Prvomájová hřebenovka

3. května 2014 v 21:10 | T(h)om |  Túry a procházky

ČERVENOHORSKÉ SEDLO, KLÍNOVEC, VÝROVKA, MALÝ JEZERNÍK, SLATĚ, ŠVÝCÁRNA, rozc. POD PRADĚDEM, OVČÁRNA, VYSOKÁ HOLE, BŘIDLIČNÁ HORA, PECNÝ, ZTRACENÉ KAMENY, SKŘÍTEK


Nestává se často, že by partnerka dohodila kamarádce svého chlapa. Občas se však takový vzácký případ vyskytne a tentokrát jsem to schytal já. Tedy schytal... Možná to znělo jako bych si stěžoval, což si naopak vůbec nestěžuji. Byla to pro mě po dlouhé době - nebojím se napsat po letech - zase jednou opravdu pořádná túra.
Poloviččině kamarádce ve čtvrtek odjel manžel s dětmi na chalupu k rodičům a ona se rozhodla strávit jeden ze čtyř takto příhodně uvolněných dnů na horách. Chvályhodné rozhodnutí. Jenomže jít neměla s kým, tudíž rozhodila sítě po internetu, kde se jich chopila moje polovička a já byl (s)volný. Stejně jsem o něčem podobném, i když v menším měřítku, sám uvažoval. Tolik na vysvětlenou, abyste nevyvozovali nějaké špatné závěry z faktu, že jsem zase túroval s nějakou jinou ženskou:)
Janka je ze Slovenska a má bohaté zkušenosti s tatranskými túrami, které jsou přece jen trochu jiný level než Jeseníky. Proto jsem měl ze začátku trochu obavy z toho jak mě odrovná, což se nakonec nepotvrdilo. Sám jsem byl překvapen. Přesto se akce neobešla bez občasných prohlášení typu: "No, takhle to u nás vypadá na nástupní trase", "Tohle už začíná trochu vypadat jako na Oravě" nebo "Tady to okolí mi vzdáleně připomíná Rysy". Ještě že jsem klidná povaha a nenosím s sebou v batůžku pepřákSmějící se.
Trasu jsme zvolili jednu z těch absolutně nejprofláklejších, jaké v Jeseníkách najdete. Kdybychom vyrazili ze Šeráku přes Keprník na Červenohorské sedlo a pokračovali skutečně prošlým, zvládli bychom na jeden zátah prakticky kompletní hřeben Hrubého Jeseníku. Jenomže to by nás hodně bolely nožičky a ony vlastně dost bolely i tak.

Narozdíl od cyklovýletů přeskočím v tomto článku popisnou textovou část a vše zvládnu skrze komentované fotky. Tentokrát se zrovna dvakrát nepovedly, ale na zmenšeninách to snad nebude tak poznat. Jdeme na to:


Start na Červenohorském sedle, kam nás dopravil linkový autobus s odjezdem v 8:15 ze Šumperka. Jízda trvá necelou hodinu a aktuálně stojí 42 Kč. Jdeme po červené turistické značce, ke které je třeba přejít silnici o kus dále směrem na Jeseník.

Abychom si nedělali nějaké předčasné iluze o nenáročnosti, hned ze začátku citelně stoupáme podél jedné ze sjezdovek na svahu Velkého Klínovce. Nejprve po šotolině, ze které ovšem přibližně v nejvyšším bodě sejdeme na úzkou lesní pěšinu.

Rozcestník Klínovec nabízí první výhledy na opačnou stranu (Praděd, Dlouhé Stráně) a pro případ deště také skromné přístřeší. Nám zatím počasí přálo.

Etapa od Klínovce přes Výrovku a Malý Jezerník se nese ve znamení vícečetné terénní houpačky nízkým porostem kleče. Některé úseky jsou opravdu docela drsné, byť nijak dlouhé.

Bylo 1.máje, státní svátek a lidé měli volno, což se odrazilo i v počtu dalších turistů. Potkali jsme několik Poláků, ale především spoustu lidí ze západních Čech. Konkrétně si vzpomínám na Lovosice a Karlovy Vary. Zde zrovna odpočíváme v jednom stoupavějším úseku spolu s lovosickou skupinkou.

