostel jako takový se vzorně starali vojáci z místní posádky. Byli to železničáři a měli mezi sebou vojáky všech stavebních řemesel. Po zrušení posádky a železničního vojska jako takového se o kostel asi stará město Zábřeh. Ale to je jen moje domněnka,může to být jinak.

7 Babsy Babsy | E-mail | Web | 5. března 2014 v 19:39

[6]: Děkuji za informace, takové mne vždycky potěší. Vaše komentáře tady u Thoma obzvlášť velmi ráda čtu, dozvím se vždy plno zajímavostí.

8 T(h)om T(h)om | Web | 6. března 2014 v 12:48

[5]: Nejsem si úplně na 100% jistý, jestli je ten kostel z vlaku pořád vidět. Tedy býval vidět před rekonstrukcí koridoru, ale po stavebních úpravách kolem kolejí v těchto místech vyrostla protihluková stěna a mám pocit, že výhledu ke kostelu brání.

9 Babsy Babsy | E-mail | Web | 6. března 2014 v 13:50

[8]: Je vidět, teď už si to plně uvědomuji. Sice jen chvíli, právě kvůli té protihlukové stěně, ale pokaždé si ho všimnu, už jen proto, že v těch místech vlak zpomalí, ale hlavně proto, že je velmi krásný.

10 Terka Terka | 8. října 2014 v 0:25

MOc hezké fotky, Zábřeh znám docela dobře ale přece jen tyhle pohledy jsou trochu méně obvyklé.Jen dodám že schodiště od zatáčky za mostem nahoru do Skaličky se říká " V háječku"

11 T(h)om T(h)om | Web | 9. října 2014 v 16:20

[10]: Díky :-) O názvu schodů jsem nevěděl, tak jsem zase o něco chytřejší 8-)

Komentáře jsou uzavřeny.