Z Rapotína přes Kamenitý kopec do Sobotína

30. září 2014 v 9:05 | T(h)om |  Túry a procházky
RAPOTÍN - TEREZÍN - NAD TEREZÍNEM - ČERNÉ KAMENY - KAMENITÝ KOPEC - GRANÁTOVÁ SKÁLA - SOBOTÍN



Fofrakce z nedělního odpoledne - to by byl docela příhodný podtitul tohoto článku, či spíše komentované fotogalerie.
Odjezd autobusem 15:35 ze Šumperka k zastávce U skáren v Rapotíně (je to mimochodem úplně poslední rapotínská zastávka před V.Losinami). Pak po zelené do lesa, po žluté na Černé kameny a Kamenitý kopec, následně natvrdo přes les ke Granátové skále a opět po zelené do Sobotína na vlak, který jede v 17:54. Času bylo pomálu, ale stihl jsem to skvěle. Dokonce tak skvěle, že jsem neunikl asi půlhodinovému čekání na odjezd vlaku. Jak to na trase dlouhé cca 5,8 km vypadalo, to už vypoví lépe fotky:


První kroky od autobusu vedou přes rapotínské sídliště, jak už bylo zmíněno, po zelené značce

Projdeme okolo garáží a zahrádek, načež na nás čeká lávka přes říčku Desnou

Na druhém břehu stojí část Rapotína zvaná Terezín. S tím známějším Terezínem v severních Čechách nemá naštěstí prakticky nic společného.

Domků je tu pomálu, vesměs můžeme hovořit klidu až pohodě

Zde, u kříže v zatáčce opustíme silnici a následujeme zelené značení do zelených luk

Odpolední podzimní slunce svítí hodně nízko nad obzorem a tak nějak proti nám, chceme-li se ohlédnout zpátky. Ohlížíme se tedy spíš jinam, třeba k severu.

Od chvíle, kdy opustíme asfalt, opustíme i rovinku a stoupáme do kopce. Jakýms-takýms záchytným bodem budiž rozcestí Nad Terezínem, kde se vydáme doleva, pro změnu po značce barvy žluté.

Vede tudy úzká pěšinka po hřebenu kopce

Pak narazíme na zajímavou věc - kamenný chodník, po kterém půjdeme až k Černým kamenům. Kdysi po něm chodila rapotínská honorace na skalní vyhlídku. Ta je už dnes zarostlá stejně jako spousta dalších míst.

Černé kameny máme v Jeseníkách dvoje. Ty u sedla Skřítek jsou podstatně atraktivnější než tyto nad Rapotínem, i když teoreticky by se daly v rámci jednodenního výletu stihnout oboje. Zde je to jen soustava skal ukrytých ve stromoví, což zcela zabíjí šance na jakékoliv výhledy a obdobné požitky. Nadmořská výška: 550 metrů.

Jak by řekl ledař Bránického pivovaru Varel Frištenský: "No tak bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát...". Protože tu nic moc není, aspoň se zbytečně nezdržujeme a jdeme dál a opět po žluté

Nejprve nahoru, pak prudce dolů do něčeho, co bychom mohli nazývat sedlem. A co by to bylo za sedlo, kdyby po klesání nepřišel další stoupák. Ani tady to není výjimka.

Před vrcholem Kamenitého kopce trochu přitvrdí terén, ale opravdu jen na chvíli

Kamenitý kopec (616 m.n.m.) - to jsou opět nulové výhledy. Místo nich na vrcholu stojí vysílač.

Stále po žluté značce pokračujeme od vysílače po prudce klesající cestě. Tu a tam mezi stromy probleskne něco v dálce, ale na kochání to není.

Během pěti minut jsme na rozcestí u posedu

Můžeme pokračovat po žluté a pak se cca po 750 metrech napojit na neznačenou cestu, nebo se s tím nepárat a vzít to natvrdo lesem. Potřebná cesta vede o kus níže, a pokud se k ní nechceme dostávat kilometr a půl dlouhou oklikou, lze to zvládnout příměji. Pravda ovšem je, že i o poznání drsněji, což nás přece neodradíÚžasný

Při sestupování dolů mezi stromy jsem si tu a tam dokonce všiml něčeho, co vzdáleně připomínalo vyšlapanou pěšinku. Za to, že ji vyšlapala noha člověka, však ruku do ohně dát nehodlám.

V lese

Spodní cestu jsem šťastně našel. Sice zrovna v tom nejrozbahněnějším úseku široko daleko, ale i to (vzhledem ke zkušenostem s předchozím blouděním) považuji za úspěch.

Krmelec kousek pod cestou je jen takový orientační bod, nejdeme přímo kolem něj. Držíme se cesty, třebaže je rozbahněná jak prase a my si říkáme, že to klopýtání lesem bylo možná pohodlnější než toto.