Příroda ve výškách nad 1000 m.n.m. vypadá trochu jinak (drsněji) než v údolích.

Mezi Výrovkou a Malým Jezerníkem

Další část trasy od Malého Jezerníku se vyznačuje rašelinovým podložím. Proto jsou místy celkem dlouhé úseky vedeny po dřevěných chodníčcích. Tu a tam v nich člověk narazí na uvolněnou nebo prohnilou fošnu, takže ani na tak zdálnivě zabezpečené cestě není nouze o občasný adrenalin.

Jeden z nejdrsnějších úseků číhá v lese směrem k rozcestí Slatě. Terén tam prudce stoupá po nepříliš pohodlné stezce tvořené kamením a spletí kluzkých kořenů.

Rozcestí Slatě. Setkávají se zde červená značka se zelenou a společně pokračují ke Švýcárně. Už pohodlně, relativně po rovince a dobrém povrchu.

Nedaleko Švýcárny. Praděd je odtud skoro na dosah ruky.

Chata Švýcárna a vysílač na Pradědu.

V restauraci uvnitř chaty jsme si dali menší obídek a takto posilněni pokračovali dále. To znamená po asfaltce směrem k Pradědu.

Na rozcestí Pod Pradědem klasika. Hromady lidí, maminky s kočárky a staří lidé o berličkách, kteří se nechali vyvézt autobusem na Ovčárnu a míří po asfaltce k vysílači. Shodujeme se na tom, že vrcholový Václavák si rádi necháme ujít a míříme dolů. Dav se žene (belhá, veze) vzhůru, my proti jeho proudu.

Před Ovčárnou se po mezích ještě válely zbytky sněhu. I podle vzhledu polehlé trávy je poznat, že jaro tak, jak ho máme v Šumperku, sem dorazí opožděně.

Ovčárnu lze brát jako druh záchytného bodu. Pokud bychom už měli dost, můžeme se svézt autobusem dolů na Hvězdu a nějakým příhodným spojem domů. Jak se ale zdá, sil máme pořád dostatek, a tak vzdor zatahující se obloze vyrážíme po červené k druhému nejvyššímu vrcholu v Jeseníkách, k Vysoké Holi.

Všude kolem bylo na zemi plno těchto červených potvůrek. Nejspíš jste je už taky někdy zahlédli a ani to nemuselo být na horách. Doma jsem si zjistil, že jde o roztoče s poetickým názvem sametka podzimní.

Rezivé torzo vleku hned u cesty jsem fotil i před čtyřmi roky, ovšem v červnu. Kdo by chtěl porovnávat, může na tomto odkaze.
V levé části snímku stojí Petrovy kameny, údajné místo čarodějnických sabatů. Čarodějnice během nich měly obcovat s ďáblem. Žádné připálené primerosky jsme však nezahlédli, tak je to asi jenom pověst.

Hned u rozcestníku a meteostanice na vrcholu Vysoké Hole stojí historický hraniční kámen Moravy a Slezska. Do něj vytesaný letopočet je 1681. Pro nás znamená i takové pomyslné překročení hranice do druhé půli výšlapu. Milník slavíme konzumací tatranky a miniporadou u mapy.

Vrchol Vysoké Hole (1465 m.n.m.)

Pokračujeme nádhernou cestou přímo po hřebeni. Trochu nám to kazí slabé mrholení, ale stejně nevydrželo dlouho.

Výhledy jsou zde hlavně na východní stranu. Při dobrém počasí a viditelnosti (což nebyl tenhle případ) je vidět opravdu hodně daleko.

Jihovýchod

Panorama východního výhledu někde od Velkého Máje. Mimochodem, že je to pěkné spojení být 1.máje na Velkém Máji? :)
Pěkný už není ten puchýř, co se mi udělal na patě. Ještě horší bylo, když se strhl a začal krvácet. Ještěže kamarádka přispěla náplastí z vlastních zásob. Já totiž u sebe neprozřetelně neměl žádnou.

Jelení studánka. Na lavičce u pramene si opět dáváme pauzu a chroustáme malou svačinu.

Pohodlnou pěšinkou míříme ke skále na Pecném. Je zajímavé, že zatímco po pravé straně máme travnaté pláně, po straně levé bují porost kleče. Na fotce to vidíte opačně, protože jsem fotil pozpátku.

Skála na vrcholu Pecný (1334 m.n.m.) skýtá ideální příležitost pokochat se výhledem k západu. A taky si odpočinout, samozřejmě.

Opar nám toho dne rozhlížení docela kazil. Ale shodli jsme se na tom, že už sám fakt, že jsme se sem dostali, je třeba považovat za velké pozitivum.

Pár desítek od Pecného začíná další brutalita v podobě sestupu dolů přes Ztracené kameny. Prudké klesání a kvanta zrádného kamení.

Ztracené kameny opět nabízí možnost odpočinku a rozhledu. Když jsme došli, nahoře seděla jakási parta. Naštěstí brzy odešli a my se přesunuli na jejich místo. Chvíli jsme poseděli, porozhlíželi se a vyvenčili nožičky z bot, protože už na to měly nárok.

Jak sami vidíte na fotce, další etapa se rovněž nesla ve znamení šutrů a drsného sestupu do skříteckého sedla.

Kamení se vzdáleností od skal postupně ubývá a sotva znatelnou pěšinu střídají pěšiny znatelnější. Samy "Ztraceňáky" už vypadají jen jako kopeček mezi vrcholky stromů.

Od křížení cesty ze Ztracených kamenů a cyklotrasy č.6255 zbývají na Skřítek necelé dva kilometry.

K motorestu Skřítek dorážíme s téměř hodinovým předstihem, něco málo po čtvrté hodině odpolední. Dáváme si tedy na terase občerstvení a v 17:03 nastupujeme do autobusu směr Šumperk. Během posledního šlapání, cesty domů z nádraží, jsme výlet korunovali výbornou zmrzlinou a akci zdárně zakončili.

Musím přiznat, že další ráno mě nohy ještě docela bolely Přes den se mi je naštěstí povedlo brzy rozchodit. Výšlap byl skvělý. Taky proto, že to byl jeden z mých dosud vůbec nejdelších výšlapů. Měřil kolem 23 kilometrů a každý ten kilometr měl něco do sebe. Není nad to trhnout osobní rekord:)

Kdo touží spatřit více, zde je odkaz na rajče:
 


Komentáře

1 Muška Muška | 3. května 2014 v 22:10

Tom, ešte tam dopíš, že kamarádka je Slovenka, takže to bola v podstatě taká vychádzka (v takomto teréne a v tejto nadmorskej výške).......:-D  :-D  :-D

2 Muška Muška | 3. května 2014 v 22:11

Kamarátka, hups, už sa mi to po 10rokoch tu pletie :-D

3 T(h)om T(h)om | Web | 3. května 2014 v 22:51

[1]: [2]: Koukám, že ještě musím vychytat pár much a mušek :-D
Doplněno. Jen to tady na blog.cz občas chvíli trvá, než se změny projeví 8-)

4 Jeník Jeník | 4. května 2014 v 9:46

Krásná vycházka,krásná fotoreportáž.

Hned něco napíšu k této turistické cestě,k této krásné oblasti a krásném koutku  naší přírody.

Především jsem si zase připomenul jak se ta naše příroda stále mění. Nebudu rozebírat jestli k lepšímu , nebo k horšímu , ale změny jsou patrné.

Především cesta od Červenohorského sedla až na Švýcárnu vedla po celé trase krásným hustým horským lesem. Obdobně také  na Vřesovou studánku. Byla příjemná , byl zde vždy nádherný lesní voňavý vzduch - ale nebylo zde naprosto nikam vidět. Ty výhledy zde jsou od odlesnění v devadesátých letech - dříve zde i jinde bylo zakázáno těžit vrcholový les. Držel vodu - dnes se voda odsud jen spláchne , ale to je na jiné psaní. Průtoky vod v horských potocích a řekách jsou dnes již poloviční než jak je já ještě pamatuji.