Na značenou trasu narazíme zase u Granátové skály, kde se prý granáty vyskytovaly ještě v půli 20. století. Pro zelené mozky mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Dobrá je, že ta další značená trasa je značené zeleně. Špatná zpráva to, že Granátová skála se jmenuje podle nerostu, nikoliv podle výbušniny. Slovy posádky letounu Enola Gay - není každý den posvícení.

Jeseníky během sestupu od Granátové skály k Sobotínu

Pohled z toho samého místa na příslušnou pěšinku

Kamenná chatka pod stromy už stojí na okraji Sobotína

Omšelá, až Nebelovská železniční zastávka v Sobotíně je i poslední zastávkou výletu. Jízdenka do Šumperka stojí 18 Kč a je třeba přesednout na nádraží v Petrově nad Desnou.

DÍKY ZA NÁVŠTĚVU

Více fotek na rajčeti:
 


Komentáře

1 Ludmila Ludmila | E-mail | 30. září 2014 v 12:38

Moc hezké, poklidné, také ráda fotím sloupy s vysokým napětím, jen to tak hezky neumím.
Komentář mi byl také příjemný. Těším se na další reportáž z cest.

2 T(h)om T(h)om | Web | 1. října 2014 v 10:43

[1]: Díky :-) Tedy ne, že bych fotil elektrické vedení s nějakým nadšením, spíš naopak, ale někdy se mu prostě nejde vyhnout. No a další report nebude vlastně přímo z výšlapu, ale snad taky zaujme. Bude tu zítra. Díky za návštěvu :-)

3 Mirkaw Mirkaw | 1. října 2014 v 12:46

Příjemný procházkový fotoreport. Také jsem v tato místa měla naplánovanou procházku, ale asi z ní nic nebude, když tam nejsou rozhledy.Třetí a čvrtá fotka od konce se mi moc líbí, zbožňuji pohledy na ty naše jesenické kopečky. Granátová skála je pěkně zarostlá, asi se tam už dlouho kámen netěží.Přeji hezký den a už se těším na další. :-)

4 Jeník Jeník | 1. října 2014 v 13:19

Opět krásná fotoreportáž.

Něco málo přidám.

To za Desnou již není Rapotín,ale je to dnešní obec Petrov nad Desnou. Je to divné,ale je to tak.

U Granátové hory byl opravdu i lom. Ale těžil se zde užitkový kámen . Granáty jako takové se zde také nacházely v hojném množství - a snad i nacházejí dodnes. Sbíraly se amatérsky. jejich výkupna byla v Šumperku,ale i jinde ještě v padesátých letech. O jejich sběru jsem zde již psal několikrát. Já jako chlapec jsem je zde,ale i nad Loučnou sbíral také. Bylo to něco jako sběr léčivých bylin. Vykupovaly se surové pro podnik v Turnově (Český granát). Tam je brousily ,zušlechťovali a hlavně z nich dělali krásné šperky. Nevím jak dnes. Jen opět opakuji,že v Jeseníkách snad není lokalita,kde by se nějaký polodrahokam nenacházel. Chce to jen vědět,kde a jak hledat. Plně zde platilo středověké pravidlo,že když chlapec,pasáček, hodí po pasoucím dobytčeti kamenem,tak ten kámen má obyčejně větší cenu než to dobytče. Dalo by se o sběru polodrahokamů napsat ještě hodně,ale nechci se zde opakovat.

5 Marta Marta | E-mail | 12. října 2014 v 23:26

Moc ráda se pravidelně vracím na Tvůj blog T(h)ome. Vždy je to pro mne parádní zážitek. Dnes mě potěšilo, že jsem se podívala na místa mně důvěrně známá. Na rapotínském sídlišti jsem šestnáct let bydlela a pravidelné procházky dnešní Tvojí cestou byly vždy kouzelné. Vrátila jsem se dnes prostřednictvím Tvých fotek o pár let zpátky. Vlastně o celých dvacetpět let. Jo a na Granátové hoře se kamínky - malinkaté granátky nacházejí dodnes. Tak díky za tu procházku a za návrat do časů minulých. Zdravím Tě. Marta D. :-)

6 T(h)om T(h)om | Web | 13. října 2014 v 10:55

[5]: Děkuji, to jsem opravdu rád. Nalezišť nejrůznějších minerálů je všude oko víc, ale to asi nemusím nikomu, kdo tam 16 bydlel vykládat :-) Každopádně mě těší, že to někoho potěšilo. Přeji pěkný den :-)

7 T(h)om T(h)om | Web | 13. října 2014 v 11:02

[3]: Bohužel rozhledy vážně nic moc, to je lépe podívat se jinde. Děkuji :-)

Komentáře jsou uzavřeny.