Na Švýcárnu a dále na Praděd a na Kurzovní chatu každý den zajížděla nákladní Praga V3S. Byla od Raje Jeseník a dovážela denní zásoby všeho potřebného. Někdy podle potřeby zajížděla až na Ovčárnu , případně na Barborku. Vyjížděla z Koutů a zase se  do Koutů vracela. V místním hotelu u nádraží bylo zásobovací depo pro všechny tyto chaty na horách. Vřesová Studánka byla zásobovaná z Červenohorského sedla. Tam bylo druhé depo. Třetí depo bylo na Ramzové , opět v hotelu u nádraží - odsud byla zásobovaná chata na Šeráku. Postupem času se tyto zásobovací trasy změnily , nebo spíše zrušily. Tím pádem se i přestaly udržovat horské silnice , které tudy vedly a zůstaly jen turistické chodníky , což není na škodu. Po vybudování "Pradědu" a hlavně silnici na něj se zde opravdu stal takový tzv.jesenický Václavák , který je navíc umocněn obrovskou návštěvností turistů z Polska.

Celou trasu jsem prošel oběma směry mnohokráte a to za každého počasí , v každé roční době a hlavně ve dne i v noci. Což bylo mnohokráte poměrně dobrodružné. Měl jsem to jako tréninkové místo pro mé další cesty na opravdové hory po světě. Jen rozdíl byl u mne ten - že jsem nastupoval na tuto trasu obyčejně z nádraží v Sobotíně , případně z nádraží v Koutech. Takže to bylo vždycky něco navíc a sedla Skřítek a Červenohorské byla jen takové malé odpočinkové zastávky na další cestě. Někdy jsem si to ale zkracoval a to že jsem do Kout , nebo z Kout šel přímo na Švýcárnu nebo opačně , někdy po modré , někdy po zelené. To samé z Jelení studánky jsem někdy šel tam i zpět přes Vernířovice - dále nádraží Sobotín.

Opět připomínám , že les ze Skřítku na Ztracené kameny byl nesmírně hustý a tyto kameny nebylo možné zpatřit až do doby než jste stanul přímo pod nimi.  Výhledy jako takové byly jen z hlavního hřebene , případně z Pradědu samotného , ale tam spíše nic moc. To rozcestí k Pradědu , kde jste se rozhodli již na vrchol nepokračovat , ale jít dále na Ovčárnu se vždycky jmenovalo " U obrázka". Nevím jak se tomu říká nyní.

Na Máji samotném se dosti dlouho válely kusy z havarovaného dopravního letadla. Byla to tragedie , mám dojem že tam tehdy všichni zahynuli.

Při cestě na běžkách v zimě jsem často jel jen kolem asi dva centimetrových vysokých kopečků. Byly to vrcholky těch směrových tyčí. Často jsem to ale i jel na lyžích , nebo šel v naprosté mlze , vánici ,  vichru a hlavně nikde nikdo. Já to ale měl za tréning , který jsem nutně profesně potřeboval. Obdobně jsem takto trénoval v Krkonoších , ale v Jesníkách to bylo vždycky lepší - hlavně klid od lidí.

Také jsem si všiml , že všechny skály a skalky co jste fotil jsou hodně menší. Eroze zde také pracuje. Byl jsem na této trase naposledy asi před deseti lety a již tehdy jsem si toho všiml.

Na svých cestách zde jsem se také potkával se stádečky kamzíků (dnes prokazatelně vystříleni), případně s velkými hejny stěhovavých ptáků. Podivoval jsem se proč tudy táhnou. Létala ta ohromná hejna třeba je metr nad zemí než přeletěla hřeben na druhou stranu. Na to jsem se ptal jednoho místního lesníka a ten mi to vysvětlil , že ty trasy mají v genech a i když jsou sebeblbější (ty jejich letové trasy), tak prostě tudy létají. Ale je to hlavně nad ránem , nebo v podvečer , což odpovídá mým zdejším pobytům na hřebeni.

V chatě u Jelení studánky jsem se mnohokráte sám schovával před nepohodou a často zde přemýšlel jak jít dál , nebo se raději vrátit. Asi dvakrát jsem odsud opravdu sešel z hlavního hřebene směrem k Alfrédově chatě , protože počásí bylo naprosto neprůchodné. Příroda je zde nádherná , ale i drsná. Člověk musí být odolný , když zde chce chodit za každého počasí.

Nárůst kleče - je to pravda ,  roste zde zajímavě - většinově na směru od východu. Jinde to tak není.

Ještě na dopnění - hlavní hřeben byl dvakrát zcela odlesněn - nutnost výroby dřevěného uhlí pro hutě , které zde pod horami byly v každém údolí.  Byl zcela hustě zarosten duby a buky. Po druhém odlesnění se již to nepodařilo zalesnit a tak zde byly vysazeny smrky a jako doplněk na hřebenech ještě ta kleč. Dnešní zelení ale neustále žádají , aby byla tato kleč "vyklučena". Prý není zdejší - ale to nejsou ani zdejší smrčiny. Já osobně si myslím , že ta kleč sem již tak nějak patří a nedovedu si to zde bez ni představit.

Dnes se dá také rekreačně pobýt na zdejších chatách a hotelech. Využil jsem toho a několikrát jsem zde pobýval i s manželkou na Ovčárně , na Kurzovní chatě. Dokonce jsou nabízeny pobyty i na rozhledně Pradědu.

Jednou jsem z tréningových důvodů si dal úsek Skřítek - Švýcárna - "poklusem".

S manželkou jsem šel tuto trasu rekreačně také několikráte , ale opačně. Pochopitelně až do Kout. Nejhorší úsek byl vždy  tehdy po silnici v Koutech k nádraží. Na hřebeni a v lese nám to vždy připomínalo nádheru , odpočinek a balzám na těle i na duši.

5 V. V. | Web | 4. května 2014 v 10:12

Parádní výlet i fotky :-)

Koukám, že na těchto horách stačí pár týdnů a počasí se z vyloženě zimního přemění na letní. V půlce dubna jsem měla v plánu celou hřebenovku a na Šeráku mě dolů vyhnala neočekávaná sněhová bouře :-D

6 f2 f2 | 4. května 2014 v 14:48

Kusy dopravního letadla na Velkém Máji?  To by mě zajímalo odkud tuhle informaci Jeník má. Nebyla to náhodou ta Dakota v roce 1950 - ta ale ležela na Velké holi.

7 f2 f2 | 4. května 2014 v 14:52

[6]: Omlouvám se :  ....na Vysoké Holi.

8 Mirkaw Mirkaw | 4. května 2014 v 15:49

Krásná túra, krásné fotky i povídání kolem.
Hřebenovku plánuji již několik let, ale čím jsem starší, tím méně odvahy mám na tak dlouhou trasu, ale výhledy na ty naše Jeseníky musí být krásné. Přeji hezký den a další uskutečněné cesty.

9 T(h)om T(h)om | Web | 4. května 2014 v 18:03

[4]: [6]: K tomu letadlu je pěkný článek na iDnesu. Většina cestujících nehodu přežila. Mimochodem byla to skutečně Vysoká Hole, nikoli Velký Máj kde ke zřícení došlo:
http://olomouc.idnes.cz/havarie-letadla-dakota-v-jesenikach-dut-/olomouc-prilohy.aspx?c=A120806_1813054_olomouc-zpravy_stk

[5]: Díky :-) Ona kompletní hřebenovka je lákavá představa, ale těch cca 37 km v kuse už méně :-)
S tím Šerákem: Během včerejšího ochlazení v rádiu hlásili, že tam opět sněžilo. Což vlastně dokazuje tvůj koment. Počasí je zrádné a v horách zvlášť:)

[8]: Moc děkuji, nám se výlet taky líbil. Možná mohlo vydržet lepší počasí, ale lepší než drátem do oka. Mohlo taky být mnohem horší. Výhledy z hřebenů jsou skvělé, ale nedají se zadarmo. Některé úseky dají člověku celkem do těla 8-)

10 eM. eM. | 4. května 2014 v 20:55

Jojo, taky to tam znám, a letos - snad podruhé zas :-),

11 Věrka Z. Věrka Z. | Web | 5. května 2014 v 7:26

Tak to jste se pěkně prošli...Navíc počasí vydrželo, o pár dní později byste nahoře zmrzli. Klobouk dolů za takovou trasu! :-)

12 Jeník Jeník | 5. května 2014 v 9:24

[7]:Já jsem si to také tak myslel,ale napsal jsem to blbě. Děkuji za opravu.

13 T(h)om T(h)om | Web | 7. května 2014 v 20:33

[10]: No to bys měla zase vyrazit do kopců a ne jen na nějaký Kopeček :-D

[11]: Trošku sprchlo, ale nestálo to za řeč. Procházka suprová a trasa... Normálně bych byl asi totálně zničený, ale až na ten puchýř jsme to zvládli celkem v poho 8-)

14 Ludmila Ludmila | E-mail | 7. května 2014 v 22:01

Jeseníky - stejné trasy jsem také odšlapala, ale ne najednou. Tvé snímky mi připomněly ty mé. Všechny trasy jsem zdokumentovávala. Bydlela jsem v KARLOVĚ Studánce. Většinou jsme vyjeli autobusem k Ovčárně. Pak už jsme šli různými směry, ale po červené přes Ztracené kameny na Skřítek to bylo bezvadný. Poslední túra, viditelnost byla nádherná, jen jsme bojovali se silným větrem. Pěkně fučelo, ale výšlap to byl bezvadný, s prima partou. Jiný den jsme šlapali na Červenohorské sedlo, další den zase někam jinam, na Vysoký vodopád atd.. Jen bych se opakovala, Jeseníky prostě miluji.

15 T(h)om T(h)om | Web | 8. května 2014 v 21:17

[14]: Musím se přiznat, že např. právě Vysoký vodopád patří k mým dosud nesplaceným restům. A to ho mám (aspoň oproti tobě) prakticky za rohem. Jinak ovšem souhlasím, že Jeseníky jsou super 8-)

16 Ludmila Ludmila | E-mail | 9. května 2014 v 7:44

Momentálně jsem v Salzburgu, počasí proměnlivé, cestou déšť i slunce. Stihli jsme aspoň výlet lodí po Salzach, vydařil se. Poslední lístky v 17 hod. byly opravdu na posledení chvíli. Ještě jsme našli kostel sv. Blažeje, kde se moje babička s dědou brali v roce 1907 a nafotila jsem si dům č. 1, kde tenkrát bydleli. Večer jsem padla za vlast, cesta nebyla bez komplikací - zdržely nás dvě kolony - havárie aut v Čechách, havárie plynu nebo vody už přímo v Salzburgu. Dnes jdeme na hrad atd...nevadí, že prší.

17 JiHei - Fotografie JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 13. května 2014 v 13:51

Překrásné fotky přírody - tam by se mi líbilo! :-) Skvěle jsi to zvěčnil, moc se mi ty fotky líbí..ale ta trasa by mě zabila.. 8-O  :-D  ;-)

18 T(h)om T(h)om | Web | 16. května 2014 v 21:37

[16]: Opožděně reaguji na koment a rovněž opožděně závidím. Déšť nedéšť, důležité je v takové chvíli stihnout maximum a maximálně si to užít. Doufám, že obojí vyšlo :-)

[17]: Moc děkuji, bylo to vážně takové hodně dobrodružné, ale vlastně supr 8-) Taky jsem nejprve myslel, že z toho pojdu, ale když zvolíš správné tempo a máš s kým pokecat, není to taková hrůza. Zdravím a přeji hezký víkend :-)

19 Ludmila Ludmila | E-mail | 16. května 2014 v 22:31

Ano, ano, výlet za poznáním rodu vyšel. Fotila jsem pořád a všechno, uvidím, zda správně vyhodnotím. Došlo i na setkání s příbuznými a jsem moc ráda, že vše klaplo. Naposledy jsme se viděli před čtyřiceti pěti lety - z hezkých děvčat se staly veselé bábrlinky. Salzburg jsme prochodili a projezdili - skutečně jsme si to užili a prožili. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.